Úvodník

V červnovém úvodníku loňského roku jsem věnoval pozornost blížícím se prázdninám a zároveň jsem nabádal všechny k opatrnosti při veškerých prázdninových aktivitách, aby nikdo nedoznal úhony a všichni se v pořádku s novými silami vrátili do školních lavic, plni zážitků a chuti pronikat do tajů jednotlivých předmětů. Pohled dopředu stejným směrem by byl tedy pouhým mlácením prázdné slámy, a proto věnuji tento úvodník spíše pohledu zpět, a sice ohlédnutí za nedávno uskutečněnými oslavami 60. výročí trvání naší školy.

Zatímco současní žáci těžili z pátečního termínu konání celodenní volno, bývalí absolventi neváhali urazit i značný kus cesty, aby se do školy, kterou někteří absolvovali již hodně dávno, jiní třeba jen před několika lety, podívali a zjistili, co je tu nového. Dozajista se nestačili divit, protože vybavení učeben nepoznali ani ti, co na škole maturovali teprve nedávno, o těch, kteří svým věkem překračují počet let trvání školy, ani nemluvě. Nepoznali vybavení učeben měření, dílen a o existenci mnohých dalších výukových prostor nemohli z toho, jak si školu pamatovali z dob svých studií, tušit zhola nic. Technický pokrok si vyžádal zřízení zcela nových učeben a je nespornou výhodou neživé hmoty, že ji lze při existenci invence, píle a financí renovovat. Totéž bohužel neplatí pro hmotu živou, tedy absolventy samotné i učitele na škole působící. I přes devastující vliv zubu času se absolventi, kteří se na oslavu výročí sjeli ze všech koutů republiky, navzájem vždy poznali, a se svými ročníkovými souputníky se nadšeně vítali. Společně pak vzpomínali na svá tehdejší alotria, která ve svém studentském věku zcela přirozeně občas vyvedli, a samozřejmě také na kantory, kteří se ze všech sil snažili předat jim důležité znalosti, jejichž význam mnozí absolventi docenili právě až s odstupem času a se získanými životními zkušenostmi. Aby návštěva absolventů nebyla omezena jen na pouhou prohlídku školy, čekalo je ve školní jídelně pohoštění, dále velmi atraktivní hudební produkce živé swingové kapely a příjemným překvapením pro mnohé absolventy byla také možnost setkat se zde s učiteli, kteří sice na škole již dávno nepůsobí, ale ve své době byli těmi klíčovými, kteří spoluvytvářeli tuto vzdělávací instituci a ve vzpomínkách absolventů zaujímají nezastupitelné místo právě tím, jak vyučovali a jakými byli osobnostmi. Jako malou upomínku na školu, jak vypadá dnes, a na to, jakým předmětům se zde nyní vyučuje, si mnozí účastníci tohoto pátečního slavnostního setkání domů odnesli Almanach 2024, který jsme jako škola k 60. výročí své existence vydali. Je jen škoda, že obsah almanachu se musel v současné době obejít bez podrobného seznamu všech absolventů po jednotlivých ročnících od vzniku školy po současnost, protože zveřejnění takového přehledu nynější legislativa z důvodu ochrany osobních údajů bohužel neumožňuje.

Z ohlasů, které následně na naši školu prostřednictvím sociálních sítí doputovaly, je zřejmé, že oslava byla přijata všemi zúčastněnými velmi kladně a je tedy více než žádoucí všem, kteří se na organizaci této akce jakkoli podíleli, vyslovit velké poděkování a věřit, že další oslava kulatého výročí existence VOŠ a SPŠE nezůstane věhlasu té právě proběhnuvší nic dlužna.

 -jo-

IT doupě

Jak funguje Internet - Routing

A je to tady. Všechna témata CCNA 2 jsme si již prošli. Umíme kromě teorie Internetu nastavit switch, VLAN, STP, Etherchannely, DHCP, FHRP, vše zabezpečit a ještě poslat vzduchem. Teď je ještě potřeba to dostat nějak ven. Router mně osobně vždycky připadal jako magická černá krabička, ale jak sami brzy zjistíte, i směrování paketů má svůj systém.

