Úvodník

Co se děje o přestávkách

Přestávka - důvod, proč vlastně vůbec žáci chodí do školy - tak by ji definovali ti, kteří pobyt ve škole berou spíše jako společenskou záležitost a o vzdělání jako takové jim vlastně ani tak moc nejde. Jiní by v definici přestávky hledali slova o tom, že je to jedinečná a v mnoha případech jediná možnost, kterak dostát povinnosti, mít v následující hodině vypracován domácí úkol a třetí skupina žáků - já bych je nazval gurmáni - trpí vždy těsně před zvoněním abstinenčními příznaky z nedostatku příjmu potravy a přestávky jim umožňují je vždy alespoň na hodinu zatlačit do podvědomí. Uvedené tři skupiny žactva jsou samozřejmě jen vzorkem z nepřeberné palety přístupů k přestávkám. Nesmíme zapomínat na žáky - obchodníky, - kuřáky, - milovníky a sponzory mobilních operátorů. Neboť i pro ně je těch několik minut přestávky vítanou šancí, jak utišit svoje choutky. Studenti obchodníci realizují své výměnné obchody především v oblasti hudebních nosičů, softwaru všeho druhu i jiných komodit, kategorie kuřáků má sice jasnou prioritu, ale po vstupu do EU viditelně ztížené podmínky pro její realizaci (od rostoucí ceny cigaret přes úpravu školního řádu až po zřizování fyzických bariér v podobě oplocení…). Žáci milovníci to mají na naší škole obzvláště těžké, protože ty tam jsou doby povinných početních kvót dívek ve třídách, takže relevantních objektů zájmu je velmi málo a riziko střetu s kolegou se stejným vkusem neúměrné. Na tomto místě je třeba říci, že všechno zlé je k něčemu dobré, protože naši žáci velmi rádi a v hojném počtu navštěvují taneční, kde si svůj handicap ze školních přestávek mohou plně vynahradit. Charakterizovat sponzory mobilních operátorů je prakticky zbytečné. Všichni vědí, o co se zde jedná. Poněvadž již dávno začalo platit, že kdo nemá mobilní telefon, není člověk, je nabíledni, že jej v současné době vlastní všichni. To zároveň roztáčí kola koupěchtivosti nových modelů, protože nemohu-li se vyrovnat svému spolužáku ve znalostech, je třeba ho předčit alespoň nejmodernějším typem mobilu. Ať se učí ti, kterým jejich předpotopní loňský model neumožňuje přístup na internet. Ti, co tento problém neřeší, si vše potřebné přečtou na velkoplošném barevném displeji mobilu, který dostali od rodičů za úspěšné vykonání opravných zkoušek v září po prázdninách. Vždyť co by pro nás rodiče neudělali, když přece chtějí, abychom tuto prestižní školu zdárně dokončili!

A pak je tu ještě jedna - bohužel naprosto nudná a ničím nezajímavá skupina žáků, kteří přestávku využívají k tomu, aby si během ní připravili věci do dalšího vyučování, trošku se prošli po chodbách školy s nutnou zastávkou na WC, aby pak nenarušovali průběh následující hodiny. To jsou ti, kteří se na vyučování připravili doma, mají napsány všechny domácí úkoly a nejsou tedy ničím výjimeční. Je naprosto logické, že pak mají ve svém uplatnění v životě smůlu, neboť současnost přeje výjimečným osobnostem a poctivý žák, který se navíc naučí během studia obstojně cizí jazyk, musí počítat s tím, že se uplatní jen v cizině, kde bude také po zásluze odměňován pouze v eurech a ne v korunách.

Jestli se pak po návratu domů nestane výjimečným, to nechám na zvážení žákům, stejně jako to, jak budou trávit přestávky.

 -jo-

IT doupě

Jak funguje Internet - Jak funguje Internet - DHCP a FHRP

Jako vždy vás opět vítám u nového dílu této ajťácké rubriky. Oficiálně jsme v polovině CCNA 2, a proto nastal čas na dva důležité protokoly. První, který vám dokáže automaticky přidělit IP adresu, a druhý, který sice v životě asi tolik neuplatníte, ale díky němuž není selhání routeru u ISP konec světa.

