Historie školy

Její historie začíná 1. září 1964 otevřením jedné třídy prvního ročníku slaboproudé elektrotechniky oboru spojové techniky drátové na tehdejší Střední průmyslové škole strojnické, umístěné od r. 1953 v budově bývalé dřevařské školy v Olomouci - Nových Hodolanech.

Ke konci školního roku 1964/65 rozhodlo MŠK a odbor školství Sm KNV zavést na této škole od 1. září 1965 další obory slaboproudé elektrotechniky a postupně zrušit obor strojírenství. K tomuto rozhodnutí vedla existence dvou strojnických průmyslových škol v Olomouci a požadavek na omezení počtu tříd tohoto oboru. Hlavním důvodem byla absence oborů slaboproudé elektrotechniky v regionu střední a severní Moravy.

Od 1. září 1965 začíná nová etapa v životě školy. Počátky nebyly jednoduché. Zavedené a úspěšné strojírenské studium se jen nelehce vzdávalo svých pozic, dobre vybavené dílny, odborné učebny a kabinety bylo nutno nahradit zcela novým a nezbytným zařízením, řešily se personální otázky, odcházeli strojírenští odborníci a pedagogický sbor musel být postupně doplňován o učitele odborných elektrotechnických předmětů. Zvyšující se počet vyučovacích hodin si vynutil i přijetí několika nových externistů ze závodů.

Ve školním roce 1965/1966 byly otevřeny tři třídy prvního ročníku s obory spojová technika drátová, sdělovací elektrotechnika, měřící a řídicí technika. Druhý ročník byl v tomtéž roce doplněn o další elektrotechnickou třídu oboru sdělovací elektrotechnika, kterájako celek přešla z 1. průmyslové školy strojnické. Prvním ročníkem bylo zahájeno i večerní studium. Před budoucími absolventy se otvíraly možnosti uplatnění v mnoha oborech, zejména v telekomunikacích, dopravě, výzkumu, elektrotechnickém průmyslu i v televizi a rozhlase.

Spolu s novým zaměřením školy a zvyšováním počtu tříd bylo nutné přebudovat i celý školní areál, sestávající ze dvou samostatných částí rozdělených dvorem. Hlavní budova sloužila pro teoretickou výuku a ve druhé byly umístěny strojnické dílny a školní domov mládeže. O prázdninách roku 1965 byly stavebními úpravami, při kterých pomáhali studenti školy, připraveny nové učebny pro zvýšený počet studentů, nebot' škola získala změnou oboru celokrajskou působnost a ke studiu se hlásili uchazeči z blízkých i vzdálených okresů.

Pro zájemce z praxe bylo otevřeno dálkové studium, které navštěvovali především pracovníci z tehdejších elektrotechnických podniků Tesla Litovel, Tesla Rožnov a Valašské Meziříčí, a pozadu nezůstali ani zaměstnanci spojů a dopravy. Největšího rozmachu dosáhlo studium při zaměstnání v 70. letech, kdy mělo 13 tříd a vyrovnalo se tak počtu tříd denního studia.

Zatímco se dálkové studium ustálilo na zhruba deseti třídách, večerních tříd ubývalo, až v roce 1983/84 bylo toto studium ukončeno poslední maturitní třídou. Dálkové studium zůstalo na škole dodnes, i když ve velmi redukované formě. Novinkou bylo zavedení dálkového pomaturitního studia absolventů gymnázií i jiných středních škol, kteří nejdříve v tříletém a nyní v dvouletém nástavbovém studiu získávají střední odborné vzdělání v elektrotechnickém oboru.

Od roku 1965 byla největší pozornost věnována přestavbě školy. Postupně byla provedena řada rozsáhlých úprav a adaptací k vytvoření odpovídajících podmínek pro kvalitní výuku. Velké úsilí si vyžádalo materiální vybavení školy. Byla vybudována nová laboratoř elektroniky, zakoupen nábytek a přístroje. O zřízení elektrotechnických laboratoří se začalo uvažovat již v roce 1964. Ve školním roce 1965/66 byly laboratořím přiděleny dvě místnosti v domově mládeže, který musel být z větší části převeden na DM SZTŠ v Olomouci Hradisku. V uvolněných prostorách se začalo s výstavbou laboratoří. Přístrojové vybavení bylo rozšířeno o dodávky z n.p. Tesla Brno, Metra Blansko a Technomat Brno. Dále byly vybudovány sbírky odborných předmětů, hlavně elektrotechnologie, vysokofrekvenční techniky, spojového vedení, spojovací techniky drátové a elektrotechnických měření.

