Úvodník

V únoru minulého roku jsem si v úvodníku všímal témat, která tento měsíc tak nějak podvědomě nabízí, protože jsou s ním již dlouhodobě svázána: „suchý únor“, „Vítězný únor 1948“, „14. únor - svátek zamilovaných.“ Mimo to jsem vzpomněl také ročního výročí něčeho, co s únorovou tradicí vůbec nesouvisí - a sice rok od napadení Ukrajiny Ruskem. K tomuto počinu současného ruského prezidenta nevedla nějaká únorová tradice, vidím v něm spíš jinou symboliku, a to důrazné připomenutí stoletého výročí vzniku SSSR, jehož rozpadu kremelský šéf hluboce lituje a snaží se jej znovu v jeho původních hranicích a poslání obnovit, včetně jeho mocenského vlivu.

Letošní únor je také v porovnání se svými předchůdci svým způsobem atypický, a to něčím, na co člověk - ani jakkoli vysoce postavený - nemá vliv, byť by si to sebevíce přál. Je to pro toto roční období a speciálně pro tento měsíc zcela anomální počasí, které trhá teplotní rekordy. Únor býval tradičně velmi studený měsíc. Někdy i více než leden. Sám mám ještě v živé paměti, jak jsem zmrzal během prezenční vojenské služby při stráži na bráně v únoru 1983, kdy teploměr ukazoval poctivých mínus 23°C a jedinou ochranou mi proti tomu byla kromě standardní vojenské uniformy jen ušanka a pletené rukavice. Zdá se, že tyto zážitky se pomalu stávají minulostí a příroda se nám mstí za naše zacházení s ní. Můžeme se jen dohadovat, jakou měrou jsme se o tyto současně panující klimatické poměry zasloužili my lidé svou průmyslovou produkcí a životním stylem a nakolik je to nevyhnutelné momentální stádium vývoje planety Země, která si již během své existence i mnohem dramatičtějšími zvraty prošla, byť se samozřejmě neodehrály z roku na rok. Ostatně jeden z výstižných výroků, který se k této skutečnosti váže, říká: „Není to Země, která prohrává, je to člověk.“ Jediné, co si my lidé můžeme do jisté míry v této situaci regulovat, je rychlost, jakou se této prohře blížíme. Současná administrativa EU skloňuje ve všech pádech slovo „udržitelný“. Bohužel, jakkoli má toto slovo svým významem vzbuzovat ekologický optimismus, přece jen neznamená věčný. Proto se domnívám, že mnohem více, než například škodlivost výfukových plynů ze spalovacích motorů (mimochodem jsou to údajně jen asi 3% veškeré exhalační zátěže, kterou naše planeta trpí), sužuje obyvatele EU čím dál větší absence zdravého selského rozumu v jeho řídících, a tudíž životní podmínky určujících, strukturách. Myslím, že plýtvat řádky uváděním konkrétních příkladů je na tomto místě zcela zbytečné a každý si nepochybně umí sám dosadit, kde všude nás bota tlačí.

Znění lidských přísloví jsou formována staletími zkušeností, a proto by možná stačilo si jen dostatečně uvědomit, jakou moudrost v sobě nesou a začít se jimi řídit dříve, než bude pozdě. A tak si jen nakonec pro ilustraci připomeneme tři z nich: „Všeho s mírou“, „ Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne“ a „Nic netrvá věčně. Přelétaví jedinci si pak k posledně uvedenému jistě přidají ještě dovětek - „ani láska k jedné slečně“.

Vyznění tohoto úvodníku v žádném případě nemělo být pesimistické, byť se leckomu po jeho přečtení může tak jevit. Jeho obsah měl spíš přivést čtenáře k tomu, aby nesedal na lep jakýmkoli dočasným módním vlnám a a priori nezatracoval všechno, co prověřil čas a po mnoho let to fungovalo ke spokojenosti mnoha generací. Nezapomínejme, že v jednoduchosti je krása a s poctivostí nejdál dojdeš. Chci věřit, že odoláme pokušení řídit se jízlivým dovětkem k posledně uvedenému přísloví, který zní…,“jenže ti nepoctiví jsou tam dvakrát rychleji.

 -jo-

IT doupě

Jak funguje Internet - STP a Etherchannels

Vítám vás po měsíční pauze u dalšího dílu síťařské rubriky. Pokud si pamatuji správně, máme jeden z nejtěžších a zároveň nejdůležitějších konceptů za sebou, a tak si dnes ukážeme dvě o dost jednodušší témata, která v praxi sice tolik nevyužijete (např. STP je většinou nastaveno automaticky), ale pomohou vám sítě trochu lépe pochopit. Tak jdeme na to.

STP znamená Spanning Tree Protocol a jedná se o velice chytrý algoritmus, díky kterému se vám framy ve switchích nezacyklují. Jako příklad uvedu schéma tří switchů, které jsou spolu spojeny. Dokud přeposílají unicasty, nic zvláštního se nestane, protože vědí, kam s nimi. Pokud ale switch neví, kde se nachází cílová MAC adresa, pošle frame jako broadcast na všechny porty. To znamená i na všechny připojené switche - ty ale také neví, kam to mají poslat. Ze dvou framů jsou najednou čtyři a takto to exponenciálně roste do doby, než se úplně zahltí celá síť.

