Úvodník

V loňském říjnovém úvodníku jsem vám nastínil všechny půvaby počínajícího podzimu, které nabízí příroda. Počasí a na tu dobu poměrně vysoké teploty přímo vyzývaly k tomu, abychom si toto období v přírodě naplno užili. Letos je tomu poněkud jinak, protože již v polovině září, kdy obvykle ještě vystavujeme tváře slunci babího léta, přišly naopak vytrvalé deště, které právě na náš kraj udeřily silou, jež si v ničem nezadala s tou, s níž jsme měli tu čest v roce 1997. Na rozdíl od tehdejší pohromy, která udeřila na začátku prázdnin, tedy v létě, kdy měli lidé v postižených oblastech alespoň nějakou šanci své domovy do zimy vysušit, ta letošní přišla zákeřně naopak v době, kdy se přirozených teplých slunečních paprsků už dočkáme jen stěží. Pozitivní zprávou tak v těchto dnech může být snad jen to, že v lesích rostou houby, v jejichž sběru jsme my Češi snad na prvním místě v Evropě, ne-li ve světě. Houby v jakékoli úpravě jsou vítaným zpestřením jídelníčku, jen je potřeba si dát pozor při jejich sběru, abychom nepotvrdili svou vlastní a bohužel také poslední životní zkušeností, že všechny houby jsou jedlé, některé ovšem pouze jednou. Nemáme-li jistotu, že z kyprého mechu vylupujeme houbu jednoznačně jedlou, nechejme ji raději dál zdobit les a riziko špatné volby delegujme na jiné houbaře. K velmi rizikovým houbám, co se týká možné záměny, patří muchomůrka růžovka (jedlá a výtečná) a její podobně vypadající kolegyně - muchomůrka tygrovaná (jedlá jen jednou), nebo třeba žampion (jedlý a výtečný) a stejně lákavě vypadající muchomůrka hlízovitá (smrtelně jedovatá). U některých hub se záměna projeví naštěstí jen v chuti, čehož příkladem může být hřib pravý a podhřib žlučový. Donesete-li si v košíku domů ten druhý, můžete se po jeho požití dále těšit ze života, ale nepochutnáte si. Proto buďte obezřetní, a pokud nejste pravidelnými sběrateli hub, do lesa zavítáte jen jednou za uherský rok a zláká vás nějaká vnadně vyhlížející houba, nejste-li si naprosto jisti, raději ji obejděte obloukem. Houby, které neznáte, neničte, protože jiní - v rozeznávání hub mnohem zdatnější houbaři, než jste vy sami, si na takové houbě mohou pochutnat. Jste-li zdatnými houbaři a rozeznávání hub je pro vás hračkou, právě nyní zažíváte pravděpodobně ty pravé houbařské žně a váš jídelníček je bohatší o houby smažené a smaženici (není to totéž, i když se to tak názvoslovně tváří), váš úlovek lze také zavařit, zmrazit a usušit. Zvláštností je, že ty sušené jsou ve výsledku v chuti daleko aromatičtější, než ty čerstvé. Zkušené hospodyňky také samozřejmě vědí, jaká houba je ke které konzumaci nejvhodnější. Řízky jsou výborné z bedly a pýchavky, naložené a zavařené chutnají skvěle hříbky a václavky, smaženici lze udělat prakticky z jakékoli jedlé houby a k usušení se hodí převážně křemenáče, pravé hříbky, suchohřiby, babky a další. Delikatesou je pak syrovinka, která chutná nejlépe jen jednoduše opečená na oleji na pánvi, s trochou soli a kmínu. Je to druh ryzce a narazíte na ni jen zcela výjimečně.

A tak vzhůru do lesa, ať už s košíkem a kudličkou na houby nebo jen tak pokochat se přicházejícím podzimem, který ponejvíce v lese smíšeném a listnatém vytváří oku lahodící paletu barev a v obou případech přináší vítanou relaxaci a odpočinek pro každého člověka, který potřebuje změnit prostředí a nechce přitom utratit spoustu peněz. Potkáte-li při takové procházce navíc ještě nějakou zvěř, bude to pro vás jen bonus a příjemné zpestření celkově pozitivního zážitku, který vám taková procházka bezpochyby přinese.

 -jo-

IT doupě

Jak se tvoří web - CSS

V posledním článku o HTML jsme vytvořili stránku, která ovšem nevypadala nic moc. Měla základní font, žádné barvy, a vše bylo nasunuto doleva. Dnes se ji pokusíme trochu upravit, a v mezičase vám ukážu, jak se tvoří a aplikují styly. Celý kód bude opět u mě na GitHubu.

Vytvoříme si soubor style.css a ten pomocí tagu <link> připojíme do hlavičky dokumentu. Styly pro prvky se do něj píší takto:

button {}	Změní všechny <button /> elementy na stránce
.save-button {}	Změní všechny elementy se třídou save-button
#top-button {}	Změní jeden konkrétní element s id top-button

Do složených závorek následně můžeme psát konkrétní změny. Začneme fontem. Ten je většinou potřeba plošně, proto se dává přímo do body {} příkazem font-family. Můžeme rovnou změnit barvu celé stránky pomocí background a barvu textu přes color.

Důležité je také chápat rámečky a jak jdou po sobě. Jsou tři - vnitřní okraj (padding) určuje místo mezi obsahem a okrajem elementu (border), a vnější okraj (margin) zase oblast mezi borderem a ostatními prvky. U všech se dá nastavit velikost shora, zdola, zprava a zleva. Když už jsme u toho, pojďme upravit nadpisy, které mezi sebou mají automaticky příliš velké mezery. Oddělením prvků čárkami jich může několik používat jeden styl. A ačkoliv se margin většinou píše stylem top, right, bottom, left (ideální pomůcka jsou hodiny nebo TRouBLe), pro zkrácení ho můžete napsat i jako top, left-right, bottom nebo top-bottom, left-right. Stejně můžete postupovat i u centrování obsahu, kde můžete rozměr konkrétní strany nastavit jako auto.

Styly jdou podobně jako elementy v HTML vkládat do sebe - můžeme si takto třeba pojistit, aby se změnil jen element, co má konkrétního rodiče. Dají se také přídávat pseudo třídy, jako :hover (změní element, pokud na něj najede kurzor myši), :first-child (aplikuje se na prvního potomka rodiče) a mnohé další.

Kromě toho je důležitá responzivita. Pokud někde nastavíte šířku „natvrdo“, na menší obrazovce vám může obsah přetéct přes okraj. Většina uživatelů dnes používá k zobrazení stránky mobilní displej, ale zapomínat by se nemělo ani na monitory. Styly v @media se aplikují pouze, pokud nebyla dosažena v nich definovaná maximální šířka displeje. Toho jsem využil při pozicování obrázku, který se nyní na mobilu překlopí dolů doprostřed.

Jako poslední zmíním display: flex. Ten velmi zjednodušuje pozicování položek. Můžete je mít v řádku nebo sloupci, zarovnávat na začátek, střed, nebo konec, nastavovat mezi prvky mezery, a zároveň je i jednoduše roztahovat pomocí flex -grow: 1.

Ačkoliv už stránka vypadá mnohem lépe, zatím nic nedělá. Tlačítka vás maximálně přesměrují na jinou stránku a pokud chcete vytvořit něco komplexnějšího než blog, je třeba pochopit ještě třetí důležitou technologii. A na tu se podíváme příště. Do té doby Informatice Zdar!

 - Jan Dlabaja, 4L

Na jaře tohoto roku se na naší škole konala akce BožeTECH 2024 - odborné přednášky našich bývalých absolventů působících v našich partnerských firmách. V Elektronce online zveřejňujeme postupně rozhovory, které jsme s těmito účastníky uskutečnili. Ve vydání měsíce říjen si můžete přečíst následující rozhovor.

Josef Kolář - Seznam.cz

Co vás přimělo si vybrat tento obor, jít tímto směrem?

Moji rodiče mě od dětství vedli k technice, takže jsem měl vláčky, navštěvovali jsme technická muzea, už na základní škole jsem se snažil zlepšovat ve fyzice a technických oborech a nikdy mě to netáhlo k všeobecným oborům jako je biologie, ke gymnáziu. Rozhodnutí pro průmyslovku bylo tedy celkem jednoznačné, byla to škola, která splnila vše, co jsem od tohoto stupně vzdělávání očekával. Technický rozhled, znalost IT, fyzika a tak podobně.

Co vás zde nejvíce bavilo? Které předměty?

Já jsem už od základní školy více tíhnul k výpočetní technice a k sítím. Už dřív, když jsem ještě nebyl na škole jako student, jsem se znal s panem Nožkou, který měl programování a sítě. I to ostatní mi samozřejmě dalo mnoho, ale kdybych si měl vybrat jedno odvětví, tak by to bylo to IT.

Jakou radu byste dal absolventům nebo studentům nižších ročníků?

Já bych jim dal radu, aby vždy dělali něco navíc. Nemusí to být přímo v oboru, nemusí to být u těch učitelů nebo ve školních kroužcích, ale ať k té škole vždy přidají něco navíc. Ať už je to například výpomoc sportovnímu týmu nebo výpomoc s internetovými stránkami. Škola vám dá vzdělání, ale člověka musí taky něco bavit. Nějaké věci, které člověka baví a snaží se v nich rozvíjet.

Co jste po dobu studia dělal navíc vy?

Už na základní škole jsme s kamarády vypomáhali házenkářskému turnaji v Litovli s online výsledky, s grafikou, přenosy na YouTube a podobně. Byli jsme na soutěži s roboty, s paní učitelkou Veselou jsme byli i na soutěži v Praze. Pro Avon Lady jsme dělali web „Nenechte si ubližovat“ plný rad, jak působit ve vztahu, kde jeden z nich je agresivní. Sloužil pro ženy i muže, kteří se octli v domácím násilí. Já jsem se na tom učil, není to tak, že bych všechno dělal sám a hned věděl, jak to má být. Také prostředí, do kterého se odevzdávají závěrečné práce na této škole, je rovněž můj projekt.

Co jste studoval dále?

Studoval jsem aplikovanou informatiku, to je takový obecný obor, protože na FIT VUT není v rámci bakaláře víc možností, ale vždy mě to táhlo spíše k sítím, webovým aplikacím a podobným věcem, takže tím jsem se zabýval dále.

Měl jste nějaké stáže nebo brigády v oboru?

Ano, první brigádu v oboru jsem měl už po prvním ročníku střední školy, kdy jsem pracoval v OLC Systems, téměř každý den po škole jsem tam dojížděl. Kolegové si dělali legraci, že dělám odpolední směnu, protože jsem kolem třetí hodiny přijel a byl jsem tam do půl sedmé. Tam jsem se snažil zlepšovat a také mi to hodně dalo. S touto firmou jsem prošel celou střední školu a až s Erasmem se to přerušilo. Momentálně jsem už v plném zaměstnání, takže jsem těch zaměstnavatelů moc neměl, ale měl jsem nějaké vlastní projekty.

Můžete uvést, kde jste byl na Erasmu?

Během vysoké školy jsem se rozhodl odjet na jedenáct měsíců do lotyšské Rigy a vybral jsem si to především proto, že nemám rád úplně teplo, zároveň v těch originálních státech jako Švédsko, Finsko, Norsko je to drahé, takže jsem se podíval na mapu a říkal jsem si, že Pobaltí vůbec neznám, bude to něco nového - směs evropského a východního stylu života, takže mi padla do oka Riga, kterou jsem měl jako první možnost při výběrovém řízení a vyšlo mi to, takže jsem tam byl od září 2019 do července 2020.

Když se přesuneme do dnešní situace, pracujete pro Seznam.cz, což většina lidí zná jako vyhledávač, ale málokdo za tím vidí konkrétní firmu. Jak jste se k této příležitosti dostal a byla to vaše první práce na full time, nebo jste předtím dělal ještě něco jiného?

Pokud pominu tu brigádu, Seznam je můj první zaměstnavatel, je to moje první pracovní pozice a souhlasím s tím, že si málokdo uvědomí, že Seznam není jen ta homepage nebo ty dvě nejznámější stránky, kam se člověk dívá, ale je to v zásadě obrovská firma. Já jsem si ji vybral proto, že už během studií mě to táhlo k větším jménům, ať už to bylo na lokálním trhu, což je právě Seznam, nebo na globálním trhu, jako třeba Google či Microsoft. Zjistil jsem, že Brno mi vyhovuje, znám to tam, takže Seznam je odpovídající. Byla to pro mě velká škola, protože Seznam má 18 000 zaměstnanců, z toho tisíc je ve vývoji a IT na různých úrovních. V OLC to bylo třicet lidí, já jsem se k tomu potkával pouze s polovinou, protože ti z rána už odešli, když jsem přišel. Ve výsledku toho rozhodnutí nelituji a práce v Seznamu mi dává mnoho zkušeností. Tím, že jsou tam odborníci v různých sférách, se nemusím bát někoho zeptat, protože nikdo mi neřekne, že jsem se to měl naučit, ale poradí mi, řeknou, co si mám nastudovat, a pomohou doladit nejasnosti.