I v dílnách školy začala zásadní rekonstrukce. Ze svařovny a kovárny vznikly dvě učebny jako elektrotechnické dílny, v učebně spojové techniky byly instalovány telefonní ústředny, zdroje a telefonní přístroje. Ve školním roce 1967/68 se pokračovalo v úpravách dílen rekonstrukcí elektrického vedení. Škola zakoupila značné množství základního vybavení pro elektrolaboratoře, jejichž hodnota v následujícím roce dosáhla téměř jednoho milionu korun.

Prostorové kapacity školy však stále nebyly dostačující. Návrh vedení školy na dostavbu nebyl nadřízenými orgány akceptován. Svízelná situace školy se poněkud zmírnila ukončením strojírenského studia, když v roce 1968 souběžně maturovaly první dvě třídy elektrotechnické a poslední třídy strojírenské. Tím byla dovršena tradice strojírenského oboru, který úspěšně absolvovaly stovky studentů.

Od školního roku 1968/69 sloužila škola výhradně pro výuku elektrotechniky v oborech sdělovací a a radioelektronická zařízení (E), měřicí a automatizační technika (M) a spojovací technika (S). Obor měřicí a automatizační technika si vyžádal novou učebnu pro měření a měřicí přístroje umístěnou opět v prostorách bývalého domova mládeže, který se v roce 1969 přestěhoval do budovy učiliště Dopravních staveb v Olomouci - Nových Sadech. V přízemí dílenské budovy byla upravena jedna místnost pro budoucí středisko vědeckých, technických a ekonomických informací. Z něho se později stala knihovna odborné a technické literatury. V téže budově byla provedena celková rekonstrukce bytu školníka. V průběhu dalších tří let byly vybudovány dvě nové elektrotechnické laboratoře, jedna z nich pro výpočetní techniku s počítači (tehdy analogovými) a dalšími přístroji v hodnotě jednoho milionu a druhá pro měření a regulaci. Do provozu byla uvedena strojní dílna, přibyla nová dílna pro ruční obrábění kovů, začala se budovat dílna pro obrábění dřeva a byl zastřešen sklad různého materiálu a nářadí. Většina prací byla prováděna svépomocí, jen 20-30% dodavatelsky. V roce 1975/76 následovala generální oprava střechy nad dílenskou budovou a byl položen kabel pro napájení dílenské a škoní budovy.

Další úpravy směřovaly k získání nových prostor pro výuku. Již dříve byla upravena část bývalé mateřské školy v pravém traktu přízemí, kde vznikly nové kabinety vyučujících, školní knihovna a především specializovaná, moderně zařízsná učebna pro rozšířenou výukujazyků, kterou instalovali pracovníci Tesly Rožnov a kolaudovali pracovníci ÚP Praha. Tato laboratoř vybavená audiovizuálními pomůckami přispěla k intenzívní výuce angličtiny, francouzštiny a němčiny. Tyto jazyky jako součást rozšířeného jazykového vyučování byly zavedeny na školejiž v roce 1966. Také přírodovědné předměty získaly místnosti pro vybudování odborné učebny fyziky a později i moderní chemické laboratoře.

V pravém křídle suterénu školy byla ve školním roce 1976/77 po nezbytných adaptacích otevřena ordinace dorostového lékaře pro žáky některých středních škol. Tato ordinace sloužila až do roku 1984, kdy se přestěhovala do nového zdravotního střediska.

Od školního roku 1981/82 získala škola 124 lůžek pro domov mládeže v nové budově na Šmeralově ulici a tím byly problémy s ubytováním žáků na příštích více než 10 let vyřešeny. Ve školním roce 1993/1994 však musel být předán Střední zdravotnické škole v Olomouci a domov mládeže byl umístěn provizorně na jeden školní rok v ubytovně ZD Bohuňovice. Od 1.9.1994 je domov mládeže naší školy opět umístěn v areálu SOU na Rooseveltově ulici v Olomouci.

