Elektronka online - prosinec 2022

Úvodník

Zima je snad ze všech čtyř ročních období lidmi vnímána jako nejméně atraktivní. Příroda se neprobouzí ze zimního spánku a neodívá se do zeleného hávu listí jako na jaře, není ani trochu barevná jako na podzim a už vůbec nenabízí příjemné letní teploty vybízející ke koupání a nejrůznějším vyjížďkám. Pokud jsme ale vášniví lyžaři, vyhlížíme právě zimu a s ní spojenou sněhovou nadílku s netrpělivým chvěním v končetinách spojeným s vyhlídkou brzkého obutí lyžáků a nasazení lyží, ať už sjezdových nebo běžeckých. Měsíc prosinec je psychologicky vnímán již jako zimní, byť oficiálně zimu přivítáme až v poslední dekádě tohoto měsíce. Přesto má i tento měsíc své nezaměnitelné kouzlo, protože je naplněn zvyky, které patří k těm nejatraktivnějším v roce. Jedná se o zvyky křesťanské a známe je jako advent a svátky vánoční. Advent začíná čtyři neděle před prvním svátkem vánočním, tedy před 25. prosincem. V letošním roce tak připadne první adventní neděle na poslední listopadovou neděli s datem 27. 11. 2022. Tradičním symbolem adventu je od 19. století adventní věnec, který má v různých oblastech různou podobu. U nás a v katolických zemích je nejčastěji se čtyřmi svíčkami, z nichž tři jsou fialové (modré) a jedna růžová. Fialová (modrá) barva symbolizuje pokání, ztišení a čekání. Čtyři svíčky na věnci samozřejmě připomínají čtyři adventní neděle. První je železná - to se zapaluje první fialová svíčka - takzvaná svíce proroků symbolizující naději, druhá je bronzová (mír), třetí je oděna do stříbra (přátelství) a poslední je zlatá (láska). V minulosti se ještě doprostřed adventního věnce umisťovala bílá svíčka symbolizující Krista a ta se zapalovala na Štědrý den. Svíčky se zapalují proti směru hodinových ručiček. Děti pak mají v oblibě čokoládový adventní kalendář, ze kterého si po jednotlivých dnech před Štědrým večerem vylupují vždycky po jedné čokoládce z každého okénka. Nezřídka se ale stává, že při pohledu do tohoto čokoládkového adventního kalendáře zjistíme, že podle vyloupaných okének by měl být Štědrý den už za tři dny a ne za dnů čtrnáct. Inu děti…

Popisovat průběh a symboliku vánočních svátků, které začínají Štědrým dnem 24. 12. na svátek Adama a Evy, pokračují Božím hodem vánočním - 1. svátkem vánočním a kulminují na Štěpána 2. svátkem vánočním, by bylo nošením dříví do lesa. Připomenu snad jen to, že pro zapálení svíček na vánočním stromečku si chodíme na Štědrý den do kostela pro Betlémské světlo a pak už se všichni těšíme na to magické štědrovečerní kouzlo, kdy po štědrovečerní večeři zvědavě nahlížíme pod ozdobený stromeček, co nám Ježíšek nadělil. Na Tři krále - tedy 6. ledna se stromeček většinou odstrojí.

Celá redakce Elektronky všem žákům, studentům a zaměstnancům naší školy přeje, aby si i přes neklidnou současnost dokázali přinejmenším v těchto svátečních dnech vychutnat tu vánoční pohodovou atmosféru a do nového roku vykročili po Silvestru s neochvějným optimismem.

