Úvodník

Taháky

V minulém čísle Elektronky jsem rozkrýval význam slovního spojení „jak přežít“. Pro omezení tohoto jinak velmi širokého záběru tohoto sousloví jsem se nakonec soustředil hlavně na jeho spojitost se školním prostředím. Bystrým čtenářům jistě neunikla zmínka o tom, že přežít ústní zkoušení může studentovi pomoci jeho poučený kolega, který metodou SSS napovídá svému spolužákovi v nesnázích. Co si však má počít ne zrovna příkladně připravený student, je-li konfrontován s jednou z nejzákeřnějších forem vykořisťování studentova mozku učitelem, což je dobývání vědomostí formou písemnou. I písemné prověrky lze zvládnout, podobně jako ústní zkoušení, včasnou a svědomitou přípravou, ale jak jsem již výše předeslal, do mého zorného pole se tentokrát rovnou dostal student ne zrovna příkladně připravený, to znamená, že se tzv. „šprtáky“ - skupinou pro potřeby mého zamyšlení naprosto neatraktivní - nebudu vůbec zabývat.

Vždyť mladý člověk je pln ideálů a očekává od života velké výzvy, a tak zdolat Mount Everest tou nejschůdnější cestou a bohapustě se před písemkou naučit by bylo plivnutím do tváře všem předcházejícím generacím studentů, kteří novátorsky cizelovali všechny dostupné formy používání nedovolených pomůcek - tzv. taháků a posouvali tak hranice lidských možností dál a dále. Bylo by krajně nezodpovědné, kdyby jakákoli generace tento proces svévolně přerušila a zahodila tak jedinečnou šanci, která se nabízí každému, kdo jednou usedne do školních škamen. S tím, jak se mění doba, mění se i podoba taháků a nahlížení obce učitelské na ně. Zatímco v době ještě poměrně nedávno minulé, kdy jediným výkřikem moderní techniky byl psací stroj, si student musel využití taháku poctivě odpracovat - to znamená napsat si jej vlastní rukou miniaturním písmem a tudíž se dotyčnou látkou zabývat, stačí dnešnímu studentovi přistoupit ke kopírce, zvolit optimální formát výsledné podpůrné tiskoviny a počet kopií (kdyby náhodou slídící pedagog tahák objevil, je dobré mít plnohodnotnou náhradu) a s pocitem předem vyhraného zápasu se nevzrušeně odebrat písemné práci vstříc. Právě popsaná forma zhotovení podpůrného prostředku je ovšem nejméně invenční a její využití je také nejméně spolehlivé, protože úspěšnost aplikace je přímo úměrná míře slídivosti kantora. Co je studentovi platný snadno získaný tahák, když je odhalen? Pedagogové pro potírání tohoto fenoménu volí jednoduchý postup. Byl jsi přistižen při opisování? Písemka je automaticky hodnocena nedostatečně, takže připravené kopie nemá ani cenu nasazovat do akce.

Díky tržnímu hospodářství se konečně vyrábí to, o co je zájem, a tak určitá skupina studentů jistě objevila, že někdejší mezera na trhu s podpůrnými prostředky byla již vyplněna velmi šikovnou pomůckou v podobě kuličkového pera, z jehož osy lze odvíjet proužek papíru na pružince. Proto se i tento způsob těší poměrně veliké oblibě, hlavně díky podstatně menšímu riziku odhalení učitelem. I když je školní taška zavřena, lavice naprosto uklizena, student přece něčím psát musí a tolik času zase není, aby třeba i ten největší slídil důsledně pátral po to, čím jeho svěřenci píší. To se ale stále ještě pohybujeme takříkajíc na poli klasiky. Ti studenti, které bych označil za vyznavače adrenalinových sportů, a také skuteční novátoři neváhají využít jako podpůrného prostředku nejmodernější techniku. Mobilní telefon dneška, to už není jen přístroj, který by sloužil pouze k činnosti, jež vyplývá z jeho názvu. To je minimálně diktafon, vysílačka a internetový prohlížeč v jednom a bylo by nehodné dnešního studenta nechat ležet všechny tyto nabízené možnosti ladem. O těchto úžasných vlastnostech dnešních mobilů ale neví jen studenti, ale bohužel i učitelé, a tak je používání těchto navýsost praktických věciček zakázána školním řádem. Proto jejich uživatelé tančí na hraně zákona a zvyšují si hladinu adrenalinu v krvi.

