Elektronka online - červen 2025

Aktualizováno: 24. červen 2025

Úvodník

Milí čtenáři našeho školního časopisu,
pokud Elektronku čtete pravidelně, víte, že červnové číslo je posledním vydaným před prázdninami a jestliže se mezi vámi nenajdou další tvůrci tohoto časopisu, bude zároveň číslem posledním. Tato situace již v minulosti nastala a trvalo dlouhá léta, než se ve třídách 1L a 1B našla skupinka žáků, kteří Elektronku opět vzkřísili k životu. Tito nadšenci ovšem letos ukončili svoje studium na naší škole maturitou a logicky tedy ve vydávání Elektronky již nebudou pokračovat. Redakční radu po celá čtyři léta tvořili ze 4L Jan Balošák, Jan Dlabaja, ze 4B Jakub Křížan a ze 3A Ondřej Langer. Své příspěvky pravidelně dodával také Jaroslav Strejček ze 4L a rozhovory s našimi absolventy v rámci akce BožeTECH vedly Simona Šromová a Světlana Lindovská z ekonomické sekce VOŠ. O webové zpracování se s pečlivostí sobě vlastní staral Daniel Hut ze 4L. Kromě všech výše jmenovaných občasně přispívali i další jednotlivci z jiných tříd. Všem bych chtěl za jejich aktivitu poděkovat a sám se také rozloučit, protože v následujícím školním roce již budu na penzi a jazykový dohled nad časopisem převezme někdo mladší z učitelů českého jazyka. Samozřejmě za podmínky, že se najdou ve vašich řadách pravidelní přispěvatelé, kteří mají šanci školnímu časopisu dát svou vlastní tvář, vymyslet si svoje vlastní originální rubriky a celkově Elektronku oživit.

Nyní jsou před námi deset měsíců toužebně vyhlížené prázdniny, čas odpočinku a také prostor pro přemýšlení, inspiraci a celkové zpomalení životního tempa. Vydáte se na nejrůznější výpravy, seznámíte se se způsobem života v jiných krajích či zemích, někdo možná přijde do styku i s lidmi mimo Evropu. Taková setkání jsou vždy poučná, jsou to právě ona, která nutí člověka srovnávat, třídit si životní priority a někdy pomohou i nastolit úplně jiný životní styl. Abychom mohli čerpat z této „analogové“ studnice poznání, je více než žádoucí se alespoň po dobu prázdnin odstřihnout od všeho digitálního, s nímž jsme v každodenním životě až příliš srostlí, a mylně se domníváme, že bez toho nemůžeme být. Je nepochybně příjemné, že díky moderním technologiím můžeme sdílet naše prožitky a zážitky z jakéhokoli prostředí, v němž se právě pohybujeme, ale nic se nemá přehánět a je dobře, když moderní technologie slouží nám a ne my jim. Takovým nenápadným barometrem toho, nakolik jsme se dostali do područí mobilního telefonu, nám může být doba, po kterou nám telefon vydrží na jedno nabití. Já třeba nabíjím telefon zhruba po osmi dnech a vím, že mladí lidé sahají po nabíječce již po jediném dni. Mohlo by se zdát, že bych tedy mohl klidně vyměnit tzv. chytrý telefon za klasický tlačítkový, když mi slouží především k uskutečňování hovorů a psaní SMS zpráv. Ale ani já se pokročilých funkcí chytrého telefonu nezříkám - pořizuji fotografie a selže-li mi paměť, zavolám ku pomoci strýčka Googla, jako taxi používám výbornou aplikaci Bolt, než někam vyrazím, podívám se na počasí, které poskytuje Meteor a Aladin a pokud bych měl pocit, že se někde přestávám orientovat, nenechají mě ve štychu Mapy.cz. Přesto mi baterie vydrží zmíněných osm dní, protože zcela eliminuji plevelné informace, které na člověka vyskakují při každém připojení se k internetu. Ve svém věku mám totiž výhodu srovnání v čase a umím odhadnout hranici, kdy mi moderní technologie slouží a kdy mě naopak začínají nenápadně, ale o to účinněji zotročovat. Mladí lidé těm starším obvykle namítnou, že je jiná doba a že bez pokroku bychom byli stále ještě v jeskyních oděni do kožešin z ulovených zvířat, ale troufám si tvrdit, že ne vždy musí být to nové nutně lepší. Ostatně i v současnosti tolik proklamovaná digitalizace v automobilovém průmyslu již zřejmě narazila na své limity a výrobci opět alespoň základní ovládací prvky vracejí z displejů na palubní desce zpět na analogová tlačítka. Na jedné straně se vystavujete postihu, když za jízdy držíte mobilní telefon v ruce, na straně druhé nikomu nevadí, že během jízdy obracíte zrak na displej, na němž jste nuceni si třeba nastavit teplotu na klimatizaci. Ono je to vlastně ve výsledku velmi jednoduché. Za vším totiž vězí peníze. Digitálně ovládaná auta jsou výrobně levnější, i když pro spotřebitele ve výsledu při nákupu dražší. Kapitáni EU se ohánějí prospěšností všech možných asistenčních systémů, které mají člověku pomoci a snížit nehodovost, zároveň však činí člověka za volantem méně ostražitým, protože se začíná až příliš na tyto asistenty spoléhat. A to jsem se jen letmo dotkl oblasti výroby aut. Princip je i v dalších oblastech našeho života úplně stejný. Je to tak zvaná snaha pomocí techniky ulehčit lidem život, ale zároveň za tím nepozorovaně vězí převzetí kontroly nad lidmi. Už hodně dávno někdo moudrý řekl, že technický pokrok převyšuje morální vyspělost lidstva a dnešní doba to bohužel každým dalším počinem potvrzuje. Naše závislost na moderních digitálních technologiích nám sice na jedné straně ulehčuje život, ale zároveň nás činí velmi snadno zranitelnými. Důkazem toho je kybernetická zločinnost, která se rozmáhá nebývalým tempem a přináší bezesné noci mnoha odborníkům v oblasti IT. Díky počítačům jsme schopni v několika sekundách sdílet informace s člověkem na druhé straně zeměkoule, ale zároveň i my jsme takto snadno dosažitelní, takže ani o dovolené nejsou někteří lidé ušetřeni úkolování svými nadřízenými. Je současný stav věcí opravdu takový, jakým jsme jej chtěli mít, anebo jsme jen systematicky a důmyslně nuceni se podřizovat všem moderním „vymoženostem“ bez možnosti alternativy?! Bude-li do celkového pokroku lidstva zapojen i zdravý selský rozum a nebudeme-li jen bezduchými receptory všeho, co nám někdo mnohdy pro svůj prospěch vnucuje, máme snad ještě šanci vyhnout se fatálním chybám. Otázkou ovšem je, jestli má ještě rozumně uvažující člověk možnost se tomuto zběsilému trendu nějak bránit, když se tímto neustupujícím tlakem modernizace a digitalizace všeho možného nenápadně, ale systematicky ztrácí schopnost člověka rozumně uvažovat. Stává se tak stále línějším a deleguje svou vlastní práci na umělou inteligenci, kterou lidstvo vypustilo jako džina z láhve a důsledkům jejího použití dnes zřejmě vůbec nedohlédne.

