Elektronka online - říjen 2023

Úvodník

Opusíte-li v těchto říjnových dnech brány města a vykročíte do přírody, otevře se vám pohled na krajinu, která se již zvolna chystá odít do barev podzimu. Z listů stromů ustupuje chlorofyl a nechává tak vyniknout jiným barvám, které pak vytvářejí tu kouzelnou paletu odstínů od žluté až po červenou. V říjnu jsme teprve na začátku tohoto procesu, výše popsanou barevnost našich lesů si budeme moci plnými doušky vychutnat až v listopadu. V říjnu je ale již v plném proudu jelení říje a ta je spojena nejen s vjemy vizuálními, ale i akustickými. S největší pravděpodobností se většina z nás bude muset spokojit jen s tím, co z lesa od jelení zvěře k našemu uchu dolehne, protože vidět jelena naživo, jak vznešeně troubí, je vyhrazeno jen těm, kteří se v lese umí pohybovat a vědí, jakými chodníčky za touto podívanou jít.

Ti z vás, kteří bydlí na venkově, mají pak navíc ještě možnost vychutnat si opečené brambory, které se do tohoto kýženého stavu opečenosti dostanou tak, že je umyté, ve slupce zahrabeme do žhavého popela, který zbyl po táboráčku, a necháme je tam upéci. Po vyjmutí z popela je jen otřeme rukou od jeho zbytků a s chutí se do takto přírodně upečené brambory zakousneme. Pro zvýraznění chuti můžeme také každé sousto lehce osolit.

Letošní září a zatím i říjen svými teplotami nezvykle přejí pobytu venku, v přírodě a můžeme tak ještě do poslední kapky vychutnat veškeré aktivity, které jsou s přírodním prostředím spojeny. Vodáci sice již pomalu zamykají své oblíbené řeky, ale cyklisté, běžci i turisté se zatím naplno mohou věnovat svým zálibám. Ti z vás, kteří mají v oblibě plavání v přírodních koupalištích a jsou dostatečně otužilí, mohou ještě stále pracovat na své odolnosti vůči přicházejícím respiračním chorobám a vytvořit si tak dobrý základ pro přežití podzimu a zimy bez nemocí.

Pro to, abyste všechny zážitky a vjemy, které jsem zmínil výše, mohli skutečně zažit a nechat se jimi obohatit, musíte ale nejdříve vypnout počítač, odložit mobilní telefon a vyjít z domu či bytu ven, protože nic z toho za vámi samo nepřijde. Pokud se k tomu odhodláte a budete-li navíc tyto zážitky sdílet s nějakou blízkou osobou, uděláte pro svou duševní pohodu a zdraví mnohem více, než se vám na první pohled může třeba zdát

 -jo-


IT doupě

Jak funguje Internet - Aplikační vrstva a protokoly

V zářijovém dílu jsem vás provedl transportní vrstvou zodpovědnou za přenos dat. Pokud ale chcete mezi aplikacemi komunikovat, potřebujete jít ještě výš, a to až k té aplikační. Dnes se vám proto pokusím popsat její funkci a ukážu i pár základních protokolů, se kterými se setkáváte denně.

Stejně jako ty předchozí se i tato vrstva dá rozdělit na více podvrstev. Nejnižší relační se stará o komunikaci mezi aplikacemi, obnovuje nebo ukončuje relace. Ta nad ní, prezentační, umí formátovat, kompresovat a šifrovat data a zaručuje, že si budou obě aplikace rozumět. A na úplné špičce pomyslné TCP/IP pyramidy sedí aplikační vrstva, která slouží jako rozhraní mezi uživatelem a sítí. Tady se nachází všechny webové prohlížeče, emailové klienty a CLI aplikace využívající protokoly, z nichž si dnes pár z těch nejznámějších probereme.

Nejznámější ze všech je bezpochyby HTTP a jeho šifrovaná verze HTTPS, která ho postupně nahradila. Pomocí metody GET můžete z webového serveru stahovat HTML dokumenty, které se následně zobrazí ve vašem prohlížeči jako webové stránky. Přes POST můžete odesílat formuláře nebo data na server a PUT umožňuje posílat soubory.