Zatímco v minulosti se učitelé nad studentem odhaleným při používání taháků mnohdy slitovali, neboť jak již bylo řečeno, zhotovení taháku vyžadovalo studentovu snahu a přece jen jakési sepětí s probíraným učivem, byť ne tak intenzivní, jak by si učitel přál, uživatelé dnešních taháků již této shovívavosti pedagogů požívati nemohou, neboť současný student při výrobě taháku s probíranou látkou vlastně ani nepřijde do styku a jeho ilegální činnost je tudíž vnímána jako čirá drzost, a proto je nekompromisně trestána.

A tak nevím, přestože jsem na začátku tohoto zamyšlení pronesl optimistickou myšlenku o permanentním vývoji taháků a jejich používání, nestojíme-li dnes paradoxně při tom všem rozmachu vědy a techniky a z toho plynoucích požitků na počátku jejich konce. Jejich používání již totiž dávno ztratilo tu někdejší poezii a stalo se pouze jakousi nepatřičnou soutěží kdo s koho. Ale na druhé straně - ruku na srdce - není právě toto heslo vystižením atmosféry dnešní doby a chování studentů i na tomto poli tedy jen jejím bezděčným důsledkem? Pořád platí: „S poctivostí nejdál dojdeš.“ Nemohu si ale odpustit jízlivý dovětek: „Jenže ten nepoctivý je tam dvakrát rychleji.“ Cestu ven z tohoto dilematu ukáže každému studentovi jen a jen jeho svědomí.

 -jo-

Perly kosmického inženýrství aneb cesta za dobytím vesmíru

(část první)

Vesmírné rakety. Bez jejich existence by moderní svět plný technologií nemohl existovat. Pomohly nám rozšířit naše obzory v mnoha odvětvích vědy, dosáhli jsme díky nim například povrchu Měsíce, ale také bychom si bez nich nebyli schopni zapnout GPS. Obrovské stroje však nevznikly jen tak, byly vyvíjeny po mnoho let a jejich prvotní myšlenka sahá až do samého středověku. Důležitost vesmírných raket však v posledních letech enormně roste, kdy ambice lidstva sahají až po osídlení Marsu či průzkum tzv. „hlubokého vesmíru“. Nebylo by tedy na škodu připomenout si právě ty rakety, současné i již dávno vyřazené, jejichž úspěchy vyústily v obrovský boom kosmického průzkumu a dnes jsme díky nim o krok blíže k dobytí obrovského tajemna - vesmíru.

Počínaje událostí, kdy první člověk uviděl Zemi z dálky – let Jurije Gagarina. Úspěšná mise prvního kosmonauta zaznamenala celosvětový úspěch. Ovšem, neuskutečnila by se bez jednoho prvku. Tím byl Vostok 1. Tato raketa, z rodiny raket Vostok, byla vrcholem tehdejšího sovětského vesmírného inženýrství. Celý stroj byl ovšem ovládán ze střediska dole na Zemi, neboť do té doby nikdo nevěděl, jak bude kosmonaut reagovat na prostředí ve vesmíru (mikrogravitaci). Let navzdory úspěchu mise nebyl hladký. Po startu, kdy se měl vypnout jeden z hlavních motorů, zůstal o něco déle v chodu. Tím se oběžná dráha plavidla změnila o desítky kilometrů – z původních 180 km až 230 km na 181 km až 327 km. Při návratu se pro změnu neoddělil návratový modul v plánovaném čase. Celá mise se však významně zapsala do historie. A i když se tehdejšímu SSSR podařilo dosáhnout tohoto milníku jako prvnímu (mj. jim patří i prvenství ve vypuštění první vesmírné sondy - Sputnik 1), začala jej pomalu ale jistě dotahovat druhá vesmírná velmoc - USA.