Mám ještě v živé paměti svá studentská léta na gymnáziu, kde nás učili skvělí učitelé a stačila jim k tomu tabule, křída a jejich hlas, abychom si z hodin odnesli všechno, co bylo třeba, a co nám bylo i v dalším životě k užitku. Existuje totiž jedna základní didaktická zásada: vidět, slyšet a zapsat si, aby mozek informaci přijal a byl schopen si ji zapamatovat. Všechno ostatní je sice možná atraktivní, ale zdaleka ne tak účinné. Opět bylo třeba mnoha let, aby bývalí průkopníci nových metod výuky přišli na to, že je nutné se vrátit ke klasickému vyučování, aby si z něj žáci opravdu něco do budoucna odnesli a ne, aby bylo jen pro tu danou chvíli atraktivní. Děje se tak už ve Švýcarsku i Velké Británii. Člověk by měl být totiž hlavně vybaven vědomostmi a ne jen schopností si je vyhledávat. V poměrně nedávné minulosti jsme byli svědky těchto později opuštěných experimentů například v případě prosazování množin na ZŠ a zavádění státních maturit na školách středních. Nemluvě o finanční náročnosti, kterou každý takový experiment s sebou přináší. I tady, stejně jako všude jinde, platí všeho s mírou.

Stejně tak ovšem bohužel platí, že zkušenosti jsou nepřenosné, a tak vám přeji, abyste ve svém životě nikdy nedošli ke zjištění, že jste byli jen součástí nějaké slepé koleje a všechno je jinak, nedej Bože tak, jak vám dnes říkají ti starší. Buďte tvořiví, o všem, co se k vám dostává, kriticky uvažujte, a řiďte se svým selským rozumem. Přes všechna úskalí, která dnešní doba přináší, žijeme ve srovnání s minulostí v relativně svobodné společnosti, máme tedy možnost o všem, co se nám nabízí, konstruktivně uvažovat a vybrat si z celé nabídky pokud možno jen to, co nám pomáhá a ne to, co nás činí na čemkoli závislými. Že je jakákoli závislost škodlivá, vědí snad již úplně všichni, a proto je nejsnazší cestou, jak se jí vyhnout, jí předejít. Léčení je vždy obtížnější než prevence, proto buďme ve vlastním zájmu ostražití a nepřijímejme bez rozmyslu všechno, co se nám nabízí, ale vybírejme si jen to, co nám bude ku prospěchu - tedy to, co nám umožní žít pokud možno zdravě a vyrovnaně, bez zbytečných stresujících momentů.

Krásné prázdniny plné inspirace a v příštím školním roce především neutuchající chuť se vzdělávat a tím se dobře připravit na všechny peripetie, které vám budoucí život přinese, všem žákům a studentům naší školy přeje Elektronka online.

