Úvodník

Již v květnovém čísle Elektronky ročníku 2022 jsem zmínil, že květen je měsícem lásky, ale také měsícem, ve kterém bývá celkem horko žákům druhých a čtvrtých ročníků, i když třeba zrovna nepanují obzvlášť vysoké teploty. Důvodem je skutečnost, že ti prvně zmínění píší svá minima z češtiny, angličtiny a odborných předmětů a ti druzí skládají svou zkoušku dospělosti. Situace žáků těchto dvou ročníků je o to komplikovanější, že při žádné z těchto zkoušek nemohou použít žádné podpůrné prostředky - tedy taháky, jimž jsem věnoval úvodník květnové Elektronky loňského roku.

Měsíc květen je v Olomouci tradičně zpestřen dalšími zajímavými událostmi, jakými jsou například Academia film - přehlídka filmů, kterou pořádá Univerzita Palackého, stejného pořadatele má pak oblíbená slavnost studentů této univerzity, a tou je vysokoškolský majáles. V neposlední řadě do měsíce května spadá také 27. ročník Divadelní Flory - umělecké přehlídky, která svým názvem navazuje na letitou tradici olomouckých květinových výstav Flora Olomouc.

Výše zmíněné akce zasahují svým konáním poměrně širokou veřejnost a jsou v květnovém kalendáři akcí pořádaných v našem městě již takříkajíc tradiční. Kromě nich je tu ale ještě jedna významná událost, která může být obyvatelům Olomouce trochu skrytá, protože se nepřipomíná každým rokem, ale maximálně jednou za desetiletí. Přesto o ní určitě poměrně velká skupina lidí ví a netrpělivě ji vyhlíží. Tou událostí je oslava 60 let existence naší školy a těmi lidmi, kteří ji vyhlížejí a určitě se na ni těší, jsou všichni naši absolventi a také vyučující i zaměstnanci VOŠ a SPŠE, kteří za tu dobu měli možnost nasávat jedinečnou atmosféru této vzdělávací instituce, která od doby svého vzniku prošla samozřejmě několika zásadními proměnami, ať už to byly proměny charakteru vzdělávacího nebo ty, které se týkají celkového vybavení školy. Letošní oslava tohoto jubilea samozřejmě počítá s tím, že bývalí absolventi i učitelé si plni zvědavosti přijdou svou školu prohlédnout a navíc je obohacena o absolventský ples letošních čtvrtých ročníků, který se dozajista stane místem mnoha setkání a vzpomínání všech zúčastněných. Stane se tak v pátek 31. května 2024, kdy bude od rána naše škola přístupná všem absolventům, a večer od 18:00 hod. oslava vyvrcholí plesem absolventů v pavilonu A na olomouckém výstavišti Flora. Další informace naleznete také na školním webu www.spseol.cz

Všichni, kdož jakoukoli část svého života spojili s naší školou, jsou srdečně zváni, a věřím, že se v hojném počtu a ve skvělé náladě na této akci setkáme.

 -jo-

IT doupě

Jak funguje Internet - WLAN

Během více než roku, co články na tohle téma píšu, jsem se celou dobu zabýval pouze kabelovým připojením. Ačkoliv nepopírám jeho užitečnost a spolehlivost, ne vždy máte k dispozici kabel a volnou zástrčku. Proto bych chtěl celý tento díl věnovat bezdrátovému připojení a všemu kolem něj.

Když se řekne bezdrát, všem se asi jako první vybaví Wi-Fi protokol. Ten funguje na střední vzdálenosti, ale není jediný, který se bez kabelu obejde. Určitě už jste někdy použili Bluetooth (6 – 9 metrů), mobilní data (několik km) a nebo slyšeli o Starlinku využívající satelitní připojení.

Zůstaňme ale u již zmíněné Wi-Fi. Ta začala v roce 1997 s rychlostí necelých 2 Mbps a verzí 0. Nepomohlo jí ani to, že frekvence 2,4 GHz, na které vysílala, byla často rušená jinými domácími spotřebiči. Rychlost se naštěstí postupně díky metodám DSSS (rozšíření signálu do více frekvencí), FHSS (skákání mezi kanály) a OFDM (rozdělení do více frekvencí) zvyšovala a otevřela se i frekvence 5 a 6 GHz. Dnešní verze 7 má tak maximální možnou rychlost asi 46 Gbps, což teoreticky stačí na to stáhnout za tři sekundy vzduchem celou hru Red Dead Redemption 2.