Takový email má protokoly hned tři. Pro odeslání se ustálil SMTP. Ten email nejdříve odešle na server odesílatele (vás) a potom na server příjemce, který si ho uloží. Pokud není server příjemce nalezen, vrátí zprávu zpět a dá vám o tom vědět. Pro získání emailu pak záleží, zda si chcete na serveru nechat kopii (IMAP) a nebo ne (POP3).

Dalším důležitým protokolem je SSH. Stejně jako jeho předchůdce Telnet se umí připojit na vzdálený počítač a přes textové rozhraní v něm vykonávat příkazy shellu. Problém Telnetu byl, že všechna data včetně hesel posílal v plaintextu, na což doplatila například univerzita v Helsinkách. Díky SSH je celá komunikace zašifrovaná a vy už se nemusíte ničeho bát (za předpokladu, že vám někdo neukradne privátní klíč).

Důvod, proč nepotřebujete znát IP adresu 195.113.190.106 k tomu, abyste se dostali na stránky naší školy, tkví v DNS - protokolu překládající IP adresy na doménová jména a naopak. Jeho požadavek vypadá zhruba takto - Prohlížeč se nejdříve zeptá počítače, zda nemá IP adresu k této doméně uloženou v paměti. Pokud ne, pošle požadavek vašemu poskytovateli internetu. Ani ten ji ale nemá, a tak se musí zeptat výš. Najde nejbližší kořenový server (kterých je na světě 13) a zeptá se ho, zda doménu nezná. Bohužel ne, ale protože poznává .cz (doména nejvyšší úrovně), dá mu adresu serveru spravujícího všechny .cz domény. Ten poznává doménu druhého řádu spseol a dá mu IP školního DNS serveru. Až na něm jsou uloženy informace o subdoménách a veškeré IP adresy, díky kterým si můžeme webovou stránku zobrazit. Je to trochu složitější, takže vám tu nechávám video přímo od NIC.cz, správce cz domény, a také malý ilustrační obrázek.

A jako poslední vám řeknu něco o DHCP, protože i to určitě používáte denně. Ve zkratce je to služba, která vám automaticky přidělí IP adresu, DNS server i default gateway pro komunikaci se vnějškem. Tyto údaje jsou časově omezené a po vypršení platnosti si musíte zažádat o nové. Využití je možné všude, kde se vám nechce konfigurovat tyto údaje ručně, například při používání WiFi.

A to je vše, došli jsme až na samý vrchol internetové pyramidy. Pokud vám to ale nestačí a chcete se ponořit do tajů králičí nory, nezoufejte - i letos je otevřený Cisco CCNA1 kroužek, kde se dozvíte vše, o čem jsem za těch několik měsíců napsal a ještě mnohem víc. Také si budete moci zapojit switch, navrhnout vlastní síť nebo připravit UTP kabel, a k tomu dostanete i certifikaci uplatnitelnou v pracovním životě. V příštím a posledním dílu bych to chtěl všechno trochu shrnout a podívat se na zabezpečení sítě a další témata, na která zatím nebyl prostor. No a do té doby, jako vždy, informatice Zdar!

 Jan Dlabaja, 3L


Perly kosmického inženýrství aneb cesta za dobytím vesmíru

(část třetí)

Jedná se o firmu miliardáře Elona Muska - SpaceX. V dnešní době má na kontě nespočet startů jak s vládními, tak i s komerčními náklady. A nejenom náklady. Vyslala do vesmíru pomocí své techniky i astronauty. Teď ale k raketám. Společnost jako první na trh uvedla svou raketu Falcon 1. Jednalo se o velice malou raketu (21 m do výšky) a z celkových pěti pokusů byly úspěšné pouze dva poslední. To nicméně pomohlo firmě nastřádat zkušenosti a začala s vývojem další rakety, a to Falcon 9. Pyšní se označením první znovupoužitelná raketa pro lety na orbitu Země. Někteří by mohli namítnout, že to byla Space Shuttle, která dosáhla tohoto prvenství. Pravda leží někde uprostřed. Samotný orbiter (vysvětleno v předchozích číslech Elektronky) byl znovupoužitelný, avšak ona charakteristická oranžová nádrž byla při každém pokusu zničena a boostery musely být namáhavě opraveny. Zato hlavní část „falcon devítek“ je dopravena zpět na povrch. Jediné, co se nepodaří zachránit je druhá část plavidla, která umisťuje náklad na určené místo. Mimo to lze ale všechno z rakety znovu a bez velkých oprav použít. V průběhu let vzniklo mnoho konfigurací „devítky“. Od roku 2018 je v provozu však již jen konfigurace s názvem Falcon 9 (FT) Block 5. Ta v dnešní době vynáší do vesmíru například síť satelitů Starlink, poskytující internet. Dále také jako jediná americká současná raketa dopravuje astronauty na Mezinárodní vesmírnou stanici. Astronauti jsou mimochodem vynášeni v modulech (Crew) Dragon, taktéž od firmy SpaceX. Alternativou jsou pak ruské sojuzy.