-jo-

Ledová past

Kapitola 5. Monstrum - pokračování

Mechanik přikývl a naznačil, ať ho následují. Prošli kolem několika pracovních stolů a zvedáků. Mechanici a Technici pilně pracovali na opravách a úpravách aut, robotů a dalších přístrojů. Na rozdíl od jiných místností zde bylo rušno. Svářečky, autogeny a skřípání kovu tvořily hlučný orchestr. Průvodce odkryl černou plachtu, která uvnitř dílny tvořila jakousi provizorní místnost, a nechal je vstoupit dovnitř. Ze stropu trčela slabá LED žárovka a osvětlovala obrysy čtyř robotů lidské postavy.
První tři byli lehce opancéřovaní podpůrní, vyzbrojeni samopaly. Ne, že by v ně Tom nevkládal důvěru, ale přece jenom Sedmička je Sedmička. Mechanik vylovil z náprsní kapsy své pracovní vesty šroubovák a přistoupil k Robotovi. Poté odšrouboval plát pod hrudí. Vytáhl blokovací klín a plát znovu namontoval. Tento blokovací klín byl u každého robota pro případ, aby se z ničeho nic nespustil nebo se do něho někdo nemohl nabourat při nečinnosti systému. Přešel k ovládacímu panelu a zadal aktivační kód. Velký senzor na Sedmičkově hlavě, připomínající oko Kyklopa, se rozsvítil.
„Podle diagnostiky je vše v pořádku,“ řekl muž a poté vypnul ovládací panel.
Sedmička se porozhlédl kolem. Sevřel jednu masivní ruku v pěst a podíval se na Toma.
„Jaké jsou rozkazy?“ ozval se mechanický hluboký hlas.
Tom se usmál.
„Následuj nás, máme tu nějakou práci.“

