Elektronka online - květen 2025

Úvodník

Udržitelnost jako zaklínadlo dnešní doby

V minulém úvodníku jsem se věnoval některým aspektům vývoje jazyka českého, v tom dnešním bych svou pozornost rád zaměřil na nelogičnost některých dnes hojně užívaných slov či slovních spojení. Tak například již v nadpisu zmíněné slovo „udržitelnost“. Ten, kdo jej v nynějším kontextu zavedl do užívání, myslel zjevně na to, že člověk by měl v zájmu zachování kvality života lidské populace na této planetě své výrobní postupy a vůbec veškeré spotřebitelské chování směřovat k co nejmenší ekologické zátěži životního prostředí. Má to však při vší chvályhodné původní myšlence svá úskalí, která nám naproti staví samotná podstata našeho současného fungování. Všichni nepochybně vnímáme jako velkou zátěž naší planety její zamořování naším odpadem všeho druhu. Snažíme se dopady této zátěže minimalizovat recyklací čehokoliv, co je tohoto procesu schopno, ale ani tak to zdaleka nestačí, takže naše spotřeba všeho, co nám umožňuje komfortně žít, vysoce převyšuje možnosti recyklace. Proto naše chování nelze v této oblasti vůbec označit za udržitelné, spíše bychom měli pracovat se slovy snaha o omezení zamořování planety odpadem.

Přitom alespoň v některých ohledech se lidstvo již dávno v této oblasti udržitelně chovalo. Do dnešního stavu nás přivedla naše vlastní pohodlnost. Tak například i já si ještě pamatuji, jak se dříve prodávalo mléko. Chodili jsme si pro ně do mlékárny s konvičkou, kterou jsme doma po vyprázdnění umyli a po několika dnech jsme šli znovu. Stejně tak samotné mléko bylo do mlékárny přiváženo v konvích, které se také po vyprázdnění vymyly, a proces se mohl donekonečna opakovat. Pak přišla inovace v podobě plnění mléka do skleněných litrových lahví, které se vykupovaly, takže jedinou zátěží se stal drobný aluminiový kryt, jímž bylo hrdlo láhve uzavřeno. Bohužel neměl závit, a proto jej bylo nutno při každém otevření láhve poškodit, a tudíž následně vyhodit. Dalším krokem k deekologizaci prodeje mléka byl počátek jeho balení do litrových plastových sáčků - tzv. igelitových vemen, které byly pak nahrazeny tetrapakovými krabicemi. Těch už se alespoň v dnešní době zbavujeme separovaně a je tedy naděje, že následně podléhají procesu recyklace.

Další moje vzpomínka na snahu o ekologické chování se váže k mé návštěvě někdejšího Západního Německa v létě roku 1990. Všechny nápoje byly distribuovány ve skleněných lahvích nebo v hliníkových plechovkách, žádné PET lahve. Navíc u každého východu z prodejny byly sběrné koše, do nichž ekologicky uvědomělí zákazníci, ještě než prošli východem, odhazovali papírové obaly např. ze zubních past, krémů a podobně. V každé domácnosti již tehdy všichni do směsného odpadu neodhazovali sklo, plech, papír, plast a baterie. Tyto komodity končily v tomu určených kontejnerech, kam je sami lidé uložili. A jak stát přinutil obyvatele se takto chovat? Velmi jednoduše. Směsný odpad (alespoň majitelé rodinných domů) deponovali do svých normovaných plastových popelnic, které popeláři při každém vývozu přímo na svém smetném voze zvážili, a podle váhy každý za odvoz zaplatil. Protože na venkově mají lidé tu výhodu, že mohou mít na zahradě kompost, končily tak v popelnici maximálně kousky provázků, víčka od jogurtů nebo obsah sáčků z vysavačů. A to jsme jen u ekologické „udržitelnosti“ toho nejzákladnějšího procesu nákupu a spotřeby základních životních potřeb člověka. Záměrně nechávám dnes nepovšimnutu problematiku ekologie staveb, veškerých dopravních prostředků, výroby a všeho dalšího. Znečištění naší planety je již tak alarmující, že se až zběsilá snaha některých evropských politických struktur o ekologickou udržitelnost stává rozumově neudržitelou.

