Školní e-mail Kalendář Klasifikace FacebookMoodle

Úvodník

Je tomu již bezmála dvacet let, kdy iniciativa našeho tehdejšího studenta Petra Coufala dala vzniknout školnímu časopisu, který tehdejší redakční rada nazvala příznačně „Elektronka“. Jak také jinak, když časopisu dávali tvář studenti naší elektrotechnické průmyslové školy. Tehdy měla tato tiskovina – ano, tiskovina, protože Elektronka vycházela v tištěné podobě - celkem dostatečné jádro stálých přispěvatelů, proto poměrně dost dlouhou dobu vycházela jednou měsíčně. Autoři všech článků se tehdy rekrutovali ze všech ročníků školy, a tak nebylo překvapením, že s postupným odchodem studentů do „středoškolské penze“ periodicita vydávání časopisu polevila a z měsíčníku se stal občasník. S dokončením studia Petra Coufala pak časopis definitivně přestal vycházet. Svým způsobem nebylo divu, protože stále mladší a mladší studenti, kteří procházeli studiem na naší škole, vězeli stále více a více v osidlech všeho toho, co poskytuje nekonečná nabídka internetu, a tak se plíživě čím dál větší měrou stávali konzumenty zábavy, než aby byli jejími tvůrci. Ani náborové akce nedokázaly po dlouhé období vzkřísit jakoukoli jiskérku naděje, že by Elektronka mohla povstat jako bájný Fénix z popela a noví přispěvatelé by opět plnili její stránky svými autorskými literárními počiny. Časopis se totiž od začátku svého vzniku orientoval na originální příspěvky studentů, kteří se snaží o jakýkoli literární projev, ať už básnický či prozaický. Proto se mohli čtenáři časopisu setkat jak s jednotlivými básněmi, tak také třeba s povídkami na pokračování. Své místo měly v časopisu i pravidelné rubriky, které souvisely s životem na naší škole.

Po předlouhém období literárního půstu se v prvních ročnících přece jen našla skupinka čtyř studentů, kteří našli odvahu vzít na sebe břímě pokusu navázat na zaniklou tradici tvorby školního časopisu a vy máte nyní možnost dopřát svému zraku spatřit první číslo znovuobnovené Elektronky. Protože tato zmíněná malá skupinka nadšenců má ambici dávat časopisu svou vlastní tvář, bude náš nově vycházející plátek v něčem nepochybně jiný než jeho předchůdce. Bude vznikat přece jen již v jiné době a také ve zcela nové společenské atmosféře, než tomu bylo před již zmíněnými dvaceti lety. Proto se i jeho náplň bude trochu lišit od té předchozí. Co však zůstane stejné, bude název Elektronka a také snaha o autorský přístup k obsahu.

Aby obsah Elektronky byl co nejkošatější, byli bychom velmi rádi, kdyby se k redakci přidali všichni studenti, kteří prozatím třeba nenašli odvahu se pochlubit svými literárními kousky, nebo prostě jen doposud marně hledali platformu pro jejich zveřejnění. Jak na to? Je to velmi jednoduché. Ať už jste z jakéhokoli ročníku školy, prostě se zastavíte u mě v kabinetě (Mgr. Oto John – dveře hned vedle učebny JU2) a podělíte se se mnou o svou touhu do Elektronky přispívat. Protože časopis bude vycházet již pouze v elektronické podobě, bude i vložení vašeho příspěvku velmi jednoduché. Jednoduše mi jej zašlete ve Wordu jako přílohu ke zprávě pro mě v Edookitu a já se již o vše další postarám.

Pamatujte! Čím nás bude více, tím pestřejší náš časopis bude a tím větší radost nám všem ve výsledku přinese. Jistě jste už slyšeli heslo: „Kdo, když ne my a kdy, když ne teď.“

Za celou redakční radu Oto John


Znovusjednocení Německa

3. 10. 1990

Stejná národnost, stejný jazyk, stejná kultura – jen jiné politické režimy. Takhle nějak to vypadalo v rozděleném Německu za studené války. Zatímco Francie, Anglie a USA získanou západní část území sjednotily a postavily ji na nohy, východní část země okupovaná Sovětským svazem zůstala pod nadvládou Moskvy.