Jakou pozici v Seznam.cz zastáváte?

Jsem senior developer v týmu CDN, který se stará o dodávku všech audiovizuálních materiálů do prohlížečů, telefonů, aplikací. Takže veškeré, obrázky, videa, podcasty, všechny materiály tohoto typu. Staráme se o to, aby tyto materiály byly zálohované, aby se nestalo, že když si někdo otevře článek na Seznam zprávách, aby nemusel dlouho čekat, než se načte fotka, nebo když si někdo otevře přímý přenos, aby dostal video v požadované kvalitě. Řeším problémy toho typu, že by někde měl být obrázek a není tam. Proč? Naši zákazníci nejsou uživatelé Seznamu, jsou to služby seznamu jako takové. Seznam zprávy, Novinky, S - auto, S - bazar, homepage Seznamu, Super.cz, Mapy, všechny tyto služby. Jejich editoři například nahrají obrázek, ten se schová u nás a dál už to řešíme my.

Ivo Lukačovič dokázal podle mě zásadní věc i pro Českou republiku, v roce 2022 byl 12. nejbohatší Čech, měl jste možnost se s ním potkat? Jaký je zaměstnavatel? Chtěl byste v rámci firmy postoupit výše nebo si případně založit vlastní firmu a jít svou cestou?

Neměl jsem šanci ho potkat, potkávám jej maximálně na Twitteru, kde je aktivní. On je majitel Seznamu jako takového, ale výrazně nezasahuje do provozních věcí Seznamu. To řeší spíše představenstvo. Úplně se nedostanu do kontaktu s majitelem, ale sezení s vedoucím naší divize máme pravidelně každé 2 až 3 měsíce, kde probíráme vize firmy, případně hrozby a tak podobně. Například Google teď dělá věc, o které se neví, jaké bude mít následky, dělá zásadní změnu ve svých prohlížečích na úrovni cookies, což nevíme, jaké bude mít dopady na naši firmu. Takové a podobné věci řešíme na úrovni našich divizí. Jinak stále cítím, že mi Seznam má co předat. Dokud tohle cítím, nevidím důvod se poohlížet po přestupu do jiného týmu. Každý den jdu do práce s tím, že se něco nového naučím, zároveň tím, že Seznam je velká firma, je zde prostor pro zkoušení nových technologií, máme například každý pátek vyhrazen na učení se nových věcí, máme tzv. technická okénka, kde má každý možnost říci, co se naučil, a ukázat to ostatním, takže výměna informací nejen na technické úrovni probíhá prakticky každý den. Pokud vidím smysl v této práci, nemám důvod měnit. A ohledně toho podnikání, asi bych do toho nešel. Mě více baví to jádro věci, ty technické záležitosti, jak se to navrhne, naprogramuje a tak dále, ale určitě by mě nebavilo komunikovat s klientem.

Vyvíjíte ve svém volnu něco svého? Nějaké nové postupy, které byste pak mohl firmě třeba prodat?

Vyvíjím nějaké další věci, například teď pracuji s týmem dobrovolníků na projektu pro Erasmus, který spojuje příchozí studenty s místními, kdy se mohou podle toho seznámit a spojit. Takže vznikají i věci mimo Seznam, ale nemyslím si, že bych to chtěl firmě nabízet. Nebyla by to úplně efektivní a správná volba. V Seznamu se navíc řeší work-life balance, aby člověk nemusel dále řešit práci, když už má volno.

Jak vnímáte zabezpečení dat v rámci Seznamu?

V rámci každé velké firmy má i Seznam své bezpečnostní oddělení, které se zajímá jak o preventivní akce, tak o nějaké retroaktivní věci, když se něco stane. Samozřejmě jsme radši, když se vše řeší hned v té první části. Jedna část zodpovědnosti je na nás, na vývojovém oddělení, ta bezpečnostní část se na nás snaží vyvíjet tlak, abychom aktualizovali systémy, hledali a záplatovali bezpečnostní problémy, které tam teoreticky jsou. Je to automatizované, takže kdyby se objevil nějaký bezpečnostní problém, máme daný čas, do kdy jej musíme vyřešit. Druhá část zodpovědnosti plyne z toho, že Seznam je opravdu obrovská firma, takže to nemůže fungovat tak, že každý má přístup všude. Já jsem tým CDN a nemám přístup do jiných částí celého systému. Spravuji si jenom svůj obor. Takže v zásadě nemáme přístup například do databází emailu. Ale i lidé, kteří pracují ve vývoji emailu, nemají přístup do databáze, protože nechcete mít bezpečnost postavenou na tom, že ten, kdo má klíč, je rozumný a nezneužije jej. Takže když se musí udělat nějaký zásah do dat reálných uživatelů, je to na základě žádosti na security oddělení, musí se sejít typicky lichý počet lidí, každý má kus nějakého šifrovacího klíče a před zraky těch pěti lidí se dá udělat nějaký zásah. Takže představa, že vývojář emailu vidí, kdo co posílal, je nereálná. Ono by to bylo asi jednodušší, ale není to bezpečné. Nechcete se zodpovídat vlastním uživatelům z toho, že nedošel email, nebo že ho někdo (byť jen omylem) viděl.

V roce 2009 byl Seznam nejpoužívanějším vyhledávačem, o 11 let později ho předčil Google, čím to je? Co zapříčinilo to, že je Google nejpoužívanější?

Je to dlouhodobý boj. Evropská unie vydala nějaké standardy toho, jak by měl vypadat svobodný internet, co mám mít jako výchozí prohlížeč, výchozí vyhledávač když si koupím nový telefon, a už od roku 2008 se Seznam s Googlem soudí ohledně toho, zda má Google právo si na telefon se svým operačním systémem dát Chrome, co tam má být a tak dále. Je to velký boj velkých hráčů, určitě už více než 10 let. Nevím, zda jsem schopen nějaké analýzy tohoto problému, proč je na tom Google trochu lépe. Vstupuje do toho mnoho vlivů, jedním z nich je, že obecně vyhledávače ustupují do pozadí, protože lidé hledají na sociálních sítích, nebo jsou zvyklí na nějaké své zájmové weby a vyhledávač už není typická aktivita, kterou člověk dělá. Ve chvíli, kdy člověk něco hledá, například kadeřníka ve městě, jde rovnou na mapy a najde ho. Druhá věc je, že se mění cílová skupina. Generace, která před deseti lety vstupovala do internetu, už do něj tolik nevstupuje a mladší generace se nenaučila žít s tím, že Seznam je všude. Úplně do toho nevidím, ale určitě se podnikají kroky k tomu, aby se Seznam zase stal jedničkou. Vznikají další služby, na které se dají lákat uživatelé a to, že ta absolutní čísla vyhledávače nehrají pro nás, nemusí tolik znamenat.

Minulý rok se otevřelo nové datacentrum Seznamu. Myslíte, že do budoucna přibudou další?

Když Seznam začínal, dostal se postupně do toho, že měl dvě datacentra v pronajatých prostorech. To se přestalo vyplácet, takže jsme postavili první vlastní datacentrum Kokura v Horních Počernicích, stále jsme však zůstávali v pronájmu. V roce 2020 se začala stavět Nagoja a dnes jsme na dvou plnohodnotných datacentrech a jednom dodatečném. A proč stavíme vlastní? Seznamu by se nikdy nevyplatilo běžet na nějakém zahraničním cloudu. Ve chvíli, kdy si to zprovozníme sami, nepřeplácíme obrovské částky, než kdybychom byli u někoho v zahraničí. Nedává smysl mít to v zahraničí nebo v pronajatých datacentrech po Česku. V Nagoji jsme došli k tomu, že si navrhneme vlastní technologie, zadáme vše firmě, která to postaví, a my si tam pak dodáme technologie. Takže pro Seznam je hlavně finančně výhodné být ve svém.

Co by si čtenáři měli představit pod pojmem datacentrum?

Je to budova jako každá, která má kvalitní připojení k internetu, typicky na dvě strany, opravdu fyzicky jdou dva kabely od dvou různých společností, aby tam byla nějaká redundance ve chvíli, kdy jedna strana vypadne, aby to prostě „neumřelo“. Má kvalitní připojení k elektrické energii, je to na nějaké síti ČEZu nebo E-ONu, což je stabilní a spolehlivý zdroj. Je to místo, kde leží skříně - racky, je tam nějaký dohled, lidé, kteří řeší, když se něco stane. Všichni se připojují dálkově, oni jsou tam hlavně proto, aby kontrolovali fyzický stav těch strojů.

Jaké benefity zaměstnání v Seznamu přináší?

Benefitní systém je obrovský, ještě jsem ho za rok a půl neprostudoval. V zásadě jsou to nějaké poukazy na sport, rekreaci, vzdělávání a podobně. Zajímavější jsou spíš ty věci přímo v práci, máme ovoce do práce, míváme lokální přednášky, akce kolem Vánoc a Velikonoc, máme VR či posilovnu. Myslím, že na to, jak velký je to zaměstnavatel, stará se dost zodpovědně o zaměstnance i mimo práci jako takovou. Hráváme deskovky, chodíme na výlety, z tohoto pohledu se Seznam dobře stará.

Máte nějaký cíl, kterého byste chtěl dosáhnout?

Já se vždy snažím být nejlepší v tom, co dělám, takže se snažím zlepšovat na své pozici i ve smyslu vedení lidí. Asi si neumím zapíchnout vlajku ve struktuře firmy a brát to jako cíl. Spíš se snažím v každou chvíli, každý den, dělat to nejlepší pro sebe, pro firmu a pro své vzdělání, protože to mě dostane na pozici, kde chci být.

 Tímto naše redakce děkuje Josefu Kolářovi. Rozhovor vedly Simona Šromová a Světlana Lindovská, do písemné podoby jej převedl Jakub Křížan

Ledová past

Kapitola 3 - rekruti - pokračování

Večer po návratu do základny dorazili i ostatní rekruti. Byli mezi nimi i členové naverbovaní Samem s Tomem. Byli ubytováni, dostali najíst a byl jim udělen první rozkaz, aby se pořádně prospali. Zítra je čekala prohlídka základny a první den výcviku. Sam při večerní kontrole na notebooku našel jednu novou zprávu: Kamera opravena, vole. Zakřenil se.