Zastávám teorii drobných, ale systematicky a trvale prováděných kroků, takže stejně jako budete po letech překvapeni docela vysokou částkou našetřených peněz, i když jste si léta ukládali třeba jen 500 Kč měsíčně, úplně stejně ve výsledku prospějeme ekologii naší Země tím, když budeme dennodenně zásadoví a systematičtí v třídění domovního odpadu.

-jo-

Farming Simulator 25 - Nová éra virtuálního farmaření

Farming Simulator 25 je nejnovějším přírůstkem do oblíbené série simulátorů zemědělství od studia GIANTS Software. Po dvouleté pauze přináší fanouškům světa traktorů, kombajnů a venkovského života nejen řadu novinek, ale i několik zajímavých vylepšení, která posouvají sérii na vyšší úroveň.

Grafika a prostředí

Hned na první pohled je znát výrazný posun v grafickém zpracování. Nový engine přináší realističtější nasvícení, detaily vegetace a plynulejší animace strojů i přírody. Východy a západy slunce, mlžná rána nebo deštivá odpoledne vytvářejí atmosféru, kterou předchozí díly nikdy nedosáhly. Velkým plusem je také rozšířená variabilita map - od rozlehlých amerických farem po členitá evropská políčka či exotické asijské plantáže.

Herní mechanismy

Vývojáři si dali záležet na vylepšení mechanik farmaření. Vedle tradičního pěstování obilí a chovu dobytka přibyly nové plodiny jako čaj, rýže nebo bambus, což hru příjemně oživuje. Změn doznala i ekonomika - trhy jsou dynamičtější, ceny komodit kolísají podle sezóny a poptávky, což přináší nové strategické výzvy. Významnou novinkou je také hlubší systém správy pracovníků a farmaření na zakázku. Můžete zaměstnávat brigádníky, delegovat na ně jednotlivé úkoly a řídit celý chod farmy takřka jako manažer.

Strojový park a modifikace

Jak je u série zvykem, Farming Simulator 25 nabízí bohatou škálu licencovaných zemědělských strojů. Čekají na vás značky jako John Deere, Case IH, New Holland a mnoho dalších, včetně několika nových výrobců z Asie. Potěší i rozsáhlá podpora komunitních modifikací - tvůrci slibují snadnější přístup k úpravám a lepší integraci modů přímo ve hře.

Multiplayer a optimalizace

Multiplayer prošel zásadní modernizací. Spojit síly s přáteli je snazší než kdy dřív a stabilita serverů se znatelně zlepšila. Optimalizace hry je celkově na vysoké úrovni - i na středně výkonných počítačích běží plynule, což potěší širší skupinu hráčů.

Shrnutí

Farming Simulator 25 je důstojným pokračovatelem série, který nejen vylepšuje zavedené mechanismy, ale také přináší svěží novinky. Ať už jste ostřílený farmář, nebo nováček hledající klidnou, ale promyšlenou simulaci, tento díl vám nabídne stovky hodin zábavy.

Vojtěch Malý, 3L

Ledová past

Kapitola 5. Monstrum

Brčálově zbarvená voda zaplňovala zdejší strouhy, její hladina plná sinic a řas byla klidná. Baculatá krysa se vyšplhala na břeh, otřepala srst a s úlovkem v tlamě se rozběhla pryč. Jediný zvuk, který se stokami linul, bylo pravidelné kapání vody ze stropu. Cihlovou vlhkou stěnou prolézal šedozelený slizký choroš. Říkalo se mu Hnilobné ucho. První část názvu si vysloužil kvůli pachu, který se při narušení povrchu uvolňoval. Velice se blížil smradu rozkládající se mrtvoly. Druhou část názvu kvůli svému vzhledu. Tomuto druhu se ve stokách dařilo velice dobře. Na některých místech dosahoval dokonce velikosti pneumatik.