Tím se dostáváme k jedné z nejvýkonnějších raket, která kdy byla zkonstruována - Saturn V (nebo také Saturn 5). Třístupňová raketa, vyvinuta v Marshallově vesmírném letovém středisku (Redstone Arsenal, Alabama), se proslavila především v rámci programu Apollo. Během své skoro šestileté kariéry ani jedna ze 13 vypuštěných raket Saturn V nezaznamenala celkový neúspěch (tj. selhání mise). Největší slávy se však dočkala při misi Apollo 11, kdy bez problému vynesla první astronauty na povrch Měsíce – Neila Armstronga a Buzze Aldrina spolu Michaelem Collinsem, který zůstal ve velitelském modulu na orbitě Luny. Jejím hlavním konstruktérem byl Wernher von Braun, Němec, který za druhé světové války pro nacistické Německo zkonstruoval nechvalně známou balistickou raketu V-2. Saturn V však nebyl použit pouze pro mise Apollo. Program Skylab, který byl jakýmsi předchůdcem dnešní ISS (Mezinárodní vesmírné stanice), využil nejen raketu Saturn V, ale také jejího příbuzného - Saturn IB. Po konci programu Apollo byl však velikán již prakticky odstaven (s výjimkou mise Skylab 1). Dochovaly se ovšem dvě rakety, které měly původně vynést mise Apollo 18 nebo 19 a 20 - jejich části lze nalézt v různých institucích a střediscích ve Spojených státech amerických. Po Saturnu V ale američtí konstruktéři přijdou s něčím, co vydrží v provozu více než 30 let.

Space Shuttle. Oficiálně STS (Space Transportation System) byl nejenom raketoplán, ale dokonce celý program, určený k dopravě posádky a nákladu na orbitu Země. Prvně použit v roce 1981, stál u zrodu mnoha vesmírných projektů, o kterých si zde povíme. Nejprve ale něco o raketoplánech samotných. Lety s nimi byly vždy pilotované, počet posádky však byl různorodý. Raketoplány jsou známy pro svoje mohutné oranžové nádrže, ve kterých byl skladován kapalný kyslík a vodík jako palivo. Dále při startu pomáhaly dvě pomocné postranní rakety tzv. boostery. Avšak nejikoničtější částí je samotné plavidlo – orbiter. Lišil se od běžných kosmických lodí tím, že spíše vypadal jako jakési letadlo. Mělo to však jeden prostý důvod. Orbitery, nebo také družicové stupně, byly totiž znovupoužitelné. Z oběžné dráhy mohly přistát i s nákladem zpět na povrch Země stejným způsobem jako letadla (právě díky jejich křídlům). To znamenalo jen jediné – na světě byly první funkční (částečně) znovupoužitelné dopravní prostředky pro lety na nízkou orbitu Země.
Pokračování příště...

 - Ondřej Langer

IT doupě

Jak funguje Internet - Ethernet

Možná si ještě trochu pamatujete, když jsem Vám v minulém dílu rubriky představoval model TCP/IP. Ten se skládá ze čtyř vrstev, z nichž se dnes podíváme na tu nejnižší - vrstvu přístupu k síti, která používá technologii Ethernet a dělí se na dvě vrstvy - fyzickou a data link. Ale nejdřív - co je to ten Ethernet?

Ethernet je soubor protokolů, které zajišťují přesun dat z jednoho zařízení do druhého. Jeden podporuje přenos po drátu a druhý třeba vzduchem, což znamená, že pokud zařízení dostane frame, musí ho nahradit novým, kde změní MAC adresy, kterými se identifikují jednotlivé síťové karty, a také typ protokolu podle toho, jakým způsobem se data pošlou. Ethernet také definuje používanou kabeláž, konektory nebo frekvence.