Historie SSSR a Ruska - 2. část

Rozpad SSSR

V 80. letech se na pozici předsedy Nejvyššího sovětu vystřídali hned čtyři lidé během krátké doby. Po smrti Brežněva nastoupil Jurij Andropov, který ale roku 1984 zemřel. Nahrazen byl Konstantinem Černěnkem, ten zemřel 10. března 1985. V čele svazu tak stanul Michail Gorbačov, jehož činnost postupně vedla až k zániku SSSR, čemuž předcházely například značný rozvoj USA, který Sovětský svaz nebyl schopen dohnat nebo Černobylská havárie 26. dubna 1986. Gorbačov se sice snažil pouze o určitou změnu poměrů v zemi demokratickým směrem (tzv. Perestrojka), ale hospodářská situace země tuto snahu znemožnila a proměnila v proces vedoucí k rozpadu SSSR. Důležitým faktorem bylo také uvolnění cenzury a možnost svobodně diskutovat na historická i současná témata, načež přišla řada médií značně kritických vůči vládě i ostatním aspektům života v SSSR. V roce 1988 navíc Gorbačov uzavřel s USA smlouvu o částečném odzbrojení, stáhnul vojska z ostatních zemí, začal urovnávat vztahy s Čínou a připustil vstup NDR do NATO. Stanul také u rozpadu Varšavské smlouvy a RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci). Roku 1990 byl zvolen prezidentem a přes pokus o kontrarevoluci v létě 1991 již Sovětský svaz spěl k svému zániku. Oficiálně se tak stalo 31. prosince 1991 a k 1. 1. 1992 již existovala Ruská federace.

Rusko

Prvním ruským prezidentem se stal Boris Jelcin, který vedl ne vždy nejlépe přechod od socialistického hospodářství ke kapitalistickému. To s sebou neslo mnoho důsledků, mezi nimi například nárůst kriminality nebo krach mnoha státních podniků. Mnoho podniků včetně nalezišť surovin bylo zprivatizováno, nezřídka se stávalo, že z privatizace těžil někdo z Jelcinova okolí, těmto lidem se i v České republice říká oligarchové. Vypukla krize, trvající celá 90. léta. Mnoho vzdělaných lidí a vědců odcházelo do USA a do Japonska. V prosinci 1999 odstoupil Boris Jelcin z funkce a v březnu 2000 vyhrál prezidentské volby Vladimir Putin. Zlepšilo se splácení státních dluhů, a to hlavně díky rostoucí ceně ropy a zemního plynu. Roku 2008 se prezidentem stal Dmitrij Medveděv a země musela čelit ekonomické krizi z důvodu snížení poptávky po ropě a plynu. V roce 2012 se do prezidentského křesla opět vrátil Vladimir Putin, od té doby Rusko ukazuje svou sílu výhradně vojensky. Po zimních olympijských hrách v Soči roku 2014 Ruská federace anektovala ukrajinský poloostrov Krym. Roku 2015 se Rusko účastnilo syrské války a na konci února letošního roku obsadilo ukrajinské území, kde v těchto časech probíhá válka, ruskou propagandou označovaná jako „zvláštní vojenská operace“.

</div

IT doupě

Jak na… Makra v LibreOffice

Už je to rok, co jsem do elektronky publikoval článek o populární Conwayově hře Game of Life. K jejímu přetvoření jsem použil Excel, kde jsem se poprvé seznámil s Visual Basicem. Nedávno jsem zjistil, že Office není jediný program, který umí dělat makra - LibreOffice je dokonce zvládá v pythonu! A protože mi to přišlo jako zajímavé téma, celou původní hru jsem přepsal a dnes vám ukážu, jak můžete něco podobného udělat také

Začal bych stažením LibreOffice (pokud ho již máte, tak pochvala), svobodného kancelářského softwaru podporujícího většinu Office funkcí. Po instalaci byste měli najít v cestě LibreOffice\share\Scripts\python několik skriptů. Mezi ně přijde i ten náš.

Předtím, než začnete psát, bych vám měl vysvětlit API, se kterým budete pracovat. Narozdíl od jiných nemá žádnou doinstalovatelnou knihovnu, takže ho budete muset psát takříkajíc naslepo. Vše se točí kolem třídy XSCRIPTCONTEXT. Přes ni si můžete pomocí getDesktop() a getCurrentComponent() zavolat dokument, ve kterém makro běží a pomocí Sheets[0] vybrat list.

