Elektronka online - leden 2022

Úvodník

Novoroční předsevzetí

Náš x-násobný zlatý slavík nechává v jedné ze svých písní zaznít slovům: „Čas letí jako bláznivý, já nechytím ho, ani vy…“. Myslivci zase říkají: „Čas letí jako jelen byv do zadečku střelen…“ a člověku nezbývá než konstatovat, že je zase neodvratně rok za námi. Jak říká jeden z našich klasiků ve své básni: „Něco překrásného se končí, něco překrásného začíná…“. Zda to, co právě končí, bylo překrásné, budeme moci posoudit až s odstupem času - porovnáním s tím právě prožívaným. A jestli to, co právě začíná, bude překrásné, to bude záležet na nás a na okolnostech, jimž budeme vystaveni. Člověk má ze své přirozenosti snahu si svůj život zpříjemnit, učinit ho lepším, hodnotnějším a pestřejším. K tomu, aby jej mohl takovým učinit, však potřebuje vyvinout nějakou snahu, neboť jak víme - bez práce nejsou koláče. S příchodem nového roku bývají prvním takovým krůčkem ke splnění tohoto záměru obvykle nejrůznější Novoroční předsevzetí. Kdybych neznal lidskou povahu, napsal bych slovo „novoroční“ s malým počátečním písmenem. Ale pamětliv skutečnosti, že většině lidí předsevzetí vydrží právě jen ten jeden jediný den, napsal jsem toto slovo tak, jak vidíte o několik řádků výše.

Čím to asi je, že tato předsevzetí mívají většinou pověstný jepičí život? Příčiny jsou nasnadě. V první řadě slabá vůle člověčí a nezřídka pak také přílišná náročnost vytyčeného cíle. Ono zhubnout, pokud vážím dvakrát více, než bych měl, přestat kouřit - nejlépe ze dne na den - padne-li mi krabička cigaret za oběť denně, nebo se nedej Bože začít systematicky učit, když mně do dnešního dne musely k přípravě stačit přestávky - to je věru předem prohraný boj. Klíčem k úspěchu je stanovit si reálný cíl - všimněte si, že slovo „cíl“ jsem napsal v jednotném čísle - a na jeho dosažení pak začít soustavně a dlouhodobě pracovat. S dosažením cíle přichází pocit úspěchu, jenž je pak dobrým povzbuzením ke spřádání plánů, jak dosíci cíle dalšího. Postupným řetězením dosažených met se pak stáváme stále lepšími a tím také spokojenějšími a zdravě sebevědomými.

Všechny tyto snahy, které mají vést ke splnění nejen těch novoročních předsevzetí, mají jedno společné. Nic totiž nepřichází zadarmo, veškeré úsilí musí vzejít z nás samotných. Když se pak věc podaří, ten pocit stojí za to.

Abyste těchto pocitů, které jste si zasloužili svou vlastní pílí, umem a vytrvalostí, zažívali v tomto roce co nejvíce - to vám všem přeje „ústy“ on-line Elektronky její celá redakce

Václav Havel – ten, který se zasloužil o svobodu a demokracii

Není to tak dávno, co jsme oslavili desáté výročí úmrtí posledního prezidenta Československa a zároveň prvního prezidenta České republiky, Václava Havla. Konkrétně to bylo 18. prosince. Kdo to ale vlastně byl a proč si ho připomínáme?

Původně byl opravdu „jen“ spisovatelem, k divadlu se dostal poprvé jako jevištní technik v divadle ABC Jana Wericha a později v divadle Na zábradlí. Svoji „politickou“ činnost zahájil v době konání pražského jara v roce 1968, kdy několika kroky jasně naznačil svou politickou orientaci. Kdykoliv v socialismu začne být něco nezávislého, přestává se to vrchnosti líbit. Není tedy divu, že takový Kruh nezávislých spisovatelů, k jehož spoluzakladatelům patřil právě Václav Havel, nebyl pro naše tehdejší politiky to, co by chtěli podporovat. V srpnu 1968, během sovětské okupace, napsal pro Československý rozhlas sérii prohlášení o potřebě a možných formách odporu proti okupaci. Od ledna do května 1977 byl vězněn ve vyšetřovací vazbě. V letech 1979-83 byl už uvězněn doopravdy, z vězení napsal jedno z nejznámějších děl, knihu Dopisy Olze. Jde o dopisy své manželce, které promění v cyklus filosofických esejí o etice a odpovědnosti a o vztahu k Bohu. Až do roku 1989 nemá klid od policie. Toho roku byl také dvakrát zatčen a uvězněn. Později, během listopadu 89, se stává vůdčí osobností Občanského fóra a 29. prosince je zvolen prezidentem Československé socialistické republiky. Během následujícího roku je mnohokrát oceňován a uznáván po celém světě. Po rozdělení Československa v lednu 1993 se stal prvním prezidentem nově vzniklé České republiky. Ačkoliv jeho postavení v průběhu dalších let sláblo a v roce 1997, jak už to ta naše česká média umí, z něj udělala štvance, který už není podporován, v lednu 1998 byl zvolen prezidentem na další volební období. Po celou dobu svého prezidentství se horlivě účastnil jednání o přistoupení České republiky k NATO a Evropské unii. Jsou však také činy, které Havlovu pověst zrovna nevylepšují. Jedním z prvních byla rozsáhlá amnestie, neboli osvobození většího počti vězňů, v tomto případě zhruba 23 000. Podle některých názorů to byla pobídka k růstu kriminality. K dalším patří také krach zbrojního průmyslu na Slovensku, který přestože úplně nezavinil, možná mohl odvrátit a některá jednání zejména v Americe vést jinak. Přestože jsou i tyto události spojeny s jeho jménem, můžeme označit Václava Havla za člověka, který se o svobodu a demokracii u nás zasloužil. Proto byl také roku 2012 přijat speciální zákon znění: „Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii.“ Vzpomínejme na něj, obdivujme jej a doufejme, že se i dnes v našem národě vyskytují lidé ochotní bojovat za svobodu a práva lidí.