Když se vrátili na centrální stanoviště, již tam čekalo šest plně vyzbrojených vojáků. Jeden z nich, zarostlý svalovec, podal oběma příchozím nabroušené mačety.
„Proti těm chapadlům budou určitě účinné,“ dodal přitom.
Tom přikývl a zasunul si ji do pouzdra u batohu.
„Máte u sebe tunelové granáty?“
„Samozřejmě,“ odpověděl voják ihned.
Tom se ptal kvůli tomu, že už se ne jednou stalo, že některý z nováčků vzal místo tunelových granátů obyčejné. Následky byly vždy katastrofální, protože obyčejné granáty nejsou vyráběny na střelbu v těsných prostorech. Kromě toho, že jejích výbuch může zavalit danou část stok, je zde také problém, že před šrapnely se zde není kam schovat. Proto jsou tunelové granáty upraveny tak, aby jejich exploze nebyla tak silná a tím pádem se šrapnely rozletí jen do okolí dvou metrů.
„Zaznamenala některá z hlídek aktivitu toho tvora?“
Voják zakroutil hlavou.
„Ne, pane,“ dodal jen ze zvyku.
„Vrátíme se na místo, kde byl napaden tým Jedových čepelí.“
Sam už se chtěl vydat k východu, ale Tom ještě dodal.
„Než vyrazíme, pamatujte, jedná se o neznámý druh nepřítele. Nevíme, jaké jsou jeho slabiny ani jeho silné stránky. Všichni buďte obezřetní. Tohle není nějaká krvavá doga nebo pěšák.“
Poté se vydali k východu. Tom ukázal jednomu z vojáků na střílně, ať otevřou pancéřové dveře. Voják přikývl, že rozumí. Promluvil do vysílačky a o chvilku poté se dveře začaly pomalu vysouvat. Vydali se na lov mutanta. Cesta na místo byla trochu zvláštní. Pro všechny bylo nepříjemné pomyšlení, že tvor, který pravděpodobně zabil tři lidi, mohl číhat ve vodě a jeho chapadlo od kořisti dělily jen dva ubohé metry. Nebyla to stoková maska, nebo něco jiného, co už znali. Nikdo přesně nevěděl, jak to vypadá, ale hlavně, co od toho očekávat. Po cestě mlčeli a dávali pozor na hladinu. V jednu chvíli se dokonce stalo, že jeden z vojáků se zastavil a zamířil do vody. Tvrdil, že tam něco viděl. Chvíli vyčkali, ale zhruba po pěti minutách to vzdali. Nic tam nebylo. Voják se omluvil, že jej asi šálil zrak, ale nikdo mu to neměl za zlé.
Došli na místo, kde byl napaden tým Jedových čepelí. Tohle místo se vůbec nelišilo od jiných částí stok. Po mutantovi nebylo ani stopy.
„Budeme pokračovat směrem po proudu, třeba se nám ho podaří najít,“ řekl tišším hlasem než obvykle Tom.
Sam vedle něj přikývl. Pokračovali dál. Sledovali, kam voda tekla, a následovali ji. Na první křižovatce se však tok rozvětvil.
„Tak kudy?“ řekl spíš pro sebe Tom.
„Zkusil bych tuhle,“ řekl Sam a ukázal na nejširší z cest. „Pokud je to macek, jak říkáte, bude hledat prostorná místa,“ dodal jako vysvětlení.
„Dobře.“
Zahnuli tedy do široké chodby. Netrvalo však dlouho a dostali se na další křižovatku. Tok se zde znovu roztékal na tři strany. Takhle tu věc nikdy nechytí, jsou zde stovky takových rozcestí a mutant už může být kilometr odsud. Podle Samova výrazu Tom usoudil, že si myslel to samé.
„Vojíne, mapu!“
Voják vytáhl z batohu mapu a podal ji Tomovi. Ten pomalu rozdělal zalaminovaný papír, Sam ochotně posvítil. Rychle se zorientoval, kde jsou. Oblast, ve které se nacházeli, byl zhruba kilometr čtverečný. Východy z tohoto sektoru hlídali. Jedna z cest směřovala k východu ze sektoru. Tudy by se mutant nedostal. Tedy za předpokladu, že vojáci oblast hlídali. Zbývaly dvě další cesty. Budou prostě jednu muset zkusit. Nebyla zde žádná vodítka, která by jednu upřednostňovala. Alespoň Tomovi to tak přišlo.
„Doporučil bych tuhle. Víte, kam totiž vede?“ promluvil náhle Sam.
Tom se podíval hlouběji do mapy a zahlédl, co tím myslí. Cesta vedla do jedné z nádrží.
„Jdeme,“ zavelel, jelikož cítil, že to by mohlo být ono.
Sbalil mapu a vrátil ji vojínovi. Cesta několikrát zahnula, ale nerozvětvila se. Když zahnuli asi počtvrté, Sedmička se náhle zastavil. Zabrzdil Toma ocelovou paží a ten naznačil ostatním, ať zastaví svůj postup.
„Co se děje?“ zeptal se poté.
„Zaznamenal jsem nezvyklou zvukovou frekvenci,“ odpověděl Sedmička.
„Zpracovávám data, frekvence se pohybuje kolem deseti Hz, intenzita pod dvacet dB, vychází to z místa před námi.“
„Zdroj toho zvuku?“ zeptal se Sam a zadíval se na cestu před nimi.
„V databázi se zvuk shoduje pouze s jednou věcí, a to s ovládnutými.“
Tom pohlédl na Sedmičku, jestli ještě něco nedodá. Co by tady dělali ovládnutí? Už by o nich dávno dala vědět hlídka. Pokud tedy ten mutant nedostal i hlídku. Sedmička stál na místě, pozorně sledoval tmu několik metrů před nimi.
„Světlici!“ řekl důrazně Tom.
Voják vytáhl červenou pistoli s krátkou hlavní a namířil do chodby. O výstřelu dalo znát jen slabé zasyčení. Světlice proletěla vzduchem. Červené jiskřivé světlo osvětlilo cestu před nimi. Těsně, než dopadla do vody, odhalila několik postav. Pomalým belhavým pohybem se blížily k nim. Poté světlice zasyčela a je znovu zahalila tma.
„Zaměřte chodbu, musíme je zlikvidovat,“ rozkázal Tom.
Všichni zamířili do temné chodby.
„Palte.“
Kanalizaci zalil hluk střelby. Podle vzdálenosti dovedl Tom odhadnout, kam má střílet, i když tam byla tma. Posílal jednu ránu za druhou a počítal při tom, kolik už jich vystřelil. Všichni ostatní nepřetržitě stříleli také. Takovýmto tempem budou za několik okamžiků nepřátelé zlikvidovaní. Když odhadl, že vystřílel polovinu zásobníku, dal povel k zastavení palby. Naslouchal. Překvapilo ho však, když uslyšel blížící se kroky. Ze tmy, kam už nedosáhlo světlo baterek, se vynořil první z ovládnutých. Následně několik dalších. Pomalým tempem postupovali vpřed. Tom udal rozkazy.
„Sedmičko, chci, abys zlikvidoval všechny, co se dostanou blíž než deset metrů. Desátníku, dostaňte se přes nejbližší přechod na druhou stranu stoky a zasypejte je salvou z granátometu. Po ostatních chci soustředěnou palbu do blížících se cílů.“
Salva projektilů se znovu vydala vstříc nepříteli.

Jan Balošák, 4L

Anketa: Kolik knih povinné četby k maturitě z ČJL třeťáci dosud přečetli?

V rámci ankety mezi třetími ročníky jsme zjišťovali, kolik knih k maturitě už studenti přečetli. Výsledky ukazují zajímavé rozdíly mezi jednotlivými třídami. Ve třídě 3. L činil průměr přečtených knih na jednoho žáka 3,2. Objevili se zde i výjimeční čtenáři, kteří uvedli, že zvládli přečíst jedenáct nebo dokonce dvanáct knih. Většina odpovědí se však pohybovala mezi jednou a třemi knihami. Třída 3. A dosáhla vyššího průměru – 4,8 knihy na žáka. Také zde se našli výrazně aktivní studenti, kteří mají na kontě až deset knih, což mělo na výsledek znatelný vliv. Nejvyšší průměr překvapivě vykazuje třída 3. B, kde vychází 5,1 knihy na žáka. Ačkoliv někteří studenti zatím nepřečetli žádnou knihu, objevili se zde i čtenář, který má na kontě 18 knih.
Celkový průměr napříč všemi třetími ročníky činí 4,3 knihy na žáka. Mezi studenty se tak najde řada aktivních čtenářů, ale zároveň je zde stále prostor ke zlepšení. Do maturit zbývá ještě dost času, takže každý má šanci své čtenářské skóre posunout výš.

