Úvodník

28. dne měsíce září jsme si užili pracovního volna na Den české státnosti (935), který se váže k patronovi české země sv. Václavovi. Zcela náhodně si opět 28. dne právě probíhajícího měsíce - října připomínáme Den vzniku samostatného českého státu (1918). Oba tyto dny mají něco společného a nejspíš byste neuhodli, co by je mohlo spojovat. Ušetřím vás tedy marného lámání si hlavy nad touto otázkou a rovnou vám prozradím, že oba tyto dny Český rozhlas Olomouc učinil dny otevřených dveří a umožnil tak veřejnosti seznámit se s novým sídlem Českého rozhlasu Olomouc v Pavelčákově ulici 2/19 - prakticky co by kamenem dohodil od radnice na Horním náměstí. A že využít této nabídky stojí za to, nemusím snad ani nijak zvlášť zdůrazňovat. Už budova samotná, kde olomoucký rozhlas sídlí, stojí za podívání. Tento dům má bohatou historii a byl původně postaven v roce 1911 na gotické parcele podle projektu architekta Christopha Glasera pro obchodníka s nábytkem Franze Kleina. V té době se jednalo o moderní železobetonovou skeletovou konstrukci, jednu z prvních, nejen v Olomouci. Velmi citlivě a funkčně bylo do této budovy zakomponováno veškeré zařízení, které moderní rozhlas pro svoje působení vyžaduje. Celá budova se tak stala víceúčelovým objektem, v němž lze nyní uspořádat i jiné kulturní akce, jako například koncerty. Takové využití je ale spíše jakousi třešničkou na dortu, protože tato historická budova je svým pojetím sice umožňuje, do budoucna se ale nejspíš s nějakým komerčním využíváním tohoto typu nepočítá.

Český rozhlas Olomouc jako veřejnoprávní instituce má svou cílovou skupinu zasazenou do intervalu 55+, ale to v žádném případě neznamená, že využít dne otevřených dveří a zázemí rozhlasu si prohlédnout nebude podnětné i pro mnohem mladší generaci. Už proto, že jsme elektrotechnickou průmyslovkou, je pro naše frekventanty bezpochyby zajímavé vidět na vlastní oči, jak se pracuje se zvukem například při tvorbě rozhlasové hry, a vidět rozhlasového moderátora přímo při práci v profesionálním rozhlasovém studiu se rovněž nenabízí každý den. Dalším bonusem je pak jedinečná možnost spojit si konkrétní osoby s hlasy, které dennodenně příjemce této stanice při poslechu slýchá.

Sídlo Českého rozhlasu Olomouc počítá do konce tohoto roku ještě se dvěma termíny otevřených dveří, a sice 28. 10. a 17. 11. 2022. Návštěva navíc probíhá tak, že skupinu 10 lidí provází výkladem jeden nebo jedna z moderátorů či moderátorek rozhlasu a je tedy prostor i pro případné dotazy návštěvníků. Je vhodné si prohlídku rezervovat předem na webové stránce Českého rozhlasu Olomouc: olomouc.rozhlas.cz, abyste měli jistotu, že se na vás dostane. Osobně tuto možnost určitě doporučuji, protože v době vzniku tohoto článku, tedy dva dny před dnem otevřených dveří, který proběhl 1. 10., byly všechny nabízené časy již obsazeny.

Jak jste již nejspíš ze znění tohoto úvodníku vytušili, jsem jedním z těch, kteří tuto skvělou nabídku olomouckého rozhlasu využili, a proto si troufám tvrdit, že učiníte-li tak rovněž, nebudete litovat.