IT doupě

Github pages

Chcete dát na internet webovky, které nepotřebují server? Github nabízí celkem elegantní řešení. Stačí stránky nahrát do repositáře se jménem username.github.io, kde username je vaše přezdívka. Tím je naše práce v podstatě u konce. Když půjdete na https://username.github.io/, stránka se načte. Služba nabízí i možnost přidat si vlastní doménu.

Bohužel, hostovat můžete jen statické stránky, takže se serverem a databází se můžete rozloučit. Existuje ale i spousta alternativ, které vám hosting dynamických stránek umožní, ale o tom až příště. Do té doby, co takhle zkusit nějakou statickou stránku napsat?

API - data na dosah ruky

Ať už chcete propojit serverovou a uživatelskou část svého webu, zjistit, jaká je teplota vzduchu nebo získat odkaz k youtube videu, bez téhle technologie se zkrátka neobejdete.

API se dá představit jako prostředník mezi kódem a uživatelským rozhraním, kteří si přes něj předávají informace. Díky tomu si pak programátor nemusí některé funkce psát od základů, ale prostě zavolá API jiného programu, které mu potřebná data poskytne. Zároveň funguje oboustranně, takže se dají data z frontendu poslat zpátky do kódu. Nejznámější druh API je webové - stačí zaslat požadavek serveru a ten odešle zpátky data (nejčastěji ve formátu JSON nebo XML).

Teď nějaké příklady - pokud chcete získat obrázky koček, můžu doporučit CatHub a HttpCat, kde je pro každou chybu obrázek s kočkou. Milovníkům psů se bude líbit DogAPI. Pokud chcete získat data z Youtube, buď můžete zkusit oficiální GoogleAPI nebo Invidious (funguje stejně, ale je zdarma a bez rate limitu). Asi nemá cenu psát tu všechny, protože skoro každá věc, která existuje, už vlastní API má. Dokonce jsem si jedno založil i já, a ostatní díky němu mohou generovat náhodná nekvalitní a zapadlá youtube videa.

Jak na… Minecraft plugin

Asi tuhle hru nemusím představovat. Nejen že je nesmrtelná a často i dost návyková, ale zároveň je to pro spoustu lidí nejsnazší cesta, jak se dostat k Javě, jazyku, ve kterém je hra napsaná. Dnes se podíváme, jak si zpestřit svůj server a jak k němu přidat i nějakou logiku.

Pro vytvoření pluginu budete potřebovat Java editor (použiji IntelliJ, který je v základu zdarma) a neuškodí ani nějaká ta znalost jazyka samotného. Po spuštění editoru si nainstalujte Minecraft Development plugin, vytvořte nový projekt a vyberte Minecraft šablonu. IDE vyplivne nový projekt s předgenerovanými základními knihovnami, hlavní třídou pojmenovanou podle vašeho pluginu a dvěma metodami. Nejdůležitější je onEnable(), která se sepne po startu pluginu. Zatím tam můžete třeba něco vypsat do konzole.

K čemu by nám ale byl plugin bez funkcí? Naštěstí i to je tu elegantně vyřešeno – vytvořte novou třídu a implementujte do ní Listener – posluchač eventů, neboli všech věcí, co se ve hře stanou, od změny pohybu po připojení se a smrt. Potom už jen stačí vytvořit metodu s parametrem eventu, na který chcete reagovat, a dovnitř vložit logiku. Nakonec vložíte odkaz na tuto třídu do onEnable() metody.

Posledním krokem je kompilace. Pokud projekt spustíte, automaticky se zkompiluje do složky target. Odsud už ho jen stačí přetáhnout do vaší plugin složky, čímž je váš první plugin hotový.

