Úvodník

V loňském roce se můj úvodník soustředil na vylíčení sledu událostí, které byly spojeny se stavem české společnosti před rokem 1989, se samotným průběhem sametové revoluce a také s euforickou dobou, která následovala několik měsíců, snad i let těsně po svobodných volbách na konci 80. let. Od té doby se mnohé změnilo jak na politické mapě naší země, tak na geopolitické mapě Evropy i světa. Tradiční politické strany, z nichž nejstarší je strana sociální demokracie, zažily údobí svého vrcholného vlivu na směřování naší země, ale postupně jejich vliv slábl, až ze spektra politických stran, jimž dáváme ve volbách svůj hlas, zmizely téměř úplně. Nemám v úmyslu na tomto místě jmenovat další docela slušnou řádku v té době vzniknuvších stran, jejichž působení již také patří minulosti a už vůbec nemá smysl zmiňovat zcela kuriózní strany jepičího trvání, jako byla například strana se zkratkou NEI, což byla svým celým názvem Nezávislá erotická iniciativa. Komickou složku v parlamentu ztělesňoval také předseda Republikánské strany Československa Miroslav Sládek, který navíc těžil ze své fyzické podobnosti s Mr. Beanem. Tato strana se v roce 2013 přetransformovala do SPR - RSČ (Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa) stále pod vedením Miroslava Sládka, ale již zcela bez jakéhokoli politického vlivu. Objevily se však další politické subjekty, které hlásaly spásné myšlenky a slibovaly celkovou očistu spojenou s neutuchající prosperitou. Na tomto místě nelze nezmínit stranu VV – Věci veřejné, která slibovala zatočit s korupcí, aby nakonec sama na tento nešvar zahynula. Zároveň striktně popírám, že bych měl cokoli společného s jejím předsedou, který sdílí moje příjmení, jen křestním jménem je Radek. Vždy, když se mi do rukou dostanou před jakýmikoli volbami hlasovací lístky se seznamem všech stran a hnutí, které se pouští do volebního klání, nestačím žasnout, jaké strany roztodivných názvů se domnívají, že by mohly být snad opravdu zvoleny. Někteří konkrétní kandidáti se nechávají napsat na kandidátní listinu jen proto, aby zvěstovali co možná nejširší veřejnosti, že jejich jméno zdobí nějaký titul, protože každý kandidát je na listině uveden se všemi tituly, jichž dosáhl. Pokud si myslíte, že jsem si to teď právě vymyslel, mohu vás ujistit, že tomu tak bohužel není a sám minimálně jednoho takového kandidáta osobně znám. Je to člověk, který má rád humor a budiž mu ke cti, že nechal své jméno v soupisce napsat až docela dolů na bezpečně nevolitelné místo. Od listopadu roku 1989 uplynulo již neuvěřitelných 35 let a za tu dobu se nutně musela proměnit i nabídka kandidujících politických stran a hnutí. Tehdy nově vzniklé, jako například ODS nebo KDU ČSL, jsou již vnímány jako tradiční a nově se na výsluní snaží prosadit například Piráti, Trikolora, Svobodní nebo třeba SPD. Jediné seskupení, které vzniklo s poměrně velkým časovým odstupem od sametové revoluce a kterému se daří od doby svého vzniku v roce 2011 držet si přízeň voličů, je ANO - původně s přídomkem - bude líp. Jak ČSSD, tak i ODS a ANO byly v minulosti stranami vládními, proto s nimi má každý potencionální účastník voleb zkušenosti a může relevantně zvažovat, zda jim dá svůj hlas či nikoli. Největší neznámou jsou vždy nové subjekty, které neváhají oslovovat své možné voliče na první pohled skvěle vypadajícími, ale ve skutečnosti nesplnitelnými sliby, přičemž pracují s nespokojeností lidí a známou skutečností, že je vždy snadné semknout se proti něčemu. Mnohem složitější je ale něco opravdu pozitivního vytvořit, zároveň na to mít peníze a všechno to dobré udržet i do budoucna. Vzhledem k tomu, že vždy záleží na lidech, je dobré pozorně sledovat činnost jednotlivých politiků, ať už jsou jakékoli politické příslušnosti, a podle toho se pak u volební urny rozhodovat, komu svůj hlas svěříme. Nyní máme krátce po krajských volbách a v některých volebních obvodech i po volbách do Senátu, ale ty parlamentní se kvapem blíží, a tak bedlivě sledujme veřejné dění, aby nám nic podstatného neuniklo a mohli jsme pak bez momentálního ovlivnění lákavou předvolební kampaní pokud možno zodpovědně rozhodnout, komu pomůžeme vydláždit cestu k politické kariéře. Naše demokracie je demokracií zastupitelskou, a tak funguje jako spojité nádoby. Jakým lidem umožníme nás zastupovat, tak se my budeme celé další volební období mít. Záměrně nezapočítávám do tohoto procesu nepředvídatelné okolnosti, jako jsou povodně, tajfuny či epidemie, o válečných konfliktech ani nemluvě.