Tmu prořezávaly kužely světla. Tom stál u okraje cesty a do notesu si zaznamenával informace, které mu oznamovali z vysílačky. Všechny tři týmy si zatím vedly velice dobře. Nyní byly jejich dovednosti ověřovány týdenní výzvou, která jim měla vše ucelit. Ve vedení tohoto výcviku byl zatím tým Jedových čepelí pod vedením Adama Samse. Byl to dobrý velitel, vyznal se v jakýchkoli mapách, a vyluštil i ty nejtěžší kódy, které jen tak někdo nevyřešil. Jeho slabinou bylo občasné zaváhaní. Někdy se nedokázal rozhodnout pro strategii nebo rozkazy. To jeho tým stálo cenný čas a tím i body. Těsně za ním se držel tým Stínových lovců. Vedla ho Emily Coulová. Její výbornou stránkou byla komunikace s týmem a střelba, ve které byla mezi rekruty jednou z nejlepších. Třetí tým Oceloví škorpioni byl jen o pár bodů pozadu. Velitelem tohoto týmu byl Leonard, příjmení neuvedl, pravidla odboje to nevyžadovala, nikdo jej však nenazval jinak než Klepeto. Ve všech dovednostech, které zatím testovali, byl průměrný či lehce nadprůměrný. Dnešním úkolem týdenní výzvy bylo dostat se ke kontrolnímu bodu. Všechny týmy se k němu blížily z různých směrů. Tom si zapisoval další body, které týmy nasbíraly, když se náhle ozvala střelba. Týmy narazily na další cvičnou překážku. Zřejmě přeprogramované pěšáky se značkovacími náboji. Na místě zásahu po nich zůstává ošklivá barevná skvrna, která jasně křičí, že jste to podělali. Tom zapsal další hodnotu, když mu něco došlo. Na co narazili? V oblasti, ve které se tým Jedových čepelí nacházel, by žádná překážka být neměla. Zeptá se doprovodu, jestli je vše v pořádku.
„Tom doprovodu Jedových čepelí, desátníku, je vše v pořádku?“
Žádná odpověď. Tom se ohlédnul na dva vojáky za sebou. Střelba pořád neutichala. Tohle se mu vůbec nezamlouvalo.
„Jdeme se podívat, co se děje,“ řekl a z pouzdra vytáhl pistoli.
Rozběhl se směrem k pozici týmu. Oba vojáci ho následovali. Na křižovatce zahnuli doprava. Tým podle posledních hlášených informací měl být dvě stě metrů od kontrolního bodu. Narazili na zatáčku, která je zavedla doleva. Tom spěchal a uvažoval přitom, co se mohlo stát. Mohli se droni dostat do výcvikové oblasti? To bylo nepravděpodobné, všechny vchody střežili. Už byli blízko, když se náhle střelbou prolnul tlumený výkřik. Zahnuli do další zatáčky. Slyšel kroky a šplouchání vody. Střelba náhle utichla. Tom zahlédl několik postav. Světla z jejich zbraní směřovala do zkalené vody. Napočítal celkem šest lidí, to znamenalo, že dva členové chyběli a s nimi i doprovodný voják.
„Co se tu stalo?“
Nikdo neodpověděl. Jeden z rekrutů se posadil a začal kontrolovat zranění na noze. Ostatní dále pátrali do hlubin odpadní vody.
„Na něco jsem se ptal!“ řekl důrazně Tom.
Adam, jejich velitel, se k němu otočil. V jeho výrazu byl vidět strach a zmatenost.
„Vynořilo se to z vody, několik chapadel. Stáhlo to do vody Willa s Johnem.“
Tom se podíval do vody. Rozvodněná hladina naznačovala, že tu před chvílí bylo něco velkého, na zdejší prostory až gigantického.
„Kde je doprovodný desátník?“ zeptal se, i když tušil, že jej potkal stejný osud.
Adam se rozhlédl.
„Zřejmě ho to vzalo taky, všechno se odehrálo tak rychle.“
„Říkal jste chapadla, jak byla velká?“ snažil se Tom získat informace.
Adam zatřásl hlavou.
„Čtyři možná pět metrů, tedy alespoň ta část, která se z vody vynořila.“
To znělo znepokojivě. Nějaký Mutant, napadlo Toma. Musí všechny rekruty ihned poslat zpět na základnu, nebyli zde v bezpečí.
„Vrať se se svým týmem na základnu,“ promluvil k Adamovi.
Poté promluvil ještě do vysílačky.
„Všem týmům, ihned se podle nejkratší trasy vraťte na základnu. Toto není cvičení, dnešní výcvik se ruší, přepínám.“
Adam seskupil svůj tým a poté se ještě ohlédl na Toma. Z jeho tváře se strach rozhodně nevytratil, ba naopak se zdál být ještě víc rozhozený.
„Co máme dělat, když nás to znovu napadne?“
„Rozhodně se nepouštějte do boje. Zkuste se dostat k jedné z blízkých hlídek a poté se bezpečně vraťte.“
Adam přikývl, otočil se a zavelel svému týmu. Podle rozkazů se vydali na základnu. Jejich kroky postupně utichaly v dálce.
„Co teď, pane?“ zeptal se jeden z vojáků.
„Oznámím ještě hlídkám, aby hlásily podezřelou aktivitu ve vodě, a vydáme se pro posily. Ta věc se odsud ven živá nedostane.“
Poté Tom uvědomil hlídky o hrozbě. Pohlédl do již klidné vody, něco mu říkalo, že ta věc tam pořád je. Nezdálo se však pravděpodobné, že by se po útoku ta kreatura nestáhla. Poklusem se začali vracet na základnu.