Další raketou z rodiny Falcon je Falcon Heavy. Užití této rakety není tak časté jako právě Falcon 9 (poměr počtu startů 7:262), ale díky své výbavě je schopna vynést těžší náklad na větší vzdálenosti. Například sonda Psyche, která má zkoumat stejnojmenný asteroid (start 13. října letošního roku). V budoucnu by také měla vynést základní části vesmírné stanice Gateway k Měsíci (více o ní v čísle z prosince 2022). Co se týče znovupoužitelnosti, je jí schopna stejně jako Falcon 9. Ostatně SpaceX staví hlavně na oné znovupoužitelnosti.

Jako poslední si představíme raketu, respektive soubor raket, které v následujících letech pomohou dobýt Měsíc. Tím je Space Launch System - zkráceně SLS. Jak jsem psal již dříve (opět v čísle z prosince 2022) je to kruciální část vesmírného programu Artemis vedeného agenturou NASA. Bude plnit úlohy nejen zásobovací, ale hlavně jako transport astronautů k Měsíci. S postupem času bude ale náročnost misí narůstat, a tak i požadavky na výkon se budou zvyšovat. Dle toho se tak dělí do těchto konfigurací: Block 1, Block 1B a Block 2, přičemž každá z těchto konfigurací má variantu Crew a Cargo - Crew pro přepravu astronautů a Cargo pro náklad. Ta úplně první - Block 1 - již měla svou premiéru, a to 16. listopadu 2022, kdy byl kolem Měsíce vyslán modul Orion, ovšem bez posádky. Byla to první mise programu Artemis - Artemis I. Dále by měla tato konfigurace sloužit na misích s pořadovým číslem II a III. Mise IV až VIII bude potom zajišťovat Block 1B. Hlavní rozdíly mezi těmito konfiguracemi spočívají ve výkonu, který dozná značných vylepšení. Krom mise Artemis IV budou využity nové motory a u všech bude využit výkonnější druhý stupeň rakety - tzv. Exploration Upper Stage (EUS). Zásadně se tím promění tonáž, kterou bude možné vynést k Měsíci. A to z přibližně 27 na 42 tun. A právě při těchto misích bude započata jak montáž vesmírné stanice Gateway (viz číslo z prosince 2022), tak i stavba nové stanice na povrchu Luny. Ve hře jsou i možné cesty na Mars a po celé Sluneční soustavě, samozřejmě stále bez posádky. Zbývá už jen konfigurace Block 2. Její hlavní předností budou nové postranní boostery - Block 1 a 1B mají totiž využívat staré boostery z dob raketoplánů. A i díky novému většímu krytu pro náklad se tak opět zvedne možná tonáž k vynesení. Artemis IX a dále již jsou tedy pod záštitou právě Blocku 2. Délka těchto misí se má prodlužovat a Artemis XI má trvat zhruba jeden celý rok. V této době bude ona lunární stanice už (doufám) v provozu. A kdo ví, možná se NASA rozhodne pokračovat ve vývoji SLS a přinese nám možnosti meziplanetárního cestování.

Tímto zakončuji tento vícedílný článek o vesmírných raketách. Samozřejmě, že na světě existovalo a existuje nespočet dalších úspěšných raket, ovšem právě tyto byly nebo jsou ty nejvýznamnější. Co se týče budoucnosti kosmické dopravy, nikdy jsem nebyl optimističtější než právě v této době. Těším se, co nám přinesou další léta vesmírného výzkumu, a věřím, že v dohledné době stane první člověk na jiném kosmickém tělesu, než je naše Země, právě jako Neil Armstrong v roce 1969 na Měsíci. Článek definitivně ukončím vlastní myšlenkou:

Prožít dokonalý život nemůže nikdo. Prožít spokojený život je už ale možné.