Celým tímto zamyšlením jsem chtěl hlavně říci, že je důležité nerezignovat na okolní dění ve společnosti, naopak je nadmíru žádoucí, jak by řekl Šafránek z filmové ságy Básníků, držet prst na tepu doby a činit následně rozhodnutí, která vycházejí z našeho vlastního úsudku a ne z úsudku, který nám někdo vnutil v rámci jakékoli kampaně nebo zdánlivě dovedně vytvářené nálady ve společnosti. Na první pohled snadná řešení, která nabízejí hlavně tzv. populistické strany, mívají ve svém důsledku většinou velmi hořkou pachuť.

 -jo-

IT doupě

Jak se tvoří web - JavaScript

Pokud jste četli minulý díl rubriky a jeho znalosti aplikovali na vaši stránku, jistě uznáte, že jí nový vizuál prospěl. Styly ale nejsou vše a některých efektů s nimi lze dosáhnout jen velmi obtížně nebo vůbec. Stejně tak nemůžete na stránce tvořit nic dynamického, například aktuální čas. Dnes se to pokusíme napravit, dokončíme tuto svatou webovou trojici a nakonec vám ukážu i tvorbu jednoho zajímavého efektu.

Začněme trochou teorie. Díky JavaScriptu můžete přistupovat k DOM API a tím modifikovat strukturu celého HTML dokumentu. Jinak umožňuje dělat de facto vše, co ostatní jazyky. Omezuje ho pouze jeho webové prostředí, díky čemuž mi například neukradne data z počítače při brouzdání svého guilty pleasure webu novinky.cz.

Typy má oproti C mnohem jednodušší na používání a s místem v paměti šetří asi jako Rusové se svou armádou. Jediný číselný typ number má rovnou 64 bitů a podporuje i desetinná čísla, boolean a string asi představovat nemusím. Mezi pokročilejší typy patří Array, Map, nebo třeba Date. Všechny je můžete uložit jako let (mutabilní) nebo const. Některé typy také mohou být prázdné, třeba undefined nebo null. Velkou nevýhodou jazyka je ovšem validace typů až při běhu, čímž je kód náchylný ke zbytečným chybám.

Podmínky se tvoří stejně jako v Pythonu, jen místo and, or a not používáte &&, || a !. Některé typy jsou tzv. falsy (undefined, null, prázdný řetězec), takže vrací automaticky false. JavaScript obsahuje i všechny známé cykly jako for, while nebo forEach.

Pojďme programovat. Zatímco styly se připojovaly skrz <link />, JavaScript přípojíte přes <script />. Vytvořil jsem si složku scripts, do které budu soubory ukládat. Chtěl bych vytvořit dvě věci. Pokud kliknete na modré tlačítko, změní se nadpis na nějaký string ze seznamu. Pokud na nadpis najedete, změní se také, ale tentokrát s animací, během které se z textu stanou náhodné znaky a postupně se objeví nové slovo.

Jsou některé funkce, které bych chtěl používat globálně. Například proměnná se seznamem nadpisů nebo ta na generování náhodných čísel. Mám dvě možnosti. Zaprvé je můžu přiřadit k window objektu, který je globální a jde používat všude. Tohle zatím musím dělat pro všechny funkce, které následně zmíním v HTML. Dlouhodobě je to ale neudržitelné, zvlášť když omylem přiřadím funkci nebo proměnnou se stejným názvem a tím si ji přepíšu. Do budoucna budu používat export/import syntaxi, která ze souborů tvoří moduly a umožňuje mi je tak lépe členit.

První skript je jednoduchý. Jeho spuštění si můžete ověřit pomocí console.log(), který stejně jako Python print() (ten v JavaScriptu otevírá dialog pro tiskárny) umí vypisovat data do konzole. A nyní konečně použijete HTML id atribut z prvního dílu – pomocí document.getElementById() totiž můžete prohledávat DOM a měnit vlastnosti jednotlivých elementů, v našem případě text nadpisu. Teď už stačí funkci jen přiřadit ke globálnímu window objektu a připojit do tlačítka pomocí atributu onclick.

Druhý úkol už je trochu těžší, tento efekt jsem našel na kanále Hyperplexed (https://www.youtube.com/watch?v=W5oawMJaXbU). Pokaždé, když po nadpisu přejedu myší, spustí se event onmouseover a funkce scrambleTitle(). Ta vybere náhodné slovo ze seznamu a spustí opakovač. V něm se každé písmeno slova nahradí náhodným znakem, a po třech iteracích se vždy jedno písmeno ustálí. Takhle to dojde až na konec. A aby se efekt nedal během běhu narušit, má v sobě zabudovaný také jednoduchý zámek.