Začněme tím, jak router k IPinám přijde. Ví totiž jak o připojených sítích, tak i o těch, které jsou připojeny do nich - něco jako přátelé přátel na Facebooku (pokud ještě někdo ví, co to je). Pokud adresy nenastavíte staticky na konkrétní interface nebo vzdálenou síť, router si je může zjistit sám pomocí protokolů OSPF a EIGRP. Takto všichni komunikují mezi sebou a navzájem si sdílí informace ze svých směrovacích tabulek. Pokud by router dostal od dvou protokolů stejnou IP, může se řídit podle prioritní tabulky, která každému z nich přiřadí cenu (administrativní vzdálenost). Nejnižší mají statické a přímo propojené cesty, nad nimi jsou pak všechny dynamické protokoly.

Když už má router tabulku, může začít třídit pakety. Vezme přijatou IP adresu, odřízne z ní podle masky hostitelské bity a porovnává. Bity porovnává od začátku a jakmile dojede na místo, kde se neshodují, ukončí porovnávání a přiřadí adrese v tabulce skóre. No a ta, která ho má nejvyšší, bude patrně vhodná destinace.

Někdy se ale také stane, že žádná adresa nemá jedinou shodu. V tom případě můžeme nakonfigurovat default route. Ta funguje jako žolík, zapisuje se jako 0.0.0.0/0 (IPv4) nebo ::/0 (IPv6) a zaručuje, že paket bude mít vždy cestu poslední záchrany. Její využití je hlavně u portu vedoucího k poskytovateli Internetu.

No a to je nejen z routingu, ale vlastně i z CCNA2 kurzu všechno. Pár informací bych k tomuto tématu ještě měl, ale nepřišly mi natolik důležité, aby kohokoliv zajímaly. Jediné, kde byste je opravdu použili, jsou nejspíš Cisco testy. A když už o nich mluvím, nezapomeňte si je příští rok udělat, a nebo si alespoň přečtěte moje starší články. Díky za pozornost, užijte si léto a v září snad zase informatice Zdar!

 - Jan Dlabaja, 3L

Dne 22. 3. 2023 se na naší škole konala akce BožeTECH 2023 - odborné přednášky našich bývalých absolventů působících v našich partnerských firmách. Tento měsíc vám přinášíme rozhovor s naším studentem Martinem Jano.

Martin Jano - Divelit

Jaké byly vaše hlavní motivace pro výběr studia na naší škole?

Studoval jsem obor technické lyceum na střední škole. Primárním důvodem bylo asi to, že mě ve fyzice bavila elektrotechnika. Přemýšlel jsem, kam jít, hrál jsem si s myšlenkou ekonomky či gymnázia, ale nakonec jsem si řekl, proč nezkusit technické lyceum. Mnoho lidí mě odrazovalo, že na to nemám, tím jsem se ještě více utvrdil v tom, že tam půjdu.

Jaká byla vaše první pozice po absolvování školy?

Já jsem si říkal, že půjdu dál studovat obor humanitního zaměření, ale nedostal jsem se, což byl pro mě docela šok. Rok předtím už jsem brigádně pracoval ve výrobě, a tak jsem znovu nastoupil s tím, že se nějak vyřeší vysoká škola, ale v září už jsem podepisoval smlouvu na hlavní pracovní poměr na pozici operátor výroby.

Na jaké pozici jste v tuto chvíli? Jaký byl váš kariérní růst?

V současné době pracuji jako A&D inženýr ve vývoji. Ten růst byl docela zásadní. Rok jsem byl ve výrobě a potom jsem až do roku 2018 dělal na kvalitě, od základního operátora kvality až po lídra toho týmu kvality. Později jsem se přehoupnul na projektového inženýra a z produktového na vývojového inženýra. Samozřejmě to bylo na úkor všeho možného, sebralo mi to spoustu času.

Máte ještě nějaký dlouhodobý cíl, kterého byste chtěl dosáhnout?

Nemám, myslím si, že jsem tak nějak u stropu. Zkusil jsem si i vedení týmu a úplně se tam nevidím. Už jsem se tak nějak, jak se říká, zakonzervoval a jsem spokojený. Čekám, že s přibývajícím věkem zase budu spíš chtít mít víc pohodu.

Co je náplní vaší práce? Jak vypadá váš pracovní den?

V tuto chvíli mám už zaběhnutý produkt, který je na trhu již 20 let, takže my už se snažíme spíš řešit problémy, které nastanou při výrobě z pozice toho designu. Zároveň se snažíme implementovat nové výrobky nebo nové komponenty, které na tu pumpu navazují. V tuto chvíli je to hodně o testování, vylaďování, nových návrzích a hledání řešení problému v té dané výrobě. Poslední dobou je to pro mě hlavně laboratoř. Testování, testování a testování, ať už z pozice elektroniky nebo mechaniky.