Po ránu se oba muži nasnídali a vydali se podívat, jak probíhá prohlídka základny. Rekruti se právě seřadili na centrálním stanovišti. Velitel je přivítal a prohlídka byla zahájena. Nejdříve se začala vysvětlovat funkce centrálního stanoviště.
„Zde se schází veškeří členové nastávajících misí, rozdělují se zde pokyny a také podrobné informace o jednotlivých akcích. Z každé akce, které se oddíl zúčastnil, se vracíte pomocí vstupu Alfa. Ostatní vstupy jsou využívány zřídka. Hned vedle se nachází garáže našich vozidel. Jejich obsah se mění podle situace.
Naproti máme dílnu a opravnu. Zde se kromě aut opravují i naši droni, roboti a sondy.“
Přesunuli se do malé zbrojnice, která se nacházela hned nad centrálním stanovištěm.
„Tuhle zbrojnici má na starost Chad.“
Chad byl nízký svalnatý chlap. Měl zrzavé krátké vlasy a knír s bradkou. Na čele vždy nosil černou pásku. Pracovní vesta bez rukávů odkrývala namakaná ramena. U pasu se mu vyjímal mosazný boxer a vždy několik tub doutníků, které tady ve stokách byly velmi vzácné. Jeho motto znělo - s ničím se nemaž.
Povahově to byl drsňák, který si rád poklábosil, ideálně v přítomnosti nějakého tvrdého alkoholu. Když Tom zapřemýšlel, uvědomil si, že s tímhle člověkem snad prochlastal nejvíc nocí ve svém životě.
Zbrojíř seděl za velkým betonovým pultem, podle několika šrámů, děr a skvrn po oleji už toho zažil mnoho. Kolem stály různé bedny s municí a pár zbraní. V regálech vedle něj bylo vyskládáno několik dalších. Napravo byly kulomety, samopaly, pistole, brokovnice a pro speciální případy dva raketomety. Nalevo se leskly nože, kladiva, sekery, boxery a hromada improvizovaných zbraní.
„Když potřebujete novou zbraň, nebo jen ohledně zbraní poradit, zajděte za Chadem. Má na starost, aby všichni členové odboje měli zbraně. “
Prošli kolem slepé chodby, na jejímž konci zahlédli na stěně několik helmic pěšáků a na zemi pak velké množství šrotu.
„Tady si Chad hraje,“ dostali odpověď na své zkoumavé pohledy.
Došli do jídelny. Velitel zde vysvětlil základy ohledně stravování a potom pokračovali k ubikacím.
Zde byli informováni o denních rozcvičkách a o volném čase. Ten se vztahoval k blízkým hernám, posilovnám a knihovnám, které jim byly k dispozici. Po několika dotazech se přesunuli k výdejně.
„Zde si můžete vyzvednout či podle rozkazu potvrzeného výběrným listem nafasovat jakékoliv jiné vybavení než zbraně. Uniformy, batohy, osobní balíky, cigarety a jiné spotřební doplňky nebo červené mince, které si zde uložíte. Vše, co si tady vyzvednete, musíte podepsat, aby nedošlo ke komplikacím.“
Na konec jim ještě bylo ukázáno výzkumné oddělení a satelitní oddělení. Poté velitel předal slovo Tomovi.
„Tady Tom je vedoucím vašeho výcviku. Tento týden budete podrobeni zkouškám vašich dovedností, abyste se mohli zúčastňovat akcí a byly plnohodnotní pro tým.“
Tom přistoupil před rekruty.
„Již dnes začneme s tréninkem. Tento měsíční výcvik se skládá z několika částí. Střelba a boj na blízko, orientace v kanalizacích, poznání nepřátel, učení se bojových taktik a mnoho dalšího. Budete podrobeni těmto jednotlivým částem výcviku, abyste byli připraveni na závěrečnou zkoušku. V ní se prokážou veškeré dovednosti, které se zde naučíte. Závěrečná zkouška ukáže, jestli jste připraveni být členem odboje. Při zkoušce buď uspějí všichni členové týmu, nebo nikdo. Jde zde i o vzájemnou spolupráci, která je důležitou částí akcí. O závěrečné zkoušce se však podrobnosti dozvíte za měsíc. První část výcviku budou základy boje. Dnešní výcvik je zahájen od devíti hodin. Sejdeme se na centrálním stanovišti. Rozchod!“
Po proslovu se rekruti rozešli. Tom se vydal do své kanceláře. Něco si ještě na výcvik musel připravit. Tyto celodenní výcviky byly náročné. Měli je však připravit na závěrečný test. Doufal, že ho nový tým zvládne jako mnohé před ním. Nikdo však nikdy neví.

 - Jan Balošák

Studentská rada

Vážení čtenáři časopisu Elektronka online,
na naší škole působí Studentská rada, která je nezávislým, samosprávným a plně demokratickým orgánem při VOŠ a SPŠE Olomouc. Jejím hlavním cílem je, aby se žáci a studenti na škole cítili co nejlépe, mohli se účastnit nejrůznějších akcí, mohli se dále rozvíjet a v neposlední řadě, aby byl vyslyšen jejich názor. Rada pravidelně s vedením školy a předsedy předmětových komisí probírá návrhy a změny v prostředí školy a výuky. Zde je odkaz, pod kterým naleznete webovou stránku s dalšími informacemi a zápisy z jejího jednání:
https://spseol.cz/zajmova-cinnost/studentska-rada

Velmi si vážím aktivity všech žáků a studentů zapojených do činnosti Studentské rady a přeji nám všem, aby její činnost přispívala k dalšímu rozvoji naší školy.

Ing. Josef Kolář, ředitel školy

Pranostiky na říjen

• Bouřka v říjnu třebas malá, sotva na to zima stálá.
• Co v říjnu zimy přibude, v lednu jí opět ubude.
• Čím déle vlaštovky u nás v říjnu prodlévají, tím déle pěkné a jasné dny potrvají.
• Čím dříve listí opadne, tím úrodnější příští rok.
• Je-li říjen velmi zelený, bude zato leden hodně studený.

Ztráty a nálezy

Nevyzvednuta již od minulého měsíce zůstává černá teplá bunda s kapucí zn. Wedze (nášivka uvnitř), dále se na své majitele těší cca 0,5 l láhev na pití s nápisem „Inzulínek“ a 0,75 l čirá láhev s černým víčkem.

Redakční rada: Jan Dlabaja, Jakub Křížan, Jan Balošák, Ondřej Langer

Webové zpracování: Daniel Hut

Jazykový dohled: Mgr. Oto John

Úvodník

Prázdniny skončily! Zaplať pánbůh. Ty dva měsíce vlekoucí se nuda, nekonečný stereotyp: snídaně v poledne, protože dopoledne jsme vyspávali po noci strávené u kompu. Odpoledne na chatu (čti četu) s kamarády, protože setkání - jak my hezky česky říkáme - face to face - by nás mohlo donutit zvednout zadek ze židle. A večer už zase pořádná herní pařba u kompu. S tím je ale naštěstí opět na deset měsíců konec. Do našeho studentského života zase vtrhla adrenalinová zábava - škola se všemi svými nástrahami a hrozbami v podobě zákeřných písemek, diktátů a nevyžádaného zkoušení. Ti, kdož jsou strůjci všeho toho zla - naši učitelé - sice tvrdí, že všechno to trápení podstupujeme proto, abychom byli vzdělaní a připravení pro svá budoucí povolání. Každému studentovi se ale neodbytně dere na jazyk otázka: Je to všechno vůbec ještě nutné v době, kdy máme umělou inteligenci a strýčka Googla, který zná na všechno odpověď? Odpověď zní, bohužel na rozdíl od toho, co si dnešní student nejspíš myslí, ANO - pořád jsme my lidé naštěstí v mnoha ohledech nenahraditelní a pořád o výše zmíněných vymoženostech platí, že jsou dobrými sluhy, ale zlými pány. V mnohém nám mohou pomoci, ale ani zdaleka ne ve všem. Jako malý příklad za všechny může posloužit komunikace člověka s umělou inteligencí, kdy nezřídka tato končí ve slepé uličce, protože umělá inteligence pronese kouzelnou větu: „Nerozumím otázce.“ Trpělivý a až do této chvíle slušně se vyjadřující lidský účastník takové komunikace pak tedy ještě jednou co nejstručněji a nejvýstižněji formuluje svůj dotaz, ale po dalším ujištění umělé inteligence, že stejně nerozumí otázce, se se snahou dovést tento rozhovor k nějakému úspěšnému vyústění rázně rozloučí bez ohledu na to, že je hovor nahráván. Jako opravdu inovativní se teď jeví návrh současných digitálních zběsilců mít občanský průkaz už jen ve svém mobilu. Proč se tahat třeba v létě, když na sobě skoro nic nemáme, s malou nic nevážící plastovou kartičkou, když mohu mít u sebe jen elegantní telefon o standardních rozměrech 16 x 7,5 cm, jehož váha je na rozdíl od plastové kartičky nesrovnatelně větší? Vím, že je to zatím jen návrh a o zrušení OP v tradiční podobě zatím nebyla řeč, ale co není, může být. „Pokrok“ nezastavíš! Proto se stále vší silou přimlouvám za to, abychom měli především co nejvzdělanějšího člověka a veškeré technické vymoženosti mu byly co nejvíce ku pomoci, ale v žádném případě se nesnažily člověka nahradit. Otázkou samozřejmě zůstává, co by mělo být náplní člověčího vzdělávání, aby výsledný produkt - maturant či absolvent jakékoli školy byl do života vybaven takovými vědomostmi a dovednostmi, které mu budou užitečné nejen při výkonu jeho povolání, ale vybaví jej také schopností kriticky myslet, finanční gramotností a uměním slušné a konstruktivní komunikace. Protože ale v činnostech a fungování lidské společnosti existuje značná setrvačnost a mnohdy také zdánlivě neviditelná snaha některých kruhů věci směřovat tam, kam ony samy zamýšlejí, bez ohledu na to, zda to lidem bude ku prospěchu či nikoli, vypadá to, že prosadit ve všech ohledech lidské činnosti tzv. selský rozum, bude během na velmi dlouhou trať. Nezbývá než na konci tohoto malého zamyšlení popřát v duchu popěvku z legendárního filmu Starci na chmelu našim žákům a studentům „... ať na trati se neztratí“ a doporučit jim, aby s chutí nasávali všechny vědomosti, které se jim my učitelé budeme i v letošním školním roce s entuziasmem sobě vlastním snažit dnes a denně ve svých předmětech předávat. Hodně zdaru oběma jen zdánlivě znesvářeným společenstvím - žákům i učitelům - přeje do počínajícího školního roku 2024 - 2025 Elektronka online.

 -jo-

IT doupě

Jak se tvoří web - HTML

Jak už jste se jistě od svých starších členů rodiny a poloviny učitelského sboru dozvěděli, dvěma měsícům volna je opět konec. Každý si je užil po svém - já se třeba začal učit tvorbu frontendu, ve kterém jsem měl značné mezery. A protože má dojná kráva jménem články o sítích vyschla, začínám tímto novou webovou rubriku. Začneme HTML, styly, skripty, a postupně se dostaneme až k Reactu, Next.js, a vrcholu pomyslného frontendového stacku (minimálně do příštího týdne). Tak pojďme na to.

Jak jistě víte, každá stránka je složená z HTML dokumentu, který je zase složený z prvků ohraničených < > a </ >. Každý z nich může mít v sobě vložený libovolný počet potomků (nebo také ne, pokud ho ohraničíme < />), takže prvky můžeme kombinovat a tvořit celkem komplexní struktury. K tomu nám pomohou zabudované prvky jako <p/> pro odstavce, <span/> pro jednoduchý text, <a/> pro odkazy, <button/> pro tlačítka, a nejdůležitější, <div/>, který dělá… nic?<div/> sice nemá žádnou funkci, ale díky tomu jím můžeme jednoduše obalovat prvky a tvořit logické skupiny.

Ještě bych neměl opomenout <head/> a <body/> - má je každý dokument a mohou se vždy použít jen jednou. Do hlavičky se obvykle píší věci, co nejsou na stránce vidět. Třeba odkazy na styly a skripty, metadata pro Google roboty, nebo název webu. Samotná stránka se definuje až v „těle“, právě pomocí některých z více než stovky základních prvků.

Každý prvek má několik atributů, které můžeme nastavovat. Id je unikátní a class zase reprezentuje skupiny prvků. Oba se nám budou hodit při stylování. Pomocí href můžeme nastavit url adresu (užitečné pro odkazy) a eventy jako onclick zase spustí skript, pokud se naplní nějaká podmínka (v tomto případě kliknutí na tlačítko).

Je úplně jedno, v jakém editoru budete web psát. Klidně to udělejte v Notepadu. Třeba Visual Studio Code má pár maker, která vám mohou pomoci. !+Enter vygeneruje celou základní strukturu dokumentu a lorem+Enter zase nějaký výplňový text. Nezapomeňte soubor pojmenovat index.html.

A stránka je hotová. Ještě ale nejste programátoři, protože HTML je programovací jazyk asi tak moc jako Word, do kterého teď píšu. Se surovou HTML stránkou díru do světa neuděláte. Ať se snažíte, jak chcete, vždy budete potřebovat přidat barvičky… a styly. A na ty se podíváme příště. A nejen to neustále omílané CSS. Dnešní kód najdete na https://github.com/dlabaja/IT_doupe pod aktuálním číslem, já se zatím loučím a Informatice Zdar!

 - Jan Dlabaja, 4L

Na jaře tohoto roku se na naší škole konala akce BožeTECH 2024 - odborné přednášky našich bývalých absolventů působících v našich partnerských firmách. V Elektronce online zveřejňujeme postupně rozhovory, které jsme s těmito účastníky uskutečnili. Ve vydání měsíce září si můžete přečíst následující rozhovor.

Jaroslav Černoch - NXP

Jaké byly vaše hlavní motivace pro studium na naší škole? Jaký obor jste studoval?

Studoval jsem obor, který se tehdy označoval jako M, už nevím, jak se přesně jmenoval. Přišel jsem hlavně kvůli počítačům. Já už jsem v té době už počítač měl a bylo to hned jasné. Vlastně jsem nevybíral obor, spíše školu.

Jaká byla vaše první pracovní pozice po absolvování školy?

Po škole jsem byl na civilní vojenské službě na lékařské fakultě v Olomouci. To bylo až po vysoké škole. Pracoval jsem už během studia na vysoké škole, moje diplomová práce se také týkala práce, dělal jsem překladač programovacího jazyka. Takže jsem byl programátor, což se od té doby nezměnilo. Je to skoro neuvěřitelné, že uplynulo třicet let a já pořád pracuji na stejném projektu.

Kolik firem jste vystřídal?