S JavaScriptem mohou konečně všechny stránky ožít. Pořád to ale není úplně ono. Kvůli HTML musíme používat globální window objekt, typy se kontrolují za běhu, a tvorba dynamického obsahu je stále poměrně náročná. Vše postupně v průběhu rubriky vyřeším. Kód opět najdete na https://github.com/dlabaja/IT_doupe. A do té doby Informatice Zdar!

 - Jan Dlabaja, 4L

Na jaře tohoto roku se na naší škole konala akce BožeTECH 2024 - odborné přednášky našich bývalých absolventů působících v našich partnerských firmách. V Elektronce online zveřejňujeme postupně rozhovory, které jsme s těmito účastníky uskutečnili. Ve vydání měsíce listopadu si můžete přečíst následující rozhovor.

Lucie Mikulášková (HR) a Michal Sedlář (technolog) - Mapro

Studovali jste obor, ve kterém momentálně pracujete?

Michal Sedlář (MS): Já určitě ne, protože technologie vstřikování plastu se učí pouze na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a navíc je to hlavně teorie, ale ne praxe. Já jsem elektrikář a k tomu ekonom, takže Vysoká škola Baňská. K současné pozici jsem se dostal díky dvacetileté praxi.

Lucie Mikulášková (LM): Já jsem vystudovala gymnázium a v současné době studuji sociální pedagogiku a andragogiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Jsem trochu mimo obor, ale ne úplně.

Jak jste se bez ekonomického vzdělání dostala k tomu, že děláte personalistku? Co vás na tom lákalo?

LM: K personálnímu není potřeba ekonomické vzdělání, některé firmy to požadují, z mého pohledu není úplně potřeba, protože tam je hlavní porozumět lidem, porozumět firmě, co zrovna potřebuje a jak k ní přivést správné lidi.

Co je vaše náplň práce?

MS: Moje náplň práce je učit programování vstřikolisů, které prodáváme zákazníkům, naučit je zpracovávat plasty, jednotlivé druhy plastů, naučit je programovat a ovládat konkrétní stroje. Proškoluji zákazníky v optimalizacích procesů, učím i manažery, jak zefektivnit práci.

LM: Mojí prací je hlavně nábor nových zaměstnanců, případně řešení kompetencí a potřeb stálých zaměstnanců. Navíc jde o celkovou personalistiku společnosti. Řešení benefitů, firemní akce a podobně.

Oba se setkáváte s různými lidmi. Co je na té práci nejtěžší?

MS: Když lidé nejsou pokorní. Neexistuje člověk znalý všeho. I já dělám chyby a nemám rád jednání se zákazníkem, který mi tvrdí, že má pravdu za každou cenu, i když třeba způsobí poruchu stroje. Ne vždy všechno lze.

LM: Já to jenom doplním, za mě pokora je na prvním místě. Lidé si často dávají velké požadavky, například s minimem praxe žádají přemrštěné peníze a podobně. Je dobré být realista, vědět, co si můžu a nemůžu dovolit. Můžete mít klidně hlavu v oblacích, ale nohama být pořád na zemi.

MS: Slušností také je vždy poprosit, poděkovat a pozdravit. To je základ.

Jak se má umět člověk ocenit? Jak může někdo vyjádřit, že jeho práce stojí tolik?

LM: Rozdělila bych to na dva typy lidí. Lidé, kteří už mají nějakou praxi a kteří ne. U těch prvních je důležitá zpětná vazba, když odchází z firmy, je dobré vědět, čeho si na mně lidé vážili, kde mám naopak rezervy. Je těžké se subjektivně ohodnotit, člověk se může přecenit, ale také velmi jednoduše podcenit. Takže konstruktivní zpětná vazba od kolegů nebo nadřízených je důležitá. Lidé bez praxe mohou využít třeba učitele, zeptat se jich, zda mohou jít tam, kde chtějí. Kolikrát jsou učitelé studentům blízcí, trochu je znají. Těch je možné se zeptat. Potom existují různí kariérní poradci, různé platformy, nebo je možné se například dovzdělat v nějakém kurzu, například získat certifikát o znalosti jazyka. Existují různé kurzy, kde člověk opravdu dostane ohodnocení podle toho, na jaké úrovni je.

MS: Důležitá je praxe. Co opravdu umím, co dokážu nabídnout firmě, případně zákazníkovi. Samozřejmě je možné se nějakým způsobem bavit o tom, že když zaměstnanec dokáže, že je na nějaké úrovni, může přijít nějaký růst. I vize zvýšení benefitů poté, co jsme něco dokázali, je důležitá.