Koho ve firmě vnímáte jako největšího odběratele?

Jelikož jsme rozdělení na divize, tak pro naši divizi je to ASML, což je nizozemská top firma na výrobu strojů pro mikročipy.

Jaké výhody vám zaměstnavatel nabízí? Jsou pro vás atraktivní?

Je to zajímavé. Zkusil jsem si tam jiný svět. Je to tak, že každý má svou práci, každý je za ni odměněn tak, jak má být, a přistupuje se k ní velice profesionálně. Největším benefitem je to, že jsem i jako absolvent střední školy dostal možnost být na pozici, kde by jinak byl spíše zkušený absolvent vysoké školy. Dávají šanci všem lidem v každé době. Středoškoláci dostávají šanci se „vyšvihnout“, zároveň můžu dělat i ty věci kolem, které mě baví, například spolupráci se školou a i za to budu odměněn.

Firma Edwards nabízí podporu pro profesní a osobní rozvoj. Využíváte této podpory? Snažíte se vzdělávat i mimo prací?

Vzdělávám se spíš už jen v práci. Období, kdy jsem se musel samovzdělávat i mimo práci, za těch 12 let už minulo.

Jak dlouho jste ve firmě a jak za tuto dobu vidíte vývoj?

Ve firmě jsem od roku 2022. Vývoj je poměrně zásadní, musíme vyvíjet a uvádět na trh nové výrobky. Za tu dobu přišlo mnoho nových produktů, různá vylepšení. Musíme reagovat na trh a přizpůsobovat se. Stále chodí nové projekty. Ale vidím to i já, hlavně z pohledu produktového inženýra, kdy pořád testujeme v laboratořích. Ve výrobě je ten vývoj pomalejší, protože laboratoře musí být několik let před výrobou, abychom ty produkty do výroby dodávali funkční.

Na jakých úspěšných projektech jste se podílel?

Projekt většího rozsahu za sebou ještě nemám, momentálně pracuji na implementaci měniče pro motor, to bude asi největší projekt, ale ten stále běží. V předchozích firmách to byla například implementace stroje za 8 milionů korun. Celkově by se tak dal nazvat i můj kariérní postup, kdy jsem začal navrhovat produkty dané firmy a byl jsem schopen se dostat na takovou úroveň, abych mohl být partnerem pro vývoj v Itálii. Tyto projekty pro mě byly klíčové.

Znamená to, že jste mohl díky práci cestovat?

Ano. Současná firma to taktéž nabízí, ale i v předešlých firmách jsem cestoval. Například jsem často jezdil do Milána za účelem komunikace s tamní centrálou.

Jak dlouho trvá takový projekt?

V aktuální firmě může trvat klidně půl roku až rok. V předešlých firmách to mohlo být i v rámci čtvrt roku, bývalo to rychlé. Vždy to záleží na objemu práce a velikosti daného produktu. V současné době jsou to velice sofistikované produkty, vakuové vývěvy, v předešlých firmách to byly jednodušší záležitosti.

Jak vaše firma využívá umělou inteligenci? Jak jí můžete využít přímo vy?

My umělou inteligenci využívat v podstatě nesmíme, ale řekněme, že nesmíme využívat tu, co je volně dostupná na internetu, protože by se mohla dostat ven citlivá data. V našem odvětví je velké množství patentů a je potřeba je chránit. Máme člověka, který tuto oblast zastřešuje, a máme interní uzavřený systém, který můžeme používat. Nikdo se tam nedostane z venku.

Takže máte nějaký svůj model umělé inteligence?

Máme v podstatě to, co má každý, ale je to uzavřené. K tomu se přidávají nějaké další moduly, které potřebuje firma.

Jak vnímáte souvislost své práce a toho, co jste se naučil na škole? Jaké znalosti ze školy využíváte?

Pro mě je těžké něco využít, protože jsem ihned po škole přešel od elektra spíše ke strojařině, takže jsem se učil tento obor. Později jsem přešel k výkresům a k modelování, takže opět spíše strojařina a v současné době se opět vracím i k tomu elektru. Takže to, co v té hlavě někde vzadu je, se musí dostat zpátky, a musím si to oživit. Máme kvalitní oddělení elektra, které mi v této oblasti pomáhá, takže se opět snažím do toho dostat. I když jsem v některých případech spolupracoval s tím elektrem, tak teď už si zase mnoho věcí dělám sám.