 - Ondřej Langer -


BožeTECH 2023

Dne 22. 3. 2023 se na naší škole konala akce BožeTECH 2023 - odborné přednášky našich bývalých absolventů působících v našich partnerských firmách. Postupně vám budeme přinášet rozhovory s nimi, jak jsme je uskutečnili během této akce. V tomto čísle Elektronky si můžete přečíst čtvrtý.

Pavel Horák - Strojvedoucí společnosti České dráhy

Jaký obor jste na naší škole studoval?

Studoval jsem obor elektrotechnika na střední škole.

Na jaké pozici v rámci společnosti České dráhy pracujete?

Pracuji jako strojvedoucí.

K Českým drahám jste šel rovnou po škole?

Ano, hned po škole a ne moc povedených přijímačkách na vysokou školu mi nezbylo nic jiného, než se rozhlížet po nějakém zaměstnání. Narazil jsem na nabídku práce strojvedoucího u Českých drah a zaujala mě. Letos v říjnu to bude 8 let, co jsem nastupoval.

Jste na své pozici spokojený?

Jsem naprosto spokojený. Práce mě baví, bez toho by se ani dělat nedala.

Pod jakou organizační jednotkou jezdíte?

Jezdím pod Olomoucí, kde začínám a končím většinu výkonů. Ze začátku byly občas i nějaké výkony s nástupem v Prostějově, Července nebo Přerově.

Nastal u vás během kariéry nějaký kariérní posun?

Určitě. Jako strojvedoucí jsem začínal na motorové trakci, dieselové lokomotivy, motorové vozy a jednotky. Dále se rozšiřuje odborná způsobilost na tratě se zjednodušeným řízením dopravy, to znamená, že zabezpečení trati je založeno na telefonické komunikaci mezi strojvedoucím a dispečerem. Další rozšíření způsobilosti je na elektrické lokomotivy, což je zásadní pro absolventy naší školy. Olomoucké depo se stává převážně elektrickým depem, elektrifikují se tratě v okolí, naposledy trať Olomouc - Šumperk. Kdo má zájem a snaží se, může se dostat na rychlíkovou vozbu, expresní vlaky a podobně.

Na které lokomotivy máte odbornou způsobilost? Na jaké řady?

V současné době je to asi 33 řad lokomotiv, motorových vozů a jednotek. U Českých drah je těch typů vozidel velké množství, poslední dobou se to snaží sjednotit, což je dobré pro obsluhu a opravárenství. Když začnu u dieselových lokomotiv, tak je to například lokomotiva řady 754 zvaná Brejlovec, posunovací lokomotiva 714, dále motorové jednotky, například 814 nebo 848, z elektrických lokomotiv například řada 163, odporové lokomotivy 150 a 151, vícesystémové lokomotivy řady 193 známé jako Vectron. Legendy našich železnic jsou pak lokomotivy řady 350, na které jsem se poprvé dostal asi před třemi lety, ne každý má to štěstí se na nich svézt. Jezdí tu pravidelně snad na dvou vlacích, které v části trasy vozí olomoucký strojvedoucí, takže i na nich jezdím.

Míváte dělené, tzv. spací směny? Případně jak často?

Ano, to k té práci bohužel patří. Jsou dva druhy takových směn, kdy končíte mimo domov. Jedna je dvoudenní směna, kdy začínáte například jeden den ráno a končíte další den v poledne, na druhou stranu je to velký výkon, takže si vyděláte více na volno. Pak jsou noční směny, které jsou přerušované, protože noční provoz v osobní dopravě není tak rušný. Přerušení se nepočítá do pracovní doby, ale nově je placeno padesáti procenty, což u jiných zaměstnavatelů není.

Rozhodoval jste se mezi osobní a nákladní dopravou?

Ne, šel jsem rovnou k osobní dopravě, která je rychlejší, záživnější a podle mě lepší.

Máte nějakou oblíbenou směnu nebo řadu lokomotiv?

Mám oblíbenou směnu, kdy vezeme vlak 124 do Prahy, tam spíme, ráno si připravíme lokomotivu a jedeme na vlaku 123 zase zpátky do Olomouce. Potom ještě odvezeme jeden pár osobních vlaků do Vyškova a zpět. Do Prahy a zpět jezdíme s lokomotivou 380, což je má oblíbená řada.