Funkce STP není nijak složitá - najde link, který je redundantní a zablokuje ho. Ale jak to zjistí? Každý switch posílá jednou za dvě sekundy BPDU frame obsahující informace o jeho prioritě (nastavená administrátorem), ESID s VLAN ID a také MAC adresu, která se použije, pokud budou switche se stejnými údaji. Kromě toho obsahuje i další údaje, třeba path cost. Z těchto informací se počítá finální BID - nižší znamená lepší. Na začátku je každý switch tzv. Root bridge a oznamuje sousedům, aby si k němu nastavili cestu. To dělá do doby, než dostane BPDU s nižším BID než je jeho, potom začne propagovat dotyčného. Takto se přenese informace bez toho, aby se zacyklila. Když je routeru znám root, musí si vybrat i port, kterým se k němu bude informace posílat. Ten se vybere podle path cost, neboli vhodnosti cesty. Každý switch na cestě k ní podle rychlosti linku něco přičte a jako vždy, nižší znamená lepší.

Po root portu následují designated porty. To jsou všechny vedoucí k hostům a také ty, co jsou na stejném linku jako root port. Všechny ostatní, které zbyly, se zablokují a aktivují se až při výpadku switche (to se dá poznat tak, že delší dobu neposlal BPDU Hello) po tom, co se celý tento proces zopakuje od začátku.

A aby toho nebylo málo, povím vám ještě něco o Etherchannelech. Dnes už pro ně nevidím tolik využití, hodí se ale tehdy, pokud máte pomalý link a chcete ho zrychlit. Pokud byste vzali dva kabely a jimi spojili dvě zařízení, STP vám je všechny až na jeden zablokuje. Naštěstí se dá přechytračit pomocí protokolů PAgP a LACP, které spojí linky dohromady a STP je dostane jako jeden. Kromě toho umožňují balancovat zátěž. Má to ale i určitá omezení, třeba maximálně 8 linků v jednom nebo podmínku, že všechny musejí mít stejnou rychlost - zvednout bandwidth o 10 Mbps, když je základ 100, by asi stejně nedávalo moc smysl.

Nu, a to je z této problematiky všechno. Čím více se o to zajímám, tím větší mám pocit, že všechny tyto protokoly jsou podobné mé struktuře kódu - často nedávají úplně smysl a nové funkce vyžadují jejich částečné přepsání. Připadá mi to jako zázrak, že jsme se dostali do doby, kdy spolu všechny nějak spolupracují. No nic, jako vždy přijďte na Cisco do LP6 a do příštího měsíce Informatice Zdar!