Úplně vespod celé TCP/IP pyramidy leží fyzická vrstva. Spadají pod ni všechny fyzické komponenty sítě (kabely, konektory, síťová karta), konverze dat na vlny nebo signály a jejich následné generování. Pro přenos dat máte na výběr ze tří možností: Nejlevnější je měděný kabel, který má ale krátký dosah a u signálů může docházet k rušení kvůli elektromagnetismu. To se dá částečně vyřešit stíněním nebo „kroucením“ vodiče. Většinou se používají UTP nebo STP kabely a jako konektor typ RJ-45. Pokud Vám to nic neříká (jako že asi ne), můžete si ho sami zkusit scvaknout v LP6. Další možností přenosu je světlo. To má vysokou rychlost, podporuje dlouhé vzdálenosti a elektromagnetismus ho nijak neovlivňuje, což se bohužel podepisuje i na ceně. Většinou se jím propojují města, státy a kontinenty. A jako poslední je bezdrátový přenos, který se bez drátů obejde úplně, ale o to náchylnější je ke korupci signálu a jeho pokrytí, s čímž má naše škola zkušenosti, také není zrovna nejlepší.

O patro výš je data linková vrstva. Ta se dělí na dvě části, hardwarovou MAC a softwarovou LLC. První z nich přidává již zmíněné MAC adresy. Pokud například Váš router dostane frame, změní jeho zdrojovou MAC adresu na svoji a jako destinaci nastaví další router v pořadí. Tohle je hlavní rozdíl oproti IP adresám, které se během cesty nemění a kde zdroj budete vždy jen Vy a destinace server, na který se připojujete. Dále také tato vrstva řeší kolize dat, funkci, kterou dnes využívají hlavně bezdrátově sítě. Podvrstva LLC, která místo všech možných formátů přenosu používá už jen jeden jediný, má za úkol hlavně komunikovat s vyššími vrstvami a hledat v datech chyby.

V poznámkách z Cisca toho mám ještě o Ethernetu mnohem, mnohem víc, ale jeden článek mi nedovoluje vše dopodrobna popsat. Pokud by Vás tedy zajímalo, co je to duplex, zigbee, crossover, auto-mdix nebo jak se dají data zakódovat do signálů, nezapomeňte se příští rok podívat do LP6, kde to zjistíte a navíc si budete moci udělat síťový certifikát, za který Vám budoucí zaměstnavatel utrhne ruce (tedy pokud nepůjdete za kasu). V příštím díle půjdeme o level výš a ukážu Vám IP adresy, jejich typy a pokusím se vysvětlit, jak vytvářet subnety.

 - Jan Dlabaja, 2L

Malá poznámka webaře: děkuji kolegovi J. Dlabajovi za jednoduchý, neformátovaný článek bez obrázků - ušetřil spoustu mého času i nervů :)

BožeTECH 2023

Dne 22. 3. 2023 se na naší škole konala akce BožeTECH 2023 - odborné přednášky našich bývalých absolventů působících v našich partnerských firmách. Postupně vám budeme přinášet rozhovory s nimi, jak jsme je uskutečnili během této akce. V tomto čísle Elektronky si můžete přečíst třetí.

Martin Rutsch – Chropyňská strojírna

Jaká je vaše pozice ve firmě?

Programuji PLC systémy, výrobní procesory.

Co vám v práci nejvíce pomohlo, co jste se naučil ve škole?

Na této škole jsem studoval čistě telekomunikaci, takže docela mimo obor. Zkušenosti jsem měl spíše ze střední školy, která byla přímo zaměřená na automatizaci. Nicméně elektrotechnické znalosti z této školy jsou také pro praxi užitečné, protože pracujeme s elektronickými zařízeními.

Dělal jste nějakou jinou práci či brigádu, kde jste získal zkušenosti, před nástupem na současnou pozici?

Já jsem už od střední školy brigádně pracoval u Chropyňské strojírny jako elektrikář, tahal jsem kabely, takže jsem s tou firmou už v té době přišel do kontaktu. Navazovalo to také na to, co dělám teď. Konkrétně znalosti programování pro tuto konkrétní pozici jsem získal na několika školeních po nástupu do práce, kde mě seznámili s tím prostředím.

Jaký předmět byl váš oblíbený?