Jan Skopal 3L

Umělá inteligence mění způsob, jak se učíme. Jsme na to připraveni?

AI se stává běžnou součástí každodenního života studentů. Místo učebnic často nastupuje ChatGPT nebo jiné nástroje. Znamená to konec tradiční výuky nebo její nový začátek?

Moderní technologie se nezastavují ani před školními lavicemi. Umělá inteligence – často zkráceně AI - se z experimentálních laboratoří přesouvá přímo do výuky. A není to sci-fi. Už dnes si studenti pomocí AI generují výpisky, kontrolují slohovky, řeší příklady nebo si nechávají vysvětlit látku. Zatímco dříve byl hlavním zdrojem informací učitel, dnes je to často právě digitální asistent.

Co vlastně AI ve vzdělávání umí?

Nástroje založené na umělé inteligenci, jako je například ChatGPT, se učí z obrovského množství textů a dat. Díky tomu dokážou odpovídat na otázky, tvořit přehledné souhrny, řešit matematické úlohy nebo překládat odborné texty. Studenti je často používají nejen doma, ale i během vyučování, a to někdy i potají.
AI tak dokáže ušetřit čas, pomoci s pochopením náročné látky nebo nabídnout jiný pohled na problém. Na druhou stranu ale existuje riziko, že se z učení vytratí samostatné přemýšlení.

Výhoda nebo zkratka?

Otázka, která dnes rezonuje mnoha školami, zní: Pomáhá nám AI opravdu se učit nebo jen obcházet práci? Záleží na tom, jak ji používáme. Pokud se stane pouhým nástrojem pro „rychlé opsání“ domácího úkolu, nedává žákům žádnou přidanou hodnotu. Pokud ji ale využíváme chytře - k procvičování, kontrole nebo hlubšímu porozumění - může být velmi užitečná.
Pedagogové i studenti tak stojí před novou výzvou: učit se využívat AI jako podporu, ne jako náhradu. A to vyžaduje nové dovednosti - kritické myšlení, digitální gramotnost a schopnost rozeznat správné informace od těch chybných. Umělá inteligence totiž není neomylná a může se mýlit, zvlášť pokud otázka není jasná nebo správně zadaná.

Budoucnost výuky: hybridní model?

Mnoho odborníků se shoduje, že budoucnost výuky bude kombinací tradičních metod a moderních technologií. Učitelé nezmizí - naopak. Jejich role se může změnit z předavatelů informací na průvodce, kteří pomáhají studentům informacím, jež AI nabízí, porozumět, filtrovat je a hodnotit.
A studenti? Ti se možná nebudou muset učit zpaměti tolik faktů, ale budou muset o to víc přemýšlet nad souvislostmi. Umět se ptát správně, hledat hlubší význam a tvořit vlastní názor.

Závěrem: S AI to nebude jednodušší, ale může to být zajímavější

Umělá inteligence ve škole není hrozba. Je to výzva. Nástroj, který může výuku posunout na novou úroveň, pokud s ním budeme zacházet odpovědně. Budoucnost učení tak možná nebude o tom, kolik toho víš, ale jak dobře umíš pracovat s tím, co ti nabídne stroj.

„Myslet bude pořád potřeba. Jen možná jinak.“

Adam Krupík 3L

SpaceX Starship 9

SpaceX provedla 27. května 2025 devátý testovací let své kosmické lodi Starship, která je považována za největší a nejsilnější raketu světa. Start proběhl ze Starbase v Texasu a mise byla významná tím, že poprvé letěl již použitý první stupeň Super Heavy, což je důležitý krok směrem k plné znovupoužitelnosti systému.

Let trval přibližně 47 minut a během něj měla loď Starship poprvé vypustit osm maket satelitů Starlink. Tento cíl se však nepodařilo splnit kvůli technickým potížím, poklop pro vypuštění satelitů nešel otevřít. Krátce před plánovaným přistáním došlo také k rozpadu nosné rakety i samotné lodi, takže řízené přistání v Indickém oceánu nebylo možné.

Navzdory těmto komplikacím let přinesl cenné poznatky pro další vývoj. SpaceX během mise testovala nové úpravy tepelného štítu a opětovné zapálení motoru ve vesmíru, což jsou klíčové technologie pro budoucí lety na Měsíc a Mars. Americký úřad pro letectví FAA zároveň povolil společnosti SpaceX uskutečnit v roce 2025 až 25 letů Starship, což je výrazné navýšení oproti předchozímu limitu pěti startů ročně.

Devátý let Starship tak potvrdil, že cesta k plně znovupoužitelným meziplanetárním lodím je složitá, ale SpaceX pokračuje v rychlém tempu testování a zdokonalování své technologie.