Vítejte v hodině PSK. Kromě modulačních technik se musí brát v potaz i využití frekvencí (viz obrázek od Cisca pod článkem). Pásmo 2,4 GHz může Wi-Fi využívat jen do hodnoty 2,5 GHz. Každý kanál má velikost 22 MHz, do pásma se jich vejde 11-14 (záleží na normě) a každý má tak mezi sebou rozestup 5 MHz. Aby se zabránilo rušení, často se používají kanály 1, 6 a 11. Pásmo 5 GHz již tuto problematiku neřeší. Jeho rozsah skoro 700 MHz mu totiž umožnil plně využít všech 23 rezervovaných kanálů. Navíc není příliš zneužívaný domácími spotřebiči, a tak je jeho jediná nevýhoda fyzika. Mívá problémy s průchodem přes překážky.

nad jste ještě neusnuli. Zatím jsem vám neřekl nic o fyzických zařízeních umožňující se do sítě připojit. Asi všichni máme doma malý router. Ten kromě routingu plní ještě funkci switche a také access pointu – AP. Ten (pokud to nevypneme) pravidelně rozhlašuje po éteru jméno své sítě (SSID) společně s podporovaným zabezpečením a kanály. Pokud ho zachytí naše síťová karta, nabídne nám se k AP připojit. A pokud nemáme signál, můžeme koupit a nastavit další… a další… Komu by se chtěly všechny konfigurovat? Mně ne. Přitom jsou všechny údaje stejné. Ještě že existuje možnost dokoupit si WLC a všechny AP konfigurovat centrálně a najednou. S normálními AP to ovšem nepropojíte, takže je vyměňte za jednodušší LAP, spárujte a můžete síť vesele škálovat.

Když už máme znalosti i hardware, je důležité říct si něco o bezpečnosti. Musíme nějak zajistit, aby posílání dat do vzduchu bylo srovnatelně bezpečné s kabelovým připojením. Nejdřív vše zašifrujeme. Většina routerů podporuje WEP nebo WPA – hlavně je nepoužívejte. Dnes je nutnost mít minimálně WPA verzi 2, ideálně 3. A ještě lepší je vše propojit RADIUSem zmíněném v minulém čísle. Ten může částečně zabránit vtipálkům ve vytvoření falešného AP, ke kterému se nic netušící oběti mohou připojit. Většina Internetu dnes ovšem používá HTTPS, takže jediné, co si dotyčný přečte, budou vaše DNS záznamy. A pokud vůbec nechcete, aby byla vaše síť pro ostatní viditelná, prostě vypněte SSID broadcast. Do sítě se pak připojíte jen tehdy, pokud znáte všechny její konfigurační údaje.

Gratuluji, po tomto článku už si můžete vlastní bezdrátovou síť vytvořit i vy. Poslední věcí, která nám zbývá k probrání, je routing. Tím skončí celý CCNA 2 kurz. A pokud jste z něj alespoň něco pochopili, nebo vás něco zaujalo (zdravím Tebe, který to jako jediný pravidelně čteš), byla by škoda tyto znalosti nevyužít a alespoň se o získání síťového certifikátu nepokusit. Pokud by měl někdo zájem, jako vždy je kurz jako kroužek v LP6 a nebo ve čtvrtém ročníku jako součást volitelného předmětu. Tímto přeji čtvrťákům úspěšné složení maturit (snad to Dan do té doby stihne vydat) a pro ty ostatní, jako vždy, Informatice Zdar!

 - Jan Dlabaja, 3L

Aurora borealis

Ten, kdo v letošní májové noci zůstal vzhůru, mohl vidět na nebi jev nezvyklý pro naše zeměpisné šířky. Řeč je o polární záři, mezinárodně jako aurora borealis/australis.