V čem je vaše firma lepší, než konkurence? Co ji drží na pozici, jakou má?

MS: Vzhledem k tomu, že máme za sebou největšího světového dodavatele vstřikolisů na světě, dokážeme ušít zařízení přímo na potřeby zákazníka. Celou linku můžeme postavit podle přání zákazníka. Také je to díky servisu, který máme tady v Olomouci, na Slovensku, v Polsku, nemáme týdenní prodlevu při čekání na náhradní díly, máme centrální sklad v Německu, kde je spousta dílů. I tohle vypovídá o tom, proč se držíme na vrcholu.

Do jakých odvětví nejčastěji dodáváte?

MS: Plastikářský průmysl. Nejčastěji je to automotive, obalový průmysl, v dnešní době i zbrojní průmysl a tak dále. V podstatě vše, co se lisuje z plastů, tam dodáváme.

V roce 2022 se rozšířily závody do Polska a na Slovensko. Jaké bude další rozšíření?

MS: Nerozšířily se, pouze se otevřela nová pobočka, ale ona už tam byla, jen se přesunulo sídlo. Takže už dávno jsme působili ve třech státech. Další rozšíření podle mých informací není plánováno, protože máme centrálu v Německu, máme pobočku v Polsku, pobočku na Slovensku a zároveň ještě dceřinou firmu na Ukrajině. Zároveň budeme zastupovat jednoho výrobce z Číny, který bude mít novou pobočku v Srbsku, takže se nebude všechno vozit lodí z Číny.

LM: Spíše než otevírání dalších poboček je na místě nabírání zaměstnanců a rozšiřování současných poboček. Nebavíme se o expanzi do dalších států, ale spíše jde o rozšíření současných poboček.

Jaké vidíte inovace v oboru zpracování plastů?

MS: Momentálně máme novou řadu vstřikolisů, které by měly být daleko úspornější, rychlejší, takže ty inovace tady jsou, zhruba každé dva roky přichází nová řada.

LM: Určitě je zde vývoj v oblasti udržitelnosti. Všechny firmy se snaží být udržitelné, snaží se fungovat tak, aby to byla alespoň malá podpora přírody. To bude určitě trend i v technologii strojů, udržitelnost hraje velkou roli.

V poslední době se více mluví o umělé inteligenci, jaký má vliv na firmu, kde pracujete? Využívá se u vás?

MS: V programování vstřikování plastů nebude umělá inteligence použita, protože člověk musí vidět, co konkrétní stroj dělá. Každá vlastnost plastu je jiná, teploty jsou jiné a každý výsledek je jiný. Robot nepozná, jestli je poškozen nástroj, kterým vstřikujete. Neví, jestli vám nevychází teplota. Zde člověk není nahraditelný, lidský faktor je zde důležitý.

LM: V technologii to úplně použitelné není. Nevíme, kam se to posune za půl roku nebo za rok, AI se vyvíjí pořád. Já to využívám čistě jako chatbota, můžeme to využít v administrativě, v rámci financí, plánování projektů, takže tady nějaká možnost využití je.

Když přijde uchazeč a využije k napsání životopisu nebo motivačního dopisu umělou inteligenci, jak to vnímáte? Berete to v dobrém, nebo ve špatném?

LM: Záleží na tom, jestli ten životopis je kvalitní, nebo ne. Podkopnu si nohy, já to taky používám. Zrovna jsem si sama generovala nějaké věci na LinkedIn a podobně. Ale je tam potřeba kontrola, ještě to není tak stoprocentní, aby to psalo za vás, kolikrát s tím chatem musíte komunikovat, aby vám to správně napsal a je to opravdu potřeba zkontrolovat. Ale za mě, pokud to člověk nevyužívá každodenně, že by z toho sám přestal přemýšlet, to není takový problém. Pokud to někdo použije pro napsání životopisu nebo motivačního dopisu, protože zrovna nemůže najít správné věty a to, že napíše lepší životopis, mu přinese lepší práci, potom proč ne.

Myslíte si, že se dá zjistit využití umělé inteligence například k sepsání závěrečné práce a na základě toho například odebrat titul?

LM: Už existují programy, které to umí poznat. Nevím, jestli je školy využívají, protože školy využívají odevzdej.cz, využívají theses, které vše zkontrolují ve chvíli, kdy to nahrajete do systému. Nevím, jak mají integrované tyto programy na rozpoznání toho, jak vám ten chat pomohl, na druhou stranu tyto programy jsou dostupné, takže pokud student využije AI k parafrázování, za mě je dobré využít zároveň tento systém na rozpoznání a udělat si dvojí kontrolu. Jednak je možné zadat práci například do odevzdej.cz, druhá kontrola může být přes antiprogram umělé inteligence, který rozpozná, které odstavce vypadají, že je tvořil chat a máte možnost dokument před odevzdáním ještě přepsat vlastními slovy. Určitě je škoda být součástí procesu odebrání titulu kvůli tomu, že si člověk nezkontroloval svou práci.