Telekomunikace.

Jak moc na vaší pozici záleží na vzdělání?

Já jsem zastáncem toho, že známky nerozhodují, rozhoduje spíše to, jak se člověk dokáže uplatnit v praxi, kde se ukáže, zda umí nebo neumí. Když dokážete vypočítat nějaký příklad na papír, tak to ještě není záruka toho, že se uplatníte v praxi. Vzdělání je důležité, ale když půjde někdo hned po střední škole pracovat, tak sebelepší škola nenahradí ty zkušenosti z praxe. Konkrétně v našem oboru je důležité poznat ty konkrétní zařízení, jak pracují, jak se chovají, jak je zprovoznit. To vám žádná škola neukáže, protože ceny těchto prvků jsou pro školu často nepřijatelné. Takže pokud není nějaký sponzor, tak ta škola to nemůže těm studentům ukázat. Vy se můžete naučit teoreticky, jak to funguje, ale až v té praxi zjistíte, že to není tak jednoduché.

Jak je ve vaší práci důležitá znalost jazyků?

Je to hodně důležité už pro komunikaci se zákazníky. Zejména tedy angličtina, máme zákazníky i v Německu, takže důležitá je němčina. My také pracujeme ve standardech, které byly vyvíjeny v Německu, takže to prostředí je často v němčině.

Máte ve svém kariérním růstu vyhlédnut nějaký další cíl?

Ty cíle, i kdybych je měl, jsou nedosažitelné, protože v našem oboru ten vývoj pokračuje neustále a není možné umět všechno. Ten kariérní růst je spíš o tom, kolik toho člověk umí. Já se zatím seznamuji s těmi zařízeními, ale třeba kolega, co má 15 let praxe už jezdí zprovozňovat stroje do firem, kde ještě nikdy nebyl.

Je možnost, že byste si řekl, že už umíte dost a půjdete v tomto oboru podnikat na vlastní pěst?

Možné to určitě je, ale nedoporučoval bych to, protože kromě programování na vás spadne mnohem více věcí, které teď nemusím řešit. Musíte být v kontaktu s lidmi, musíte si nějakým způsobem nastavovat ceny zakázek, protože vy můžete v tomto oboru pracovat samostatně, ale většina firem má své programátory, takže na vás zbydou spíše menší zakázky. Pokud vezmete nějakou větší zakázku, tak těch dat je takové množství, že budete mít co dělat, abyste to zprovoznili. Ale jsou i jiné možnosti, můžete dělat třeba v jaderných oblastech nebo zprovozňování zemědělských strojů. Automatizace se pořád rozvíjí a těch možností je hodně.

Jak činnost vaší firmy poznamenala pandemie koronaviru a v současnosti válka na Ukrajině?

Konkrétně na nás to má docela velký dopad, protože na Ukrajině jsou železárny, takže vzrostla cena železa, náš průmysl se hodně orientuje na tu válečnou sféru. Další dopad byly zakázky v Rusku, vzhledem k tomu, že Chropyňská strojírna nechtěla být s tímto spojována, že tam má kontakty a že pro ně dělá, tak ten projekt odřekla a byl zrušen, dokonce byla zrušena i pobočka v Rusku. Problém s koronavirem byl hlavně v poklesu výroby v Číně, takže když jsme si objednali nějaké čipy, tak to přišlo ne za měsíc, ale třeba za dva roky.

Myslíte, že je vaše pozice stabilní? Že nemůžete být v blízké budoucnosti nahrazen?

Rozhodně je stabilní. Neustále nabíráme nové lidi, každý týden kolem tří až pěti lidí, počet lidí v kancelářích se stále rozrůstá. U nás programátorů ale tolik ne, protože tam jde hlavně o tu praxi. O svoji pozici se nebojím a nahrazen například strojem být také nemůžu, protože my jsme ti, co ty stroje programují a uvádí do provozu.

Co děláte pro to, abyste byl nenahraditelný, jak se ve své práci zdokonalujete?