Polární záře vznikají, jednoduše řečeno, při narušení magnetosféry země a ionizováním nebo excitováním prvků v atmosféře slunečním větrem. V Česku můžeme nejčastěji pozorovat aurory v červeném až fialovém odstínu, výjimečně se objeví i v zelené. To závisí na tom, zda je sluneční vítr dostatečně silný. Pokud je jeho intenzita vysoká, ovál polární záře se rozšíří i dále za polární oblasti. Červená barva vzniká nejvýše v atmosféře, je tedy dobře viditelná i v našich končinách. Naopak zelené aurory vznikají spíše níže, a tak jsou nejvíce viditelné v nízkých zeměpisných šířkách, kde svítí přímo nad hlavami pozorovatelů. Obě barvy vznikají interakcí slunečního větru s atomy kyslíku. Do těchto barev se může vmíchat i fialovo-růžová až modrá barva, která je vytvářena ionizací dusíku - v ČR jsou tato zbarvení obvyklá. Zde názorná fotka (není moje), která nádherně zobrazuje vrstvení barev polárních září:

V noci z 10. na 11. května jsem měl možnost i já zpozorovat tento úkaz na vlastní oči. Vidět byla záře v růžovo-fialovo-červeném kabátu, kterou doplňovala v dáli i dokonce zelená aurora. Základem bylo jít na místo s jasným pohledem na sever a čistá obloha. Jen pořádný foťák mi chyběl, avšak na obrázcích níže uvidíte, že vlastně nebyl tolik potřeba.

 - Ondřej Langer

Dne 22. 3. 2023 se na naší škole konala akce BožeTECH 2023 - odborné přednášky našich bývalých absolventů působících v našich partnerských firmách. Poslední rozhovor byl proveden s naším studentem Davidem Neumannem.

David Neumann - Forvia Hella

Jaká byla vaše motivace studovat na naší škole?

V té době to byla elektronika a počítače, což mě bavilo. Dostal jsem od rodičů první počítač ještě na konci základní školy, takže ta volba byla více méně jasná.

Jaké jsou znalosti a dovednosti, které jste získal na této škole, a pomohly vám v praxi?

Určitě byl zásadní všeobecně dobrý přístup ke vzdělávání. Silná zde byla matematika, z toho jsem těžil i na vysoké škole, první semestr jsem se nemusel mnoho učit, protože jsem to znal už ze střední školy. Potom byly důležité technické předměty, ačkoliv například telekomunikace a spojová technika hodně pokročila a mnoho z toho, co jsem se učil, se už nepoužívá. Mnoho jsem využil ze znalosti základů elektroniky. Zároveň jsme měli dobrou paní učitelku angličtiny, takže z toho, co jsem se za tři roky naučil, taky těžím dosud.

Pracoval jste jenom na vaší aktuální pozici, nebo jste působil i jinde?

Po ukončení střední školy jsem pokračoval na elektrotechnické fakultě VUT Brno, obor automatizace. Tam jsem začal brigádně pracovat v tom, co mě bavilo, to znamená vývoj software, programování. Po vysoké škole jsem nastoupil do menší firmy, kde jsem byl programátorem, mezi tím jsem spolupracoval i s dalšími menšími firmami. Později jsem několik let pracoval sám na živnostenský list ve vývoji softwaru. V roce 2008 jsem si řekl, že by bylo dobré zkusit něco většího, protože jeden člověk toho za rok práce přece jen tolik neudělá. Shodou okolností jsem byl tou dobou osloven, jestli nechci pracovat v zahraničí. Naskytla se příležitost v Helle, které jsem využil, a dnes mohu říci, že jsem dobře udělal, protože jsem strávil rok práce v německé Helle, kde jsme se učili vyvíjet software pro automotive, všechny standardy, vyvíjení systému, aby se dal použít na silnici. Cílem bylo v roce 2010 rozjet tento vývoj v České republice. Jsem jeden z těch tří lidí, kteří to zde v rámci Helly zakládali, a zhruba před deseti lety jsem převzal vedení této skupiny, kterou vedu dosud. Pořád rosteme, máme zajímavé projekty, protože se mění technologie a nedá se říci, že bychom byli hotovi. Pořád bude do automobilů co programovat a vyvíjet.

Co je vaším úkolem v rámci vaší pozice?

Ta pozice už není tak moc technická, mám na starosti skupinu vývoje softwaru, což už je blíž managementu. Zajišťuji nábor lidí, rozvoj lidí, rozdělení lidí do týmu. Ty týmy pak mají svoje technické vedení a pracují na projektech. Řeším hodně personálních záležitostí, rozvoj a tak dále. Tím, že neustále rosteme, kontinuálně řeším nábor, hledám šikovné lidi do týmu, kteří by s námi pracovali a pomáhali nám ty čím dál složitější projekty zvládat.

