Úvodník

V loňském roce se dubnový úvodník věnoval „dubnu - měsíci bezpečnosti“, což byla tématika zaměřená na dopravu. Obsahově s tím souzní otázka Jak přežít? A odpověď na ni chci dát v následujících řádcích letošního dubnového úvodníku.

Tak tedy „Jak přežít?“

Otázka, u níž velmi záleží na tom, kdo (si) ji položí a v jaké situaci se právě nachází. Za určitých okolností může jít o to, jak zůstat naživu - to například tehdy, ocitnete-li se uprostřed válečné vřavy nebo na poušti bez jediné kapky vody a půjdete-li opravdu k základnímu významu slova přežít. Pokud položíme tuto otázku v přeneseném významu, ztratí náhle svůj fatální obsah a rázem je nám jasné, že život nám zůstane zachován a půjde jen o to, aby pokračoval alespoň tak úspěšně jako před tím, než nás okolnosti donutily si tuto otázku položit. Aby nedošlo k záměně pojmů - ptáme se „jak přežít?“ a ne „jak přežívat?“. Neboť s pojmem „přežívat“ lze sotva spojovat pojem „úspěšně“. Přežít něco znamená jednorázově překonat dočasné ohrožení jinak úspěšně plynoucího života. O tom, jak přežít nejrůznější životní situace, již hovořila Halina Pawlowská se svými slovutnými hosty ve svém neméně slovutném pořadu nesoucím název Banánové rybičky. Nebudeme se jí tedy plést do řemesla a parafrázovat něco, co již někdo zkušenější řekl před námi a sotva by se nám to podařilo formulovat lépe. Vydáme se na pole Halinou Pawlowskou ještě neorané a tím je po staletí nehynoucí zdroj vzdělání a někdy i zábavy - škola a její věčné protipóly, totiž studenti a učitelé. Na první pohled by se mohlo zdát, že tím, kdo usiluje o přežití, je student. Ale zdání klame a psychiatrická oddělení jsou toho důkazem - ani učitel nemá přežití jisté. Nejméně originálním, ale zatím prokazatelně nejúčinnějším způsobem, jak si student může zajistit přežití, je systematická příprava na vyučování skloubená se špetkou inteligence a talentu. Pokud se inteligence a talentu od přírody nedostává a systematická příprava je zastíněna jinými, v té chvíli nepochybně důležitějšími aktivitami, jako je například schůzka s děvčetem, či posezení v hostinci, musí student vynaložit jistou dávku fantazie a vynalézavosti, aby druhý den ve škole obstál. Věční optimisté již cestou ze školy plánují učení až na později, tedy ne odpoledne, ale až večer. Večer hnáni touhou badatele vyzkoušet pravdivost přísloví „ráno moudřejší večera“, si nastaví buzení o hodinu dříve, aby pak budík při jeho prvním pokusu zazvonit okamžitě zamáčkli a vstali jako obvykle. Vždyť cesta vlakem do školy trvá dobrých třicet minut a je přece dobré problém konzultovat se spolužáky. Avšak kdo by měl chuť si partičku mariáše kazit učením, cesta z nádraží do školy - to je dalších dobrých dvacet minut a v chůzi už si karty opravdu zahrát nelze. Lze si však zapálit cigaretu a se spolužáky probrat včerejší televizní přenos z utkání v lize mistrů. Klídek - není nad to nacpat si látku do hlavy aktuálně před hodinou v jindy nudně se vlekoucí pětiminutové přestávce. Pohoda - přestávky to jistí! O přestávce je ve třídě jako v úlu, soustředit se na cokoli už vůbec není možné. Zvoní, je konec přestávky a také konec všem nadějím se na hodinu připravit. Nezbývá, než se pokusit stát se neviditelným nebo alespoň neudělat tu fatální chybu a kontaktovat oči učitele, které těkají po potenciálních obětech, neuváženým pohledem. Největším přítelem takových „optimistů“ je štěstí a překvapivě také důslední učitelé. To například v tom případě, že někdo třeba důsledně zkouší podle data v kalendáři. Pak je opravdu vyloučeno, aby prvního dne v měsíci padl za oběť zkoušení řekněme student Žouželka. V tom případě je ale na místě elementární úvaha, jsem-li patnáctý v pořadí studentů ve třídě a patnáctého není zrovna o víkendu, je nabíledni, že se tento zásadový učitel nebude toho dne poohlížet po nikom jiném než po mně. Za takové konstelace hvězd je více než prozíravé se opravdu důkladně a zavčas připravit. Nenadálé výpadky paměti lze ještě lehce korigovat poučeným spolužákem, který musí napovídat metodou SSS (tedy soustavně, správně a slyšitelně). Jako všechno na světě má i tato metoda své mouchy. Totiž právě ono poslední S. Učitel je také člověk, i když se to někdy studentům nezdá, a má uši. Pak už jen záleží na tom, zda si učitel nápovědy chce a nebo nechce všimnout. A on (a s tím se také musí počítat) chce. Zůstáváte sice naživu, ale nepřežili jste.