Pouze jednu. Ve třeťáku na vysoké jsem začal pracovat pro českou firmu, kterou pak koupila jiná firma, tu koupila zase jiná firma, ale pořád je to totéž, stejný projekt, stejní lidé.

Řekl byste nám něco o firemní kultuře?

NXP je velká firma, kde se člověk nemusí bát, že mu například nepřijde výplata. Nemusí se bát být sám sebou, mladí i staří. Já tedy nevím, kam se počítat, pořád se cítím, jako bych právě odešel ze školy, i když vím, že to tak úplně není. Chodíme spolu na teambuildingy, sami si je organizujeme. Přijde mi skvělé, že si jako zaměstnanec například můžu odskočit na školu, kde jsem studoval. Já například organizuji v naší firmě masáže, kolegové zase mají například stolní fotbal, posilovnu, myslím si, že kultura ve firmě je dobrá.

Jaké máte ve firmě benefity?

Hlavní benefit je to, jak se člověku v té práci líbí. Stravenek může být libovolně, ale já to beru spíš tak interpersonálně. Když je dobrý tým, vydrží se i bez větších benefitů. Ale ano, benefity máme.

Pracujete tedy jako programátor?

Ano. Co jsem ale zjistil, že to úplně není tak, jak si člověk může myslet, že jednou programátor, navždy programátor. Já občas utíkám na školu, máme kroužek informatiky, což také patří k firemní kultuře. Chci vést kroužek, vedu kroužek. Dál také čím je člověk zkušenější, tím víc řeší, co se bude programovat, než samotné programování.

Co konkrétně nejčastěji programujete?

Já programuji v C++ takový expertní systém pro dokumentaci k našim produktům. Je to vnitřní nástroj k použití ve firmě a zjednodušeně řečeno je to program, kde se píše katalog našich součástek.

Co si pod tím mám představit?

Čipy jsou nejsložitější věc, co lidstvo dokáže vyrobit. Vyrábí je naše firma a dokumentace k nim je vždy složitá, rozhodně to není jedna stránka parametrů. Když si koupíte běžný čip, dostanete k němu 5 000 stránek dokumentace a těch čipů vyrábíme tisíce, takže vytvářet dokumentaci k těmto čipům není jednoduché. Rozhodně to nelze udělat tak, že si člověk sedne a napíše návod. Snažíme se tedy v dokumentaci udržovat pořádek, aby ten, co si produkt koupí, jej dostal tak, aby vše mělo hlavu a patu.

Do kterých společností dodáváte čipy?

To jsou stovky firem po celém světě. Ohledně oborů je to hlavně spotřební elektronika, medicinální technika, může to být i průmysl, roboti, mobily, nabíječky a tak dále. 50 procent odběratelů jsou automobilky. Nemůžeme úplně říkat, kdo přesně od nás tyto čipy kupuje.

Jak vnímáte vývoj vaší náplně práce za dobu, co jste ve firmě?

Řekl bych, že některé principy platily vždy a vždy platit budou. Čím univerzálnější a flexibilnější člověk je, tím lépe se uchytí. Specialista je specialista, ale všeobecný přehled je devíza, která se nikdy neztratí. U programování mi přijde, že se z něj začíná vytrácet řemeslo. Dřív, když byl dobrý programátor, měl vše nastudováno. S nástupem umělé inteligence si myslím, že programátoři vymizí. Zůstanou jen ti analytici, kteří budou říkat, co se bude programovat.

Využíváte na vaší pozici umělou inteligenci?

Hodně se o tom uvažuje, je tam však mnoho legislativních problémů. Když umělá inteligence vytvoří kód, kdo je za něj zodpovědný, jakou má licenci, kdo jej bude servisovat. Další otázkou je, zda můžeme umělou inteligenci nechat programovat naše systémy, které jsou v podstatě tajné, vnitrofiremní. Vždy dochází k jakémusi sdílení kódu mezi strojem umělé inteligence a firmou, a to je něco, co si většina firem nepřeje. Spíše se uvažuje o tom, že bychom si pořídili nějaký klon toho stroje, který bychom měli pouze pro sebe, aby to byl vnitrofiremní, uzavřený systém.

Jak vnímáte umělou inteligenci vy osobně?

Ve mně převládají spíše obavy, nejsem ten, kdo by zářil, že teď nás čeká skvělá budoucnost. Docela se bojím zneužití jak na poli médií, tak na poli útoků, které bude vést někdo mnohem hbitější a chytřejší, než jsou lidé. Je mi však jasné, že to nikdo nezastaví, to je utopie. Svoji roli ve firmě vidím spíše v tom, abych minimalizoval škody. Ale samozřejmě se rád ChatGPT také na něco zeptám.

Co vám pomohlo se jako programátor rozvíjet ve znalostech od doby, co jste ve firmě?

Občas dělám nábory do našeho týmu, a když ke mně přijde uchazeč, největší devíza pro mě je, že si doma hraje. Že je doma nadšený do svého oboru, programuje a pájí. Já jsem byl přesně tento typ. To byl pro mě největší vklad.

Co je pro vás důležité při náboru povahově?

Vždy je pro mě důležité, aby ten dotyčný člověk fungoval jako člověk, protože tým je tým a v našem oboru sóloví hráči prakticky vůbec nejsou. Musí se s ním dát domluvit, musí být vstřícný, pokorný, nejen příjmením, ale i duší.

Co bylo během vaší kariéry největší výzvou, se kterou jste se setkal?

Služební cesta do Ameriky. Vůbec to nesouviselo s oborem, tam se cítím docela sebevědomý, ale já jsem konzervativní typ i v tom, že nerad cestuji. Takže v práci spíše ty postranní problémy.

Jak je důležitá angličtina ve vašem oboru?

Nás učily angličtinu přeučené ruštinářky, takže angličtina byl velký boj, ale v počítačovém prostředí se člověk zorientuje. Angličtina je alfa a omega, ale myslím si, že to je nejmenší problém mladých.

Kdybyste vrátil čas a vybíral si školu, vybral byste si stejnou cestu?

Já jsem zde byl spokojen a důkazem je to, že se sem snažím dostat i svého syna.

Jak je dnes důležité mít při studiu brigády?

Já sám jsem diplomovou práci dělal pro firmu, takže to byla vlastně brigáda, ale nejsem toho příznivcem. Podle mě by bylo lepší, kdyby se studenti věnovali hlavně škole. Vím, že naše firma studenty hodně tlačí do spolupráce, sám mám některé v týmu, ale nejsem toho vnitřním zastáncem. Škola je škola a člověk má být ponořený do knížek a cpát do sebe informace co to jde a ne „rubat dolary“. Já jsem ve škole opravdu usilovně pracoval. Není to moje zásluha, já jsem se s touhle vlastností narodil. Přišel jsem do laboratoře v 7 ráno a v 7 večer jsem se vrátil. Nikdy jsem toho nelitoval a také bych to všem doporučil. Je to jedinečná fáze života, kdy máte spoustu času a mladý mozek, což už se nikdy nebude opakovat.

Co je váš lék proti prokrastinaci? Jak proti ní bojovat?

Nevím, sám s tím občas bojuji, zvláště po době covidu, kdy byl home office a člověk získal mnohé špatné návyky.

Jak vaše firma reagovala na pandemii covidu, válku a aktuální inflaci?

V době covidu byl home office. U nás to bylo jednoduché. Řekl bych, že v našem týmu nebyl téměř žádný rozdíl, skoro si myslím, že ani v produktivitě. Náš obor je jeden z mála, který stoprocentně může takto fungovat, není tady žádný problém. Jinak se teď bojíme hlavně o Čínu a Tchai-wan, protože to je naše oblast zájmu. Máme tam fabriky pro výrobu.

Jak předpokládáte, že se firma bude rozvíjet v dalších letech?

Mikročipy jsou velice fluktuační oblast trhu a myslím, že nikdo neví, jak se trh bude vyvíjet. Elektromobilita je velká výzva, ale nikdo neví, co se stane. Naší strategií je distribuovat produkty mezi mnoho firem v mnoha oborech.

Nabízí vaše firma kariérní růst? Zaplatí vám například nějaký vzdělávací kurz?

Já to mám tak, že co se mi líbí, to mi firma zaplatí. Jinak se mi líbí, že naše firma nabízí růst v profesi. Můžu být stále inženýr, stále programátor a nemusím se stát manažerem. Já bych nerad byl manažerem.

Můžu vědět proč?

Hlavní důvod je problém s work-life balance. Práce s lidmi by mi nevadila, ale mě pořád baví to, co dělám. Vidím, že manažeři pořád píší e-maily, řeší různá povolení, polovinu času jsou na mítincích a to by mě nebavilo. Já jsem rád, že mám stále před sebou nějaké úrovně jako vývojář, programátor.

Měl byste nějaké rady pro studenty?

Není nad zapáleného studenta. Myslím si, že studentský věk není vhodný pro specializaci. Já jsem jako inženýr studoval biomedicínu a přišlo mi to úžasné, ten rozhled. Své mládí jsem strávil v knihovně. Opravdu je potřeba využít mladý mozek.

 Tímto naše redakce děkuje Jaroslavu Černochovi. Rozhovor vedly Simona Šromová a Světlana Lindovská, zapsal Jakub Křížan.

Ledová past

Kapitola 3 - rekruti - pokračování

Tom si prohlížel regály. V ruce otáčel zdobenou polní lahev. V obchodu bylo spoustu zajímavých věci, možná ani nechtěl vědět, jak se sem dostaly. Sam právě zdejšímu majiteli nabídl, aby se přidal k odboji. Obchodník nabídku bez váhání přijal. Byli už na odchodu, když se náhle Tomovi ozval Leo.
„V ulici je několik nepřátel, kryjte se!“
Tom si rychle jeho slova uspořádal v hlavě.
„Všichni za pult!“ rozkázal.
Popadnul zmateného obchodníka a skryli se. Několik vteřin poté se ozvala střelba. Sklo se roztříštilo. Dveře proděravělo několik projektilů. Z venku byly slyšet kroky dronů.
„Možná hned tak nepůjdeme,“ řekl Sam.
Bill otevřel přihrádku pod pultem. Vytáhl z ní dvojhlavňovou brokovnici a jedna krabička s náboji mu zmizela v kapse.
„Jo, ale vezmeme s sebou aspoň několik těch parchantů.“
Nabil zbraň. Tom informoval odstřelovače.
„Leo, pusť se do nich.“
„Rozkaz, šéfe,“ ozvalo se radostně.
Dovnitř něco dopadlo. Kutálelo se to po podlaze.
„Pozor, granát.“
Ozval se výbuch. Tom se stihl skrčit, otevřít pusu a zacpat uši. Přesto slyšel slabé pískání. Okolní zvuky byly tlumené. Ještě otřesený výbuchem vykoukl zpoza rohu pultu a několikrát vystřelil. Před okny byly postaveny štíty. Kulky se přes ně nedostaly a odrazily. Sam i Bill na tom byli o něco hůř. Zdálo se, že se včas nekryli. Z venku byl slyšet rachot, jak se jeden z pěšáků skácel k zemi. Odstřelovač začal plnit rozkaz. Tom znovu vykoukl a zastřelil jednoho z dronů, který se neopatrně rozhlédl, když vyhodnocoval, co se stalo. Droni prorazili dveře. Dva vstoupili dovnitř, ukrytí za štíty. Postavili je na zem a začali střílet. Celá stěna za pultem se během chvilky proměnila v cedník. Tom se vyklonil a pokusil se jednoho z nich zasáhnout. Štít však projektil znovu odrazil.
„Jdu ti pomoc, Tome,“ ozval se Sam.
Zvedl se, opřel zbraň o pult a začal střílet. Jeden projektil ze salvy zasáhl drona za štítem. Zhroutil se na zem. Jeho místo však rychle nahradil další.
„Tome, musel jsem se začít přemisťovat, pátrací droni mě začali hledat. Sundal jsem tři,“ ozval se Leo.
„Rozumím.“
Bill zatřásl hlavou. Popadl brokovnici. Vykoukl zpoza rohu a vystřelil. Sprška broků se zastavila o kovový štít. Jeden z dronů vnikl dovnitř oknem. Zaútočil. Tom pohotově stáhl Billa k zemi.
„Drž se při zemi, mrtvej budeš k hovnu.“
„Jasný,“ přitakal Bill.
Tom se pokusil drona zasáhnout. Zastihl ho v momentě, kdy přebíhal za bližší kryt. Dvě rány pěšáka zasáhly do těla. V běhu se zřítil k zemi.
„Same, potřebujeme nějakýho pátrače.“
Sam se skrčil. Z kapsy vytáhl smarthack a začal se nabourávat na jednoho ze zachycených pátračů. Zařízení jich hlásilo více, než obrazovka dokázala pojmout. Byly jich zde desítky.
„Bille, dej mi brokovnici.“
Tom si od prodavače vzal zbraň a znovu vykoukl. Oba pěšáci za štíty ho však zasypali palbou, a tak si útok rychle rozmyslel. Drželi je v šachu.