Karel Gott

V říjnovém čísle našeho časopisu si připomeneme jednu z našich největších pěveckých hvězd. Je jí asi nejznámější zpěvák v České republice (a možná i na Slovensku), výherce dvaačtyřiceti zlatých slavíků Karel Gott. Narodil se 14. července 1939 v Plzni. Po nepřijetí ke studiu výtvarných umění se vyučil elektromontérem a hudbě se věnoval na amatérské úrovni. Během svého zaměstnání (v roce 1958) se zúčastnil soutěže „Hledáme nové talenty“, kde si jej všimnul dirigent a jeden z nejlepších československých saxofonistů všech dob Karel Krautgartner, s jehož orchestrem později vystupoval. Roku 1960 ukončil práci v ČKD a začal se naplno věnovat zpěvu. Až do roku 1966 studoval operní zpěv na Pražské státní konzervatoři a od roku 1963 působil v divadle Semafor pod vedením Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. V roce 1964 již získal prvního Zlatého slavíka. Po roce 1965 již začal vystupovat samostatně jak v Československu, tak i v zahraničí. Dosahoval úspěchů na východ i na západ od Československa. Postupně se jeho hudba stala nejprodávanější v české gramofonové historii a byl za to mnohokrát oceněn nejen naším největším hudebním vydavatelstvím Supraphon. Během své kariéry se na české hudební scéně potkal s mnoha dalšími osobnostmi československé hudby jako například s Waldemarem Matuškou, Evou Pilarovou, Hanou Hegerovou, Helenou Vondráčkovou či Lucií Bílou. Ačkoliv se jeho hudba a osobnosti, se kterými vystupoval, musely „přizpůsobit době“, i po sametové revoluci či na přelomu století zpíval „hudbu svého mládí“, tedy swingovou hudbu a rock and roll. I přes zdravotní komplikace účinkoval téměř až do svého úmrtí dne 1. října 2019. Dožil se tedy krásných 80 let, po jejichž podstatnou část rozdával svými písněmi radost širokému okruhu posluchačů, a to nejen v Československu.

IT doupě

Jak na… První program v Rustu

Jak si jistě pamatujete, v minulém dílu měsíčníku jsem vám ukazoval Rust - jazyk, který se pravděpodobně stane nástupcem céček, a který má široké využití i v té „vyšší“ sféře programování. Zaměřil jsem se převážně na nějakou základní teorii, to dnes ovšem změníme a napíšeme si v něm první program, abyste si jeho syntax trochu osvojili.

Předpokládám, že už máte Rust stažený a vytvořený nový cargo projekt (pokud ne, koukněte na poslední díl). Myslím, že ideální na ukázku většiny funkcí jazyka bude hádací hra – na začátku se vygeneruje číslo a vy je budete muset uhodnout.

Váš nový projekt by měl zatím obsahovat jen funkci main() a příkaz println!(). Jak jste si asi všimli, funkce se označují fn, používají se složené závorky na ohraničení a také tu jsou středníky. Funkce main() se spouští jako první, stejně jako v céčkách nebo Javě. Println!() vypíše do konzole text, stejně jako jeho alternativa print!(), který nezalamuje řádky.

Abychom mohli vygenerovat náhodné číslo, potřebujeme externí knihovnu. Ty se budou hodit celkem často, takže se za jejich používání nemusíte stydět. Tuto konkrétní přidáte do carga pomocí rand = "0.8.5" a do programu importujete přes use rand::Rng. Nezapomeňte program zkompilovat, aby se knihovna stáhla.

Teď by se hodilo uložit vygenerované číslo do nějaké proměnné. To, že existuje víc typů, vás asi nepřekvapí, co je ale novinka, je jejich měnitelnost - mutability. Všechny proměnné jsou v základu kvůli rychlosti a bezpečnosti neměnné, čili se jednou zapíšou a pak se z nich dá pouze číst. Pokud je plánujete přepisovat, musíte mezi klíčové slovo let a jméno proměnné dopsat mut. Za rovnítko napište rand::thread_rng().gen_range(0..100), kde rand je hlavní knihovna a dvojitými dvojtečkami slézáte postupně dolů až k funkci gen_range(), která bere parametr od..do.

Ještě prosím neusínejte, blížíme se ke konci - potřebujeme získat uživatelský vstup. K tomu nám poslouží knihovna io, která je v základu a k přidání jí tudíž stačí jen use std::io. Vytvořte si měnitelnout proměnnou input typu String (let mut input = String::new()) a pomocí io::stdin().read_line(&mut input).expect("Neplatný vstup") do ní uložíte vstup – stdin().read_line() funguje podobně jako input() v pythonu, vše se zapisuje do proměnné input (& znamená referenci, ale tím vás zatěžovat nebudu) a expect() se zavolá, pokud vstup zadaný uživatelem nebude platný. Často se místo něj používá funkce unwrap(), ale to doporučuji jen v případě, že víte, že vám daná věc nevyhodí chybu. String s číslem by se nám ovšem porovnával špatně, proto vytvoříme ještě proměnnou guess, do které pomocí input.trim().parse::<i32>().expect("Vstup není číslo") uložíme proměnnou input s novým typem i32. Nesmíme zapomenout ani na funkci trim(), která string ořeže od neviditelných znaků a samozřejmě už známý expect(), pokud by se konverze nepovedla.