Zdroje: https://www.spacex.com, https://www.elonx.cz/9-testovaci-let-starship

Lukáš Jurák 3L

Motorový vůz řady 810

Orchestrion, plevel či skleník to je pár přezdívek vlaku, na který mnoho lidí vzpomíná v dobrém či zlém. Orchestrion je motorový vůz určen k provozu na lokálních tratích, jehož příběh se začíná psát v druhé polovině šedesátých let, kdy s nárůstem regionální dopravy začaly státní dráhy ČSD pociťovat nedostatek motorových vozů na vedlejších tratích, také mnoho stávajících vozů bylo řady M131 (dnes řada 801), kterým táhlo na 20 let aktivní služby, proto začal vývoj dvounápravového vozu s levnou údržbou.

V roce 1973 vyrobila Vagónka Studénka první dva prototypy, tehdy řady M152, z nichž jeden byl podroben zkouškám, zatímco druhý byl již už brzy po vyrobení poslán do zkušebního provozu. Původně bylo objednáno 150 kusů, které měly primárně sloužit na lokálních tratích. Jenže vzhledem k tomu, že se nepodařilo spustit sériovou výrobu vozů řady M475 (dnes řada 860), jež měly zajistit místní dopravu na dlouhých regionálních drahách, z důvodu problémů s výrobou a dodávkou dílů, byl zvýšen počet objednaných vozů na výsledných 680 kusů. To vedlo k nasazení na tratě, pro které nebyly kapacitně dostačující, což společně se špatnou ventilací vedlo mezi cestujícími ke špatné pověsti. Sériová výroba probíhala v letech 1975-1982 v šesti výrobních sériích. V průběhu času bylo mnoho vozů modernizováno na novější řady a také mnoho vozů bylo rekonstruováno na řadu 814, kterou také známe jako “RegioNova”. Dnes počet strojů neúprosně klesá, ale i tak není zatím těžké na ně narazit na regionálních tratích, pro které byly původně vyrobeny.

Z technického hlediska se jedná o vozy s dvěma nápravami, z čehož jedna je hnaná vznětovým motorem LIAZ ML 634 s automatickou hydromechanickou převodovkou PRAGA 2 M 70. Samonosná, z oceli svařovaná vozová skříň vozu je lehké stavby. Uvnitř je vůz rozdělen na dvě stanoviště strojvedoucího, dva nástupní prostory (na předním je WC, elektrický rozvaděč a zavazadlový kout s pěti sklopnými sedadly) a uprostřed velkoprostorový oddíl pro cestující. Ten poskytuje 50 míst k sezení v uspořádání 2+3; zavazadlové police jsou příčné. Vůz je vytápěn teplovzdušně, přednostně odpadním teplem motoru (z chladicí vody). Kvůli rozpočtu je vůz vybaven jen jednoduchými skly s vyklápěcí horní částí.

Matyáš Rolný 3L

Výhody a nevýhody používání macOS a Windows

MacOS a Windows jsou dva nejpoužívanější operační systémy na světě. Každý z nich má své přednosti i slabiny a výběr často závisí na tom, co od počítače očekáváme.

MacOS je známý svou stabilitou, bezpečností a elegantním uživatelským prostředím. Díky tomu, že je určen výhradně pro zařízení Apple, funguje velmi plynule a bez zbytečných výpadků. Velkou výhodou je i propojení s dalšími produkty Apple, jako je iPhone nebo iPad, což výrazně zjednodušuje práci i sdílení dat. Na druhou stranu je macOS méně flexibilní - některé programy nebo hry nejsou dostupné a zařízení s tímto systémem bývají dražší.

Windows oproti tomu nabízí větší rozmanitost - funguje na široké škále počítačů, od levných notebooků až po výkonné herní stroje. Je to platforma s největší nabídkou softwaru, včetně profesionálních nástrojů a počítačových her. Uživatelé také oceňují možnost přizpůsobit si systém podle vlastních potřeb. Nevýhodou je však vyšší riziko napadení virem a menší stabilita na slabším hardwaru. Navíc některé počítače s Windows obsahují zbytečně mnoho předinstalovaného softwaru, který může zpomalovat výkon.

Celkově se dá říci, že macOS je ideální pro uživatele, kteří chtějí jednoduchý, spolehlivý a bezpečný systém, zatímco Windows je vhodnější pro ty, kteří potřebují širší výběr softwaru, hrají hry nebo hledají cenově dostupnější řešení.

Tomáš Kortiš 3L

Europa Universalis IV

Europa Universalis IV (zkráceně EU4) je historická strategie od švédského studia Paradox Interactive, která hráčům umožňuje vést téměř jakýkoli stát světa v období od roku 1444 do 1821. Hra vyniká svou hloubkou, komplexností a důrazem na historickou přesnost, což z ní dělá jeden z nejrealističtějších titulů ve svém žánru.

Základem hry je správa státu, hráč rozhoduje o ekonomii, diplomacii, vojenství, náboženství i vývoji technologií. Cílem není pouze přežít, ale vybudovat co nejsilnější impérium, ať už válčením, pomocí aliancí nebo kolonizací Nového světa. Každá země nabízí unikátní výzvy. Můžete hrát za mocné státy jako Francie či Osmanská říše, nebo si zvolit malý stát a pokusit se přežít mezi velmocemi.