Takže je na čase učinit závěr. Chceme-li přežít, musíme pro to něco udělat. Co? To nám napoví náš vrozený instinkt a základní pravidla fungování této (školní) společnosti.

 -jo-

Božarobot

Souběžně s naší konferencí Božetech 2023 proběhla i školní soutěž Božarobot. Organizace soutěže se odhodlaně ujala Ing. Zuzana Veselá. Z původních 12 soutěžících se zúčastnila jedna polovina, díky tomu však byla soutěž pojata v přátelské duchu. Zadání bylo velmi volné, a proto se každý soutěžící mohl rozhodnout pro jakoukoliv vývojovou programovatelnou desku. Soutěžící měli za úkol splnit čtyři disciplíny: nejrychlejší jízda na dráze o délce 2 metry a poté projetí tří drah o různých obtížnostech byla určena pro rozehřátí našich soutěžících. Druhá dráha se mohla zdát složitější, neboť zde byly na soutěžící připraveny dva pravé uhly. Třetí dráha byla pro velmi šikovná vozítka, neboť se zde nacházely čáry velmi blízko. To se stalo osudným pouze jednomu z vozítek. Kritériem rozhodujícím o pořadí se stal neúprosný čas.

Našim vítězem se stal Radovan Suchý ze třídy 3B. Radovan doopravdy ví, co konstruuje a dokáže sestrojit vysoce špičková vozíka. Jeho dnešní vozítko řídila deska Arduino Nano. Senzory fungovaly na principu odrážení a příjímání infračerveného spektra světla. Radovan využil vysokorychlostní motory, není tedy divu, že jeho vozítko mu vyhrálo na plné čáře první místo. Na naší škole najdeme doopravdy velmi šikovné studenty již od prvních ročníků. Důkazem toho je Vilém Urbánek z 1B. Vilém sestrojil vozítko s krásně hladkým průběhem jízdy na desce Arduino Nano. Po zapnutí si vozítko nalezlo čáru, naměřilo kontrast a vydalo se na cestu. Krásně provedený design a úprava. Za své vozítko vyhrál druhé místo.

Zástupci z 2B Jan Šimek a Denis Množil vytvořili ve dvojici vozítko s minipočítačem Raspberry Pi 4. Zvolili sofistikovanější způsob hlídání kontrastů černé a bílé barvy pomocí kamery. Program v průběhu soutěže potřebovali několikrát upravit, ale trnitá cesta přinesla kýžené ovoce a toto duo obsadilo třetí a čtvrté místo v naší souteži.

Dnes jsme součástí konzumní společnosti, nemůžeme se už divit, proč je všude tolik odpadu či se věci stávají odpadem dříve, než by musely. Díky iniciativě naší milé organizátorky se podařilo Janu Brančíkovi z 2A zprovoznit déle nevyužívané Lego Mindstorms. Možná si řeknete, že to je pod naší úroveň, ale vězte, že pod lidskou úroveň je pouze zahlcovat Zemi odpadem, který se nerozloží ani za celé tři lidské životy, proto si uvědomte, že díky němu máme hmatatelný důkaz o funkčnosti těchto zařízení, která budou moci ukazovat jednoduchý princip mikroprocesorů a základy zapojení na jednoduchých zařízeních. Vozítko bylo vybaveno vysílačem a přijímačem kontrastů založených na viditelném spektru světla. Vozítko nedisponovalo rychlostí, ale špičkovou přesností. A hlavně se v průběhu soutěže nemuselo nijak přenastavovat. Jan Brančík obsadil páté místo.