Jako první si vysvětlíme DHCPv4, který ještě používá zastaralé IPv4 adresy. Jediné, co potřebujeme, je DHCP server. Ten může být buď samostatný nebo přímo v routeru, stejně jako ve většině domácností. Řekněme, že máte telefon a chcete se připojit k síti. Pokud DHCP funguje, jak má, vypadá proces takto: Klient se připojí do bezdrátové sítě dle výběru a pošle DISCOVER frame na adresu obsahující broadcast MAC (ff:ff:ff:ff:ff:ff) i IP (255.255.255.255). DHCP server ho zachytí, rezervuje IP z poolu a včetně informací o času půjčky, bráně a DNS broadcastem rozhlásí po síti OFFER. Po doručení odešle klient REQUEST broadcast mířený na DHCP server, čímž dá všem najevo, že má o tuto IP zájem a zároveň se ujišťuje, že ještě není zabraná. Tohle musí udělat i v případě, že chce požádat o prodloužení IP. Server už potom ACKNOWLEDGMENT paketem potvrdí, že je IP klienta, a tím jejich komunikace prozatím končí.

U IPv6 funguje protokol trochu jinak. Protože jsou adresy prakticky neomezené, není nutné je přidělovat centrálně a existují tak tři typy DHCP. První SLAAC potřebuje jen router, který do éteru pravidelně posílá ADVERTISEMENT pakety obsahující informace o síti. Aby na ně klient nemusel dlouho čekat, může sám zaslat SOLICIT na adresu ff02::2 (router multicast). Potom už si konec IP musí vygenerovat sám, buďto náhodně (musí zkontrolovat, zda už na síti neexistuje) nebo použitím své MAC adresy a její lehkou modifikací, čímž ji ale vystavuje veřejně celému světu.

SLAAC má i hybrid verzi s DHCP serverem, kdy server dodává jen údaje stejné pro celou síť (například adresu DNS serveru) a zbytek opět posílá router. Pokud odstraníme SLAAC úplně, router bude stále posílat ADVERTISEMENT pakety, ovšem ty budou obsahovat pouze adresu DHCP serveru, kde si bude muset klient zjistit zbytek.

A aby toho nebylo málo, od DHCP skočíme ještě k FHRP - First hop redundancy protokolu. Díky STP už můžeme mít v síti několik náhradních switchů, ale brána může být vždy jen jedna a pokud nedej bože spadne, bude celá síť izolovaná od zbytku světa. FHRP naštěstí umožňuje vytvořit virtuální router s jednotnou IP i MAC a pod ním sdružovat ty fyzické. Volby probíhají skoro stejně jako u STP, ten s největší prioritou vyhrává a podle periodických HELLO paketů proudících mezi nimi ostatní poznají, kdo je naživu a koho je v případě potřeby třeba nahradit. Některé z protokolů dokonce nabízejí balancování zátěže, čímž do provozu zapojují i zatím neaktivní routery a zvyšují tak efektivitu

Tady bych to pro dnešek ukončil, povedlo se mi vysvětlit tři moduly ve čtyřech odstavcích textu. Protože jsou tyto články poměrně povrchové a většina detailů v nich z pochopitelných důvodů chybí, doporučuji vám jako vždy kouknout se na Cisco kurzy na naší škole a nebo alespoň na stránku https://www.geeksforgeeks.org/dynamic-host-configuration-protocol-dhcp/, kde je DHCPv4 vysvětleno mnohem lépe než v samotném kurzu. Já jdu zatím dopsat seminárku, a jako vždy Informatice Zdar!

 - Jan Dlabaja, 3L

Ledová past

Kapitola 3 - rekruti - pokračování

Vydali se k další adrese. Po cestě míjeli obyvatele, kteří byli zapřaženi do masivní výroby kovových pláství, základních stavebních bloků pro zdi, některé stavby či opevnění. Pracovali uprostřed betonového prostranství. Většina činností probíhala v hangárům podobných halách. Obsluhovali výrobní linky, slévali kov, přenášeli hotové kusy a skládali je do aut. Na práci dohlíželo několik pěšáků. Tohle byla jedna z několika mála prací, které byly lidem svěřovány. Temný řád totiž nechtěl, aby lidé pracovali tam, kde se skrývala tajemství jeho technologie. Pracovali zde pouze ti, co si chtěli přivydělat, a několik vylosovaných na tento týden. Lidí, kteří byli ochotni pracovat dobrovolně, bylo málo, považovalo se to totiž za kolaboraci s nepřítelem. Temný řád měl pracovní síly dost, tohle zřejmě dělal spíše proto, aby se lidé nenudili. Minuli výrobní čtvrť a ocitli se znovu mezi řadami identicky vyhlížejících domů.