Pokaždé, když pracujeme s nějakým zařízením, tak už tou samotnou prací se učíme nové věci. Kdyby se někdo nový chtěl dostat na moji úroveň, tak mu to zabere tolik, co já jsem tomu musel dát. Já se zdokonaluji každým kontaktem s nějakým zařízením, ať už jsou to skenery, měniče nebo programování jako takové. Ten vývoj programátora není jen o tom, že si sedne a píše nějaký kód, ale když se k němu po nějaké době vrátí, tak si řekne, že by to dnes psal úplně jinak. Takže tím, že pracujeme, se v té práci zároveň zlepšujeme. Zkušenější programátor vždycky napíše víc, než nějaký začátečník hned po škole.

Jaký máte pracovní kolektiv?

Ono to možná vypadá, že pracuji sám, ale ten tým se skládá z více lidí. Kromě programátorů jsou to třeba elektrikáři, mechanici, lidi, co dělají simulaci, takže já jsem v podstatě ten poslední, ke kterému se dostane všechno a já s nimi musím spolupracovat a být v kontaktu. Já v podstatě potřebuji vědět všechno o dané stavbě, ať je tam jakákoliv změna. Jestli se přidal nebo ubral pneumatický válec, jestli se dělí nějaká linka, nebo jestli se tam přidá skener, protože já ten skener musím naprogramovat. Takže když někdo udělá nějakou chybu, tak u mě se to projeví, ať už v elektrické nebo mechanické části.

Co byste doporučil studentům, aby prošli výběrovým řízením v nějakém zaměstnání?

Určitě bych doporučil být v kontaktu s nějakou firmou, zeptat se, zda nehledají třeba nějakou výpomoc, ať už je to výpomoc jakákoliv. Když tam pak přijde, tak ta firma vidí, že ten člověk má zájem a ještě studuje, tak ty firmy po těch lidech jdou. Takže nebrat brigádu stylu Tesco, kde budu pokladní a budu mít jistý plat. Pokud chci mít nějakou kariéru a chci něčeho dosáhnout, tak je důležité do té firmy dojít a samozřejmě si musím projít tím, že musím vědět, co chci a pokud tam přijdu, tak ta firma bude mít zájem se bavit o nějaké spolupráci. Já jsem takhle k firmě přišel jako slepý k houslím, kdy já jsem věděl, že chci programovat tyto linky a zrovna na jejich webu jsem narazil na to, že hledají programátory. Nakonec jsem na to téma měl i absolventskou práci a rovnou mi nabídli práci. Takže tím, že jsem byl aktivní a došel jsem do té firmy, zeptal se na nějakou pozici, jsem se dostal až k tomu, že jsem byl v té firmě zaměstnán. Takže nebát se zeptat, napsat email, zavolat, protože do té doby pro tu firmu neexistujete. Ona o vás neví, a pokud nespolupracuje třeba se školou, tak není možnost, jak by se o vás dozvěděla. Na tom studentském životě je pěkné to, že ta firma si vás v podstatě vychová. Pokud vás třeba nebaví programování procesorů, ale chcete programovat roboty, tak vás nechají programovat roboty, protože je to podobné. Nebo můžete jít na simulaci, na konstrukci, po naší firmě chodí emaily, že pokud nejsme spokojení na naší pozici a máme ambice se uplatnit jinde, tak ta možnost přestupu existuje. Zatím jsem se s nikým takovým, kdo by byl nespokojený a vyloženě měnil pracovní zaměření, nesetkal, ale ta možnost je. Takže pro studenty je velký bonus, když ví, co po škole chtějí dělat a mohou to díky té firmě dělat.

 Tímto naše redakce děkuje Martinu Rutchovi. Rozhovor vedl a zapsal Jakub Křížan.