Jedním z hlavních taháků EU4 je dynamický systém událostí a rozhodnutí. Hra nerežíruje historii, ale místo toho umožňuje vytvářet alternativní dějiny. Vše je možné, pokud máte dostatek trpělivosti a strategie.

Hra je těžká na naučení, ale pokud se ji naučíte, stojí to za to. Komunita kolem EU4 je velmi aktivní a díky častým aktualizacím a rozsáhlým DLC je hra stále živá i více než deset let po vydání.

Europa Universalis IV není hra pro každého, ale milovníkům historie, mikromanagementu a hlubokých strategií nabízí unikátní zážitek.

Martin Žíla 3L

Automat zdražil. A studenti nejsou nadšeni.

Možná jste si všimli, že školní automat na kávu a horkou čokoládu zdražil. Dva roky stály nápoje 15 Kč, teď najednou 17. Možná se to nezdá jako velký rozdíl, ale pro někoho, kdo si něco kupuje skoro každý den, už to poznat je. Zeptal jsem se několika lidí, co si o tom myslí. Jeden spolužák mi řekl: „Stojí to za h****“ Někdo jiný jen pokrčil rameny: „Piju to furt, ale štve mě to.“
Jasně, všechno kolem zdražuje. Ale co se změnilo na tom nápoji? Nic. Stejná chuť, stejný kelímek, stejné tlačítko. Jen o dvě koruny víc. A když už platíme víc, čekali bychom aspoň něco navíc - třeba lepší chuť, větší porci nebo aspoň informaci, proč se cena zvedla.
Automat je tu pro studenty. A i když dvě koruny nejsou světový problém, tak pro nás studenty to velký problém je.

Filip Výmola 3L

Fauna trhy v Ostravě se blíží!

Pozor všichni milovníci přírody a exotických zvířat, připravte se na další konání naší oblíbené burzy.

Můžete se opět těšit na bohatou nabídku domácích i exotických zvířat - papoušků a drobných hlodavců, až po fascinující plazy a bezobratlé. Kromě živých zvířat zde najdete také široký sortiment krmiv, chovatelských potřeb, terárií, akvárií a mnoho dalšího.

Fauna trhy Ostrava jsou ideální příležitostí k setkání s dalšími chovateli, výměně zkušeností a k nákupu všeho potřebného pro vaše mazlíčky.

Kdy: 22. 6. 2025 od 8:00 do 12:00

Kde: Výstaviště Černá louka Ostrava

Plocha A1: Krmiva pro okrasné ptactvo a potřeby pro chovatele, bufet
Plocha A2: Okrasné ptactvo
Plocha NA1: Akvaristika, krmiva pro akvarijní živočichy, akvarijní rostliny
Plocha NA2: Teraristika, drobní savci, bezobratlí, holuby a drůbež

Vstupné:

60,- Kč dospělí
40,- Kč děti starší 3 let, důchodci, držitelé ZP a ZTP průkazů, doprovod ZTP
Děti do 3 let ZDARMA

Budeme se na Vás moc těšit!

Jakub Fiala 3L

POZVÁNKA NA GALAVEČER OTIS FIGHT NIGHT 5

Vážení sportovní nadšenci, milovníci bojových umění,
dovolujeme si Vás srdečně pozvat na pátý amatérský galavečer Otis Fight Night, který se uskuteční v prostorách haly DHK Zora Olomouc.
Těšit se můžete na večer plný napínavých zápasů, sportovního nasazení a férového boje. V ringu se představí mladí talentovaní bojovníci v disciplínách MMA, box a K1, kteří vám ukážou, co znamená odhodlání a disciplína.

Místo konání:
Hala DHK Zora Olomouc
U Stadiónu 1357/6a, 779 00 Olomouc 9

Datum a čas:
26. 7. 2025, 18:00 - 22:00 hod.

Zápasová karta večera:

MMA – 93 kg: Chytil vs Bumbaň
Box – 81 kg: Hanz vs Miky
K1 – 75 kg: Mišan vs Kalashnikov
Box – 61 kg: Striker vs Bengoro
Box – 69 kg: Brodič vs Sanchi

...další zápasy budou brzy oznámeny.

Pro více informací prosím navštivte náš instagram: @otisfightnight
Nebo náš web: https://otisfightnight.cz/

Přijďte podpořit své favority a zažít výjimečný sportovní večer v přátelské atmosféře. Těšíme se na Vaši účast!

Marek Eichert 3L

Recenze počítačové hry Mortal Sin

Mortal Sin je akční 3D hra z pohledu první osoby, zaměřená na boj zblízka, která je momentálně v předběžném přístupu. V této hře bojujete s hordami nepřátel ve čtyřech unikátních, náhodně generovaných úrovních. Na začátku každého kola si vyberete jednu ze 16 bojových tříd - každá z nich nabízí odlišný arzenál zbraní a různé kombinace útoků, což dělá herní styl každé bojové třídy jedinečným.