Na schodech před jedním z nich posedávali muži v otrhaných hadrech. Popíjeli z lahví něco, co kdysi bylo pivo. Tom se otřásl, když si pomyslel, jak ta břečka asi chutná. Jeden muž začal rozhazovat rukama a pokřikovat, Tom si až po chvíli uvědomil, že na ně.
„Hej ty, máš prachy?“
Oba ho ignorovali a šli dál. Muž vstal a namířil si to k nim. Na zdejší lidi byl vcelku svalnatý, měl vyholenou hlavu a na pažích ošklivě zahojené jizvy.
„Mluvím s váma, vy nezdvořáci, buď se zastavíte, nebo vám namlátím,“ zahulákal arogantně.
„To bych neřekl,“ zašeptal Tom.
Muž udělal několik kroků a zaútočil. Jeho mohutná pěst proletěla vzduchem. Tom pomalu uhnul jeho nemotornému útoku. Jako odpověď muži vrazil pěstí do břicha. Nebyl to sice silný úder, ale na svalnatého ožralu stačil. Ten se popadl za břicho a sklátil se na zem
„Dobrá rána,“ okomentoval Sam.
Ostatní opilci na schodech se muži začali chechtat. Jeden tak silně, až mu z nosu vytryskla nezdravě zelená nudle. Tom ponechal ožralého svalovce na zemi, ať si pro příště zapamatuje, že nemá dělat hlouposti. Se Samem se vydali dál.

Za malou chvíli dorazili k domu. U dveří však stála skupina tří pěšáků. Jeden pěstí zabušil na dveře, až se otřásly. Otevřela jim žena. Vyděšeně zírala, kolena se jí třásla.
„Vydejte nám Owna,“ řekl dron chladně.
„On tu není,“ zakoktala žena, ale i Tom poznal, že lže.
Dron ji odstrčil ode dveří a vstoupil dovnitř, jeho kumpáni hned za ním. Tom se na Sama podíval.

Jako odpověď dostal přikývnutí. Chvíli počkali a poté se vplížili dovnitř. Chodba vedla do pokojů a sklepa. Zdola se ozýval rámus a hlasité naříkaní. Dveře do sklepa byly otevřené. Opatrně sešli po schodech dolů. Sáhli pod kabáty pro pistole a nahlédli zpoza zdi, aby zjistili, co se děje. Jeden z pěšáků držel pod krkem muže. Udeřil ho pěstí a poté srazil na zem. Žena prosila o slitování. V očích měla slzy. Další dva droni stáli opodál a u hrudi měli samopaly.
„Kde je ten překupník s rušičkami signálu,“ zeptal se hlasitě pěšák.
Muž zakroutil hlavou, že jim nic neřekne. Pěšák se mu to pokusil rozmluvit kopnutím ocelovou botou do obličeje. Ozvalo se křupnutí. Tom dal signál k útoku. Naklonili se zpoza zdi a zaútočili. Sam vystřelil na jednoho z hlídajících pěšáků. Ten se však v poslední chvíli pootočil a kulka tak nezasáhla přesně zamýšlené místo. Tom ve stejnou chvíli jediným čistým zásahem trefil velitele do hlavy, přesně věděl, jak zasáhnout řídící jednotku. Dron se zasekl v jeho rozhovoru a skácel se na zem. Poškozený pěšák se opřel o sud čelem k nim, podle vrávoravých pohybů měl poškozený gyroskop. Třetí dron zahájil protiútok a výstřely ze samopalu donutily Toma i Sama se skrýt. Kulky se zarývaly do rohu stěny a zasypávaly chodbu úlomky zdiva. Tom si útočníkovu zbraň stihl prohlédnout, jednalo se o verzi lehkého samopalu s nízkokapacitním zásobníkem na třicet ran. V duchu počítal výstřely a v momentě, kdy salva skončila, se v podřepu vyklonil zpoza zdi. Pěšáka, který si právě vyměňoval zásobník, odpravil. Sam také zaútočil, několik kulek zasáhlo drona za sudem do ramene. Nezpůsobily však žádné poškození. Dron uchopil zbraň jednoručně a odepnul pistoli, kterou měl magneticky připnutou u pasu. Intenzivní střelbou z obou zbraní se je pokusil zahnat, kvůli poškození však střílel naprosto nekoordinovaně. Sam z kapsy vytáhl další zásobník do pistole a vyměnil jej. Vyčkal na správný okamžik, když se kulky zarývaly do protější stěny a vykouknul zpoza rohu. Jelikož se nepřítel již nekrčil za sudem, dvakrát rychle vystřelil na jeho hrudník. Poté se skryl před kulkami, které se po stěně nepříjemně blížily k němu. Zbraně utichly, konečně jim došla munice a Sam slyšel známý vrčivý zvuk prozrazující vrtání. Oba vykoukli zpoza rohu.