Ledová past

Prolog - pokračování

Poté se voják vrátil a řekl nám, že venku na nás čeká odvoz. Několik aut nás odvezlo do jednoho z měst. Tam jsme byli umístěni do velké panelové budovy. Také jsme se dozvěděli, že okolí jednotlivých útoků byla také srovnána se zemí, nezbylo tam nic než trosky, dokonce i lidé ze vzdálenějších oblastí byli poraněni, nebo následkem výbuchu ohluchli či oslepli. Domy tam byly poškozené jako po slabším zemětřesení. Do těchto míst byly vyslány záchranné týmy. Města, která útoky přežila, se rychle proměnila v opevnění, střediska vojáků a nemocnice. Jednalo se spíše o menší města, protože ta větší již nebyla. Co se dělo ve zbytku dne, byl masakr. Lodě začaly sestupovat z oběžné dráhy. Dlouho jsem nechápal, proč nás nezničily z oběžné dráhy těmi jejich mocnými zbraněmi, ale teď už rozumím, chtěli Zemi. Několik formací stíhaček se na zoufalý rozkaz pokusilo zaútočit. Obrana lodí byla děsivě výborná, protože z boje se nikdo živý nevrátil. Během několika dalších hodin se plavidla rozmístila po celé Zemi a nakonec vypustila letouny. Podle informací jich byly tisíce. Jako mračno komárů se začaly hnát přes oblohu, zřejmě mapovaly terén. Lidé, co to popisovali, říkali, že slunce jakoby zatemněly mraky a z výše se ozýval příšerný hukot. Vojáci, kteří se s nimi setkali, se neodvážili zaútočit. Donutil je k tomu až zásah nepřítele. Z nebe se snesl černý déšť smrti. Letouny střílely malé černé střepy, které v řadách vojáků nechávaly hromady mrtvých. Na oplátku byly do mračen vyslány rakety. Letouny neuhýbaly, docela byly zmasakrovány, ale hnaly se dál. Všechny jednotky hlásily podobné situace. Říkaly: Letí dál směrem do měst, opakuji, letí dál… Letouny se dostaly do měst a tam útočily na bezbranné civilisty. Já měl to štěstí, že do města, ve kterém jsem tou dobou byl, se nedostaly. Přesto to bylo hrozné, fotky ze zasažených míst, které se ke mně dostaly, zachycovaly haldy mrtvol na ulicích, uvnitř domů, v autech. Snažili se ukrýt, ale oni je dostali všude. Útoky sice pár lidí přežilo, ti co byli ve sklepech, tunelech nebo metrech ale to byla jen hrstka. Poté se z mimozemských plavidel k zemi vydalo několik dalších menších letounů. Armáda je napadla, ale bylo jich mnoho. Začaly přistávat na zemi a vyloďovat armády pěšáků. Bylo jich mnoho, měli černé zbroje a velké střelné zbraně. Hned za nimi bylo několik velkých robotických zbraní, velkých asi jako naše americké tanky. Podobná situace se děla všude na zemi a nikde to nevypadalo dobře. Této nocí se tedy začala psát krátká doba pozemní invaze. Obrovské pěchoty nepřátel začaly svádět boje s naší prořídlou armádou. A věřte mi, situace vypadala bídně. Dovolil jsem si zde shrnout první dny invaze a významné události.

Operace Dark-Eye

4. srpna 2024

Ještě toho večera se několik nepřátelských jednotek vydalo směrem k oblasti, kde se těžila ve velkém ropa. Obrana zde byla, ale nikdo nečekal, že odolá. Něco okolo šedesáti tisíců vojáků, dvě stě útočných vozidel, sedmdesát tanků, dvaceti raketových vozidel. Všichni čekali na první střet s pěchotou. Podle rozkazů měli ropné vrty ubránit za jakoukoliv cenu. Noc to byla bezmračná a Měsíc osvětloval zemi. Na obzoru byli zpozorováni první nepřátelé. V dalekohledech již bylo vidět, že jich bylo opravdu mnoho v obrovských zástupech, které se bez váhání hnaly dál. Nepřátelé byli vystaveni palbě raket, jejich jednotky řídly, ale oni se nezastavili. Naopak zrychlili. Přidaly se do nich i tanky a nakonec i pěchota ale i přesto nepřátelé nezpomalili. Už touto dobou vám muselo něco problesknout hlavou. Jsou vůbec živí, nejsou to stroje? Nakonec došlo na střet. Vběhli do našich, přelézali barikády, dokonce se hnali i přes tanky. Bylo to, jako by udeřila lavina černé oceli. Jejich zbraně byly také velmi účinné. Metaly modré projektily, které protrhávaly kevlarové zbroje bez potíží. Tankisté si nevěděli rady. Návaly nepřátel na ně útočily. Doslova je obalovaly. Byly i takové případy, kdy se jim podařilo dostat dovnitř a vystřílet posádku. Boj se táhl celou noc, ale oblast byla nakonec obsazena. Vojáci se museli stáhnout. Stihli ještě něco málo odvézt a nakonec při ústupu zlikvidovali skoro všechny ropné vrty...