Jak probíhá běžná směna strojvedoucího?

Je to různé, ale jako příklad můžu uvést jednu z našich směn, kdy nastoupíme později odpoledne, zhruba v 16 hodin, přijede vlak se slovenským strojvedoucím a já si jej převezmu. Vedu vlak do Prahy, zde jej odvezu na odstavné nádraží, tam se postarají o soupravu, já se postarám o lokomotivu, kterou odstavím, případně když je potřeba nějaká oprava, tak ji k ní přistavím. Poté jdu na hotel, který není moc vzdálený a je tam poměrně dobrý komfort, kde máme asi 7 hodin na odpočinek, takže se člověk docela dobře vyspí. Ráno nastoupím, připravím si lokomotivu, najedu na soupravu, provedu zkoušku brzdy, sepíšu vlakovou dokumentaci a vyrazím zpátky do Olomouce, kde se opět vystřídám se slovenským strojvedoucím, který pokračuje dále do Púchova. Já mám chvíli pauzu, která se započítává do pracovní doby, poté vystřídám strojvedoucího osobního vlaku, jedu do Vyškova, tam se objede souprava, opět je chvíli pauza a jede se zpět do Olomouce, kde buď lokomotivu odstavím, nebo ji předávám kolegovi, nahlásím ukončení směny a jdu domů.

Jaké máte nadřízené a cvičné strojvedoucí? Jak s nimi vycházíte?

V Olomouci mají pověst celkem přísných lidí, poslední dobou se to změnilo, zároveň s tím se dost omladil kolektiv. Když jsem tam před osmi lety přišel, byli všude kolem spíše starší lidé, za těch osm let se to dost změnilo a potkat v Olomouci člověka před důchodem už je spíš vzácnost. Podobně je to s kontrolory vozby, někteří odešli, přišli noví, mladí, takže je to zase trochu jiné. Ale dokud člověk dělá, co má, práci se věnuje a je bezproblémový, tak si s tím vůbec nemusí lámat hlavu.

Bývají občas směny, kdy jedete například do Prahy, kde děláte práci za tamní strojvedoucí?

Samozřejmě rychlíkové vozby není zase tolik, takže se to trochu míchá i s těmi osobními vlaky. Je naprosto běžné, že jedeme do Prahy, kde chystáme lokomotivy, odstavujeme lokomotivy, bohumínští strojvedoucí například vozí osobní vlaky z Prahy do Kolína, stejně tak pražští strojvedoucí občas vozí vlaky kolem Ostravy. My jsme taky jezdili z Olomouce do Ostravy, kde se celé odpoledne jezdilo například do Kunčic a na Svinov. Ty výkony se skládají tak, aby to pro strojvedoucí bylo co nejlepší.

Máte nějakou oblíbenou trať?

V okolí je takovou mou srdeční záležitostí trať z Olomouce do Nezamyslic přes Přerov, tam jezdím z osobními vlaky velice rád.

Jezdíte pouze v České republice nebo i někde do zahraničí?

Jezdím pouze v České republice, máme však možnost si dodělat zkoušky na přeshraniční úsek s Polskem, kdy se zajíždí z Krnova do Glucholaz a úvraťově do Jeseníku. Je to jen kousek, přesto je na to potřeba speciální zkouška, kterou nemám. Taktéž se dělala zkouška na trať do Strelné, což jsou hranice se Slovenskem, tam už také nejezdíme. U dálkové vozby se pak střídáme se slovenskými strojvedoucími, případně s pražskými, kteří mají zkoušky na slovenské tratě.

Jezdíte po modernizované trati na Uničov? Máte zkoušky na ETCS?

Jsem v dispečerském turnuse, takže mám znalost všech tratí v okolí Olomouce, taktéž všech vozidel. Co se týká ETCS, tak si myslím, že je to krok správným směrem, ta úroveň se pozvedla. Eliminuje to chybu strojvedoucího, na druhou stranu je tam ještě pořád dost nevychytaných chyb, dětských nemocí, které by se měly odstranit.

Když začala válka na Ukrajině, přes Olomouc jezdily humanitární vlaky. Účastnil jste se jejich vozby?