Jaké jsou možnosti profesního a kariérního růstu? Nabízí firma nějaké kurzy, které využíváte?

MS: Samozřejmě firma proplácí kurzy angličtiny, případně další jazykové kurzy, v mé profesi bych to ale využil, kdybych úplně změnil obor působení, protože jako jediný v České republice a na Slovensku už se nemám kam posunout. Leda bych se naučil polsky a střídal kolegu v Polsku.

Díky práci máte možnost cestovat?

MS: Ano, stále cestuji za zákazníky.

LM: V podstatě je zázrak, že tu kolega dnes se mnou může být, protože jinak bych ho sháněla někde v Německu.

MS: Příští týden Německo, potom zase. Jedeme k zákazníkovi a potom do centrály, kde budeme testovat novou formu pro zákazníka na našem vstřikolisu, abychom mu ukázali, že to s naším lisem jde. Potom budu zase školit české seřizovače v Německu v základech programování vstřikolisu.

Jak se u vás recyklují plasty?

MS: My nevyrábíme, ale všichni zákazníci už z důvodu ceny všechny přebytečné plasty recyklují a podle norem Evropské unie přimíchávají do jiných materiálů. Momentálně testujeme materiál, který je ze 30 % z komunálního odpadu. Jiný zákazník vstřikuje materiál se 40 % obsahu dřeva pro letecký či potravinářský průmysl.

Obáváte se o to, aby firma neztratila zákazníky, protože jde o plasty, proti kterým se Evropská unie snaží bojovat?

MS: Neobávám se.

LM: Záleží na oblastech. Například v oblasti příborů, brček a takových věcí jsou plasty asi nahraditelné. Ale například v automotive zatím není moc alternativ. Pokud se najdou jiné materiály, samozřejmě budou možná upřednostněny, ale pořád je mnoho oblastí, kde náhrady nejsou nebo jsou drahé.

MS: Navážu na automotive, kde měla dříve auta plechová světla. Takový světlomet pak vážil třeba 3 kilogramy. Dnešní světlomet z plastu váží jeden kilogram. To je úspora hmotnosti, tím pádem úspora spotřeby, což zanechává menší uhlíkovou stopu. Nahrazování a zmenšování hmotnosti pomocí tvrzených plastů má zase jiné výhody.

Jak se vám líbí naše škola? Přece jen nejste absolventi, takže máte názor zvenku.

LM: Za mě je určitě důležitá odbornost, protože já s všeobecným vzděláním nemám skoro žádné pracovní příležitosti oproti těm, kteří už na škole zažili nějakou praxi nebo znají nějakou technologii. Na trhu mají rozhodně větší uplatnění než lidé z všeobecných středních škol, kde sice získají všeobecný přehled, ale s tím může jít pracovat maximálně do pokladny v Kauflandu.

MS: Je dobře, že se škola otevírá dalším firmám, studenti mají možnost do těchto firem nahlédnout a zvážit, kde by chtěli pracovat. To zdaleka na všech školách není.

Co byste studentům doporučili na závěr?

LM: Dělat, co je baví. V dnešní době je velká nabídka práce a lidé nejsou. Takže opravdu se zaměřit na to, co člověka baví, jít za svým cílem, vzít veškeré možnosti, které se nabízejí. Zároveň pokud člověk chce například cestovat, práce vždycky počká, my, co máme kolem dvaceti až třiceti let, půjdeme do důchodu možná v sedmdesáti, možná taky vůbec, takže opravdu práce počká a zážitky i koníčky jsou na prvním místě. Opravdu využít toho, že je možné cestovat, využít vzdělávacích programů, Erasmus a podobně, prostě dělat, co je baví.

MS: Já se připojím, důležité je neuhýbat a jít si za svým cílem.

Rozhovor vedly Simona Šromová a Světlana Lindovská, přepsal jej Jakub Křížan.