Samovi se mezi tím podařilo nabourat do systému. Teď mohl jednoho z pátračů ovládat. Na zařízení se objevil jasný obraz. Okno videa bylo rozděleno na hexagonové segmenty, části obrazu bez pohybu byly potemnělé, naopak ty, kde byl čilý ruch, červeně pulzovaly. Shlížel z výšky na ulice. Dron byl zhruba dvě stě metrů nad táborem a v jeho okolí létalo několik dalších.
„Uvidíme, co umíš,“ zašeptal, když na obrazovce zvolil směr letu.
Pátrací dron byl složen ze tří šestiúhelníkových černých plátů, celkem o rozměru zhruba jednoho metru, vybaven sítí skenerů, kamer a lehkým střepinometem.
Sam zadal příkaz k útoku. Střepinový kanon neslyšně zaměřil cíl a program propočítal trajektorii. Vzduchem prosvištěly lesklé střepy a přesně zasáhly druhého pátrače. Jeho motory přestaly pracovat a ujala se ho gravitace. Jiní dva pátrači se na Samem ovládaného drona zaměřili, jejich senzory zaznamenaly jeho útok a vyhodnotily jej jako nepřátelský.
„Dáme si malou honičku,“ spustil hacknutého pátrače k zemi.
Motory běžely na plné obrátky, klesal stále rychleji. Na obrazovce se mihla první dávka střepů, pronásledovatelé zahájili palbu. Zem pod ním se přibližovala, už i viděl ulici, ve které se nacházel Billiho krámek. Připravil se a na poslední chvíli, zhruba deset metrů od země, drona zvedl nahoru, přímo proti jeho pronásledovatelům. Oba pátrači se mu pokusili vyhnout a následně se jeden rozdrtil o zem a druhý zavadil o stěnu budovy. Sam drona obloukem otočil a namířil si to ke dveřím obchodu. Před nimi stáli za štíty dva pěšáci, kteří stříleli do místnosti. Zvýšil rychlost drona na maximum a narazil do nich.

Ozval se mohutný náraz. Obraz vypadl a spojení se přerušilo. Velké štíty a droni, kteří stáli za nimi, byli vmrštěni do místnosti. Pokroucené zbytky pátrače se syčením obvodů zůstaly ležet ve vchodu.
„Cesta je volná,“ prohlásil Sam.
„Jdeme.“
Vykročili z krytu pultu a vydali se mezi regály. Tom zahlédl venku další dva černé drony za štíty, které byly postavené před transportním vozidlem. To zatarasovalo průchod ven z ulice. Museli najít jinou cestu. Druhou stranu ulice přehrazovala cihlová zeď. Ta by šla přelézt, za předpokladu, že nebudou mít nepřátele v zádech. Potřebovali krytí. Tom zpod bundy vytáhl oba kouřové granáty, jeden podal Samovi.
„Uděláme si clonu před vozidlem, poté přelezeme zeď!“
Odjistili pojistky a současně je vrhli. Granáty dopadly kus před velké štíty. Kouř se začal rozptylovat. Vyčkali, a když se celá ulička zahalila šedou clonou, vyrazili z obchodu směrem ke zdi. Tom udělal Billovi stoličku. Ten se díky ní vyškrábal nahoru a přelezl zeď. Potom Sam. Když vylezl nahoru i on, pomohl vylézt Tomovi. V průběhu jeho přelézání na druhou stranu zpoza kouře vylezl dron. Zamířil samopalem, zbraň zaštěkala. Tom pohotově seskočil dolů a nad jeho hlavou prosvištěla sprška zářivých kulek. Ze vzduchu se začali snášet další pátrači.
„Za mnou,“ zařval a rozběhl se směrem k nejbližšímu únikovému kanálu.
„Teď rovně, na další křižovatce doleva,“ ozval se Carl najednou.
Běželi, co jim nohy stačily. Míjeli lidi, kteří se na ně vyděšeně dívali. Uhýbali a uskakovali jim z cesty. Ve vzduchu létali pátrači. Několik střepů prosvištělo Tomovi kolem ucha. Zahnuli podle instrukcí doleva. Vběhli do tenké ulice kryté střechami. Přeskočili několik beden a popelnicí.
„Dostanete se na rozcestí, jděte znovu vlevo. Poté vlezete prvním vstupem do kanálu,“ navigoval Carl.
Přesně jak řekl, cesta se rozdvojila. Zahnuli doleva. Probíhali dlouhou ulicí. Když se Tom ohlédl, viděl několik pátračů, kteří je pronásledovali. Událost, která se odehrála před sedmi lety, se opakovala. Sevřel se mu žaludek. Cesta vedla pořád dál, připadalo mu, že ulice je nekonečná. Jeho děsivá vzpomínka se vrátila. Jediné, co jim zbývalo, bylo běžet. Narazili na několik křižovatek, ale žádný kanalizační vstup. Na cestu před nimi dopadaly stíny dronů ve vzduchu. Byly přímo nad nimi. Náhle zpozoroval kanalizační otvor. Zpoza uličky vyběhli tři ozbrojení muži. Začali útočit na pátrače. Byli to další agenti odboje. Několik pátračů se pod jejich palbou zřítilo. Jeden z mužů otevřel kanalizační poklici a mával na ně.
„Běžte, rychle.“
Začali slézat po žebříku dolů. Muži hned za nimi. Poslední přisunul poklici a uzavřel průlez. Když slezli dolů, Bill si dal ruce na kolena a začal nabírat vzduch do plic. Nebyl to žádný zdatný sportovec. Jeden z mužů k Tomovi promluvil.
„Leo nás informoval, že máte potíže, šli jsme vám na pomoc. Mezi tím jste se však dostali z budovy a začali prchat. Carl nám potom řekl vaši trasu, a kam míříte.“
„Zase ten Carl,“ oddychnul si Sam.
„Měli bychom pokračovat, můžou sem poslat hlídky,“ sdělil Tom.
Vydali se hlouběji do stok. Na páchnoucí temné a vlhké prostředí byli zvyklí, Bill však ne. Mžoural do tmy okolo a zacpával si nos. Při každém sebemenším zvuku, ať to bylo šplouchnutí nebo jeho vlastní kroky, se ohlížel, jestli je někdo nesleduje. Tom si od něj vzal svoji pistoli a brokovnici mu po zvážení vrátil.
„Kam to vlastně jdeme?“ zašeptal obchodník.
„Do naší základny. Je ukryta hluboko v tomto komplexu. Před Temným řádem jsme zde v bezpečí. Původně zde byla vojenská zbrojnice, kterou armáda zhotovila při stavbě města. Když to zde Temný řád obsadil, ukryli jsme se uvnitř. Naše základna je teď mnohem větší než na počátku. Vydrží i několikadenní obléhání,“ ujal se výkladu Sam.
Jeden z Odbojářů dodal.
„Temný řád nemá stoky zmapované. Žádný jeho člen se nedostal k základně ani na pět set metrů. To je v kanalizacích velká vzdálenost plná nástrah, zatáček a křižovatek. Kdyby se nějaká skupina pěšáků k základně přibližovala, naše hlídky jí zlikvidují.“
„Hustý,“ okomentoval Bill.
Po rozhovoru došli na velkou křižovatku a pokračovali po ní rovně. Cesta se několikrát rozvětvila, ale oddíl šel pořád po hlavní trase.

Nakonec došli do trojúhelníkovité místnosti. Uprostřed byla nádrž plná až k okrajům zkalené vody. Z počátku se místnost zdála být slepá, Tom však věděl, že ve stěně jsou zabudované velké pancéřované dveře, zamaskované betonovým nástřikem. Naproti vchodu byl také nenápadný výstupek, to byla zamaskovaná střílna. Když postoupili dál, dveře se začaly otevírat. Vojáci uvnitř střílny potvrdili jejich příchod. Bill nevěřícně hleděl na velký průchod, který dveře odkryly. Sam ho poplácal na zádech.
„Vítej na základně, Bille.“

 - Jan Balošák

Studentská rada

Vážení čtenáři časopisu Elektronka online,
na naší škole působí Studentská rada, která je nezávislým, samosprávným a plně demokratickým orgánem při VOŠ a SPŠE Olomouc. Jejím hlavním cílem je, aby se žáci a studenti na škole cítili co nejlépe, mohli se účastnit nejrůznějších akcí, mohli se dále rozvíjet a v neposlední řadě, aby byl vyslyšen jejich názor. Rada pravidelně s vedením školy a předsedy předmětových komisí probírá návrhy a změny v prostředí školy a výuky. Zde je odkaz, pod kterým naleznete další informace a zápisy z jejího jednání:
https://spseol.cz/zajmova-cinnost/studentska-rada

Velmi si vážím aktivity žáků a studentů zapojených do činnosti Studentské rady a přeji nám všem, aby její činnost přispívala k dalšímu rozvoji naší školy.

 Ing. Josef Kolář, ředitel školy

Pranostiky na září

• Teplé září - dobře se ovoci i vínu daří.
• Na dešti v září rolníku moc nezáleží.
• Zářijový déšť polím potrava, zářijové spršky pro víno otrava.
• Po hojných deštích v září osení zimní se podaří.
• Podzimek bohatý na mlhu věští v zimě mnoho sněhu.

Redakční rada: Jan Dlabaja, Jakub Křížan, Jan Balošák, Ondřej Langer

Webové zpracování: Daniel Hut

Jazykový dohled: Mgr. Oto John

Úvodník

V červnovém úvodníku loňského roku jsem věnoval pozornost blížícím se prázdninám a zároveň jsem nabádal všechny k opatrnosti při veškerých prázdninových aktivitách, aby nikdo nedoznal úhony a všichni se v pořádku s novými silami vrátili do školních lavic, plni zážitků a chuti pronikat do tajů jednotlivých předmětů. Pohled dopředu stejným směrem by byl tedy pouhým mlácením prázdné slámy, a proto věnuji tento úvodník spíše pohledu zpět, a sice ohlédnutí za nedávno uskutečněnými oslavami 60. výročí trvání naší školy.

Zatímco současní žáci těžili z pátečního termínu konání celodenní volno, bývalí absolventi neváhali urazit i značný kus cesty, aby se do školy, kterou někteří absolvovali již hodně dávno, jiní třeba jen před několika lety, podívali a zjistili, co je tu nového. Dozajista se nestačili divit, protože vybavení učeben nepoznali ani ti, co na škole maturovali teprve nedávno, o těch, kteří svým věkem překračují počet let trvání školy, ani nemluvě. Nepoznali vybavení učeben měření, dílen a o existenci mnohých dalších výukových prostor nemohli z toho, jak si školu pamatovali z dob svých studií, tušit zhola nic. Technický pokrok si vyžádal zřízení zcela nových učeben a je nespornou výhodou neživé hmoty, že ji lze při existenci invence, píle a financí renovovat. Totéž bohužel neplatí pro hmotu živou, tedy absolventy samotné i učitele na škole působící. I přes devastující vliv zubu času se absolventi, kteří se na oslavu výročí sjeli ze všech koutů republiky, navzájem vždy poznali, a se svými ročníkovými souputníky se nadšeně vítali. Společně pak vzpomínali na svá tehdejší alotria, která ve svém studentském věku zcela přirozeně občas vyvedli, a samozřejmě také na kantory, kteří se ze všech sil snažili předat jim důležité znalosti, jejichž význam mnozí absolventi docenili právě až s odstupem času a se získanými životními zkušenostmi. Aby návštěva absolventů nebyla omezena jen na pouhou prohlídku školy, čekalo je ve školní jídelně pohoštění, dále velmi atraktivní hudební produkce živé swingové kapely a příjemným překvapením pro mnohé absolventy byla také možnost setkat se zde s učiteli, kteří sice na škole již dávno nepůsobí, ale ve své době byli těmi klíčovými, kteří spoluvytvářeli tuto vzdělávací instituci a ve vzpomínkách absolventů zaujímají nezastupitelné místo právě tím, jak vyučovali a jakými byli osobnostmi. Jako malou upomínku na školu, jak vypadá dnes, a na to, jakým předmětům se zde nyní vyučuje, si mnozí účastníci tohoto pátečního slavnostního setkání domů odnesli Almanach 2024, který jsme jako škola k 60. výročí své existence vydali. Je jen škoda, že obsah almanachu se musel v současné době obejít bez podrobného seznamu všech absolventů po jednotlivých ročnících od vzniku školy po současnost, protože zveřejnění takového přehledu nynější legislativa z důvodu ochrany osobních údajů bohužel neumožňuje.