Kdyby se absolvent rozhodoval mezi strojařinou a elektrem, co byste mu poradil? Jak to vidíte z praxe?

Jako velmi dobrý start bych bral jít do kvality a zkusit si něco mezi tím, ale spíše k té strojařině, protože kvalita je vesměs o měření. Zároveň je ale důležité i to elektro. Později člověk najde rovnováhu a najde si pozici, která mu vyhovuje. Takže z mé zkušenosti je lepší začít strojařinou, potom se vrátit k elektru a nakonec najít pozici tak akorát mezi tím. Já mám v současné době obojí, ale mám nevýhodu, že jsem elektro trochu upozadil, takže jsem některé věci musel složitěji vytahovat.

Jaké trhy Edwards obsluhuje?

My máme výrobní závody po celém světě. V Americe, v Číně, v Evropě. Takže obsluhujeme celý svět, naši vývěvu najdete jak v České republice, tak například v Samsungu v Koreji.

Jaké odvětví, pro která dodáváte, je nejvíce zastoupeno?

Děláme v podstatě pro tři odvětví. Vědecké vývěvy, tam jsou to spektroskopy či mikroskopy, takže taková menší divize. Potom je poměrně velká divize industriální, to jsou odplynovací stroje, obrovské vývěvy při lití železa. Nejvíce na vzestupu je pak divize polovodičů, kde dodáváme například pro ASML, Intel či Samsung, všechny firmy, co vyrábějí nějaké čipy.

Jak se firma Edwards snaží o to, aby nezatěžovala životní prostředí?

Já budu mluvit za Lutín. Tím, jak přišla krize, v podstatě navýšení cen, se začalo řešit, co s tím. První větší projekt, který teď startuje, je zastřešení parkoviště a pokrytí solárními panely, zároveň se snažíme sbírat a zpětně využívat zbytkové teplo. Firma se snaží, aby závod byl co nejvíc soběstačný. Každou možnost, kterou lze využít znovu, se snažíme využít. Investujeme do toho nemalé peníze a snažíme se zároveň odstřihnout od plynu.

Máte nějakou radu pro absolventy?

Já si osobně myslím, že je důležité v první fázi dobře zvolit vysokou školu. Pokud se studium necítí, je důležité pokusit se vejít do pracovního procesu a nebát se toho, nebýt v pozadí, naopak se snažit dostat dopředu. Pokud se člověk bude snažit, vyjde to.

Kdybyste se teď rozhodoval, šel byste na vysokou školu?

Asi ne, já jsem bojoval s matematikou a znovu bych do toho nešel.

 Tímto naše redakce děkuje Martinovi Jano. Rozhovor vedl a zapsal Jakub Křížan.