Ledová past

Kapitola 4 - Průzkum

Hrubé stěny zákopu osvětlovaly slabé plápolající plameny ohniště. Jako velké jazyky olizovaly kusy dřeva, které do nich jeden z vojáků přikládal a přetvářely je na teplo a hustý kouř. Okolí zákopů bylo temné a děsivé. Světlo vrakům vozidel propůjčovalo pohybující se rysy, připomínaly velké mutanty, kteří strnule číhali a pozorovali muže u ohniště. Vzduch byl plný černých popelových vloček. Kromě zvuku praskajícího dřeva a občasného povzdechnutí zde vládlo hrobové ticho. Všichni muži byli zasmušilí, jejich lesknoucí se oči hleděly do plápolajícího ohně.
Truchlení a smutek dopadal i na Simona. Při útoku, který se uskutečnil dnes ráno, padlo po celé linii přes čtyřicet vojáků. Na pomoci obrany se podílely nové posily z města. Dorazily do boje po zahájení bitvy. Nebyla to však plánovaná pomoc, posily prostě jen dorazily v době útoku. Nemusely dorazit a vše mohlo být jinak. Možná ani on sám by tu teď nebyl. Měli štěstí. S několika tanky dorazilo také velké množství pěchoty. Se započítáním ztrát teď celý zákop byl v plusu o něco přes třicet mužů. Měli také více než dvacet těžce zraněných a neschopných boje.
Simon bloudil ve svých myšlenkách. Pátral po nějaké, která by ho dokázala rozveselit. To se mu však stále nedařilo. Poslední dobou mu přišlo, že z jeho života všechny vzpomínky na období před válkou vyprchaly. Nahrazovaly je ty nové, obrazy bojiště, zbraní, tváří mrtvých… Jeho mysl byla přehlcená černými vojáky, jejichž tenké senzory měly zářivou krvavou barvu. Slyšel dunění jejich ocelových kroků a chladnokrevnou řeč. Nedokázal se od nich odpoutat, byli palivem pro jeho noční můry. Ať se snažil myslet na cokoliv, tito temní pěšáci ho vždy dostihli. Probodávali pohledy, prostřelovali kulkami, mučili i pro ty největší sadisty ohavnými způsoby.
Zatřásl hlavou, aby se vrátil do reality. Oheň před ním příjemně hřál a spacák, kterým se přikrýval, již byl teplý. Na blízku pravé ruky měl opřenou pušku. V levé svíral psí známku, která patřila jednomu z padlých. Tři vojáci, mezi kterými byl Steve, potichu rozmlouvali. Mike a Henry odpočívali v dolních pokojích, aby si odpočinuli ze zranění z boje. Všichni vojáci byli o něco veselejší, než když Simon začal bloudit v myšlenkách. Ani nevěděl, jak dlouho byl mimo, někdy se dokázal zapomenout i na několik hodin. Steve přihodil do ohně další kus zkrouceného dřeva. V ohništi zapraskalo. Simon si odhrnul rukáv, stříbrně lesknoucí se ručičky na tmavě matných hodinkách ukazovaly půl jedenácté. Hodinky byly v zákopech vzácným zbožím, obvykle se daly sehnat pouze od někoho, kdo je s sebou přivezl z města. Simon k nim však přišel jinak. Zhruba po roku služby mu přišel balíček. Poslala mu ho Anna, jeho dívka. Když jej rozbalil, našel tam onen dárek. Hodinky. Žádný laciný šunt, ale pořádné mechanické, takže nemusel řešit problém se sháněním baterek. Kdykoliv pak na ně pohlédl, pousmál se a vzpomněl si na ni. Nebyly to pro něj pouze hodinky, ale také talisman.
Fousatý voják si dlouze zívnul. Opřel se o stěnu a zabalil do spacáku, aby se ukryl před lezavou zimou. Jeden z mužů se zvedl od ohniště a šel vystřídat vojáka na pozorovatelně. Tam, mimo záři plamenů, stál voják s dalekohledem a jeho zkoumavý pohled neustále kontroloval bojiště, druhý posedával u vysílačky, připraven okamžitě nahlásit cokoliv zahlédnou.
„Jaká je zatím situace, Steve?“
„Naše lovecké skupiny po celém bojišti ve vzdálenosti kilometru od zákopu dostaly přes dvacet dronů. Zdá se, že Temný řád posílá průzkumné oddíly, asi chce zjistit, jaké máme ztráty. Taky se nám podařilo ukořistit jedno z jejich vozidel. Velitel ho nechal poslat do města na prozkoumání. Podle podrobných zpráv také dobře zafungovaly protitankové miny. Byly rozmístěné na jihu a zlikvidovaly více než deset vozidel. Do města byl zadán příkaz na výrobu mnoha dalších kusů.“
„A co zranění?“
„Všichni se drží,“ dopověděl tiše Steve.
Simon se jemně usmál. Aspoň nějaké dobré zprávy. Atmosféru narušily blížící se kroky, podle jejich rytmu se zdálo, že někdo měl naspěch. Zpoza rohu vyběhl voják menší postavy, byl zahalen ve stínu. Přistoupil k ohni. Plameny ozářily jeho tvář a odhalily, že se jedná o velice mladého muže s černými rozcuchanými vlasy. Simon by odhadoval, že se jedná o nováčka ze skupiny nově příchozích. Z města byli často posíláni mladí lidé s nedostačujícím výcvikem, to proto, že starších rekrutů je málo a na výcvik není dostatek času.
„Mohu zde najít Simona Westa?“ otázal se voják hlasitě.
„Ano, to jsem já.“
„Pane, máte se ihned dostavit na centrální stanoviště. Velitel vydal rozkaz k průzkumné akci. Budete velet jednomu z oddílů. Na stanovišti čeká pět vojáků. Další tři si máte vzít vy, jaké uznáte za vhodné. Vyráží se přesně za hodinu.“ Simon trochu zmateně přikývl, zatím ještě nebyl na žádné průzkumné akci, vždy se staral pouze o obranu zákopu, přesto však jasně muži odpověděl.
„Rozumím. Přiveďte mi z mého stanoviště dva dobrovolníky.“
Voják zasalutoval a vydal se svižně pryč.
„Vojíne,“ oslovil ho ještě Simon.
Muž se zastavil a otočil směrem k němu.