Neúčastnil, vlastně ani nevím, jak se k tomu dostali ti, kdo na tom pracovali.

Jak se na vaší práci projevil Covid-19? Přece jen lidí cestovalo méně.

Covid osobní dopravu ovlivnil dost. Jednak jezdilo méně lidí, také byly zrušeny nebo zkráceny některé směny. Například se nejezdilo do Žiliny, ale vlaky končily v Horní Lidči, takže určitě to ovlivnilo naši práci.

Je těžké stát se strojvedoucím?

Ze začátku je určitě potřeba tomu věnovat hodně času a úsilí. Pokud se někdo už zajímá o železnici, tak to bude mít jednodušší. Naopak když přijde někdo takzvaně z ulice, tak je toho hodně, co se musí naučit. První, co vás po pracovním pohovoru čeká, jsou zdravotní prohlídky a psychotesty, na základě jejich úspěšného výsledku pak můžete pokračovat jako strojvedoucí v přípravě.

Mohl byste našim čtenářům vysvětlit proces přípravy strojvedoucího?

Jako v každém zaměstnání jako první absolvujete přijímací pohovor. Pokud vás přijmou, následuje zdravotní a psychologické vyšetření, kde když uspějete, tak se stanete strojvedoucím v přípravě. Následuje dílenský výcvik, kde se člověk učí porozumět funkci a významu různých komponent na lokomotivě, poté se absolvuje takzvaný pasivní jízdní zácvik, kdy člověk jezdí se zkušeným strojvedoucím a pozoruje jeho práci, nabírá zkušenosti. Dalším krokem je zácvik u vozmistrů, kde se seznámíte s konstrukcí železničních osobních vozů, případně se učíte řešit menší závady. Následuje kurz všeobecné odborné způsobilosti v České Třebové nebo v Praze, který trvá přibližně čtyři týdny a na jeho konci je zkouška před drážním úřadem, kterou když projdete, získáte licenci strojvedoucího. Vracíte se do depa, skládáte zkoušky z dopravních a návěstních předpisů, během toho probíhají aktivní jízdní zácviky, kdy strojvedoucí v přípravě jezdí pod dohledem zkušených kolegů. Po absolvování těchto zácviků následuje zkouška V-08, což je vyšší úroveň zkoušky z dopravních předpisů a na úplném závěru je zkouška zvláštní odborné způsobilosti, kde se prokazují znalosti získané aktivním zácvikem ohledně techniky a vedení vlaku. Pak už jen poznání tratí a autorizační zkoušky na konkrétní řady lokomotiv, první směna se strojvedoucím instruktorem a následně už první samostatná směna.

Absolvoval jste výcvik na trenažéru v Praze nebo v České Třebové?

Ano, každý strojvedoucí má povinnost výcvik na trenažéru absolvovat minimálně jednou za rok. Jsou zatím pouze dva, takže máme čas zhruba hodinu za rok. V Praze jsem zatím nebyl, jezdím pokaždé do České Třebové.

Jak vnímáte soukromé dopravce? Je to například prestižnější?

Já si myslím, že strojvedoucí jsou si rovni. Většina z nás rozhodně nebere strojvedoucího například od Regiojetu jako nějakého nepřítele, vždy se s každým pozdravíme. Spíš je to o tom konkrétním zaměstnavateli, všude to má výhody i nevýhody. Znám lidi, co odešli, zároveň i takové, kteří se od soukromníků vrátili.

Máte nějakou negativní zkušenost s vaší prací? Například se srážkou?

Na dráze jsem osm let a něco už jsem zažil. Například srážka se zvěří je téměř každodenní záležitost. Člověka to mrzí, ale spíš řeší, jestli mu to například nepoškodilo nějakou součást lokomotivy. Měl jsem i zkušenost se srážkou s osobou, naštěstí později přišla zpráva, že ten člověk přežil. Myslím, že jsme s vlakvedoucím docela pohotově zareagovali. Nebyl to sebevražedný úmysl, spíš nepozornost, o to je to horší.

 Tímto naše redakce děkuje Pavlu Horákovi. Rozhovor vedl a zapsal Jakub Křížan.