Ledová past

Kapitola 2 - Na hranicích - pokračování

Provedl útok. Zbraň poháněna veškerou jeho silou zasáhla cíl. Trefila se do místa, kde byl pancíř rozbitý. Z místa vyskočilo několik jisker. Robotovy senzory zablikaly. Napřažen k útoku uvolnil ruce. Beranidlo se zarazilo do země. Simon bez váhání popadnul Mika a odtáhnul ho do bezpečí. Za zadní částí zákopů bylo i několik zdravotníků, kteří se starali o zraněné. Položil Mika na zem a předal ho do péče jednoho z mediků. Simon věděl, že další útok už jeho jednotka nedokáže odrazit. Jediná světlá stránka byla, že další už by nemusel přijít. Náhle se ozvalo ze zákopu vrzání, skřípání a bzučení.
„Pane, ten obří dron stále funguje.“
Simon se zvedl a uviděl robota, senzory blikaly. Z míst, kde chyběl pancíř, sršely jiskry a namodralý plyn. Robot trhavým pohybem zvedl zbraň. Protočil ji, aby mohl střílet. Simona tenhle robot začal fascinovat a děsit zároveň. Po tom, co ho zasáhly granáty a raketa, nespočet projektilů a jeden smrtící zásah čepelí, pořád fungoval. Pokud jich má Temný řád více, srovná se zemí každé opevněné město, které bude odporovat. Vybuduje armády skládající se pouze z těchto obrněnců. Nebylo ale jisté, jestli má těchto vojáků více, zatím. Kulomet se se skřípáním začal točit.
„K zemi.“
Ozvalo se syčení, jako když se kapka vody dotkne rozpálených kamen. Vzduchem proletěla sprška kulek. Jak náhle začala, však také skončila. Pukaní kovu a několik malých výbuchů narušilo salvu. Simon opatrně vykoukl zpoza barikády. Těžký kulomet na sobě měl několik trhlin, podle zkřiveného kovu směrem ven explodovala munice. Dron znovu otočil zbraň. Namířil si to k nim. Měl trhané a přerušované pohyby. Neustále z něj stoupal kouř a z jedné rány tryskala modrá zářivá tekutina. Simon si byl jistý, že to je palivo, kterým je poháněn. To, že byl poškozen a vypadal, že to má za pár, však neznamenalo, že už není nebezpečný. První útok beranidla rozrazil barikádu, za kterou se krylo několik vojáků, kteří na něj stříleli. Rychle se dali na ústup, aby mu nedali další příležitost. Simon uvolnil od opasku granát. Teď už ta věc musí zemřít. Odtrhnul pojistku a vrhnul jej. Dopadl robotovi na prsní plát. Při nárazu explodoval. Výbuch robota zasáhl i v místech, kde již pancíř chyběl. Vyletělo z něj několik kusů kovu a ven se začalo valit další tryskající palivo. Robot znovu máchnul beranidlem. Útok byl pomalý a špatně směřovaný. Minul. Z ran znovu ve velkém vystříkla kapalina, která se po dopadu na zem ihned vypařovala. Robot se napřáhl k dalšímu úderu. Z jeho helmy vyskočila sprška jisker a odpadlo z ní několik plátů, které chránily senzory. Napřažená zbraň v rozmachu zpomalila a zarazila se do země. Robot se ji pokusil zvednout, ale přitom se ozvalo několik dalších zaskřípání. Senzory zablikaly, něco uvnitř zapípalo. Robot explodoval. Pohltil ho modrý záblesk. Celý se rozletěl na kusy, na jeho místě zůstala jen holá kostra z černého kovu. Ve vzduchu byl cítit pronikavý pichlavý pach. Simon musel znovu zajistit zákop. Vydal rozkazy několika vojákům, aby se přesunuli do svých pozic. Mediky i se zraněnými poslal na centrální stanoviště. U zákopů zůstal jen on, Henry, Steve a dalších pět vojáků. Když kontroloval, jestli není poškozen raketomet, jeho vysílačka zachytila signál. Byl to signál z vedlejšího stanoviště F.