Koncem 70. let získávala škola u veřejnosti stále větší popularitu, počet žáků rostl a zvyšovaly se požadavky na prostor i vybavení. Zásadní změnou prošla především budova dílen a laboratoří. Rozdělení prostoru v prvním poschodí příčkami z ocelových rámů s nehořlavou výplní a lištami z eloxovaného hliníku, nahoře prosklenými, umožnilo souběžnou a nerušenou prácijednotlivých skupin žáků. Vznikly tak tři laboratoře elektrotechnického měření, laboratoř analogové výpočetní techniky, laboratoř automatizační techniky, dílna, sklad měřicích přístrojů, pracoviště asistenta, temná komora a strojovna. Ke zvýšení efektivnosti výuky elektrotechnických měření byla v areálu laboratoří zřízena učebna ELM, do které žáci přecházejí z hlavní budovy.

I přízemí dílenské budovy prošlo obdobnou přestavbou. Byl zde zřízen centrální sklad, obnovena část zařízení strojních dílen, získány nebo zakoupeny nové soustruhy, položena nová podlaha, zavedena nová elektrická instalace. Dílny byly zkompletovány tak, aby výuka mohla nerušeně probíhat až do chvíle, kdy se z rozhodnutí MŠ změnila koncepce výuky, ve které už nebylo místo pro strojní obrábění. Prostor strojních dílen byl proto využit pro výstavbu výdejny obědů. Naši žáci neměli po léta možnost stravovat se ve vlastní školní stravovně a museli na obědy docházet na jiné školy, což značně ovlivňovalo i tak přetížený rozvrh hodin. Otevřením výdejny v zári 1987 se tento letitý problém odstranil a od té doby má většina studentů i vyučujících možnost stravovat se přímo v prostoru školy v důstojném a moderně zařízeném prostředí.

K životu školy však patří i méně příjemné věci, obzvláště tehdy, probíhají-li i v době vyučování. K těm bezesporu patřila generální oprava střechy a zejména generální oprava ústředního topení a elektroinstalace i generální oprava vodoinstalace a kanalizace v letech 1979-1982. Pozdější úpravy interiéru školní budovy dokončily její celkovou rekontrukci s výjimkou fasád, které svůj nový kabát dostaly částečně až letos. Ve 2. poschodí hlavní budovy byla přepažena chodba a tím získány tři menší místnosti určené zpočátku pro praktickou výuku. Po získání dalších místností pro laboratoře jsou využívány k ukládání pomůcek ajiných materiálů ijako sklad učebnic, přemístěný sem ze suterénu školy. Velkým ulehčením pro provoz školy bylo vybudování rozsáhlých šaten v suterénu školy v roce 1988/89. Pro zlepšení celkového prostředí školy byl upraven školní dvůr a travnaté plochy uvnitř areálu.

Zavedení nové koncepce výuky na naší škole od r. 1992 si vyžádalo další modernizaci stávajícího zařízení, výstavbu nových laboratoří a doplnění dílen. Materiálně-technické vybavení již neodpovídalo novým požadavkům, proto jej bylo nutno rozšířit o nové přístroje pro výuku teoretickou a praktickou. Dá se říci, že nastala třetí etapa ve vývoji školy. Nejdříve bylo v prostorách bývalé ordinace dorostového lékaře zřízeno výpočetní středisko se čtyřmi osmibitovými počítači TNS Slušovice. Tato učebna sloužila několik let a teprve v poslední době byla přemístěna do levého suterénu hlavní budovy, kde je od roku 1992 nový areál výpočetní techniky. Tato část školy prošla mnohými úpravami, původně zde byl byt školníka, pak klubovna mládeže, kabinety, sklad učebnic a provizorní šatny. Nyní jsou zde soustředěny čtyři dobře vybavené učebny výpočetní techniky, zavedena počítačová sít', provedena instalace zabezpečovacího zařízení v celém výpočetním středisku. V blízké budoucnosti se počítá s postupnou výměnou zastarávající výpočetní techniky, s propojením PC do počítačové sítě včetně PC pro řízení školy a propojení učeben počítačové sítě s učebnou v budově dílen a laboratoří.