Ledová past

Kapitola 3 - rekruti

Ve stokách byl klid. Splašky líně protékaly přes kanalizační žlaby. Hroudy odpadu se posouvaly po proudu. Ve stínech se pohybovaly malé krysy, jejich červené oči byly jako lampičky. Zem byla porostlá plísní a některými místy prorůstaly zakrslé špičaté houby. Tmu prosvěcovaly kužely baterek. Pátraly po stokách jako žluté zářící oči. Tom nahlížel do křižovatky, jestli se někde něco nepohne. Opíral se při tom o chladnou stěnu. Samopal volně držel u pasu. Další dva muži stáli jen kousek od něj a baterkami pátrali po hladině vody. Kdyby tu stál před sedmi roky, postával by tam s nimi a čučel do vody jako zelenáč. Klábosil by o tom, co by se z ní tak mohlo asi vynořit. Nad touhle zatracenou zakalenou vodou však strávil už příliš mnoho času a věděl, že kromě stokové masky nebo výkalu se z ní nic nevynoří. Také moc dobře věděl, že je lepší od vody stát co nejdál. Ale to jim už říkal, tihle jsou tu však docela noví, a ještě útok masek pořádně nezažili. Dokud vám ta věc nestáhne do vody vašeho nejlepšího kámoše, který stojí hned vedle vás, jste klidní a nebojíte se. Nikdy už neuvidíte jeho tvář, jak se směje, pláče nebo se zlobí. Místo toho uvidíte černou lesklou kovovou masku a její rudý senzor. Kromě masek se občas v kanalizaci pohybují hlídky. Nejsou však moc nebezpečné. Dokud není jiná možnost, nebo nečmuchaj blízko základny, není nutné je likvidovat. Hlídky, které sem Temný řád pořád posílá, jsou čtyř až osmičlenné. Občas taky můžete narazit na stádo ovládnutých. To jsou lidé pod vládou masky. Potulují se po kanalizacích jako zombie.

Bral si vždy ranní směnu, aby to měl za sebou. Každá hlídková směna trvá šest hodin. U odboje sloužil už skoro sedm let. Byl jeden z těch, co se k němu přidali už na začátku. Začal vzpomínat na úplné zrození tohohle všeho. Ten děsivý den měl vryt hluboko v paměti. Psal se rok 2024, přicházel podzim. Patřil do vojenského oddílu, který hlídal situaci v nedalekém poli. Přistála na něj jedna z těch obrovských mimozemských lodí. Největší bitvu lidé prohráli před dvěma týdny. Mimozemské armády se dostaly do mnoha měst. Do oblasti, kterou hlídali, však zatím ne. Loď na pole přistála několik dní po osudové bitvě. Tomův oddíl podával hlášení o situaci do nedalekého města. Zavzpomínal na tento den.