Co je pro vás důležité, aby měl uchazeč o zaměstnání?

Za dobu, co to dělám, se ukazuje, že takové věci, které nedokážeme naučit, jsou ty nejdůležitější, prostě v tom člověku musí být. Například práce v týmu, cit pro techniku, zápal pro věc, schopnost přinášet nové nápady, najít si v té práci to zajímavé. Když už jsem v Helle tak dlouho, proč mě to pořád baví, proč tam pořád jsem, dokážu si najít to zajímavé. Takové ty technické věci, jak napsat řádek kódu, jaký systém použiji, to jsme schopni naučit, navíc se to v průběhu času mění. Takže důležitý je zvídavý duch, neupadnout do stereotypu, protože když se dnes naučím všechny nástroje, které používáme, a řeknu, že už všechno umím, tak možná dnes je to pravda, ale zítra může přijít nová technologie a my jsme na začátku a musíme se část těch věcí naučit znova. Takže pokud to člověk v sobě nemá a chce přijít do práce, odkroutit si nějaký čas, jít domů a hodit všechno za hlavu, pak to není člověk, kterého to u nás bude dlouhodobě bavit.

Co byste poradil absolventům, že je důležité uvést, když budou psát životopis a motivační dopis? Na co nezapomenout a co zvýší jejich šanci na přijetí?

Jedna věc je strukturovaný životopis, říká se, že by to měla být maximálně jedna strana A4. Pokud si to představíte z druhé strany, tak je velmi těžké se o tom člověku něco dozvědět. Takže od motivačního dopisu očekávám, jak už název napovídá, že se o tom člověku a o jeho motivaci něco dozvím. Proč chce jít k nám, co o naší práci už ví, co si myslí, že bude dělat a co ho bude bavit. Nemyslím esej na několik A4, ale napsat nejen: „Viděl jsem váš inzerát,“ ale napsat například o svých koníčcích, co dělá. I když je to absolvent, nemusí to znamenat, že je úplně bez zkušeností, mohl chodit do nějakých kroužků, může se bavit tím, že si doma něco vyvíjí, že má přehled, zná technologie, zajímá se o to. To mě potom přesvědčí, abych takovému člověku dal přednost a pozval ho na pohovor než někdo, kdo napsal životopis za 10 minut, napsal tam škola A, škola B a to je všechno. Na druhou stranu chybami se člověk učí, zkušenosti je třeba získávat, takže i lidem, kteří udělali životopis jednoduše, případně absolventům, dáváme šanci, protože až si budou hledat další pozici, budou psát další životopis, tak to zase udělají jinak, lépe, takže nechceme se ochudit o tyto kandidáty. Takže nejlepší je napsat něco o sobě, případně něco navíc, svoje zájmy, tak, aby se to překrývalo s tím oborem, kam se ten zájemce hlásí.

Takže motivační dopis určitě ano, bez něj je šance nízká?

Samozřejmě, podívejte se na to z opačné strany. Kolegyně na personálním, které ty životopisy předzpracovávají, mají nebudu říkat stovky, to bychom si možná přáli, ale třeba desítky životopisů a vůbec se ten životopis musí k tomu vedoucímu dostat. Čím více je tam relevantních informací, tím lépe, a právě tady může pomoct motivační dopis.

Když zůstaneme u té zaměstnanosti, v roce 2023 měla společnost 37 500 zaměstnanců, myslíte si, že se tento rok počet zvýší, nebo sníží, případně proč?

Tam je to trochu složitější, protože zhruba před dvěma lety nás skoupila jiná větší společnost, takže jsme teď sedmý největší dodavatel do automotive. Počet zaměstnanců se násobně zvýšil, ale ne tím, že bychom například zdvojnásobili týmy, ale tím, že přibyla ta větší firma.

Způsobila například inflace propouštění, nebo naopak nabíráte a práce je dost?