Místnost TNS v 1. patře dílenské budovy byla uvedena do provozu v roce 1984 jako učebna osmibitových počítačů pro školení uživatelů počítačů vyráběných v Agrokombinátu Slušovice. Počáteční vybavení poskytl Agrokombinát Slušovice a další rozšiřování této učebny bylo hrazeno z prostředků získaných touto hospodářskou činností. Vybavení sestávalo ze šesti počítačů, tiskáren a dalších periferních zařízení. Školení pracovníků z praxe obsahovalo technickou a programátorskou část, podíleli se na něm interní i externí vyučující. Učebna sloužila i pro školní výuku, pro kterou byla v době, kdy na školách číslicové počítače teprve začínaly, velkým přínosem. V roce 1990 byla vybavena šestnáctibitovými počítači z centrální dodávky MŠ a ihned přestavěna na propojení počítačů v síti NOVELL. Učebnaje i nadále využívána pro školní výuku i pro školení zájemců z praxe. Od roku 1992 zde probíhá ve spolupráci s olomouckým Úřadem práce školení základní obsluhy 16-tibitových počítačů pro rekvalifikaci pracovníků. Od roku 1993/94 bylo zavedeno na školejednoleté denní pomaturitní kvalifikační studium pro absolventy středních škol se zaměřením na aplikaci výpočetní techniky, kteréje ukončeno maturitní zkouškou z výpočetní techniky a účetnictví.

Studiu cizích jazyků přikládá škola po celá léta velkou důležitost. Jejich význam vzrostl zejména v poslední době, proto byly v roce 1990 zňzeny dvě nové jazykové učebny, vybavené vším potřebným k moderní výuce jazyků.

Činnost školy za poslední tři desetiletí se neomezovala jen na přebudování a vybavování školy, alejejí nedílnou součástí byly i studentské aktivity v různých oblastech. Všestrannost svých zájmů a dovedností studenti dokazovali v různých kulturních a sportovních soutěžích, olympiádách a technických činnostech. Dosahovali v nich výrazných úspěchů, o čemž svědčí řada diplomů, medailí a ocenění, které za 30 let získali. Zejména ve fyzikální a matematické olympiádě se naši žáci probojovali nejen do krajského kola, ale stali se i úspěšnými řešiteli v celostátních kolech. Pěknými výsledky se může škola pochlubit v technické zájmové činnosti. Exponáty zhotovené žáky naší školy často zdobily přehlídky celostátních kol a vrcholem této technické aktivity bylo uspořádání několika celostátních technických konferencí středoškoláků a učňů z oboru slaboproudé elektrotechniky a aplikované kybernetiky, kde vedle organizátorské činnosti předvedli naši studenti i výsledky své mimoškolské práce a odnesli si několik hlavních cen. Tím škola rozšířila svou krajskou působnost na celostátní a prokázala svou životaschopnost, dobrou práci a spojení teoretických poznatků s praktickou činností. Tyto technické konference se staly základem pro vznik celostátních soutěží ve středoškolské odborné činnosti.

V životě školy měla nezastupitelné místo i rodičovská veřejnost prezentovaná Sdružením rodičů a přátel školy. Rodiče se podíleli na výchovné práci školy, pomáhali i pň jejím vybavování. Materiální pomoc SRPŠ se zaměřovala na financování exkurzí, lyžařských výcvikových zájezdů a především abiturientských plesů, konaných každoročně od roku 1969. S pňbývajícími lety získávaly plesy stále větší ohlas zejména mezi abiturienty školy, kteří je v hojné míře vyhledávají jako místo setkání se svými bývalými spolužáky i pedagogy. Této významné společenské akci dodává každoročně slavnostní ráz i stužkování maturitních tříd.

V roce 1991 SRPŠ zaniklo a jeho funkci převzala Nadace školy jako dobrovolné sdružení občanů, rodičů, absolventů a přátel školy. Nadace byla ustavena na počátku roku 1992, je řízena správní radou a sdružuje dobrovolné finanční prispěvky, kteréjsou využívány ve prospěch žáků i celé školy způsobem podobným jako u bývalého SRPŠ, ale jak dosavadní praxe ukazuje, s mnohem většími možnostmi.

Uvedená fakta ze života školy snad pňpomenou všem, kdož jsou s ní spojeni v minulosti či současnosti, jakými změnami v průběhu tňcetiletého trvání prošla, co vše v ní bylo vytvořeno a jak se zapsala do povědomí veřejnosti.

Přejme si, aby i v budoucnosti navazovala na vše dobré, co bylo v uplynulých desetiletích vykonáno, a byla i nadále přitažlivou pro všechny zájemce o kvalitní odborné vzdělání v oborech, které škola reprezentuje.


(převzato z Almanachu k 30.výročí založení SPŠE v Olomouci, archivní fotky byly do textu zařazeny v náhodném pořadí)