Když dorazili, Tom byl informován, že se všechny týmy vrátily bez dalších ztrát. Poslal vojáky pro posily a zbraně, než se vrátí, zajde do dílny. Potřeboval někoho, kdo jim při pátrání pomůže. Po cestě se potkal se Samem.
„Čau, tak jak šel…“ začal, ale větu nedokončil.
„Pojď se mnou, máme tu problém.“
Sam se na místě otočil a následoval ho.
„Co se stalo?“
„Temný řád na nás zřejmě něco vypustil. Alespoň to tak podle mých informací vypadá.“
„Co to je?“ zeptal se Sam zaujatě.
„Nějaký příbuzný krakena, na vlastní oči jsem to neviděl, ale setkal se s tím oddíl Jedových čepelí.“
„Jsou všichni v pořádku?“
„Ne, vzalo to sebou tři lidi.“
„Kruci, jak se to dostalo do výcvikové oblasti?“
„Bylo to pod vodou, hlídka to asi nezpozorovala.“
Vešli do dílny. Horko z nepřetržitě pracujících přístrojů zalilo jejich těla. Jeden z blízkých mechaniků se jich hned ujal. Sundal si ochranné brýle a ruce oprášil o vestu.
„Co potřebujete?“ „Sedmičku,“ řekl Tom bez vysvětlování.

Jan Balošák, 4L

Studentská rada

Vážení čtenáři časopisu Elektronka online,
na naší škole působí Studentská rada, která je nezávislým, samosprávným a plně demokratickým orgánem při VOŠ a SPŠE Olomouc. Jejím hlavním cílem je, aby se studenti na škole cítili co nejlépe, mohli se účastnit nejrůznějších akcí, mohli se dále rozvíjet a v neposlední řadě, aby byl vyslyšen jejich názor. Rada pravidelně s vedením školy a předsedy předmětových komisí probírá návrhy a změny v prostředí školy a výuky. Zde je odkaz, pod kterým naleznete webovou stránku s dalšími informacemi a zápisy z jejího jednání:
https://spseol.cz/zajmova-cinnost/studentska-rada

Velmi si vážím aktivity studentů zapojených do činnosti Studentské rady a přeji nám všem, aby její činnost přispívala k dalšímu rozvoji naší školy.

Ing. Josef Kolář, ředitel školy