Posledním soutěžícím na šestém místě se stal Zbyněk Siegel z 1B. Jeho výrobek opět využíval Arduino Nano a IR senzory, avšak tentokrát jsme již mohli vidět IR diody o průměru 5 mm. Jednu bílou, která vysílala a druhou černou - přijímající. Obě diody se nacházely na jedné desce plošných spojů a s nimi byl umístěn trimr určující vzdálenost a přesnost příjmu vysílaného IR světla. Zbyněk sám uvedl, jak dlouho na tomto zařízení pracoval a naší komisi doopravdy překvapil tím, že šel spát ve tři hodiny ráno. Doopravdy musí mít velkou chuť a píli, aby takto obětoval svůj čas a snažil se tvořit smysluplnou věc. Bohužel však využil měkké zdroje - alkalické baterie, a tudíž se začaly zahřívat a vytékat. Provizorně napojil své zařízení na lithiový akumulátor a dvě disciplíny splnil, avšak na poslední dráhu již nebylo vozítko dostatečné, proto Zbyněk Siegel skončil na posledním místě.

Ať už naši soutěžící skončili na jakémkoliv místě, rozhodně si náramně užili krásný den plný radostí a překonávání svých hranic, poznali, jaké je to mít svého robotického potomka, kterému se snažili dát do jeho života - programu veškerou svou péči a trpělivost. Na závěr chci poděkovat naší usměvavé paní učitelce Zuzaně Veselé, která celou tuto akci zajišťovala a vnesla tento typ soutěže na naši školu.

 - Jakub Křížan

IT doupě

Jak funguje Internet - základy Internetu

Ať už chcete poslat email nebo hostovat server, potřebujete přemístit data z bodu A do bodu B a možná si ani neuvědomujete, jak promyšlený a komplexní systém k tomu používáte. Protože jsem letos navštěvoval Cisco CCNA1 kurz, který se každoročně koná v LP6 pod vedením Ing. Křížana a Nožky, měl jsem možnost tomuto celému mechanismu porozumět a nyní bych se o to s vámi rád podělil. A jak nejlépe začít, než na první pohled jednoduchou otázkou - co je to vlastně Internet?

Internet vlastně není nic jiného, než spojení obrovského počtu menších lokálních sítí (LAN), mezi které patří i ta tvoje, kterou s okolním světem spojuje váš poskytovatel internetu. Mezi jednotlivými sítěmi komunikují routery, v samotné síti pak mezi zařízeními switche (často zabudované právě v routerech).

Komunikaci v internetu si můžete představit jako pyramidu – úplně nahoře stojí aplikační vrstva. V té se nachází všechny protokoly, které umožňují posílat email (SMTP, IMAP), sdílet soubory (FTP) nebo brouzdat web (HTTP). Pod ní je transportní vrstva zodpovědná za navázání, udržování a ukončování komunikace s druhou stranou. Ještě níž se nachází internetová vrstva, která má na starost IP adresy. Jen díky ní můžete posílat zprávy po celém světě. Úplně nejhlouběji leží vrstva přístupu k síti. Ta se stará o MAC adresy, což nejsou adresy k počítačům od Applu, ale unikátní číslo, které má na sobě každá síťová karta. Bez nich by se náš frame (základní síťová jednotka, do které se může zabalit až 1,5 kB dat) nedostal ani k domácímu routeru, natožpak do světa. V této vrstvě se také nachází veškeré fyzické komponenty a z digitálních dat se zde stávají signály, které se následně přenesou kabelem nebo vzduchem až do cíle doručení.

To, co jsem teď popsal, byl model TCP/IP, který propaguje nezisková organizace ICANN a dnes je de facto standardem. Ne vždy tomu ale bylo tak - to, jak má Internet fungovat, se v minulosti snažili ovlivnit technologičtí giganti jako Apple, Xerox nebo IBM. Protože ale každý standard fungoval jinak a byl uzavřený, zařízení od jiných firem si spolu nerozuměla. Proto je TCP/IP vytlačilo z trhu a umožnilo vytvořit Internet takový, jaký ho známe dnes.

To bychom měli vše k úplným základům Internetu. I když se to nezdá, je to docela králičí nora, což je fajn, protože mám díky tomu content minimálně na půl roku 🙂. V příštím díle vás provedu taji té nejnižší vrstvy a pokud vás Internet baví, nezapomeňte se příští rok u pana Ing. Nožky přihlásit do Cisca, kde můžete získat síťový certifikát a oddálit tak o trochu datum, kdy vaši práci nahradí umělá inteligence.