Ledová past

Kapitola 3 - rekruti - pokračování

Bez dalších potíží dorazili na adresu. Přistoupili k domu a zaklepali na dveře. Chvíli se nic nedělo, pak Tom zahlédl, jak se v okně skoro neznatelně rozhrnuly žaluzie. Majitel domu byl uvnitř a sledoval je.
„Asi tu není,“ řekl Sam.
„Ale je, sleduje nás z okna,“ odpověděl tiše Tom a zaklepal znovu.
Musel zaklepat ještě dvakrát, než se nakonec zevnitř ozvaly kroky a vrzání prken. Dveře se pomalu otevřely. Stál za nimi zarostlý muž v šedé pracovní kombinéze. Měl velké tmavé fousy a neupravené vlasy. Oba si prohlížel nedůvěřivým až nepřátelským pohledem. Tom si všiml, že levou ruku měl schovanou za dveřmi. U takového člověka byste očekávali, že tam mohl schovávat baseballku nebo sekeru.
„Co chcete?“ zeptal se muž hrubým hlasem.
„Potřebovali bychom s vámi mluvit,“ odpověděl Sam.
„A o čem?“ zabručel muž pohrdavě a napřímil se tak, že svou mohutnou postavou zablokoval celé dveře.
„Temný řád přímo nesnášíte, že?“
„Co to je sakra za kreténskou otázku, samozřejmě, že ho nesnáším, kvůli němu je tohle všechno,“ vybuchl muž rozzuřeně a rozmáchl přitom rukou.
„Kdybych se na tohle zeptal někoho jiného, neodpověděl by mi, protože se bojí,“ vysvětlil Sam.
Muž si odfrkl a s křupnutím zatnul pěst.
„No, to je smutné, ale co já s tím.“
„Můžeme vám nabídnout práci, při které byste mohl proti Temnému řádu něco podnikat. Nebudete jen sedět a přihlížet. Dokud ji však nepřijmete, nemůžeme říct, kdo jsme.“
Muž pozvednul husté obočí a podrbal se na zarostlé bradě.
„O vás jsem slyšel, vy jste z odboje, že? “
Sam rozpačitě rozhodil rukama. Muž pokračoval.
„Rád bych vaši nabídku přijal, ale hlídky mi jdou po krku. Pomohl jsem jednomu známýmu, když byl v maléru. Při tom jsem zlikvidoval dva drony. Hned, jak vyjdu z domu, první hlídka mě zastřelí nebo vezme do vazby.“
„Můžeme vám zajistit eskortu, pošleme k vám dva ozbrojené agenty a pokusíme se vás přesunout. Na střeše budeme mít odstřelovače. Přijímáte nabídku?“
„Tak pokud to uděláte takhle,“ řekl muž a větu nechal nedokončenou.
„Takže?“ zeptal se Sam, „Chci slyšet jasné ANO nebo NE.“
„Ano, přijímám vaši nabídku.“
Tom z kapsy vytáhl bloček a utrhl z něj jen kousek papíru, na který už dnes potřetí napsal souřadnice.
„Za necelé dvě hodiny za vámi přijdou dva naši agenti. Zde jsou souřadnice místa, kam poté půjdete.“
„Zapamatovat a potom zničit, doporučuji spálit nebo sníst, myslím, že Tomovi na to ukápla kapka brandy,“ spiklenecky mrkl na právě naverbovaného nováčka Sam.
Muž zavřel dveře, zatímco studoval list. Sam si promnul ruce a šibalsky sdělil.
„Tak, to bychom měli.“
Nyní již zbývala poslední adresa, vydali se tedy k ní. Ve zdejších ulicích bylo oproti zamořeným čtvrtím živo. Míjeli lidi ve špinavých obnošených pláštích. Před domy postávali kuřáci. Kvůli jejich pronikavému kašlání se Tom obával o jejich plíce nebo alespoň to, co z nich zbylo. Ve slepé uličce si několik dětí kopalo s míčem. Tedy Tom to považoval za míč, ale bylo to jen cosi, co vytáhli z popelnic. Došli na křižovatku a zahnuli doprava. Cesta je zavedla do malé ulice. Její konec byl přehrazen cihlovou zdí, několika bednami a sudy. Na každé straně bylo pár domů, které stály těsně vedle sebe. Tom však našel pouze jedny průchozí dveře. Ostatní byly zabedněné nebo zazděné. Přešli ke dveřím. Po obou stranách se vyjímala velká výlohová okna, ta se v táboře vídala málo. Tom si málem nevšiml nenápadného šedého nápisu Billiho krámek.
Když vstoupili dovnitř, na jejich příchod upozornil pronikavě cinkající zvonek nade dveřmi, jako stará krákající vrána. V malé čtvercovité místnosti stálo několik stojanů a regálů. Přímo naproti vchodu byl dlouhý pult. Seděl za ním mladý chlapík se jmenovkou Billy, zřejmě majitel obchodu.
„Dobrej, pánové, co vám mohu nabídnout?“ přivítal je.
Sam se znovu chopil výkladu. Tom si začal prohlížet zboží v regálech. Byla to směsice všeho možného. Starého, několikrát zašívaného oblečení, nábytku, který zřejmě někdo pohodil na smetišti nebo ulici, potřeb do kuchyně, jako jsou vařečky, pánve, mísy…
Tom si nemohl nepovšimnout krabiček cigaret, které měly velice pronikavou žlutou barvu, vystavených za pultem, zřejmě se jednalo o vysoce kupované zboží. Proč byli za pultem, a ne v regálech jej napadlo ihned. Kuřáci by je jinak kradli. Postoupil k vedlejšímu regálu. Nejvíce jej zaujalo patro, na kterém bylo vyskládáno několik krabiček. Jejich obsah byla směsice různorodých součástek. Z elektroniky, aut, zámků.
„Můžu se podívat?“ prohodil.
Obchodník horlivě přikývl.
„Jistě, pane.“
Tom se prohrábl jednou z krabic. Sam začal vysvětlovat:
„Tady s Tomem hledáme nějaký zajímavý zboží. Poradili nám, ať zajdeme k vám.“
Muž na něj pohlédl.
„Jaký by to přesně, pane, mělo být?“
„Říkejte mi Sam.“
„Dobře, Same, mám tu toho spoustu, musíš být konkrétní.“
Tom v průběhu jejich rozhovoru našel mezi součástkami jednu zbraňovou. Jednalo se konkrétně o pružinku spouště.
„Co kvéry, máte?“ zeptal se Sam.
Muž náhle zkameněl. Jeho úsměv se proměnil v nic neříkající výraz.
„To se dotyčný, který vás sem poslal, asi spletl, jelikož podle vyhlášky Temného řádu mají lidé zakázáno obchodovat se zbraněmi,“ řekl suše.
Sam se pousmál, přesně věděl, jakou hru s ním muž hrál. Tom zase věděl, že kromě zbraní Temný řád zakazoval prodej medikamentů a potravin. Tyto věci obstarával sám, aby měl nad lidmi kontrolu. Daly se koupit za potravinové lístky, které byly přidělovány začátkem každého týdne.
„Myslím si, že ne,“ řekl tichým tónem Sam a mrkl na něj, „spíše to vypadá, že vy nás považujete za agenty Temného řádu, nemám pravdu?“
Obchodníkův kamenný výraz povolil. Stále však byl ostražitý.
„Tohle zní přesně jako otázka, kterou by agent položil. Já vám odpovím a prásk. Jsem buď mrtvej, bez obchodu nebo potravinových lístků na nadcházející měsíc.“
Do hovoru se náhle vložil Tom, jelikož mu připadalo, že takhle tu budou celou další hodinu.
„Dobrá, nebudeme tady dál hrát tohle divadýlko. Ty máš zbraně, ale pro ty tu stejně nejsme, takže popojedeme.“
Obchodník na něj tázavě pohlédl.
„Tak proč jste se tedy ptali, jestli je nemám?“
„To byla jen kontrolní otázka. Chceme vám nabídnout práci v organizaci, která bojuje proti Temnému řádu.“
Muž na něj nevěřícně hleděl.
„To jako fakt?“ tázal se vzrušeně.
„Ano, naše nabídka vám zajistí bezpečí, jídlo a práci, která bude pro svět užitečná. Přijmete nabídku? “
„No jasně, sakra!“ vykřikl Bill.