„Potřebujeme pomoc, útočníka se nepodařilo odrazit. Je v přesile. Jsme pod palbou. Spojení s levým křídlem selhalo.“
Tohle nevěstilo nic dobrého. Měl tu k dispozici jen sedm mužů a někoho tu musel nechat na hlídce. Nevěděl, kolik je tam nepřátel, ale musel jednat rychle.
„Potvrzuji, přijdeme vám na pomoc.“
Vzal s sebou Henryho a další tři vojáky, zbytek nechal na hlídce. Přesouvali se přes zákop, jak nejrychleji mohli. Po cestě narazili na několik hlídek. Při pohledu na bojiště nespatřili žádné další příchozí nepřátele.
Dorazili ke stanovišti. Zákopy se ozývaly výstřely a řinčení kovu. Procházeli bahnem. Na jedné křižovatce narazili na tři mrtvé vojáky. Měli velká sečná zranění. Uvnitř museli být útoční droni. Naznačil dvěma svým mužům, aby zajistili cestu. On s Henrym a zbývajícím vojákem zajistili druhou stranu. Zahlédli dva nepřátele. Oba to byli útoční droni. Jeden kontroloval dva zraněné muže. Simon naznačil, aby se připravili k útoku. Zaměřili cíle. Následovala palba. První dron byl zasažen několika ranami a byl vyřazen. Druhý se skryl za roh. Naklonil se a zpoza něj vypálil. Henry se přitiskl ke zdi. Náboj se zaryl hluboko do hliněné zdi. Simon naznačil druhé skupině, aby přešli na konec chodby, věděl, že přes ni bude vidět na nepřítele. Vojáci se dali do pohybu. Druhá skupina je zatím kryla. Potlačovali drona za zdí, aby se nemohl přesunout na jinou pozici. Dron se pokusil znovu vykouknout a vystřelit. Několik projektilů ho zasáhlo. Rychle se zase skryl. Poté na něj zaútočila druhá skupina. Měla výhodu překvapení. Robot, který už se nemohl nikam ukrýt, byl zasažen několika náboji. Svalil se do bahna.
„Postupujeme dál, zajistěte příchozí cestu.“
Vojáci se opřeli o barikády, jejich zbraně směřovaly do protáhlé úzké chodby zákopu. Simon a ostatní přeběhli ke zdem kulatého vykopaného prostoru. Simon začal kontrolovat zraněné.
„Slyšíte mě, desátníku?“
Muž přikývl. Jeho stav nebyl zas tak vážný. Vesta, kterou měl, pokryla dva ze čtyř zásahů. Poté tiše ale jasně promluvil:
„Pokračujte, já to tady zvládnu.“
Druhý muž byl na tom podobně. Simon se rozhodl, že budou pokračovat a zraněné zde nechá. Nemohli ztrácet čas. Muselo zde být ještě mnoho lidí. V úzké chodbě se vedle sebe nevešli ani dva lidé. On a Henry se přesunuli dopředu. Vzduch se zdál být čistý. Informovali o situaci ostatní a ti se také přeskupili. Chodba vedla do velkého komplexu, to bylo stanoviště F. Teprve teď si Simon uvědomil, že hluk boje ustal. Vůbec se mu to nelíbilo. Celý oddíl se přesunul vpřed. Dva vojáci hlídali levé křídlo, Henry pravé. Simon a další člen se schovali za barikádu z pytlů písku ve tvaru L. Nikde nebyli žádní mrtví ani zranění. Ani žádní plecháči. Tohle bylo velice podezřelé…

 - Jan Balošák

Pranostiky na květen

• Deštivý květen – žíznivý říjen.
• Chladno a večerní mlhy v máji, hojnost ovoce a sena dají.
• Je-li už máj zahradníkem, není stodol milovníkem.
• Jestli v máji neprší, červen to dovrší.
• Jsou-li májové hřiby červivé, bude suché léto.
• Kdo se v máji ožení, přivodí si soužení
• Večerní rosy v máji hodně sena dají

Ztráty a nálezy

V kanceláři školy zůstává stále nevyzveduta taška s teniskami, tričkem a kraťasy, kterou Elektronka „inzerovala“ již v dubnu. Navíc přibyla i stříbrná kovová termoláhev.

Redakční rada: Jan Dlabaja, Jakub Křížan, Jan Balošák, Ondřej Langer

Webové zpracování: Daniel Hut

Jazykový dohled: Mgr. Oto John