 - Jan Dlabaja, 2L

BožeTECH 2023

Dne 22. 3. 2023 se na naší škole konala akce BožeTECH 2023 - odborné přednášky našich bývalých absolventů působících v našich partnerských firmách. Postupně vám budeme přinášet rozhovory s nimi, jak jsme je uskutečnili během této akce. V tomto čísle Elektronky si můžete přečíst první dva.

Martin Timco – FORVIA HELLA

Jaký obor jste na této škole studoval a jak se jmenuje pozice, kterou nyní zastáváte?

Studoval jsem obor Elektrotechnika se zaměřením na telekomunikace a pracuji ve vývoji na pozici elektronik pro podporu výroby.

Studoval jste vysokou školu nebo VOŠ?

Nestudoval, šel jsem rovnou po střední škole do práce.

Představte nám vaši pozici, co je náplní vaší práce?

Jde o velice rozmanitou práci, většinou pomáhám vývojovým týmům s vývojem elektroniky do světlometů, řeším reklamace, elektronické problémy na výrobní lince a mnoho dalšího. Každý den dělám něco jiného, práce je to různorodá, čemuž jsem rád.

Chtěl byste se nějak kariérně posunout?

Mám dobrou práci, se kterou jsem spokojen, ale potenciál pro kariérní růst zde určitě je.

Jak se takový vývoj světlometů posouvá dopředu? Kde čerpáte?

Čerpáme ze zkušeností, kterými firma disponuje, a dále inovujeme. Je mnoho nových technologii, které se snažíme zaimplementovat a zavést do výroby.

Vidíte nějakou změnu po spojení s koncernem FORVIA?

Určitě je pro společnost bonus, že se spojila s jinou úspěšnou společností. Dnes jsme 7. největší dodavatel automobilových dílů na světě a v každém druhém voze najdete produkt FORVIA.

Jaký předmět na škole byl váš oblíbený?

Bavila mě angličtina, protože mi šla, ve čtvrtém ročníku pak hlavně elektronika, komunikace a přenos dat a měření.

Na základě čeho si myslíte, že vás do firmy přijali?

Před pohovorem jsem si nastudoval základní informace o moderních světlometech a zopakoval jsem si LED diody ze školy. Když mi při pohovoru ukázali nějaké schéma nebo se na něco odborného zeptali, tak jsem věděl. Podle mých vědomostí a dotazů poznali, že mi tato problematika není cizí. Myslím, že jsem jim dal najevo, že mám ochotu se dále učit.

Jak dlouho vám trvalo se ve firmě adaptovat? Kdy jste si řekl, že už jste plnohodnotnou součástí týmu?

Po jednom až dvou měsících jsem již byl schopen samostatně pracovat. Důležité je hlavně mít kontakty v rámci firmy, vědět, co kdo dělá a komu zavolat v případě problému. Každý ve firmě je specialista v určitém oboru. Na začátku jsem byl v rámci školení proveden výrobním provozem a seznámil jsem se s různými pracovními pozicemi.

Martin Fráňa – OLC systems

Jaký obor jste na VOŠ studoval?

Studoval jsem obor Ekonomika.

Jaká je vaše pozice ve firmě?

Jsem ve vedení společnosti. Když jsem dokončoval školu, firma čítala tři lidi, dnes je nás 65.

Jaká byla vaše motivace přidat se k zakladatelům firmy?

Bylo to něco nového, firmu zakládal můj kamarád, začínali jsme ve třech a postupně se to rozrůstalo, zaměřovali jsme se spíše na prodej hardwaru, software byl spíš okrajová záležitost. Dnes má firma 23 let a zaměřuje se čistě na vývoj softwaru.

Co byste poradil studentům, co by je mohlo posunout výše?

Rozhodně přikládám velkou váhu externím praxím, ať už na střední škole nebo na vyšší odborné. Myslím, že to dá studentům nejvíce. Je velký rozdíl, když je někdo na 14 dnů na praxi v naší firmě, než když přijde někdo čerstvě po škole. Pokud přijde někdo z této školy na praxi, případně zde tráví třeba prázdniny, může se, co se týká zkušeností, dostat na vyšší úroveň než například čerstvý absolvent vysoké školy.

Jak bylo těžké udržet firmu v chodu během covidových lockdownů a současné krize vyvolané válkou na Ukrajině?