***

Obloha byla potemnělá, mraky zakrývaly slunce, od severu vál studený vítr. Tom ležel v trávě a shlížel z kopce dolů. Na obrovském poli stála velká černá kosmická loď. Kolem ní se pohybovaly malé černé tečky. Byly jako mravenci. Vedle Toma ležel Jack. Koukal se na stejné místo dalekohledem.
„Dej mi už ten dalekohled,“ řekl Tom netrpělivě.
Jack mlčel a dál terén pozoroval.
„Hej, Jacku slyšíš mě?“
„Drž klapačku,“ odvětil Jack stroze.
Zpoza houští vykročil další voják. Byl to Alex. V jedné ruce držel za uši králíka, přes rameno měl přehozenou kulovnici. Položil úlovek na kmen velkého stromu. Přešel k Tomovi a Jackovi, napil se z polní láhve a sedl si za nimi do trávy. Když pohlédl na krajinu pod nimi, poklesla mu čelist.
„Co, to…“ zeptal se zmateně Alex.
„Vzbuďte velitele, formují se, připravují se k útoku,“ řekl hrubým hlasem Jack.
Postavičky na poli se zformovaly na několik černých čtverců. Tom tyto temné útvary vyděšeně pozoroval. Alex vběhl do polního stanu a vzbudil velitele. Jack předal dalekohled Tomovi a vstal. Alex vyšel ze stanu a hned za ním velitel.
„Co se děje Jacku,“ zeptal se hlasitě.
Jack stručně vyložil situaci.
„Pane, tvoří bojové formace, pravděpodobně se bude něco dít.“
Tom začal zaostřovat dalekohled. Podařilo se mu získat čistý a ostrý obraz. Roboti bez jediného pohybu stáli v pozoru. Každý byl vybaven samopalem, který si tiskl k hrudi. Tom zaměřil na jednoho konkrétního. Nijak se nelišil od ostatních. Náhle se hlavou natočil do boku. Tom se vylekal, protože to bylo přímo jeho směrem, jako by snad věděl, že je někdo z kopce pozoruje. Zachytil snad záblesk sklíčka od dalekohledu? Ulevilo se mu, když se helmice pomalu vrátila do původní polohy. Chtěl již dalekohled sklopit, když náhle zpozoroval, že se všichni roboti současně vydali vpřed.
„Už se dali do pohybu,“ vykoktal.
Všichni přistoupili k okraji strmého kopce. Když velitel uviděl, co se děje, vydal rozkaz.
„Musíme ihned informovat město, vysílačku!“
Tom zaběhl pro vysílačku, podal ji veliteli. Velitel zkontroloval, že je naladěna frekvence městské obrany.
„Tady slíďák dva,“ začal komunikovat s radistou.
Alex hodil Tomovi a Jackovi vesty. Všichni se začali připravovat na rychlý odchod, aby mohli být nápomocni při obraně města. Velitel oznámil radistovi blížící se hrozbu a ukončil spojení.
„Všichni popadněte zbraně, vyrážíme zpátky do města,“ nařídil.
Vojáci si na záda hodili batohy a následovali velitele, který začal sbíhat z kopce. Jack s ním držel tempo, ale Tom i Alex byli o kousek pozadu.
„Hejbněte sebou, musíme si pohnout,“ zařval na ně velitel.
Oba zrychlili. Když seběhli kopec, zbývalo jim už k obrannému stanovišti jen pár kilometrů. Přeběhli přes mýtinu a poté se dali na lesní cestu, která vedla přímo k městu. Za loukou před nimi už viděli první domy. Velitel je náhle zastavil. Ale proč, říkal si Tom. Všichni přidřepli do vysoké trávy.
„Slyšíte to taky?“ zeptal se velitel.
Tom se zaposlouchal, slyšel bzučení. Nabývalo na intenzitě. Znělo to jako sekačka nebo dron...

Tom se ohlédl, uviděl, jak se k městu vzduchem blíží obrovské černé mračno. Vypadalo jako roj hmyzu. Rychle se přibližovalo. Mezi tím si ho všimli i ostatní.
„Musíme se rychle dostat do města, jdeme,“ rozkázal velitel.
Všichni se dali do běhu. O život. Domy v dálce se zvětšovaly, byli už blízko. Tom se rychle ohlédl přes rameno. Obrovské mračno teď bylo rozprostřené po celé obloze. Několik dronů se z něj oddělilo. Bzučivý zvuk už byl tak hlasitý, že Tom neslyšel ani vlastní myšlenky. Při běhu zakopnul. Svalil se na zem a asi si zvrtnul nohu. Jack se ohlédl. Viděl, že Tom spadl, doběhl pro něj a pomohl mu vstát. Několik dronů na ně zaútočilo. Tom poprvé naživo viděl, jak pátrači vypadají. Byly to tři tenké hexagony tvořící plástev. Vybaveny smrtícím střepinometem.
„Támhle k tomu vyvrácenému stromu!“ zařval Jack.

 - Jan Balošák


Pranostiky na říjen

  • Bouřka v říjnu třebas malá, sotva na to zima stálá.
  • Co v říjnu zimy přibude, v lednu jí opět ubude.
  • Čím déle vlaštovky u nás v říjnu prodlévají, tím déle pěkné a jasné dny potrvají.
  • Čím dříve listí opadne, tím úrodnější příští rok.
  • Je-li říjen velmi zelený, bude zato leden hodně studený.

Ztráty a nálezy

V kanceláři školy na své zapomnětlivé majitele čekají tyto věci:

  • Mikina Adidas (spodní polovina tmavě modrá, horní šedá, s kapucí, propínací na zip)
  • Černá mikina s kapucí (oblékání přes hlavu)
  • Klíč Euro Locks s vyraženým číslem (nalezen 11. 10.)

Redakční rada: Jan Dlabaja, Jakub Křížan, Jan Balošák, Ondřej Langer

Webové zpracování: Daniel Hut

Jazykový dohled: Mgr. Oto John