A teď už zbývá jen čísla porovnat a říct, zda je větší, menší nebo rovno. Je více způsobů, jak na to, dá se použít i příkaz match - já vám to ale ukážu na jednoduchém ifu. Tady se to píše úplně stejně jako v pythonu, jen s tím rozdílem, že se celý obsah podmínky stejně jako u funkcí uzavře do složených závorek. Samozřejmě můžeme použít i else if nebo else

Nu, a to by bylo k těm „opravdovým“ základům jakž takž všechno. Ještě bychom si mohli probrat cykly, v Rustu jsou tři: klasický while, for a nakonec loop neboli while true s jiným jménem. Můžete je zkusit v programu použít a například udělat hádání do doby, než se uživatel trefí. S tím vším vám hodně pomůže oficiální Rust knížka pro začátečníky, kterou najdete buď na https://doc.rust-lang.org/stable/book/, nebo lokálně ve vaší instalačce. Má 20 kapitol a v jedné z nich je i tento program, který jsme právě dělali. Existuje i spousta komunitních discord serverů, kde vám s vaším kódem rádi pomůžou. Přeji hodně štěstí s učením, v příštím čísle se rovnou vrhneme na okenní aplikace.

Ledová past

Operace - pokračování III

Rychle naskočili a Sam šlápl na plyn. Uvnitř to bylo stejně temné jako v droních budovách. Na palubní desce svítilo mnoho tlačítek a měřidel. I volant byl jiný, byl spíše protáhlý, s ostrými hranami. Světlo z venkovních zdrojů kvůli zatmaveným oknům zesláblo.

Náhle se ozval za jejich zády výbuch. Nálož, kterou načasovali, explodovala. Tom se ohlédl dozadu. Prostor, kde stála budova a parkoviště, pohltil výbuch. Ve tmě zazářil jako slunce a stejně rychle jak se objevil, tak také zmizel. Zůstal po něm jen kouř a hořící trosky. Když už se Tom chtěl otočit dopředu, zpoza rohu vyjela dvě velká terénní vozidla. Droni je využívali v boji. Byla silně pancéřovaná, vybavená magma-kanónem. Náboje, kterými střílela, obsahovaly roztavené kovy, uprostřed bylo jádro z neznámého druhu velmi reaktivního materiálu. Při zásahu projektil vybuchl a rozžhavená kaše začala rozpouštět vše, čeho se dotkla. Kanón byl umístěn na zádi vozidla, a pokud nebyl potřeba, skrýval se v zadním prostoru. Při aktivaci se několik sekund rozkládal a poté mohl začít střílet. Nebyl v něm pilot, byl to automatický stroj, upevněn na vozidle. Jedno z vozidel dělo aktivovalo, začalo se z něj vysouvat. Za několik okamžiků bylo venku celé a zaháklo o střechu dvě kovové stabilizační nohy. Sam si zřejmě přes zpětné zrcátko hrozby všiml. Pohotově vší silou volant stočil doleva. Auto se ve smyku zatočilo. Pneumatiky zakvílely, div se neroztrhly a tmou proletěla zářivá střela. Bez jediného náznaku odporu zmizela ve zdi protější budovy. Otvor, který vytvořila, se z velikosti lidské hlavy za okamžik zvětšil na kolo od traktoru, okraje byly rozpálené, skoro tekuté. Sam zařadil zpátečku a hned, co se dostali na silnici, vyrazili kupředu. Náskok, který měli, už byl teď o mnoho menší. Sam to bral přes všechny zatáčky, které mohl, aby získal aspoň nějaký náskok a neměli je na mušce.