Když zůstanu u nás v elektronice, tak pořád nabíráme. Pořád máme vypsané pozice a rosteme od roku 2010. Byť vývoj a výroba jsou jedna firma, tak ty vlny nejsou úplně synchronní. Nemám představu, jak je to ve výrobě, pořád se automatizuje, optimalizuje, takže některé pozice už nejsou potřeba, jiné naopak vznikají a u nás ve vývoji pořád rosteme, protože ačkoliv se momentálně automobilů vyrábí celkově na světě méně, tak složitost projektů vzrůstá. Dřív jsme měli 65 tisíc řádků kódu, teď máme 1,5 milionu a pořád máme 18 měsíců na to, abychom ten projekt vyvinuli. Inovační cyklus automotive je pořád stejný, nicméně automobily a elektronika v nich je pořád složitější, až bude úplně nejsložitější a auta budou jezdit sama, ale na to si ještě počkáme. Pořád potřebujeme více lidí a také některé nové profese, například v oblasti kybernetické bezpečnosti. To je dnes podmínkou, aby ta elektronika mohla být homologovaná, musí splnit určitě požadavky na kybernetickou bezpečnost.

Co bylo pro vás za dobu vaší práce největší výzvou?

Na pohovorech se ptám na to samé. Výzvou je vždy nová technologie. Teď jsme přecházeli ve větším rozsahu na novou sadu vývojových nástrojů, která nás posune dál, spoustu věcí zjednoduší, nicméně abychom se dostali tam, kam chceme, tak to znamená přesvědčit celý tým, aby investovali čas souběžně s běžícími projekty, aby se naučili a pochopili filozofii toho nového přístupu a začali to aplikovat, v rámci prvního projektu je podpořit, aby to zvládli, protože ta změna byla tak razantní, že to nebylo, že bych si pustil dva e-learningy a už o tom vše věděl. V podstatě se to budeme učit jeden, dva projekty. Jsme na tom dobře, nicméně ještě nemáme hotovo a s dalším projektem to čeká další část týmu.

Běží několik projektů současně, nebo se jeden dokončí a pak začne další?

Nad tím, kdy začne který projekt, my nemáme žádnou kontrolu. O projekty v automotive se soutěží, takže vyhrává to nejzajímavější řešení, rovná se to nejlevnější řešení, takže my se snažíme naplnit výrobní a vývojové kapacity a cíle na daný rok. Když některý projekt vyhrajeme, tak abychom ho mohli realizovat, následně vyrábíme a dodáváme zákazníkovi. Takže projekty získáme tak, že je vyhrajeme a to závisí na zákazníkovi, jaký produkt má v plánu a to není žádným způsobem koordinované. Takže náš denní chléb je plánování kapacit a dívání se jak budeme vytížení, když daný projekt vyhrajeme, pokud jej nevyhrajeme, jaký je záložní plán. A to je nikdy nekončící proces, takže musíme být schopní pracovat s tím, že se nám například potkávají dva projekty v nějaké náročnější fázi a pak zase máme nějakou dobu volněji.

Momentálně se docela řeší umělá inteligence, ačkoliv se používá už déle. V jakém odvětví se využívá u vás a jak konkrétně umělou inteligenci využíváte vy?

Umělá inteligence je široký pojem, Hella v rámci divize elektroniky využívala umělou inteligenci už mono let dozadu, ještě před tím boomem jazykových modelů. Jedna aplikace umělé inteligence je od počátku autonomní řízení. Tam si myslím, že Hella není až tak aktivní v tom celku, takže spíš divize elektroniky řeší senzory, radary a tak dále, komponenty, které jsou nezbytné k tomu, aby autonomní vozidlo mohlo vzniknout. Dalším směrem je, zda máme nějaký produkt, který je založen na umělé inteligenci a není to autonomní řízení, tak máme. Málokdo to uhodne, je to dešťový senzor, automatická aktivace stěračů. Tam je taky základ umělé inteligence, ta neuronová síť, to znamená, že senzor je schopen se naučit na chování řidiče, někdo pálí gumičky při prvních kapkách, někdo jiný zase zapíná stěrače, až přes okno není vůbec vidět, takže ten systém se tím může nějakým způsobem učit a zároveň se to naučení se dá přenášet. Když si koupím nové auto a to zná moji identitu, tak mi může nastavit sedačky, volant, nebo právě ty stěrače.