Znovusjednocení Německa předcházely mnohé politické události. Za jednu z prvních by se dal považovat pád berlínské zdi, ke kterému došlo 9. listopadu 1989. V té době se zároveň za sjednocení postavil západoněmecký kancléř Helmut Kohl, který mimo jiné přišel s tzv. Desetibodovým plánem, ve kterém byly popsány jednotlivé kroky směřující ke sjednocení. Obsahoval body jako například odzbrojování, setkání Kohla s Michailem Gorbačovem, nebo pomoc uprchlíkům z NDR. Aby však mohla probíhat jednání mezi samotnými německými republikami, musely v té východní po odstoupení komunistického vůdce Egona Krenze proběhnout svobodné volby, které se z původního termínu na začátku května 1990 přesunuly na 18. březen 1990. Jejich suverénním vítězem se stala Aliance pro Německo, v níž hrála hlavní roli Kohlova strana CDU. 12. dubna byl lidovou sněmovnou zvolen do čela vlády Lothar de Maizire za CDU. K samotnému zahájení německo-německého vyjednávání bylo ještě zapotřebí získat souhlasné stanovisko SSSR. To se nakonec povedlo, když se v červenci 1990 sešli západoněmecký kancléř Kohl a ministr zahraničí Genscher se sovětským vůdcem Gorbačovem. Ten nejprve nechtěl přistoupit na vstup sjednoceného Německa do NATO, protože by to znamenalo kritickou pozici pro sovětská vojska na německém území, ale Kohl s Genscherem jej nakonec přesvědčili za podmínek, že se sovětská vojska stáhnou do čtyř let, později si SSSR vynutilo ještě 8 miliard kompenzace a další tři jako bezúročnou půjčku. Zároveň se podařilo získat souhlas čtyř vítězných mocností druhé světové války k tomuto kroku, přestože s ním Francie a Velká Británie původně nesouhlasily. Tím byla půda pro samotné sjednocení připravena. K podpisu samotné sjednocující smlouvy došlo 31. srpna 1990, v platnost měla vejít 3. října. Zároveň Německo jako takové vstoupilo do Evropského společenství a do NATO. Není divu, že „nový začátek“ v noci z 2. na 3. října přišly na berlínské náměstí Republiky oslavit celé davy německých občanů.


IT doupě


Spustím Windows 11?

Nová Okna mají velmi specifické požadavky na hardware. Pokud se chcete podívat, jestli je na váš systém nainstalujete, tento program vám s tím pomůže: https://github.com/rcmaehl/WhyNotWin11.
Pozn.: Pokud vám aplikace hlásí, že nemáte TPM čip, nezoufejte a koukněte do BIOSu. Povolit ho zde můžete nejčastěji pod názvem fTPM.


Systém v systému

Chcete si jedenáctky vyzkoušet ještě před instalací na váš hlavní počítač? Nebo máte raději v plánu vzdát se Windows nadobro a otestovat, jak vám pasuje Linux? Tak přesně od toho je tu Virtual Machine. Program, díky kterému můžete nasimulovat ve svém hlavním systému systém další, a to bez rizika ztráty dat. Celé to funguje tak, že vám v zadané složce vytvoří program soubor pevného disku, ze kterého nemůže nic ven. V tom pak funguje vámi zvolený operační systém, na jehož instalaci se teď podíváme.

Pokud máte stažený VirtualBox (https://www.virtualbox.org/) a soubor s příponou iso (instalačku se systémem), můžete se rovnou pustit do nastavování. Po kliknutí na Nový vyberete verzi a název systému, co se chystáte nainstalovat. Po potvrzení si nastavíte dostupnou RAM. Nenastavujte si více než polovinu, ať něco zbyde vašemu hlavnímu OS. Poté přecházíme k disku – Vytvořte nový virtuální pevný disk a nechte zaškrtnuté VDI. Jestli chcete disk zvětšovat za chodu nebo mu nastavit pevnou velikost, je už na vás. Pro většinu moderních systémů doporučuji nastavit minimálně 10GB místa.

Tím bychom měli vytvořený disk a místo pro systém. Teď ještě musíme přidat naše iso. Tenhle krok se může lišit podle druhu OS, ale většinou stačí jen v Nastavení -> Úložiště -> Atributy kliknout na ikonku CD, instalačku vybrat a přiřadit ji do virtuální mechaniky. Pokud jste všechno udělali správně, systém by se měl po kliknutí na Spustit zapnout.