Pokud chceme udělat Game of Life, začal bych mřížkou, ve které se bude hrát (vnořený for by měl bohatě stačit). Tím dostaneme adresy jednotlivých buněk, kde A1 se převede na (0,0) apod. K samotnému objektu buňky se dostaneme metodou getCellByPosition(x, y). Tím se nám zpřístupní několik atributů jako setString(), který funguje jako alternativa printu a CellBackColor(), kterým identifikujeme živé buňky. Algoritmus není nijak složitý, pomocí get_neighbour_count() najdeme všechny sousední živé buňky a podle pravidel daná buňka buď zahyne, přežije nebo se rozmnoží. Pak už stačí jen všechny přeživší buňky zkopírovat do listu, celou hrací plochu smazat a vše, co jsme uložili, na ni překopírovat.

Teď, když je makro hotové, jej už musíme jen spustit. To jde v panelu Nástroje → Makra → Spustit makro → Makra aplikace → Jméno makra. Doporučuji nastavit si makro na nějaký event (například uložení dokumentu), abyste jej po zmáčknutí Ctrl+S mohli automaticky spustit.

Tohle je samozřejmě jen jedno z mnoha využití maker. Můžete přes něj generovat grafy, upravovat texty nebo vytvářet tabulky nejen v Calcu, ale i ve Writeru a Impressu. Makra se dají také nahrávat, což potřebu psaní kódu úplně obchází. A aby se neřeklo, že jsou Vánoce a není tu nic vánočního, na adventofcode.com vyšly nové úlohy, které vám mohou zkrátit čekání na Štědrý den (nebo u nás spíš na vánoční prázdniny).

Ledová past

Kapitola 2 - Na hranicích

Na obzoru začalo vycházet slunce. Jeho první paprsky se pomalu rozprostíraly po pochmurné krajině. Přes rovinatý terén se od jihu k severu táhly dvě tenké brázdy. Byly od sebe vzdálené necelé tři kilometry. Prostor mezi nimi byl jako obraz z té nejděsivější můry. Zemi pokrývala směs sutě a černého bláta, povalovaly se zde vraky vozidel a strojů. Nerostly zde normální stromy ani rostliny. Byla zde jen zakrslá vybledlá tráva a několik malých zkroucených stromů bez listí. Na zemi poskakovali černí ptáci a obírali zbytky masa z povalujících se kostí. Mezi ruinami se kromě lidských ostatků povalovaly černé lesklé zbroje. Za hranicemi této zóny stály zničené vesnice a města. Na východě se rýsovalo několik kopců a za nimi obrysy města, které se zdálo být celkem nepoškozené. Ty dvě brázdy se kroutily jako hadi. Běžely přímo vedle sebe, vypadalo to, jako by někdo vzal tu první a zkopíroval ji. Byly to zákopy. Široké několik metrů a táhnoucí se mnoho kilometrů. Oba zákopy si byly podobné až na pár malých rozdílů. Jeden měl před sebou barikády z pytlů písku a beden, druhý z černých kovových pláství. Každý z nich navíc osídlovali jiné postavy. V tom, který se nacházel blíž k městu, postávali vojáci. Ve druhém byli černí pěšáci. Hemžili se v zákopech jako mravenci.