Potom je tu ten boom generativní umělé inteligence, s tím asi všechny firmy tak nějak experimentujeme a chceme to využít. Nedávno jsem absolvoval schůzku, kde se tyto věci prezentovaly. Jedna věc je generování kódu, když jí dám textové zadání na nějaký algoritmus, tak ta umělá inteligence je schopná mi ten základ vygenerovat tak, že se to dá použít, upravit. Další věc už není tak intuitivní, ale můžeme to použít opačně, kdy té umělé inteligenci předložíme kód a zeptáme se jí, co to dělá. Součástí naší práce jsou nějaké kontroly toho, co se vyvinulo, zda to splňuje zadání, takže tady nám umělá inteligence může pomoct například napsat testovací příklady, to co dnes dělá software tester, by se takto dalo automatizovat. Ne nahradit, ale automatizovat. Dále to můžeme využít v případech, kdy dostaneme dvacet stran požadavků, aby nám z toho udělal výtah, případně porovnal například s předchozí verzí, abychom věděli, v čem je ten rozdíl a tak podobně. Ne že by to tak úplně vždy fungovalo, ale je to nějaká představa, co by se nám hodilo, aby fungovalo třeba příští rok.

Když nabíráte nové zaměstnance, vítáte, když využijí k vytvoření například motivačního dopisu generování textu s úpravou?

Říká se vtip, že se už budou bavit dva chatboti mezi sebou, jeden za toho studenta a druhý na personálním oddělení při roztřídění těch životopisů. Neříkám, že to dokážu na těch několika větách poznat, zda to studenti využívají, na druhou stranu to trochu postrádá smysl, protože kdybych já chtěl použít umělou inteligenci, tak spíš k tomu, aby mi udělala nějaký extrakt z deseti stran, ať mi vytáhne ty klíčové body. Pokud by to uchazeč chtěl použít k tomu, aby ty klíčové body obalil nějakou vatou a vygeneroval z toho esej, tak riskuje, že to ten člověk na personálním nebude chtít číst. Takže znovu se vracím k tomu, co jsem říkal na začátku. To co chci o sobě říct, tak říkám i tím, jakou formu zvolím, jaký mám jazyk, jak použiji interpunkci. Ne že by to nás, techniky, zajímalo, ale vytváří to nějaký obraz o tom člověku a pokud se schová za nějaký generovaný text, tak to může zapůsobit nebo to může být vidět a můžu si o tom člověku říct, že ani nechtěl investovat svůj čas k tomu, aby o sobě něco napsal a chtěl být možná moderní nebo byl jen pohodlný, a co já si z toho vezmu. Opět jsem na začátku, kdy o tom člověku nic nevím.

Váš názor může být důležitý pro absolventy, protože si mohou říct, že chtějí napsat životopis a motivační dopis a využijí pro to ChatGPT.

U životopisu si to moc neumím představit, když chci napsat nějaké informace o sobě, tak co jiného bych tam psal a na formátování máme různé šablony.

Když vám přijde několik životopisů, tak vy si vyberete nějakou část z nich a ty lidi pozvete na osobní pohovor? Na základě čeho se rozhodujete, jestli je pozvete na pohovor?

Když se stane, že se setká víc životopisů v jeden čas, je potřeba se podívat, jestli se potkáváme, abychom šetřili čas svůj i uchazeče. Nemá cenu jej stavět do nějaké stresové situace, že se ho budu ptát na něco o softwaru, když o tom nic neví a nikdy to nezkusil. To by nikam nevedlo. Vždy se dívám, co je pro mě relevantní. Pokud je to absolvent, tak vzdělání. Tato škola je sama o sobě dobrá, ale vždy se hodí, když je k tomu něco navíc, nějaké koníčky, nějaké dlouhodobé práce, nebo pokud si někdo doma programuje například meteostanici. Pokud mám více životopisů lidí, které jsem nikdy neviděl, určitě pomůže fotografie, je to takové osobnější, zároveň si daného člověka mám s kým spojit. Pokud je to člověk s praxí, tak tam už zase nebude tak důležitá ta škola před dvaceti lety, ale spíš co umí, v čem vyniká a kde se to, co umí, potkává s pozicí, kterou zrovna potřebujeme obsadit.

Když jste byl studentem této školy, co jste dělal ve volném čase za projekty? Co vám tímto způsobem přidalo hodnotu?

Projekt je vznešený název, spíš jsem se tak bavil nějakým programováním. Například když jsem se učil na přijímačky na tuto školu, které byly z matematiky a z fyziky, vytvořil jsem si program, který mě zkoušel z toho, co jsem se potřeboval naučit nazpaměť, například nějaké vzorce. Později na škole jsem se seznamoval s mikrokontroléry, učil jsem se programovat assembler. V rámci školy jsme dělali projekt na převod číselné hodnoty rezistorů na barevný kód, nad tím jsem strávil více času doma.

