S hlubokým zármutkem oznamujeme, že nás ve středu 3. června 2026 opustil jeden z našich velikých kolegů, přátel, vzorů a inspirátorů pan Ing. František Rosický. Na škole v pozici pedagoga technických předmětů působil celých dlouhých 32 let od roku 1962 až do roku 1994.
Vzpomíná jeho bývalý žák, kolega a přítel:
Přestože od jeho odchodu do důchodu v roce 1994 uběhly již více než tři desítky let (což mi připadá neuvěřitelné), byl s ní neodmyslitelně spjat a jeho osobnost v nás všech, kteří jsme jej znali, zanechala nesmazatelnou stopu. Byl pro nás samozřejmě především učitelem strojnictví a technického kreslení, zpravidla přísným, ale zároveň skutečně spravedlivým. Mimo to byl ale také průvodcem, nás puberťáků, nesmírně vtipným, moudrým a zároveň laskavým. Jako studenti jsme věděli většinou velmi málo o jeho schopnostech a kariéře v oblasti techniky, motosportu a jeho organizačních zajištěních, o jeho osobním životě pak ještě méně. Teprve mnohem později když jsem se vrátil do školy už ne jako student, poznal jsem Františka blížeji. Ještě víc pak v době, kdy jsem se stal součástí velké rodiny Františkova sportovního souputníka, někdejšího motocyklového závodníka pana V. Švastala, který mi Františka představil opět v novém pohledu a odhalil další perspektivu, ze které jsem k němu vzhlížel s ještě větší úctou a respektem.
Ještě před pár dny jsem Františkovi komentoval fotku syna a vnuka, kterou postoval na FB a František mi odpovídal. Těžko se mi přijímá skutečnost, že to bylo poslední vzájemné pozdravení. Na těch fotkách a komentářích je ale přece jen jistá útěcha nebo snad naděje. František zde zanechal stopu nejen v nás, v našich srdcích, ale především živý otisk sebe sama v jeho pokračovatelích v jeho rodině. Veliké poděkování za Františkův život, za jeho přátelství, za vše, co nás tu naučil, čím nás obohatil a rozesmál, za jeho vlídné a laskavé srdce.
J.H.