Mladý muž nacházející se v malé potemnělé místnosti pospával na matraci. U vchodu spali další dva zabaleni ve spacácích. Stěny a strop byly z hlíny. Jako podpěry sloužilo několik rzí poznamenaných traverz. Místnost osvětlovala malá žárovka visící ze stropu. Na jedné straně místnosti byl výklenek. Leželo v něm několik starých beden, jejichž obsah byl různorodý. Polní batohy, oblečení, zbraně, konzervované jídlo a čtyři kovové krabice s nápisy jmen Henry, Simon, Mike a Stev. V dalším rohu stál kovový zrezlý stůl, válelo se na něm mnoho papíru a psacích potřeb. Dveře do místnosti byly zhotovené z vlnitého plechu, byly nižší a člověk by se musel skrčit, aby jimi prošel. Někdo na ně náhle zabouchal.
„Vstávat chlapi.“
Hlas utichnul a o chvíli později bylo slyšet další tišší zabouchání a stejná vzdálenější slova. Všichni muži se začali převalovat a do toho klít. Jeden z mužů se střapatými hnědými vlasy se u vchodu neochotně zvednul. Přešel do středu místnosti a začal dělat kliky. Muž, jenž ležel na matraci, se posadil. Ten poslední, který byl celý ve spacáku, se s dalším zaklením začal hrabat ven.
„Proč dnes, proč teď, v tuhle hodinu a minutu a proč zrovna tady?“
Jako odpověď dostal několik hlasitých zívnutí. Muž doklikoval a vstal. Z beden vytáhl uniformu a začal se do ní soukat. Druhý muž vstal z matrace. Protáhnul se a přišel k výklenku také. Nakonec vytáhl další uniformu, které se na rameni vyjímala výšivka hodnosti poručíka. Ten třetí se začal soukat ze spacáku. Když se vyprostil, ukázalo se, že v uniformě spal. Vstal a dokráčel vedle dveří, kde několikrát otráveně zabouchal do stěny. Když všichni tři byli v uniformách, vyšli z improvizované ubikace. Chodba, do které vstoupili, byla dlouhá, narychlo vykopaná do země, zpevněná betonem a dřevem. Takových dveří, ze kterých vyšli, zde bylo mnoho a ze všech vycházeli vojáci v polozapnutých uniformách jako oni. Všichni měli namířeno jedním směrem, do jídelny. Cestou minuli zbytek chodby s ubikacemi, výstupní komoru a již byli na místě. Jednalo se o nahrubo vytesanou místnost. Zaplňovalo ji mnoho kovových stolů a u jednoho rohu obslužný pult. Stál u něj kuchař s naběračkou. Za ním byly dveře se skleněným kulatým oknem, ty vedly do kuchyně. Všichni, někteří ještě rozespalí, došli k pultu.
„Tak co je dnes k jídlu, Franku?“
„Guláš chlapi, jedl jsem ho taky, dá se to.“
Muži pohlédli na obsah velké nádoby.
„Tak to sem přihraj,“ pravil muž se střapatými vlasy.
V jeho hlase byly známky nespokojenosti, snažil se je však skrýt. Zřejmě aby kuchaře nepodráždil. Všichni se na tmavěhnědou tekutinu dívali velice podezíravě, nakonec však ešusy vzali a odnesli ke stolu. Posadili se a začali ji lžičkami nabírat. Mezitím jídelna oživla. Vojáci zaplnili všechny stoly a museli už i postávat. Místností se ozývalo cinkání lžicí a ešusů. Ke stolu, kde seděli, došel další voják. Vypadal zhruba stejně mladě jako střapatý muž, víc než třicet mu nebylo. Posadil se na místo, které mu ostatní hlídali.
„Kde jsi byl, Steve?“
„Šel jsem si do skladu nafasovat novou uniformu.“
Když si přisednul, pustil se do jídla. Ostatní už měli ešusy skoro prázdné. Muž se střapatými vlasy z kapsy hbitě vytáhl karty.
„Zahrajeme?“
„No, proč ne, rozdej to,“ přikyvoval tmavovlasý.
Na jeho odpověď začal balíček míchat, zdálo se, že v tom má praxi.
„Ty taky Miku?“ ptal se přitom.
Mike zakroutil hlavou a začal protestovat.
„Ne, rozhodně ne. Po včerejšku už na to nemám chuť.“
Střapatý muž se usmál od ucha k uchu.
„Jestli chceš, ten nůž ti vrátím,“ pokračoval.
Muž, kterého oslovil jako Mika, se zamračil.
„Takhle to nefunguje, Henry, když něco vsadíš, nemůže ti to soupeř prostě vrátit. Díky, ale dneska hrát nechci.“
„Tvoje chyba. Bude to tedy duel mezi mnou a Simonem,“ řekl dramaticky Henry.
Začal karty rozdávat, vypadalo to na hru pokeru. Poté oba hráči vyložili na stůl šestiúhelníkovou minci, jejich povrch se leskl jako čerstvá krev. Po začátku sázení Simon vsadil tři červené mince, Henry ho dorovnal. Vypadal velice sebejistě. Pohledem probodával soupeře. Výraz měl kamenný, jak to u dobrých hráčů už bývalo. Náhle se rozezněla siréna. Oba muži zklamaně položili karty...