Jak Forvia Hella přistupuje k ekologii?

Myslím, že se všichni snažíme o udržitelnost. Jsem spíš přes software, takže nevidím například do nakládání s plasty při výrobě, u nás je to spíš snaha například nespotřebovávat více energie než je nutné, dělme zařízení úspornější. Ono se to překrývá i s těmi elektromobily, řešíme hmotnost těch produktů, kdy každý gram navíc znamená určitou emisní stopu. I takové požadavky máme od zákazníků, zároveň máme i vlastní standardy, které reflektujeme. Pořád je zde ten plast, materiál, ze kterého se dělá pouzdro a krycí sklo toho světlometu. V elektronice se snažíme nepoužívat materiály, které znamenají zátěž pro životní prostředí. Cítím, že se o tom mluví, že je zde určitý tlak, z toho plynou nějaké požadavky, které musíme splnit.

 Tímto naše redakce děkuje Davidu Neumannovi. Rozhovor vedl a zapsal Jakub Křížan.

Ledová past

Kapitola 3 - rekruti - pokračování

„Je tu někdo?“ zavolal Sam.
Nikdo se neozval. Prošli předsíní do obývacího pokoje. Byla zde tma, jelikož všechna okna pokrývala vrstva slizu, a tak sem neprosvítaly sluneční paprsky. Sam zmáčknul vypínač, ale světlo se nerozsvítilo.
„Baterky.“
Modré světlo ozářilo místnost a odhalilo nepořádek. Na zemi se válely kusy dřevěného nábytku a mnoho listů papíru. V rohu stála skříň, ale měla uražená dvířka. Světlo na stropě bylo rozbité. Oba vstoupili do místnosti.
„Co se tu stalo?“ zeptal se Sam potichu, jako by se snad bál, že ten, kdo to způsobil, je stále nablízku.
Začali místnost prohledávat. Sam poklekl a prohlédl si papíry. Mnoho z nich bylo spálených, roztrhaných nebo prázdných. Tom se po místnosti rozhlížel.
„Něco jsem našel, několik kreseb, pěšáka, pátrací dron, droní kontejner a pár dalších. Všechno je podrobně rozkresleno a popsáno. Myslím si, že ten člověk popsal jednotlivé roboty, jsou to něco jako plány. Pro mnohé lidi, kteří proti Temnému řádu válčí, by to byly velmi cenné informace. Muselo však být obtížné a nebezpečné snažit se sehnat kupce tady.“
„Myslím si, že vím, co se našemu příteli stalo,“ odpověděl Tom, a přitom poklepával na očouzenou zeď.
Bylo na ní mnoho děr od výstřelů. Sam si na zemi všiml zaschlých kapek krve.
„Jo, já taky,“ řekl hořce.
Posbíral papíry a vstal.
„Několik kusů těch plánů je zachovalých, vezmu je s sebou.“
Strčil je pod plášť. Tom se ještě jednou po místnosti rozhlédl. Poté přes chodbu vešli do pokoje. Byla zde tma a stejný nepořádek. Velký dřevěný stůl, zčernalý od nedávného požáru, pokrývaly zbytky ohořelých papírů. V rohu se kroutila seškvařená matrace.
„Zdá se, že toho zde moc nenechali,“ zamumlal Sam.
Na zdi u stolu visela ohořelá nástěnka. Byly na ní kousky papíru připíchnuté špendlíky. Sam je začal prozkoumávat. Kousky vypadaly jako mapa tábora. Většina však byla spálená, a tak nedokázal určit, co to je za místa. Nebyl tam žádný záchytný bod, žádná velká budova nebo náměstí, prostě nic. Jen hromada malých čtvercových baráků, které se v této oblasti nacházely naprosto všude.
„Asi tu nic víc není,“ řekl zklamaně Sam.
„Dobře, tak půjdeme za dalším adeptem.“
Vyšli z domu. Tom vylezl jako první. Přímo před dveřmi byla velká hrouda slizu. Když vykročil, uklouzl a spadl. Celý se od něj zašpinil.
„Sakra, to je humus!“ zařval zlostí.
Sam se začal chechtat.
„Jsem rád, že chodíš jako první,“ zavtipkoval a podal Tomovi pomocnou ruku.