Leo se opíral o studenou zeď komína. Odstřelovací pušku měl rozloženou a opřenou o střechu. Sledoval temný tábor kolem. Na chvíli se znovu zahleděl do zaměřovače. Letmo prohlédl celou ulici. Tom i Sam teď byli v jednom z těch domů, na jeho vkus se vykecávali nějak dlouho. Poté pozoroval dva žebráky, kteří se prali. Byla to sranda do té doby, než jeden druhému nerozbil hlavu cihlou. Letmo zahlédl opilce těsně před tím, než zahučel do otevřeného kanálu.

Náhle spatřil na cestě velké černé vozidlo. Jednalo se o pancéřovaný nákladní transportér. Ostře zatočilo a zatarasilo ulici vedoucí k domu, do kterého Sam a Tom vešli. Nákladní dveře se otevřely. Ven začali vyskakovat pěšáci. Nejdříve dva, potom čtyři a náhle jich bylo venku osm. Zajistili východ z ulice. Dva si stoupli za roh, jeden byl za kovovými nákladními dveřmi, zbývajících pět se seskupilo. Měli velké ocelové štíty. Vytvořili z nich neprůstřelnou zeď a začali postupovat vpřed. Z nedalekých dokovacích portů se začali rojit pátrací droni jako vosy, když jím dupnete na hnízdo. Leo je musel ihned varovat. Tohle bude masakr.

 - Jan Balošák

Pranostiky na červen

• Chladný květen, červen vlažný - je pro sýpky, sudy blažný.
• Červen studený - sedlák krčí rameny.
• Jestli červen mokrý bývá, obilí pak málo rodívá.
• Pláče-li červen a neoschne žitko, v zajících, koroptvích budem mít řídko.
• V červnu deštivo a chladno způsobí rok neúrodný snadno.

Ztráty a nálezy

I v červnu stále platí, že už nejméně dva měsíce jsou v kanceláři školy k vyzvednutí: pánské sako, kalkulačka, prstýnky a v posluchárně nalezený telefon Huawei. Jinak nic nového na své zapomnětlivé majitele nečeká.

Redakční rada: Jan Dlabaja, Jakub Křížan, Jan Balošák, Ondřej Langer

Webové zpracování: Daniel Hut

Jazykový dohled: Mgr. Oto John