Vesmírný program Artemis, aneb per aspera ad Lunam

V roce 1969 byla odstartována nová éra lidstva. Poprvé se totiž na Měsíci ocitli první lidé. Tehdejší „závod“ o přistání na Měsíci vyhrála NASA, tedy USA. Letopočet 1972, kdy na Luně přistála poslední mise s lidskou posádkou - Apollo 17, je již však poměrně dávný - dělí nás od něj 50 let. A tak nejen kvůli tomu byl vytvořen nový vesmírný program, pojmenovaný po řecké bohyni Měsíce - Artemis.

Program, jenž dostal zelenou v roce 2017, bude záviset na dvou základních prvcích. Tím prvním je kosmická loď Orion. Loď bude sloužit jako kabina a řídící středisko pro posádku většiny misí Artemis. Druhý prvek je SLS – Space Launch System. SLS je raketový systém, který bude vynášet kosmickou loď Orion s posádkou, či náklad, do vesmíru. V současné době má SLS tři kategorie – Block 1, Block 1B a Block 2 – přičemž jsou navíc rozděleny na typ Crew a Cargo. Block 1B a 2 jsou ještě stále ve vývoji, ovšem jejich dokončení je velice blízko. Block 1 je plánován pro mise Artemis I až III, Block 1B pro IV až VIII a Block 2 pro IX až prozatím neurčeno. Na uskutečnění letů na Měsíc, či k němu, se podílí mimo NASA i další vesmírné agentury jako ESA (European Space Agency), JAXA (Japan Aerospace Exploration Agency) a CSA (Canadian Space Agency). Spolupracují také soukromé společnosti jako SpaceX či Lockheed Martin. Některé komerční firmy se rovněž podílejí na podpůrném programu CLPS, který má zajistit levnou dopravu různých nákladů přímo na Měsíc.

Jako první se k Měsíci vydala 16. listopadu tohoto roku mise Artemis I. Má za cíl otestovat systémy obou fundamentálních prvků mise – tedy Orionu a SLS. Let byl bezpilotní a do vesmíru se mise dostala pomocí SLS Block 1. Poté se loď Orion oddělila a byla navedena na tzv. vysokou oběžnou dráhu kolem Měsíce, odkud se po několika obězích kolem našeho souputníku vydala zpět na Zemi. Vrátila se 11. prosince, kdy přistála do Tichého oceánu nedaleko kalifornského pobřeží.

Další mise Artemis nesoucí jednoduše pořadová čísla – II, III, IV… - již vynesou k Měsíci nové astronauty. Mise Artemis III, která je naplánována na rok 2025, konečně po více než pěti dekádách dopraví na povrch Měsíce dalšího člověka - a s tím i první ženu. Zároveň je mezi Artemis II a III plánován počátek výstavby nové vesmírné stanice s názvem Gateway. Gateway bude umístěna na orbitě Měsíce a má sloužit jako mezistanice při cestách na povrch Luny, na planetu Mars a dokonce i hlouběji do naší Sluneční soustavy. Stanice má být mnohem menší než je ISS - posádka bude čítat maximálně 4 členy a nebude trvale obydlena (existuje ovšem stále možnost dalších rozšíření Gateway). I přesto zde budou uskutečňovány různé vědecké i technické experimenty a prováděn výzkum.

„Dívejte se vzhůru na hvězdy a nikoli dolů na nohy. Pokuste se pochopit, co vidíte a proč existuje vesmír. Buďte zvědaví.“