„Ano, pane?“ znejistil.
„Kde máte helmu? Chcete, aby vás voddělal nějakej z těch plecháčů?“
„Omlouvám se, spěchal jsem.“
Simon zahrabal v bedně kousek od sebe a vyndal helmu.
„Vezmi si tuhle,“ řekl a poté ji vojákovi hodil.
Ten helmu neobratně chytil a zaplácl s ní své střapaté vlasy.
„Děkuji, pane.“
Poté podruhé zasalutoval a znovu zmizel ve tmě. Simon vstal a protáhl se.
„Steve, jdeš se mnou.“
Steve se jako blesk vymrštil ze země, nasadil si batoh, popadl pušku a již byl připraven.
„Rozkaz.“
„Tak zdar, chlapi, pošlu vám sem dva náhradníky,“ rozloučil se Simon. Vydali se směrem na centrální stanoviště. Po cestě míjeli jednu četu za druhou. Obvykle skýtala pět mužů, kteří seděli v zákopu, ohřívali se u ohniště a střídali se ve vyvýše-ných pozorovatelnách. Když je Simon pozdravil, dostávalo se mu několik zívnutí a tichých odpovědí.
Hlavní linií pokračovali kolem odboček do skladů, střílen a vstupů do podzemí. Zákop se po zhruba sto metrech pozvolna začal rozšiřovat, až se nakonec rozprostřel do širokého prostoru, jehož velikost odpovídala fotbalovému hřišti. Celou oblast i bojiště před ní osvětlovaly velké světlomety. Ačkoliv byla hluboká noc, hemžilo se to zde mechaniky, mediky a spoustou vojáků. Přední linie byla připravena k protiútoku. Nízké zdi z pytlů písků a ocelových beden zajišťovaly krytí. Podél opevnění se pravidelně střídala kulometná stanoviště a malé bunkry. Před zákopem hnízdili velcí protitankoví ježci a blýskaly se ostnaté dráty. Na opačné straně do bojiště hledělo několik raketových systémů.
Momentálně stála uprostřed komplexu dvě velká vozidla a tank. Kontrolovala je skupinka mechaniků. Kolem postávali vojáci s velkými polními batohy. Když dorazili k vozidlům, Simona přivítal jeden z důstojníků. Zřejmě druhý velitel operace, jelikož byl plně vyzbrojen. U pasu měl dva granáty, na zádech batoh se samopalem a místo uniformní čepice helmu. Ve vyhlazené tváři bez jediné vrásky s černými vousy se leskl intelekt, alespoň tak to Simonovi připadalo.
„Peterson, poručík ze stanoviště G,“ potřásl si s ním silným stiskem.
„Simon, poručík ze stanoviště E,“ představil se na oplátku.
Poté se podíval na vozidla. Jednalo se o dva terénní jeepy, které měly korbu pro pěchotu. Prostory kryla kovová kostra, potažená vlnící se šedou plachtou. Kromě maskování sloužila k zabránění průniku škodlivých látek. Oba terénní vozy byly vyztuženy ocelovými pláty, zvláště přední část. Peterson vytáhl z batohu mapu a rozložil ji na kapotu.
„Zde je trasa jízdy.“
Velká šedá plocha ukazovala místo bojiště. Přes něj se po každé straně táhla klikatá čára, zákopy. Na několika místech vystupovaly zvýrazňovačem zakroužkované oblasti, hlídané vždy stejnobarevnou lebkou. Tato místa byla otrávena jedovatým plynem, nebo zde vybuchl dron s černým gelem. Temný řád zamořoval celé bojiště slizem, z něhož se vypařovaly toxické látky. Pěšákům nic nezpůsoboval, zato pro lidi byl smrtící. Na krátkou dobu ne, ale znemožnili tím obsazení dalších pozic. Některé gely vykazovaly menší známky toxicity než jiné. Bylo to zřejmě způsobeno tím, že každý gel měl v sobě obsaženo jiné množství škodlivin. Čím blíž jste byli k nepřátelským zákopům, tím více byl terén zamořen. Přes mapu na bojišti se táhla zelená šipka. Začínala na centrálním stanovišti a po několika oklikách se dostala k nepřátelským zákopům. Velkým obloukem se zase vrátila na stanoviště Alfa.
„Pojedeme po této trase. Míra zamoření by zde měla být nízká. Poté se zastavíme kousek od nepřítelovy linie a zaznamenáme nějaká data, to je hlavním cílem našeho průzkumu. Celkově nám to zabere necelý den.“
Simon znovu pohlédl do mapy.
„Jsou zde nějaké druhy obranných autoděl?“ zeptal se zamyšleně.
„Ano, ale pouze verze bitevní krysy, nesnímají pohyb, ale teplo. Jsou protipěchotní. Velikost ráže čtyřicet milimetrů. Náš přední pancíř takový projektil zastaví. Boční pancíř pouze s malou pravděpodobností. Jejich dosah je tři sta metrů. Věže jsou lehce pancéřované. “ Simon moc dobře tento druh znal, jen neměl tak podrobné informace.
„Říkal jste, že jsou zaměřeny na teplo? Pořád je zde problém, že zaměří motor.“
Peterson se pousmál
„Nechal jsem motor opancéřovat a namontovat na něj chladicí turbíny. Ale líbí se mi vaše úvaha.“
„Jen nechci něco nechat náhodě,“ odpověděl Simon pragmaticky.
„Já samozřejmě také ne.“
Simon poukázal na okolí kolem jejich trasy.
„Na co můžeme po cestě narazit?“
„Pravděpodobně potkáme pár pěšáků, přinejhorším osamocený transportér.“ Jeden z mechaniků došel k Petersonovi. V kožených rukavicích držel modrý smotaný plán a uklízel jej do kovového pouzdra.
„Pane, všechny úpravy jsou dokončeny,“ oznámil.
„To rád slyším, dobrá práce. Můžete jít.“
Mechanik se otočil a mávnutím ruky naznačil ostatním, že mohou balit. Okolo vozidla zůstalo jen několik vojáků. K Simonovi dorazili dva muži. Byli to vojáci z jeho oddílu.
„Jsme tady, pane,“ ohlásil jeden.
Simon přikývl.
„Pokud máte, Simone, vše, co potřebujete, můžeme vyrazit,“ řekl Peterson. Simon pohlédl na hodinky. Hodina byla skoro pryč a půlnoc se pomalu ale jistě blížila.
„Dobře, vyrážíme.“