Tam v podstatě problém nemáme. Je to tím, v jakém oboru pracujeme, protože v IT je dnes boom, je nedostatek lidí a zakázek poměrně hodně, takže tady problém není, jediné co jsme řešili během covidu, byl home office, to byla trochu změna i směrem k zákazníkům, firmy se naučily komunikovat na dálku, což v podstatě trvá doteď. Pro srovnání, já jsem dřív jezdil jednou až dvakrát měsíčně do Prahy, teď tam jedu jednou za rok. Co se týká ekonomické krize, tak tam jsme také výraznější problém neměli.

Měl jste nějaké obavy při zakládání firmy?

Moc ne, firmu jsme zakládali právě proto, že byly zakázky, a my jsme spíše řešili, kdo bude danou práci dělat, než jestli budou zakázky. Firma postupně roste, nenabíráme zaměstnance hromadně, přijdou tak jeden až dva za rok, takže firma tak nějak lineárně roste.

Jaké okolnosti (brigády, rodinné zázemí, školní zkušenosti,…) formovaly vaši osobnost tak, že jste se rozhodl založit firmu?

Měli jsme zakázku na vývoj software, k tomu nějaké zakázky z Fakultní nemocnice na tisky protokolů. Toto byly naše první zakázky, po které jsme založili firmu, protože už to nebylo možné dělat jako jednotlivec, klient očekával, že na druhé straně bude existující firma a ne jednotlivec, který ten software vyvíjel „na koleně“. Byla to firma o dvou, třech lidech, která se postupně rozrostla až do počtu, ve kterém jsme dnes.

Jaký jste zaměstnavatel?

My se často zaměřujeme na studenty, takže zaměstnance si v podstatě vychováme už při škole. Zhruba třetina našich zaměstnanců jsou absolventi VOŠ a SPŠE Olomouc. Nevadí nám, když přijde člověk bez zkušeností, protože je nabere u nás, což se nám potom vrátí, protože ti lidé u nás zůstávají. Nejdeme tou cestou, že bychom nabírali lidi, kteří si prošli větší firmou, protože ti u nás zpravidla zůstanou zhruba dva až tři roky a potom odejdou. Dříve jsme se zaměřovali spíše na absolventy vysokých škol, ale máme čím dál více středoškoláků, je vidět, že IT čím dál více proniká i na střední školy. Při výběru zaměstnanců nehraje takovou roli titul jako spíše praktické dovednosti, vlastní projekty či praxe v naší firmě. Pokud člověk při práci u nás zároveň studuje, dostane prostor například pro učení se na zkoušky nebo dodělání bakalářské práce.

Jak jsou v tomto odvětví důležité jazyky?

Určitě angličtina, u nadnárodních společností je to zpravidla jenom angličtina. Technická dokumentace bývá také často v angličtině. Technická angličtina je důležitá. Pokud někdo mluví s klienty v angličtině, to už je individuální, ale technická angličtina je určitě důležitá. Problém Čechů obecně je, že se často bojí mluvit.

Tímto naše redakce děkuje za oba rozhovory a přeje mnoho úspěchů v práci.

Generace Artemis aneb velký milník vesmírného dobývání

Je to tu. NASA konečně představila astronauty vybrané pro misi Artemis II. Je to již více než pět dekád, co se první člověk ocitl mimo nízkou orbitu Země. Toto je milník, který celý vesmírný program Artemis pořádně „nakopne“. Informace, jako je tato, se nemůže nechat bez povšimnutí, a proto si v tomto článku nejenom představíme krátce samotné astronauty, ale přiblížíme si i samotnou misi Artemis II.

Jako první tedy trochu představím misi samu o sobě. Artemis II je v pořadí druhá hlavní mise vesmírného programu Artemis. Jakožto první pilotovaný let programu má za úkol otestovat systémy lodi Orion naživo pomocí posádky. Půjde například o systém podpory života či optický komunikační systém O2O. Astronauti nebudou však ještě přistávat na Měsíci, nýbrž jej „pouze“ obletí a volně se vrátí zpět na Zemi. Trvání mise má být přibližně 10 dní, i když maximálně mise může trvat až 21 dní, což je ale spíše nepravděpodobné. Loď Orion, ve které se posádka během letu bude nacházet, má být vynesena pomocí SLS Block 1. Více o samotném programu Artemis a jeho prvcích v prosincovém čísle Elektronky minulého roku.