Z ohlasů, které následně na naši školu prostřednictvím sociálních sítí doputovaly, je zřejmé, že oslava byla přijata všemi zúčastněnými velmi kladně a je tedy více než žádoucí všem, kteří se na organizaci této akce jakkoli podíleli, vyslovit velké poděkování a věřit, že další oslava kulatého výročí existence VOŠ a SPŠE nezůstane věhlasu té právě proběhnuvší nic dlužna.

 -jo-

IT doupě

Jak funguje Internet - Routing

A je to tady. Všechna témata CCNA 2 jsme si již prošli. Umíme kromě teorie Internetu nastavit switch, VLAN, STP, Etherchannely, DHCP, FHRP, vše zabezpečit a ještě poslat vzduchem. Teď je ještě potřeba to dostat nějak ven. Router mně osobně vždycky připadal jako magická černá krabička, ale jak sami brzy zjistíte, i směrování paketů má svůj systém.

Začněme tím, jak router k IPinám přijde. Ví totiž jak o připojených sítích, tak i o těch, které jsou připojeny do nich - něco jako přátelé přátel na Facebooku (pokud ještě někdo ví, co to je). Pokud adresy nenastavíte staticky na konkrétní interface nebo vzdálenou síť, router si je může zjistit sám pomocí protokolů OSPF a EIGRP. Takto všichni komunikují mezi sebou a navzájem si sdílí informace ze svých směrovacích tabulek. Pokud by router dostal od dvou protokolů stejnou IP, může se řídit podle prioritní tabulky, která každému z nich přiřadí cenu (administrativní vzdálenost). Nejnižší mají statické a přímo propojené cesty, nad nimi jsou pak všechny dynamické protokoly.

Když už má router tabulku, může začít třídit pakety. Vezme přijatou IP adresu, odřízne z ní podle masky hostitelské bity a porovnává. Bity porovnává od začátku a jakmile dojede na místo, kde se neshodují, ukončí porovnávání a přiřadí adrese v tabulce skóre. No a ta, která ho má nejvyšší, bude patrně vhodná destinace.

Někdy se ale také stane, že žádná adresa nemá jedinou shodu. V tom případě můžeme nakonfigurovat default route. Ta funguje jako žolík, zapisuje se jako 0.0.0.0/0 (IPv4) nebo ::/0 (IPv6) a zaručuje, že paket bude mít vždy cestu poslední záchrany. Její využití je hlavně u portu vedoucího k poskytovateli Internetu.

No a to je nejen z routingu, ale vlastně i z CCNA2 kurzu všechno. Pár informací bych k tomuto tématu ještě měl, ale nepřišly mi natolik důležité, aby kohokoliv zajímaly. Jediné, kde byste je opravdu použili, jsou nejspíš Cisco testy. A když už o nich mluvím, nezapomeňte si je příští rok udělat, a nebo si alespoň přečtěte moje starší články. Díky za pozornost, užijte si léto a v září snad zase informatice Zdar!

 - Jan Dlabaja, 3L

Dne 22. 3. 2023 se na naší škole konala akce BožeTECH 2023 - odborné přednášky našich bývalých absolventů působících v našich partnerských firmách. Tento měsíc vám přinášíme rozhovor s naším studentem Martinem Jano.

Martin Jano - Divelit

Jaké byly vaše hlavní motivace pro výběr studia na naší škole?

Studoval jsem obor technické lyceum na střední škole. Primárním důvodem bylo asi to, že mě ve fyzice bavila elektrotechnika. Přemýšlel jsem, kam jít, hrál jsem si s myšlenkou ekonomky či gymnázia, ale nakonec jsem si řekl, proč nezkusit technické lyceum. Mnoho lidí mě odrazovalo, že na to nemám, tím jsem se ještě více utvrdil v tom, že tam půjdu.

Jaká byla vaše první pozice po absolvování školy?

Já jsem si říkal, že půjdu dál studovat obor humanitního zaměření, ale nedostal jsem se, což byl pro mě docela šok. Rok předtím už jsem brigádně pracoval ve výrobě, a tak jsem znovu nastoupil s tím, že se nějak vyřeší vysoká škola, ale v září už jsem podepisoval smlouvu na hlavní pracovní poměr na pozici operátor výroby.

Na jaké pozici jste v tuto chvíli? Jaký byl váš kariérní růst?

V současné době pracuji jako A&D inženýr ve vývoji. Ten růst byl docela zásadní. Rok jsem byl ve výrobě a potom jsem až do roku 2018 dělal na kvalitě, od základního operátora kvality až po lídra toho týmu kvality. Později jsem se přehoupnul na projektového inženýra a z produktového na vývojového inženýra. Samozřejmě to bylo na úkor všeho možného, sebralo mi to spoustu času.

Máte ještě nějaký dlouhodobý cíl, kterého byste chtěl dosáhnout?

Nemám, myslím si, že jsem tak nějak u stropu. Zkusil jsem si i vedení týmu a úplně se tam nevidím. Už jsem se tak nějak, jak se říká, zakonzervoval a jsem spokojený. Čekám, že s přibývajícím věkem zase budu spíš chtít mít víc pohodu.

Co je náplní vaší práce? Jak vypadá váš pracovní den?

V tuto chvíli mám už zaběhnutý produkt, který je na trhu již 20 let, takže my už se snažíme spíš řešit problémy, které nastanou při výrobě z pozice toho designu. Zároveň se snažíme implementovat nové výrobky nebo nové komponenty, které na tu pumpu navazují. V tuto chvíli je to hodně o testování, vylaďování, nových návrzích a hledání řešení problému v té dané výrobě. Poslední dobou je to pro mě hlavně laboratoř. Testování, testování a testování, ať už z pozice elektroniky nebo mechaniky.

Koho ve firmě vnímáte jako největšího odběratele?

Jelikož jsme rozdělení na divize, tak pro naši divizi je to ASML, což je nizozemská top firma na výrobu strojů pro mikročipy.

Jaké výhody vám zaměstnavatel nabízí? Jsou pro vás atraktivní?

Je to zajímavé. Zkusil jsem si tam jiný svět. Je to tak, že každý má svou práci, každý je za ni odměněn tak, jak má být, a přistupuje se k ní velice profesionálně. Největším benefitem je to, že jsem i jako absolvent střední školy dostal možnost být na pozici, kde by jinak byl spíše zkušený absolvent vysoké školy. Dávají šanci všem lidem v každé době. Středoškoláci dostávají šanci se „vyšvihnout“, zároveň můžu dělat i ty věci kolem, které mě baví, například spolupráci se školou a i za to budu odměněn.

Firma Edwards nabízí podporu pro profesní a osobní rozvoj. Využíváte této podpory? Snažíte se vzdělávat i mimo prací?

Vzdělávám se spíš už jen v práci. Období, kdy jsem se musel samovzdělávat i mimo práci, za těch 12 let už minulo.

Jak dlouho jste ve firmě a jak za tuto dobu vidíte vývoj?

Ve firmě jsem od roku 2022. Vývoj je poměrně zásadní, musíme vyvíjet a uvádět na trh nové výrobky. Za tu dobu přišlo mnoho nových produktů, různá vylepšení. Musíme reagovat na trh a přizpůsobovat se. Stále chodí nové projekty. Ale vidím to i já, hlavně z pohledu produktového inženýra, kdy pořád testujeme v laboratořích. Ve výrobě je ten vývoj pomalejší, protože laboratoře musí být několik let před výrobou, abychom ty produkty do výroby dodávali funkční.

Na jakých úspěšných projektech jste se podílel?

Projekt většího rozsahu za sebou ještě nemám, momentálně pracuji na implementaci měniče pro motor, to bude asi největší projekt, ale ten stále běží. V předchozích firmách to byla například implementace stroje za 8 milionů korun. Celkově by se tak dal nazvat i můj kariérní postup, kdy jsem začal navrhovat produkty dané firmy a byl jsem schopen se dostat na takovou úroveň, abych mohl být partnerem pro vývoj v Itálii. Tyto projekty pro mě byly klíčové.

Znamená to, že jste mohl díky práci cestovat?

Ano. Současná firma to taktéž nabízí, ale i v předešlých firmách jsem cestoval. Například jsem často jezdil do Milána za účelem komunikace s tamní centrálou.

Jak dlouho trvá takový projekt?

V aktuální firmě může trvat klidně půl roku až rok. V předešlých firmách to mohlo být i v rámci čtvrt roku, bývalo to rychlé. Vždy to záleží na objemu práce a velikosti daného produktu. V současné době jsou to velice sofistikované produkty, vakuové vývěvy, v předešlých firmách to byly jednodušší záležitosti.

Jak vaše firma využívá umělou inteligenci? Jak jí můžete využít přímo vy?

My umělou inteligenci využívat v podstatě nesmíme, ale řekněme, že nesmíme využívat tu, co je volně dostupná na internetu, protože by se mohla dostat ven citlivá data. V našem odvětví je velké množství patentů a je potřeba je chránit. Máme člověka, který tuto oblast zastřešuje, a máme interní uzavřený systém, který můžeme používat. Nikdo se tam nedostane z venku.

Takže máte nějaký svůj model umělé inteligence?

Máme v podstatě to, co má každý, ale je to uzavřené. K tomu se přidávají nějaké další moduly, které potřebuje firma.

Jak vnímáte souvislost své práce a toho, co jste se naučil na škole? Jaké znalosti ze školy využíváte?

Pro mě je těžké něco využít, protože jsem ihned po škole přešel od elektra spíše ke strojařině, takže jsem se učil tento obor. Později jsem přešel k výkresům a k modelování, takže opět spíše strojařina a v současné době se opět vracím i k tomu elektru. Takže to, co v té hlavě někde vzadu je, se musí dostat zpátky, a musím si to oživit. Máme kvalitní oddělení elektra, které mi v této oblasti pomáhá, takže se opět snažím do toho dostat. I když jsem v některých případech spolupracoval s tím elektrem, tak teď už si zase mnoho věcí dělám sám.

Kdyby se absolvent rozhodoval mezi strojařinou a elektrem, co byste mu poradil? Jak to vidíte z praxe?

Jako velmi dobrý start bych bral jít do kvality a zkusit si něco mezi tím, ale spíše k té strojařině, protože kvalita je vesměs o měření. Zároveň je ale důležité i to elektro. Později člověk najde rovnováhu a najde si pozici, která mu vyhovuje. Takže z mé zkušenosti je lepší začít strojařinou, potom se vrátit k elektru a nakonec najít pozici tak akorát mezi tím. Já mám v současné době obojí, ale mám nevýhodu, že jsem elektro trochu upozadil, takže jsem některé věci musel složitěji vytahovat.

Jaké trhy Edwards obsluhuje?

My máme výrobní závody po celém světě. V Americe, v Číně, v Evropě. Takže obsluhujeme celý svět, naši vývěvu najdete jak v České republice, tak například v Samsungu v Koreji.

Jaké odvětví, pro která dodáváte, je nejvíce zastoupeno?

Děláme v podstatě pro tři odvětví. Vědecké vývěvy, tam jsou to spektroskopy či mikroskopy, takže taková menší divize. Potom je poměrně velká divize industriální, to jsou odplynovací stroje, obrovské vývěvy při lití železa. Nejvíce na vzestupu je pak divize polovodičů, kde dodáváme například pro ASML, Intel či Samsung, všechny firmy, co vyrábějí nějaké čipy.

Jak se firma Edwards snaží o to, aby nezatěžovala životní prostředí?

Já budu mluvit za Lutín. Tím, jak přišla krize, v podstatě navýšení cen, se začalo řešit, co s tím. První větší projekt, který teď startuje, je zastřešení parkoviště a pokrytí solárními panely, zároveň se snažíme sbírat a zpětně využívat zbytkové teplo. Firma se snaží, aby závod byl co nejvíc soběstačný. Každou možnost, kterou lze využít znovu, se snažíme využít. Investujeme do toho nemalé peníze a snažíme se zároveň odstřihnout od plynu.

Máte nějakou radu pro absolventy?

Já si osobně myslím, že je důležité v první fázi dobře zvolit vysokou školu. Pokud se studium necítí, je důležité pokusit se vejít do pracovního procesu a nebát se toho, nebýt v pozadí, naopak se snažit dostat dopředu. Pokud se člověk bude snažit, vyjde to.

Kdybyste se teď rozhodoval, šel byste na vysokou školu?

Asi ne, já jsem bojoval s matematikou a znovu bych do toho nešel.

 Tímto naše redakce děkuje Martinovi Jano. Rozhovor vedl a zapsal Jakub Křížan.