Provádění komb, porážení nepřátel a blokování útoků zvyšuje váš kombo ukazatel, který vás dočasně posiluje. Během postupu úrovní sbíráte výbavu skládající se z brnění, lektvarů a dvou zbraní dle vlastního výběru. Ve hře je spousta zbraní - od obyčejných mečů a palic až po magické hole.

I když je hra velmi náročná a smrt vás vrací úplně na začátek, po každém kole máte možnost odemknout několik trvalých vylepšení a nových zbraní. Umělecký styl hry je velmi goticky inspirovaný a do značné míry přizpůsobitelný - můžete si zvolit z několika barevných schémat, změnit jejich kontrast a jas, nebo vyzkoušet nový „realistický“ grafický styl.

Ačkoli je hratelnost i vizuální styl velmi dobře zpracován, rozhodně to není hra pro každého. Je poměrně náročná a po delší době může být kvůli velkému množství filtrů a efektů unavující pro oči. Vývojář hry je také velmi aktivní a aktualizuje hru velmi často. Z těchto důvodů bych hře Mortal Sin dal poctivé hodnocení 9/10.

Ondřej Kroutil 3L

Recenze – Arctic Liquid Freezer II

Když jsem si skládal svůj počítač, hodně jsem přemýšlel nad tím, jaký chladič zvolit. Chtěl jsem něco, co nebude moc drahé, ale zároveň zvládne uchladit i výkonnější procesory. Nakonec jsem se rozhodl pro ARCTIC Liquid Freezer II 240, což je vodní chladič se dvěma 120mm ventilátory. Měl jsem možnost jej vyzkoušet nejdřív s procesorem Ryzen 5 3600 a později i s výkonnějším Ryzenem 7 5800X. Instalace byla překvapivě jednoduchá, všechno potřebné bylo v balení. Radiátor se mi bez problémů vešel do počítačové skříně a líbilo se mi, že hadice byly dost dlouhé a dobře ohebné. Co mě zaujalo, byl malý ventilátor přímo na pumpě, který chladí napájecí část základní desky, to není u všech chladičů běžné.

S Ryzenem 5 3600 nebyl absolutně žádný problém. I při větší zátěži, třeba při hraní nebo delším používání náročnějších programů, se teploty držely pod 70 °C a ventilátory běžely potichu. V normálním používání (internet, YouTube, škola) se procesor držel kolem 40 - 50 °C a počítač byl velmi tichý. Když jsem později přešel na Ryzen 7 5800X, trochu jsem se bál, jestli to chlazení zvládne, protože tento procesor se víc zahřívá. Ale nakonec si s tím tento chladič poradil fakt dobře. Hlučnost chladiče se samozřejmě s tímto procesorem zvýšila, stejně tak jako teplo, které vychází s radiátoru mimo skříň. I přesto procesor nedosáhl teploty vyšší než 80 °C.

Design chladiče je jednoduchý a černý, bez RGB. Celkové zpracování působí kvalitně a robustně, nic nevypadá levně nebo křehce.

Kdybych to měl shrnout, ARCTIC Liquid Freezer II 240 je podle mě skvělá volba pro každého, kdo chce tiché a výkonné chlazení za rozumnou cenu. Ať už máte méně náročný procesor jako Ryzen 5 3600, nebo výkonný Ryzen 7 5800X, tento chladič si s tím poradí. Pokud ale někdo plánuje použít tento chladič s podobně výkonným procesorem, jako je Ryzen 7 5800X, a vadil by mu vyšší hluk nebo teplo vycházející z radiátoru, možná by stálo za to zvážit o něco výkonnější model. Je ale dobré zmínit, že tato konkrétní generace (Liquid Freezer II) se neprodává (maximálně na bazarech) a nahrazuje ji novější verze – Liquid Freezer III, která přináší vylepšení hlavně v oblasti výkonu a hlučnosti. I tak ale starší model zůstává skvělou volbou, pokud jej ještě někde seženete za dobrou cenu. Za mě je to výborný poměr ceny a výkonu a určitě bych jej doporučil každému, kdo si staví vlastní počítač.

Vojtěch Navrátil 3L

Studentská rada

Vážení čtenáři časopisu Elektronka online,
na naší škole působí Studentská rada, která je nezávislým, samosprávným a plně demokratickým orgánem při VOŠ a SPŠE Olomouc. Jejím hlavním cílem je, aby se studenti na škole cítili co nejlépe, mohli se účastnit nejrůznějších akcí, mohli se dále rozvíjet a v neposlední řadě, aby byl vyslyšen jejich názor. Rada pravidelně s vedením školy a předsedy předmětových komisí probírá návrhy a změny v prostředí školy a výuky. Zde je odkaz, pod kterým naleznete webovou stránku s dalšími informacemi a zápisy z jejího jednání:
https://spseol.cz/zajmova-cinnost/studentska-rada

Velmi si vážím aktivity studentů zapojených do činnosti Studentské rady a přeji nám všem, aby její činnost přispívala k dalšímu rozvoji naší školy.

Ing. Josef Kolář, ředitel školy