Nyní o posádce. Posádka Artemis II se skládá ze 4 astronautů – 3 z NASA a 1 z CSA (Canadian Space Agency). Začneme s astronautkou, Christinou Hammock Koch. Christina H. Koch, narozená v roce 1979, je letová inženýrka a na misi Artemis II zaujímá pozici I. specialistky mise. Vystudovala North Carolina State University at Raleigh v oboru elektroinženýrství a částečně i fyziky, dostala zde za svoji práci čestný doktorát. Je to její v pořadí druhý let do vesmíru, přičemž jako první získala zkušenosti na ISS, kde strávila 328 dní, čímž stanovila rekord pro nejvíce ženou strávených dní ve vesmíru při jediné misi.

Jako další je Gregory Reid Wiseman. Narozen v roce 1975, je podobně jako C. H. Koch vystudovaný letový inženýr. Byl letcem námořnictva, později se dostal do týmu astronautů a donedávna byl vedoucím Kanceláře astronautů (2020 – 2023). Wiseman sdílí s jedinou ženou na palubě také zkušenost s letem do vesmíru. Pobýval na ISS přes 150 dní, kde prováděl se svými kolegy nespočet vědeckých pokusů. Díky tomu se jim povedlo stanovit rekord - za jeden jediný týden stihli celkově provést 82 hodin různých experimentů. Pro misi Artemis II byl vybrán jako velitel, který bude hlídat hladký průběh celého letu.

V neposlední řadě si představíme třetího a posledního astronauta vybraného agenturou NASA. Je jím Victor Jerome Glover. Glover se narodil v roce 1976 a je druhým nejmladším astronautem na misi Artemis II. Vystudoval obecné inženýrství a letecké testovací inženýrství. Má zkušenosti s létáním, byl nasazen např. v operaci „Iraqi Freedom“ či testoval různá letadla a celkově má nalétáno přes 3000 hodin. Stejně jako Wiseman strávil na ISS přes 150 dní, kde mimo jiné vyfotil několik stovek snímků Země. Díky těmto zkušenostem byl Gloverovi přidělen post pilota na druhé misi programu Artemis.

A jako poslední astronaut, zástupce agentury CSA - Jeremy Roger Hansen. Narodil se v roce 1976 a vystudoval na rozdíl od ostatních členů posádky vesmírné vědy a poté fyziku. Dále se liší i tím, že nikdy neletěl do vesmíru. Artemis II bude tedy jeho první kosmická zkušenost. V programu NASA však již Hansen pár let figuruje - od roku 2017 vedl výcvikovou skupinu astronautů jak z USA, tak i z Kanady. Zúčastnil se např. i programu NEEMO 19, jakožto tzv. aquanaut. Na jeho první výpravě do vesmíru je prvnímu Kanaďanovi, který letí k Měsíci, přidělen post II. specialisty mise.

A to jsou oni. První lidé, kteří po dlouhé době spatří naši Lunu „zblízka“. Záměrně jsem neuvedl při popisu mise Artemis II rok odletu. Je naplánován na listopad příštího roku, avšak jisté není ani to, co bude zítra. Spíše se počítá s odletem zkraje roku 2025, ale to už je prakticky za dveřmi, když si uvědomíme, že let Apolla 17, poslední fyzický kontakt člověka s Měsícem, se uskutečnil skoro před 51 lety. Bedlivě tedy sledujte všechny informace o startu mise a připravte se na doslova nadpozemský zážitek při pozorování odletu týmu čtyř neohrožených astronautů.

Článek, již skoro tradičně, ukončím citátem, opět Stephena W. Hawkinga:
„Když přijdete na to, jak funguje vesmír, svým způsobem ho ovládáte.“

 - Ondřej Langer

Pranostiky na duben

• Mokrý duben přislibuje dobrou sklizeň.
• Hodně-li v dubnu vítr duje, stodola se naplňuje.
• Hodně-li v dubnu vítr duje, stodola se naplňuje.
• Je-li v dubnu krásně a povětří čisté, bude květen nepříjemný jistě.
• Na mokrý duben přichází suchý červen.

Ztráty a nálezy

Kromě již dříve zveřejněných a stále nevyzvednutých věcí na svého majitele čeká v kanceláři školy modrá taška s oranžovým nápisem CARE (www.care.cz). Uvnitř jsou nové tmavě modré tenisky s bílou podrážkou (vel. 45), šedé kraťasy a tmavě červené tričko. Taška byla nalezena v jídelně.

Redakční rada: Jan Dlabaja, Jakub Křížan, Jan Balošák, Ondřej Langer

Webové zpracování: Daniel Hut

Jazykový dohled: Mgr. Oto John