 - Jan Dlabaja, 3L

Ledová past

Kapitola 3 - rekruti - pokračování

Zpoza rohu vyšli tři černí pěšáci. Dva byli vyzbrojeni samopaly, třetí měl střepinový obušek. Během okamžiku se z ulice vytratili všichni lidé. Zůstali tam pouze oni. Oba jim s hranou úctou uhnuli z cesty. Nechtěli přitahovat pozornost. Droni kolem nich bez všímání prošli. Když zmizeli znovu za rohem, Sam došel k prvnímu domu na seznamu. Zaklepal na dveře. Při čekání si na nich všiml několika silných rýh, zřejmě od klíčů, další známky vandalismu. Po chvíli ticha se ozvalo odemykání a dveře se pomalu otevřely. Vykoukla z nich stará žena. Podezřele si je prohlížela.
„Co chcete?“ promluvila tiše.
„Bydlí tady Emily?“ zeptal se Sam přátelsky.
Žena se podívala, jestli někde poblíž nestojí hlídka. Zavřela a odjistila i řetěz.
„Pojďte dál.“
Oba pomalu vstoupili dovnitř. Žena za nimi zavřela.
„Pojďte dál, pánové. Je ve svém pokoji, zavolám ji,“ opakovala stařenka.
Když procházeli chodbou, Tom si povšiml několika obrazů, zřejmě ještě z dob před válkou. Na prvním bylo vyobrazeno pole a několik balíků slámy, na druhém les, zpoza kterého vycházelo slunce, poslední byl vodopád, který stékal z vysokých útesů.
„Pěkné obrazy,“ pochválil.
Stará žena se usmála.
„Ty jsou dcery.“
Vstoupili do malé čtvercové místnosti. Stará žena jim ukázala, ať se posadí ke stolu. Poté odkráčela do vedlejšího pokoje. Tom si prostory mezi tím prohlédl. Malá kuchyň, stůl se třemi židlemi, skříň zaplněná starožitnostmi a několika knihami, samozřejmě se nejednalo o žádné odborné publikace či encyklopedie. Takové knihy Temný řád zabavoval a jejich vlastnění bylo trestáno. Stěny již byly oprýskané a na stropě viselo několik pavučin.
Slyšeli, jak si ženy vedle něco šeptají, jeden hlas zněl podrážděně. Proč jsi je pouštěla, nevíš ani, kdo jsou, zazněl zvýšeně jeden, ale poté se zase vrátil na úroveň šeptání. Pohlédli se Samem na sebe, pokývli a mlčky čekali. Netrvalo to dlouho a z místnosti vyšla mladá žena v blůze, muselo jí být okolo třiceti. Na Tomův vkus byla pohledná. Oříškově hnědé rozpuštěné vlasy jí splývaly až k prsům. Měla štíhlou a vcelku vysokou postavu. V obličeji Tom zachytil známky podezírání a starostí. Ruce volně držela u pasu. Tom zahlédl, jak prsty přejela po rukojeti nože na opasku, aby se ujistila, že tam stále je.
„Co ode mě chcete,“ zeptala se přímo.
Nelíbili se jí. To se dalo čekat. Nikdo neměl rád cizince.
„Dobře, půjdeme rovnou k věci,“ odpověděl Sam diplomaticky.
Vstal a otočil se k ženě zády. Potom promluvil.
„Nabízíme vám možnost se přidat do speciální jednotky, která bojuje proti Temnému řádu.“
„A proč si myslíte, že by mě něco takové zajímalo?“ zeptala se nedůvěřivě žena.
Tom se vložil do výkladu klidným hlasem.
„Víme, že Temný řád nesnášíte.“
„Zaprvé, to není nic zvláštního a za druhé, jak to můžete vědět?“
Sam se znovu otočil čelem k ní. Dal si ruce za záda a pokračoval.
„To není podstatné, vy ho však nenávidíte a neskrýváte se v koutě jako ostatní. Naše organizace potřebuje lidi, jako jste vy.“
Žena se neznatelně usmála.
„Jaká organizace? Kdo vy vlastně jste?“ začala se ptát.
„Pokud vám na tohle odpovím, už není cesty zpět,“ vysvětlil Sam.
„Nemohu to přijmout, kdo by se staral o mou matku?“
Stará žena jí přerušila.
„Jen běž, holka, já už se o sebe postarám. Tohle je pro tebe příležitost.“
Žena se stařeně podívala do očí.
„Opravdu?“ ptala se opatrně.
Stará žena se usmála a pohladila dceru po tváři. Sam se podíval na své hodinky, aby naznačil, že budou muset jít. Po chvíli ticha žena promluvila.
„Dobře, přijímám nabídku.“
Sam se usmál. Odkryl levou stranu kabátu. Na vnitřní straně měl připnutou stříbrnou orlici.
„Odboj Orla Naděje vás rád přivítá, dojděte na toto místo dnes přesně za dvě hodiny. Dejte si pozor, ať vás nikdo nesleduje.“
Položil na stůl kus papíru se souřadnicemi a schoval si tužku.
„Hlavně ať se to nedostane do nepovolaných rukou,“ varoval Tom.
„Ano, tohle místo znám,“ řekla Emily, rozpačitě se rozhlédla a poté papírek snědla.
Ještě se na něco chtěla zeptat, ale oba muži se zvedli a s pozdravem vyšli z domu. Když zavřeli dveře, Tom podotkl:
„Na tohle jsi fakt machr.“
Sam se usmál a vykročil směrem k další adrese.
„No jo, to víš, tohle dělám už hodně dlouho, přece jenom díky tomu jsem se dostal do odboje,“ už chtěl větu ukončit, ale pak ještě dodal. „A taky kvůli mým šikovným prstům.“
Tím myslel dovednosti v hackování.
Nad hlavami jim proletěl pátrací dron. V táboře jich bylo stejně jako hlídek mnoho, lidi byli pod neustálým a krutým dozorem. Celý tábor byl obehnán černými vysokými lesklými zdmi. Přes ně se prostupovalo bránami. Ty však hlídali a bez povolení vás přes ně nepustili. Jedinou možností, jak se tedy z této oblasti dostat, zůstaly kanalizace. Pro ty, co je však neznají, byly pouze smrticím bludištěm. Bez světla, zbraně a dostatku informací jste byli pouze snadnou kořistí pro masky.

 - Jan Balošák

Pranostiky na únor

• V únoru mrak - v březnu sněhulák
• Sněhový únor - sílí úhor.
• Únorová voda - pro pole škoda.
• Únor - úmor: kdyby mohl, umořil by v krávě tele a v kobyle hříbě.
• Netrkne-li únor rohem, šlehne ocasem.
• Když v únoru mráz ostro drží, to dlouho již nepodrží.

Ztráty a nálezy

V tomto měsíci na své majitele v kanceláři školy čeká stále nevyzvednuté pánské sako, které jsme inzerovali již v lednu, dále pak mobilní telefon Huawei a kalkulačka CASIO, která je v uzavřeném stavu celá bílá, po sejmutí krytu má černou klávesnici.

Redakční rada: Jan Dlabaja, Jakub Křížan, Jan Balošák, Ondřej Langer

Webové zpracování: Daniel Hut

Jazykový dohled: Mgr. Oto John