 - Jan Balošák

Bedřich Smetana - 200 let od narození

V březnu tohoto roku uplynulo právě 200 let od narození tohoto slavného hudebního skladatele, proto by jistě bylo dobré si připomenout jeho život.

Narodil se 2. března 1824 v zámeckém pivovaru v Litomyšli do relativně bohaté rodiny sládka Františka Smetany. Byl jedním z 18 sourozenců, ale sedm z nich zemřelo ještě v dětském věku. Nebyl zrovna pilným studentem, vystřídal gymnázium v Jindřichově Hradci, Jihlavě, Německém (později Havlíčkově) Brodě (zde se Bedřich Smetana právě s Karlem Havlíčkem Borovským seznámil), Praze a Plzni, kde nakonec roku 1843 odmaturoval. Zato se už od pěti let učil na housle a klavír a v šesti letech již poprvé veřejně vystupoval. Po ukončení studií na gymnáziu odmítl přání svého otce, aby dál studoval na univerzitě, a stal se úředníkem. Odešel do Prahy, aby se zde věnoval hudbě. Začátky zde neměl jednoduché, záhy se však stal domácím učitelem ve šlechtické rodině Thunových, zároveň začal studovat hudební kompozici u Josefa Proksche, což mu přineslo cenné teoretické znalosti. V roce 1848 se zapletl do pražského povstání, proto se musel odjet schovat ke svým rodičům na venkov, později se mu však podařilo otevřít si v Praze klavírní školu.

Roku 1856 využil příležitosti a odcestoval do Švédska, kde se ve městě Göteborg stal dirigentem filharmonické společnosti a zároveň ceněným a vyhledávaným učitelem klavíru. Göteborg je však oproti Praze malé město, zároveň zde nebyl tak bohatý kulturní život a podmínky pro další Smetanův rozvoj, proto se roku 1861 vrátil zpět do Prahy.

Pokusil se stát prvním kapelníkem Prozatímního divadla, to se však povedlo až v roce 1866, mezitím napsal známé opery Braniboři v Čechách a Prodaná nevěsta. Jako kapelník divadla měl poměrně velké vize jeho dalšího směřování, narazil však na své politické, umělecké i osobní odpůrce. Roku 1874 z důvodu ztráty sluchu jako kapelník definitivně skončil a odstěhoval se do středočeských Jabkenic. Jeho handicap mu však nezabránil dále skládat a koncertovat, z této doby pochází například skladby ze symfonické básně Má vlast. Nelze také zapomenout na jeho operu Libuše, kterou bylo dvakrát otevřeno národní divadlo.

Konec Smetanova života nebyl příliš šťastný. Začátkem roku 1884 u něj začaly přibývat záchvaty zuřivosti a stával se nebezpečným pro své okolí. Proto byl v dubnu téhož roku převezen do ústavu pro choromyslné, kde 12. května zemřel. Pohřben je na Vyšehradském hřbitově. Dnem jeho úmrtí je každoročně zahajován mezinárodní hudební festival Pražské jaro.

 - Jakub Křížan, 3B

Pranostiky na březen

• Březen - za kamna vlezem.
• Březnové slunce má krátké ruce.
• Lépe od hada býti uštknut, než v březnu od slunce ohřát.
• Sníh v březnu škodí osení i vinné révě.
• V březnu prach a v dubnu bláto - sedlákovi roste zlato.
• Jak prší v březnu, tak také v červnu.

Ztráty a nálezy

V kanceláři školy zůstává stále nevyzvednuto pánské šedé sako a dále svého majitele/majitelku netrpělivě vyhlíží modrý pracovní plášť, „stříbrný“ prstýnek v podobě sovy s modrýma očima, přívěsek s křížkem, klíčkem, mašličkou a průsvitnou skleněnou kuličkou dlouhý cca 10 cm.

Redakční rada: Jan Dlabaja, Jakub Křížan, Jan Balošák, Ondřej Langer

Webové zpracování: Daniel Hut

Jazykový dohled: Mgr. Oto John