Ledová past

Kapitola 3 - rekruti - pokračování

Bez dalších potíží dorazili na adresu. Přistoupili k domu a zaklepali na dveře. Chvíli se nic nedělo, pak Tom zahlédl, jak se v okně skoro neznatelně rozhrnuly žaluzie. Majitel domu byl uvnitř a sledoval je.
„Asi tu není,“ řekl Sam.
„Ale je, sleduje nás z okna,“ odpověděl tiše Tom a zaklepal znovu.
Musel zaklepat ještě dvakrát, než se nakonec zevnitř ozvaly kroky a vrzání prken. Dveře se pomalu otevřely. Stál za nimi zarostlý muž v šedé pracovní kombinéze. Měl velké tmavé fousy a neupravené vlasy. Oba si prohlížel nedůvěřivým až nepřátelským pohledem. Tom si všiml, že levou ruku měl schovanou za dveřmi. U takového člověka byste očekávali, že tam mohl schovávat baseballku nebo sekeru.
„Co chcete?“ zeptal se muž hrubým hlasem.
„Potřebovali bychom s vámi mluvit,“ odpověděl Sam.
„A o čem?“ zabručel muž pohrdavě a napřímil se tak, že svou mohutnou postavou zablokoval celé dveře.
„Temný řád přímo nesnášíte, že?“
„Co to je sakra za kreténskou otázku, samozřejmě, že ho nesnáším, kvůli němu je tohle všechno,“ vybuchl muž rozzuřeně a rozmáchl přitom rukou.
„Kdybych se na tohle zeptal někoho jiného, neodpověděl by mi, protože se bojí,“ vysvětlil Sam.
Muž si odfrkl a s křupnutím zatnul pěst.
„No, to je smutné, ale co já s tím.“
„Můžeme vám nabídnout práci, při které byste mohl proti Temnému řádu něco podnikat. Nebudete jen sedět a přihlížet. Dokud ji však nepřijmete, nemůžeme říct, kdo jsme.“
Muž pozvednul husté obočí a podrbal se na zarostlé bradě.
„O vás jsem slyšel, vy jste z odboje, že? “
Sam rozpačitě rozhodil rukama. Muž pokračoval.
„Rád bych vaši nabídku přijal, ale hlídky mi jdou po krku. Pomohl jsem jednomu známýmu, když byl v maléru. Při tom jsem zlikvidoval dva drony. Hned, jak vyjdu z domu, první hlídka mě zastřelí nebo vezme do vazby.“
„Můžeme vám zajistit eskortu, pošleme k vám dva ozbrojené agenty a pokusíme se vás přesunout. Na střeše budeme mít odstřelovače. Přijímáte nabídku?“
„Tak pokud to uděláte takhle,“ řekl muž a větu nechal nedokončenou.
„Takže?“ zeptal se Sam, „Chci slyšet jasné ANO nebo NE.“
„Ano, přijímám vaši nabídku.“
Tom z kapsy vytáhl bloček a utrhl z něj jen kousek papíru, na který už dnes potřetí napsal souřadnice.
„Za necelé dvě hodiny za vámi přijdou dva naši agenti. Zde jsou souřadnice místa, kam poté půjdete.“
„Zapamatovat a potom zničit, doporučuji spálit nebo sníst, myslím, že Tomovi na to ukápla kapka brandy,“ spiklenecky mrkl na právě naverbovaného nováčka Sam.
Muž zavřel dveře, zatímco studoval list. Sam si promnul ruce a šibalsky sdělil.
„Tak, to bychom měli.“
Nyní již zbývala poslední adresa, vydali se tedy k ní. Ve zdejších ulicích bylo oproti zamořeným čtvrtím živo. Míjeli lidi ve špinavých obnošených pláštích. Před domy postávali kuřáci. Kvůli jejich pronikavému kašlání se Tom obával o jejich plíce nebo alespoň to, co z nich zbylo. Ve slepé uličce si několik dětí kopalo s míčem. Tedy Tom to považoval za míč, ale bylo to jen cosi, co vytáhli z popelnic. Došli na křižovatku a zahnuli doprava. Cesta je zavedla do malé ulice. Její konec byl přehrazen cihlovou zdí, několika bednami a sudy. Na každé straně bylo pár domů, které stály těsně vedle sebe. Tom však našel pouze jedny průchozí dveře. Ostatní byly zabedněné nebo zazděné. Přešli ke dveřím. Po obou stranách se vyjímala velká výlohová okna, ta se v táboře vídala málo. Tom si málem nevšiml nenápadného šedého nápisu Billiho krámek.
Když vstoupili dovnitř, na jejich příchod upozornil pronikavě cinkající zvonek nade dveřmi, jako stará krákající vrána. V malé čtvercovité místnosti stálo několik stojanů a regálů. Přímo naproti vchodu byl dlouhý pult. Seděl za ním mladý chlapík se jmenovkou Billy, zřejmě majitel obchodu.
„Dobrej, pánové, co vám mohu nabídnout?“ přivítal je.
Sam se znovu chopil výkladu. Tom si začal prohlížet zboží v regálech. Byla to směsice všeho možného. Starého, několikrát zašívaného oblečení, nábytku, který zřejmě někdo pohodil na smetišti nebo ulici, potřeb do kuchyně, jako jsou vařečky, pánve, mísy…
Tom si nemohl nepovšimnout krabiček cigaret, které měly velice pronikavou žlutou barvu, vystavených za pultem, zřejmě se jednalo o vysoce kupované zboží. Proč byli za pultem, a ne v regálech jej napadlo ihned. Kuřáci by je jinak kradli. Postoupil k vedlejšímu regálu. Nejvíce jej zaujalo patro, na kterém bylo vyskládáno několik krabiček. Jejich obsah byla směsice různorodých součástek. Z elektroniky, aut, zámků.
„Můžu se podívat?“ prohodil.
Obchodník horlivě přikývl.
„Jistě, pane.“
Tom se prohrábl jednou z krabic. Sam začal vysvětlovat:
„Tady s Tomem hledáme nějaký zajímavý zboží. Poradili nám, ať zajdeme k vám.“
Muž na něj pohlédl.
„Jaký by to přesně, pane, mělo být?“
„Říkejte mi Sam.“
„Dobře, Same, mám tu toho spoustu, musíš být konkrétní.“
Tom v průběhu jejich rozhovoru našel mezi součástkami jednu zbraňovou. Jednalo se konkrétně o pružinku spouště.
„Co kvéry, máte?“ zeptal se Sam.
Muž náhle zkameněl. Jeho úsměv se proměnil v nic neříkající výraz.
„To se dotyčný, který vás sem poslal, asi spletl, jelikož podle vyhlášky Temného řádu mají lidé zakázáno obchodovat se zbraněmi,“ řekl suše.
Sam se pousmál, přesně věděl, jakou hru s ním muž hrál. Tom zase věděl, že kromě zbraní Temný řád zakazoval prodej medikamentů a potravin. Tyto věci obstarával sám, aby měl nad lidmi kontrolu. Daly se koupit za potravinové lístky, které byly přidělovány začátkem každého týdne.
„Myslím si, že ne,“ řekl tichým tónem Sam a mrkl na něj, „spíše to vypadá, že vy nás považujete za agenty Temného řádu, nemám pravdu?“
Obchodníkův kamenný výraz povolil. Stále však byl ostražitý.
„Tohle zní přesně jako otázka, kterou by agent položil. Já vám odpovím a prásk. Jsem buď mrtvej, bez obchodu nebo potravinových lístků na nadcházející měsíc.“
Do hovoru se náhle vložil Tom, jelikož mu připadalo, že takhle tu budou celou další hodinu.
„Dobrá, nebudeme tady dál hrát tohle divadýlko. Ty máš zbraně, ale pro ty tu stejně nejsme, takže popojedeme.“
Obchodník na něj tázavě pohlédl.
„Tak proč jste se tedy ptali, jestli je nemám?“
„To byla jen kontrolní otázka. Chceme vám nabídnout práci v organizaci, která bojuje proti Temnému řádu.“
Muž na něj nevěřícně hleděl.
„To jako fakt?“ tázal se vzrušeně.
„Ano, naše nabídka vám zajistí bezpečí, jídlo a práci, která bude pro svět užitečná. Přijmete nabídku? “
„No jasně, sakra!“ vykřikl Bill.

Leo se opíral o studenou zeď komína. Odstřelovací pušku měl rozloženou a opřenou o střechu. Sledoval temný tábor kolem. Na chvíli se znovu zahleděl do zaměřovače. Letmo prohlédl celou ulici. Tom i Sam teď byli v jednom z těch domů, na jeho vkus se vykecávali nějak dlouho. Poté pozoroval dva žebráky, kteří se prali. Byla to sranda do té doby, než jeden druhému nerozbil hlavu cihlou. Letmo zahlédl opilce těsně před tím, než zahučel do otevřeného kanálu.

Náhle spatřil na cestě velké černé vozidlo. Jednalo se o pancéřovaný nákladní transportér. Ostře zatočilo a zatarasilo ulici vedoucí k domu, do kterého Sam a Tom vešli. Nákladní dveře se otevřely. Ven začali vyskakovat pěšáci. Nejdříve dva, potom čtyři a náhle jich bylo venku osm. Zajistili východ z ulice. Dva si stoupli za roh, jeden byl za kovovými nákladními dveřmi, zbývajících pět se seskupilo. Měli velké ocelové štíty. Vytvořili z nich neprůstřelnou zeď a začali postupovat vpřed. Z nedalekých dokovacích portů se začali rojit pátrací droni jako vosy, když jím dupnete na hnízdo. Leo je musel ihned varovat. Tohle bude masakr.

 - Jan Balošák

Pranostiky na červen

• Chladný květen, červen vlažný - je pro sýpky, sudy blažný.
• Červen studený - sedlák krčí rameny.
• Jestli červen mokrý bývá, obilí pak málo rodívá.
• Pláče-li červen a neoschne žitko, v zajících, koroptvích budem mít řídko.
• V červnu deštivo a chladno způsobí rok neúrodný snadno.

Ztráty a nálezy

I v červnu stále platí, že už nejméně dva měsíce jsou v kanceláři školy k vyzvednutí: pánské sako, kalkulačka, prstýnky a v posluchárně nalezený telefon Huawei. Jinak nic nového na své zapomnětlivé majitele nečeká.

Redakční rada: Jan Dlabaja, Jakub Křížan, Jan Balošák, Ondřej Langer

Webové zpracování: Daniel Hut

Jazykový dohled: Mgr. Oto John

Úvodník

Již v květnovém čísle Elektronky ročníku 2022 jsem zmínil, že květen je měsícem lásky, ale také měsícem, ve kterém bývá celkem horko žákům druhých a čtvrtých ročníků, i když třeba zrovna nepanují obzvlášť vysoké teploty. Důvodem je skutečnost, že ti prvně zmínění píší svá minima z češtiny, angličtiny a odborných předmětů a ti druzí skládají svou zkoušku dospělosti. Situace žáků těchto dvou ročníků je o to komplikovanější, že při žádné z těchto zkoušek nemohou použít žádné podpůrné prostředky - tedy taháky, jimž jsem věnoval úvodník květnové Elektronky loňského roku.

Měsíc květen je v Olomouci tradičně zpestřen dalšími zajímavými událostmi, jakými jsou například Academia film - přehlídka filmů, kterou pořádá Univerzita Palackého, stejného pořadatele má pak oblíbená slavnost studentů této univerzity, a tou je vysokoškolský majáles. V neposlední řadě do měsíce května spadá také 27. ročník Divadelní Flory - umělecké přehlídky, která svým názvem navazuje na letitou tradici olomouckých květinových výstav Flora Olomouc.

Výše zmíněné akce zasahují svým konáním poměrně širokou veřejnost a jsou v květnovém kalendáři akcí pořádaných v našem městě již takříkajíc tradiční. Kromě nich je tu ale ještě jedna významná událost, která může být obyvatelům Olomouce trochu skrytá, protože se nepřipomíná každým rokem, ale maximálně jednou za desetiletí. Přesto o ní určitě poměrně velká skupina lidí ví a netrpělivě ji vyhlíží. Tou událostí je oslava 60 let existence naší školy a těmi lidmi, kteří ji vyhlížejí a určitě se na ni těší, jsou všichni naši absolventi a také vyučující i zaměstnanci VOŠ a SPŠE, kteří za tu dobu měli možnost nasávat jedinečnou atmosféru této vzdělávací instituce, která od doby svého vzniku prošla samozřejmě několika zásadními proměnami, ať už to byly proměny charakteru vzdělávacího nebo ty, které se týkají celkového vybavení školy. Letošní oslava tohoto jubilea samozřejmě počítá s tím, že bývalí absolventi i učitelé si plni zvědavosti přijdou svou školu prohlédnout a navíc je obohacena o absolventský ples letošních čtvrtých ročníků, který se dozajista stane místem mnoha setkání a vzpomínání všech zúčastněných. Stane se tak v pátek 31. května 2024, kdy bude od rána naše škola přístupná všem absolventům, a večer od 18:00 hod. oslava vyvrcholí plesem absolventů v pavilonu A na olomouckém výstavišti Flora. Další informace naleznete také na školním webu www.spseol.cz

Všichni, kdož jakoukoli část svého života spojili s naší školou, jsou srdečně zváni, a věřím, že se v hojném počtu a ve skvělé náladě na této akci setkáme.