Jednou z dalších možností k využití VM je také vysoká bezpečnost při testování malwaru, který se díky tomu nedostane do hlavního systému. Vysoká ale bohužel neznamená úplná, takže se do těchto akcí vrhejte jen pokud opravdu víte, co děláte.

Tenhle systém jsem prostě vyzkoušet musel... ( https://github.com/jostroOS/AmogOS)


Bad Apple Challenge

V této mezi programátory známé výzvě jde o spuštění japonského animovaného videoklipu Bad Apple na co nejvíce věcech, zařízeních, nebo programech – fantazii se meze nekladou a cokoliv má schopnost zobrazovat, zobrazí právě tuhle animaci. Za svou popularitu klip vděčí převážně svému dvoubarevnému provedení. Pokud vám název nic neříká, pokusím se vám ho trochu shrnout.

Za vším stojí autor a fanouškovská základna japonské videoherní série Touhou Project, která z původních pár rytmů použitých ve hře vytvořila remix s hlasem propůjčeným zpěvačkou Nomico. Když byla na světě hudba, zbýval ještě klip. Byl vytvořen storyboard a vyhlášena soutěž o nejlepší animaci. Vyhrála verze, kterou známe dnes, pohrávající si se stíny a pocity a zachovávající si jednoduchost. I díky tomu je mezi programátory tak populární.

Viděl jsem už nespočet způsobů, na čem šlo Bad Apple přehrát. Od notepadu a MS Paint po okna terminálů a ovce v Minecraftu. Někteří to dotáhli tak daleko, že se vám celý klip přehrál v YouTube titulcích. Já jsem se do této výzvy zapojil také a povedlo se mi písničku spustit v konzoli. Samozřejmě jsem nebyl první, koho to napadlo. Poslední dobou totiž platí, že těžší, než napsat výsledný kód, je najít něco, na čem ještě Bad Apple neběželo.


Monopol Bingu

Na nových Windows už změna výchozího prohlížeče není otázka dvou až tří kliků – nyní musíte změnit každou příponu pro prohlížeč zvlášť!

Není to poprvé, co se Microsoft snaží využívat svého monopolu na poli operačních systémů. Jako by nestačilo, že vás při hledání jiného prohlížeče nabádá, abyste na nic jiného nepřecházeli, nebo že při každém vyhledávání v lupě hledá systém webové stránky přes bing.

Naštěstí se jim zatím tato agresivní propagace nedaří – Mozille se povedlo najít řešení a s pomocí různých modifikací změní výchozí prohlížeč opět jedním klikem, čímž byly snahy Microsoftu částečně zmařeny. Otázkou zůstává, na jak dlouho...


Pranostiky na říjen

Teplý říjen – studený únor.

Svatý František – v poledne košile, ráno kožíšek.

Se svatou Hedvikou na řípu s motykou.

Po svatém Ignáci na poli je po práci.

O svatém Eduardu déšť s větrem drží gardu.


Ztráty a nálezy

Cokoli je na půdě školy nalezeno, nachází útočiště v kanceláři školy. Pokud tedy kdokoli cokoli kdekoli ve škole najde, nechť to odevzdá v kanceláři školy a ten, kdo zjistil, že něco postrádá a uvědomil si, že věc nedopatřením zanechal někde ve škole, nechť své kroky neprodleně po tomto zjištění směřuje do kanceláře, kde svou ztracenou věc s velkou pravděpodobností nalezne. Fungování tohoto schématu je samozřejmě podmíněno poctivostí nálezce a okamžitým odevzdáním nalezené věci do kanceláře školy.

Nyní na své majitele v kanceláři čekají tyto věci:

  • kalkulačka nalezená v učebně č. 4 dne 5. 10.
  • 2 prstýnky nalezené na dívčím WC přibližně ze stejného data
  • modrá sluchátka (pecky) - deponovaná již delší dobu
  • řetízek - rovněž nalezen již dříve

Redakční rada: Jan Dlabaja, Jiří Greš, Jakub Křížan

Webové zpracování: Daniel Hut

Jazykový dohled: Mgr. Oto John

Back to top