 - Jan Balošák

Studentská rada

Vážení čtenáři časopisu Elektronka online,
na naší škole působí Studentská rada, která je nezávislým, samosprávným a plně demokratickým orgánem při VOŠ a SPŠE Olomouc. Jejím hlavním cílem je, aby se studenti na škole cítili co nejlépe, mohli se účastnit nejrůznějších akcí, mohli se dále rozvíjet a v neposlední řadě, aby byl vyslyšen jejich názor. Rada pravidelně s vedením školy a předsedy předmětových komisí probírá návrhy a změny v prostředí školy a výuky. Zde je odkaz, pod kterým naleznete webovou stránku s dalšími informacemi a zápisy z jejího jednání:
https://spseol.cz/zajmova-cinnost/studentska-rada

Velmi si vážím aktivity studentů zapojených do činnosti Studentské rady a přeji nám všem, aby její činnost přispívala k dalšímu rozvoji naší školy.

 Ing. Josef Kolář, ředitel školy

Pranostiky na listopad

• Když ještě v listopadu hřmívá, úrodný rok nato bývá.
• Když krtek v listopadu ryje, budou na vánoce létat komáři.
• Stromy-li v listopadu kvetou, sahá zima až k létu.
• Když dlouho listí nepadá, tuhá zima se přikrádá.
• Když se v listopadu hvězdy třpytí, mrazy se brzo uchytí.

Ztráty a nálezy

Již od září je v kanceláři školy deponována černá teplá bunda s kapucí zn. WEDZE (napsáno na nášivce uvnitř). K ní se asi 10. 11. přidal nález zelených kraťasů a bílého trička spolu s modro zeleným pouzdrem ve školní jídelně (přihrádky na odložení brašen), dále modrá plastová láhev Adidas, modré pouzdro na zips z rifloviny a hnědý „skládací“ box na svačinu.

Redakční rada: Jan Dlabaja, Jakub Křížan, Jan Balošák, Ondřej Langer

Webové zpracování: Daniel Hut Jan Dlabaja

Jazykový dohled: Mgr. Oto John