„Dvě ulice a jsme tam, nemám pravdu,“ ujišťoval se.
Tom horlivě přikyvoval, pronásledovatele přitom ani na okamžik nespouštěl z očí.
V další zatáčce se ulice znovu rozzářily do ohnivých barev. Jen metr od auta dopadl náboj, výbuch autem otřásl a několik kapek magmatu dopadlo na sklo auta. Místa, kam dopadly, zčernala a nakonec se v nich udělaly otvory.
„Něco zkusím,“ ozval se Tom.
Rozepnul batoh a vytáhl dva střepinové obušky. Byly dlouhé sedmdesát centimetrů a těžké - podavače byly zřejmě plné. Jelikož okénko nešlo stáhnout, otevřel dveře.
„Co blbneš?“ tázal se Sam, plně však pokračoval v řízení.
Tom vyčkal na chvíli, kdy zabočili do zatáčky, oba obušky poté vyhodil z auta. Zavřel dveře a sledoval, co se bude dít. Když se pronásledovatelé vyřítili ze zatáčky, stalo se přesně to, co chtěl. Auto s vysunutým dělem přejelo přes trnité obušky. Nebylo jisté, jestli si jich nevšimli nebo nestihli uhnout. Toxický obsah se rozprskl do okolí. Vozidlo dostalo smyk a s rachotem nabouralo do zdi. Druhé však převzalo jeho roli, kanon opět začal vykukovat ven.
„Získal jsem nám trochu času, už tam budeme?“ tázal se Tom.
Sam přikývl. Přímo naproti nim se začal rýsovat příkop odvádějící kanalizační vodu.
Sam přidal plyn, a když už byli jen kousek od příkopu, lehce přibrzdil.
„Připravte se na náraz, tady je konečná zastávka.“

V jeho hlase byla slyšet špetka smutku. Jak jej Tom znal, měl s autem jiné plány. Sjeli do příkopu, oba s rukama na úchytných madlech. Náraz s nimi otřásl. Rychle vystoupili z auta a vyběhli směrem do kanalizací. Za zády slyšeli skřek brzdících pneumatik a rachot ocele. Příkop, do kterého sjeli, byl vybudovaný z betonu, široký čtyři metry. V kanalizacích do kterých vedl, byla úplná tma. Zapnuli baterky na zbraních a robotu světlo na hlavě. Kužely světla osvětlovaly temné kouty, strop i zakalenou vodu plnou odpadků. Všichni běželi v poklusu, věděli že droni je budou pronásledovat.
...

Včelařská vložka

Vítejme po dlouhých a depresivních dvou měsících bez vydání nové Elektronky opět již u druhého čísla tohoto školního roku zpět. No a čím lepším dnes začít druhé číslo než něčím dobrým. K čemu je vlastně med? Med je pro včely důležitý, poněvadž je pro jejich kolonie skvělou, snadno skladovatelnou a hlavně trvanlivou výživou nejen přes zimu. Med má ale rád i člověk, který má tendenci brát si, co chce. Správný včelař to tedy musí včelstvům nějak vynahradit. K vyřešení problému se hlásí medocukrové těsto, což je pastovitá hmota, která slouží k podněcovacímu krmení včelstev. Využití najde hlavně v oddělcích a oplodňáčcích. Těsto se nečekaně skládá pouze z cukru a medu, přesněji v poměru cukr vs med 3:1. Zpracovat ho je náročné, ale ne tak moc, jako sehnat tolik cukru, když v Lidlu prodávají pouze asi 20 kg na osobu. Zpět ke včelám. Těsto se jim většinou “pleskne” na vršek nejvyšších dvou nebo tří pater, aby měly dostatečný zdroj energie, ale také volný průchod mezi patry, pokud by bylo třeba.

Pranostiky na říjen

• Bouřka v říjnu, třebas malá, sotva na to zima stálá.
• Když křížový pavouk se v říjnu ukrývá a nevylézá, není daleko do sněhu.
• Když křížový pavouk se v říjnu ukrývá a nevylézá, není daleko do sněhu.
• V říjnu mnoho dešťů, v prosinci mnoho větrů.
• Čím dříve listí opadne, tím úrodnější příští rok.

Ztráty a nálezy

V kanceláři školy čekají na své zapomnětlivé majitele následující věci:

• Šiltovka černá a mikina Adidas (obojí nalezeno v odkládací přihrádce v jídelně)
• Šedá mikina s kapucí
• Dva páry modrošedých gumových nazouváků (mikina i nazouváky nalezeny po prázdninách v šatních skříňkách v suterénu)
• Gucci tričko "Interlocking G" (pokud se majitel nepřihlásí, bude vydraženo ve Školní dražbě)

Upozornění: Buďte pozorní a dbejte na své věci, protože ne všechny lze následně dohledat.

Redakční rada: Jan Dlabaja, Jiří Greš, Jakub Křížan, Jan Balošák

Grafika: Jeroným Jerry Motyka

Další přispěvatelé: Ondřej Langer

Webové zpracování: Daniel Hut

Jazykový dohled: Mgr. Oto John