„Teď vypadám jako kdybych se…“
„Jo, jo, přesně tak,“ přerušil Toma znovu Sam.
Vykročili k dalšímu místu. Tom se ze sebe po cestě snažil setřít žmolky slizu, ale popravdě se mu to moc nedařilo.
Hned za zatáčkou narazili na skupinu pěšáků. Pohybovali se u nákladního vozu, zdálo se, že vykládali bedny. U nejbližšího domu jich už bylo několik úhledně naskládáno na sebe.
„Hej, vy, pojďte sem, hned,“ promluvil na ně jeden z pěšáků zvýšeným hlasem.
Pohlédli na sebe a doběhli k němu. Jednalo se o obyčejného pěšáka vybaveného samopalem, který zřejmě dohlížel na přenos nákladu.
„Nosit tam k tomu domu,“ ukázal na dům a bedny ve vozu, „Pokud nějakou poškodíte, budete potrestáni.“
Bez jediného slova popadli nejbližší kovovou bednu a začali ji přenášet. Její vrchní část byla prosklená. Uvnitř se houpala šedá tekutina s červenými vlákny. Žlutá nálepka s podivnými symboly by většině moc neřekla, jim však ano, dobře věděli, že označovala nebezpečný náklad. V takových nádobách Temný řád převážel chemikálie, jedy nebo žíraviny. Položili bednu a došli pro další. Vynesli ji z auta a začali opět opatrně přenášet. Pěšák je bedlivě sledoval. Jeho červené senzory vyzařovaly zvláštní odpudivost. Tom ještě nikdy nebyl tak blízko drona a neměl v ruce zbraň. Kdyby se teď rozhodli je zabít, nikdo by jim v tom nezabránil.
Přenesli dalších sedm beden. Tom již začínal pochybovat, zda práce někdy skončí. Když však došli k autu, pěšák je zastavil.
„To jsou všechny, můžete jít,“ řekl, ačkoliv nákladní prostor byl teprve poloprázdný.
Tom i Sam se uklonili a pokračovali dál. Když byli pryč z doslechu, což bylo o něco dál než pro sluch normálního člověka, Sam se zeptal.
„Co myslíš, že s těmi nádobami chtějí dělat?“
„Myslím, že je tu prostě uklízej jako na smeťáku.“
Když Tom pohlédl na Sama, zahlédl jeho ustaraný výraz. Pravděpodobně jej napadlo něco mnohem horšího.
„Myslíš, že je chtějí vypustit do stok?“
„No, napadlo mě to. Přece už to několikrát udělali, tak proč by nemohli znovu.“
Tom zapřemýšlel. To, co Sam říká, mělo mnohem větší logiku. Navíc Temný řád už dlouho nic nezamořil. Zeptá se Carla.
„Carle?“
Po chvilce ticha se ozvalo:
„Ano Tome, co potřebuješ?“
„Zjisti mi, kam vedou všechny kanály v okolí půl kilometrů,“ odpověděl Tom.
„Dobře.“
Po několika minutách se Carl znovu ozval.
„Do základny je to daleko, pokud se ptáš na tohle. Skoro dva kilometry. Nic bližší v okolí není.“
„Dobrý, to jsem chtěl vědět, díky,“ potvrdil Tom
Jak pokračovali cestou dál, ulice byly čistější. Množství slizu se zmenšovalo, až z ulic postupně úplně vyprchal. Povalující se kontejnery a sudy zmizely ze silnic.
„Zřejmě opouštíme luxusní čtvrť,“ zavtipkoval Sam.

 - Jan Balošák

Pranostiky na květen

• Až přijde máj, vyženeme kozy v háj.
• Májová kapka platí dukát.
• Chladno a večerní mlhy v máji, hojnost ovoce a sena dají.
• V máji aby ani hůl pastýřova neoschla.
• Na mokrý květen přichází suchý červen.
• Deštivý květen - žíznivý říjen.
• Májová voda vypije víno.

Ztráty a nálezy

Už nejméně dva měsíce jsou v kanceláři školy k vyzvednutí: pánské sako, kalkulačka, prstýnky a v posluchárně nalezený telefon Huawei. Jinak nic nového na své zapomnětlivé majitele nečeká.

Redakční rada: Jan Dlabaja, Jakub Křížan, Jan Balošák, Ondřej Langer

Webové zpracování: Daniel Hut

Jazykový dohled: Mgr. Oto John