 -jo-

IT doupě

Jak funguje Internet - WLAN

Během více než roku, co články na tohle téma píšu, jsem se celou dobu zabýval pouze kabelovým připojením. Ačkoliv nepopírám jeho užitečnost a spolehlivost, ne vždy máte k dispozici kabel a volnou zástrčku. Proto bych chtěl celý tento díl věnovat bezdrátovému připojení a všemu kolem něj.

Když se řekne bezdrát, všem se asi jako první vybaví Wi-Fi protokol. Ten funguje na střední vzdálenosti, ale není jediný, který se bez kabelu obejde. Určitě už jste někdy použili Bluetooth (6 – 9 metrů), mobilní data (několik km) a nebo slyšeli o Starlinku využívající satelitní připojení.

Zůstaňme ale u již zmíněné Wi-Fi. Ta začala v roce 1997 s rychlostí necelých 2 Mbps a verzí 0. Nepomohlo jí ani to, že frekvence 2,4 GHz, na které vysílala, byla často rušená jinými domácími spotřebiči. Rychlost se naštěstí postupně díky metodám DSSS (rozšíření signálu do více frekvencí), FHSS (skákání mezi kanály) a OFDM (rozdělení do více frekvencí) zvyšovala a otevřela se i frekvence 5 a 6 GHz. Dnešní verze 7 má tak maximální možnou rychlost asi 46 Gbps, což teoreticky stačí na to stáhnout za tři sekundy vzduchem celou hru Red Dead Redemption 2.

Vítejte v hodině PSK. Kromě modulačních technik se musí brát v potaz i využití frekvencí (viz obrázek od Cisca pod článkem). Pásmo 2,4 GHz může Wi-Fi využívat jen do hodnoty 2,5 GHz. Každý kanál má velikost 22 MHz, do pásma se jich vejde 11-14 (záleží na normě) a každý má tak mezi sebou rozestup 5 MHz. Aby se zabránilo rušení, často se používají kanály 1, 6 a 11. Pásmo 5 GHz již tuto problematiku neřeší. Jeho rozsah skoro 700 MHz mu totiž umožnil plně využít všech 23 rezervovaných kanálů. Navíc není příliš zneužívaný domácími spotřebiči, a tak je jeho jediná nevýhoda fyzika. Mívá problémy s průchodem přes překážky.

nad jste ještě neusnuli. Zatím jsem vám neřekl nic o fyzických zařízeních umožňující se do sítě připojit. Asi všichni máme doma malý router. Ten kromě routingu plní ještě funkci switche a také access pointu – AP. Ten (pokud to nevypneme) pravidelně rozhlašuje po éteru jméno své sítě (SSID) společně s podporovaným zabezpečením a kanály. Pokud ho zachytí naše síťová karta, nabídne nám se k AP připojit. A pokud nemáme signál, můžeme koupit a nastavit další… a další… Komu by se chtěly všechny konfigurovat? Mně ne. Přitom jsou všechny údaje stejné. Ještě že existuje možnost dokoupit si WLC a všechny AP konfigurovat centrálně a najednou. S normálními AP to ovšem nepropojíte, takže je vyměňte za jednodušší LAP, spárujte a můžete síť vesele škálovat.

Když už máme znalosti i hardware, je důležité říct si něco o bezpečnosti. Musíme nějak zajistit, aby posílání dat do vzduchu bylo srovnatelně bezpečné s kabelovým připojením. Nejdřív vše zašifrujeme. Většina routerů podporuje WEP nebo WPA – hlavně je nepoužívejte. Dnes je nutnost mít minimálně WPA verzi 2, ideálně 3. A ještě lepší je vše propojit RADIUSem zmíněném v minulém čísle. Ten může částečně zabránit vtipálkům ve vytvoření falešného AP, ke kterému se nic netušící oběti mohou připojit. Většina Internetu dnes ovšem používá HTTPS, takže jediné, co si dotyčný přečte, budou vaše DNS záznamy. A pokud vůbec nechcete, aby byla vaše síť pro ostatní viditelná, prostě vypněte SSID broadcast. Do sítě se pak připojíte jen tehdy, pokud znáte všechny její konfigurační údaje.

Gratuluji, po tomto článku už si můžete vlastní bezdrátovou síť vytvořit i vy. Poslední věcí, která nám zbývá k probrání, je routing. Tím skončí celý CCNA 2 kurz. A pokud jste z něj alespoň něco pochopili, nebo vás něco zaujalo (zdravím Tebe, který to jako jediný pravidelně čteš), byla by škoda tyto znalosti nevyužít a alespoň se o získání síťového certifikátu nepokusit. Pokud by měl někdo zájem, jako vždy je kurz jako kroužek v LP6 a nebo ve čtvrtém ročníku jako součást volitelného předmětu. Tímto přeji čtvrťákům úspěšné složení maturit (snad to Dan do té doby stihne vydat) a pro ty ostatní, jako vždy, Informatice Zdar!

 - Jan Dlabaja, 3L

Aurora borealis

Ten, kdo v letošní májové noci zůstal vzhůru, mohl vidět na nebi jev nezvyklý pro naše zeměpisné šířky. Řeč je o polární záři, mezinárodně jako aurora borealis/australis.

Polární záře vznikají, jednoduše řečeno, při narušení magnetosféry země a ionizováním nebo excitováním prvků v atmosféře slunečním větrem. V Česku můžeme nejčastěji pozorovat aurory v červeném až fialovém odstínu, výjimečně se objeví i v zelené. To závisí na tom, zda je sluneční vítr dostatečně silný. Pokud je jeho intenzita vysoká, ovál polární záře se rozšíří i dále za polární oblasti. Červená barva vzniká nejvýše v atmosféře, je tedy dobře viditelná i v našich končinách. Naopak zelené aurory vznikají spíše níže, a tak jsou nejvíce viditelné v nízkých zeměpisných šířkách, kde svítí přímo nad hlavami pozorovatelů. Obě barvy vznikají interakcí slunečního větru s atomy kyslíku. Do těchto barev se může vmíchat i fialovo-růžová až modrá barva, která je vytvářena ionizací dusíku - v ČR jsou tato zbarvení obvyklá. Zde názorná fotka (není moje), která nádherně zobrazuje vrstvení barev polárních září:

V noci z 10. na 11. května jsem měl možnost i já zpozorovat tento úkaz na vlastní oči. Vidět byla záře v růžovo-fialovo-červeném kabátu, kterou doplňovala v dáli i dokonce zelená aurora. Základem bylo jít na místo s jasným pohledem na sever a čistá obloha. Jen pořádný foťák mi chyběl, avšak na obrázcích níže uvidíte, že vlastně nebyl tolik potřeba.

 - Ondřej Langer

Dne 22. 3. 2023 se na naší škole konala akce BožeTECH 2023 - odborné přednášky našich bývalých absolventů působících v našich partnerských firmách. Poslední rozhovor byl proveden s naším studentem Davidem Neumannem.

David Neumann - Forvia Hella

Jaká byla vaše motivace studovat na naší škole?

V té době to byla elektronika a počítače, což mě bavilo. Dostal jsem od rodičů první počítač ještě na konci základní školy, takže ta volba byla více méně jasná.

Jaké jsou znalosti a dovednosti, které jste získal na této škole, a pomohly vám v praxi?

Určitě byl zásadní všeobecně dobrý přístup ke vzdělávání. Silná zde byla matematika, z toho jsem těžil i na vysoké škole, první semestr jsem se nemusel mnoho učit, protože jsem to znal už ze střední školy. Potom byly důležité technické předměty, ačkoliv například telekomunikace a spojová technika hodně pokročila a mnoho z toho, co jsem se učil, se už nepoužívá. Mnoho jsem využil ze znalosti základů elektroniky. Zároveň jsme měli dobrou paní učitelku angličtiny, takže z toho, co jsem se za tři roky naučil, taky těžím dosud.

Pracoval jste jenom na vaší aktuální pozici, nebo jste působil i jinde?

Po ukončení střední školy jsem pokračoval na elektrotechnické fakultě VUT Brno, obor automatizace. Tam jsem začal brigádně pracovat v tom, co mě bavilo, to znamená vývoj software, programování. Po vysoké škole jsem nastoupil do menší firmy, kde jsem byl programátorem, mezi tím jsem spolupracoval i s dalšími menšími firmami. Později jsem několik let pracoval sám na živnostenský list ve vývoji softwaru. V roce 2008 jsem si řekl, že by bylo dobré zkusit něco většího, protože jeden člověk toho za rok práce přece jen tolik neudělá. Shodou okolností jsem byl tou dobou osloven, jestli nechci pracovat v zahraničí. Naskytla se příležitost v Helle, které jsem využil, a dnes mohu říci, že jsem dobře udělal, protože jsem strávil rok práce v německé Helle, kde jsme se učili vyvíjet software pro automotive, všechny standardy, vyvíjení systému, aby se dal použít na silnici. Cílem bylo v roce 2010 rozjet tento vývoj v České republice. Jsem jeden z těch tří lidí, kteří to zde v rámci Helly zakládali, a zhruba před deseti lety jsem převzal vedení této skupiny, kterou vedu dosud. Pořád rosteme, máme zajímavé projekty, protože se mění technologie a nedá se říci, že bychom byli hotovi. Pořád bude do automobilů co programovat a vyvíjet.

Co je vaším úkolem v rámci vaší pozice?

Ta pozice už není tak moc technická, mám na starosti skupinu vývoje softwaru, což už je blíž managementu. Zajišťuji nábor lidí, rozvoj lidí, rozdělení lidí do týmu. Ty týmy pak mají svoje technické vedení a pracují na projektech. Řeším hodně personálních záležitostí, rozvoj a tak dále. Tím, že neustále rosteme, kontinuálně řeším nábor, hledám šikovné lidi do týmu, kteří by s námi pracovali a pomáhali nám ty čím dál složitější projekty zvládat.

Co je pro vás důležité, aby měl uchazeč o zaměstnání?

Za dobu, co to dělám, se ukazuje, že takové věci, které nedokážeme naučit, jsou ty nejdůležitější, prostě v tom člověku musí být. Například práce v týmu, cit pro techniku, zápal pro věc, schopnost přinášet nové nápady, najít si v té práci to zajímavé. Když už jsem v Helle tak dlouho, proč mě to pořád baví, proč tam pořád jsem, dokážu si najít to zajímavé. Takové ty technické věci, jak napsat řádek kódu, jaký systém použiji, to jsme schopni naučit, navíc se to v průběhu času mění. Takže důležitý je zvídavý duch, neupadnout do stereotypu, protože když se dnes naučím všechny nástroje, které používáme, a řeknu, že už všechno umím, tak možná dnes je to pravda, ale zítra může přijít nová technologie a my jsme na začátku a musíme se část těch věcí naučit znova. Takže pokud to člověk v sobě nemá a chce přijít do práce, odkroutit si nějaký čas, jít domů a hodit všechno za hlavu, pak to není člověk, kterého to u nás bude dlouhodobě bavit.

Co byste poradil absolventům, že je důležité uvést, když budou psát životopis a motivační dopis? Na co nezapomenout a co zvýší jejich šanci na přijetí?

Jedna věc je strukturovaný životopis, říká se, že by to měla být maximálně jedna strana A4. Pokud si to představíte z druhé strany, tak je velmi těžké se o tom člověku něco dozvědět. Takže od motivačního dopisu očekávám, jak už název napovídá, že se o tom člověku a o jeho motivaci něco dozvím. Proč chce jít k nám, co o naší práci už ví, co si myslí, že bude dělat a co ho bude bavit. Nemyslím esej na několik A4, ale napsat nejen: „Viděl jsem váš inzerát,“ ale napsat například o svých koníčcích, co dělá. I když je to absolvent, nemusí to znamenat, že je úplně bez zkušeností, mohl chodit do nějakých kroužků, může se bavit tím, že si doma něco vyvíjí, že má přehled, zná technologie, zajímá se o to. To mě potom přesvědčí, abych takovému člověku dal přednost a pozval ho na pohovor než někdo, kdo napsal životopis za 10 minut, napsal tam škola A, škola B a to je všechno. Na druhou stranu chybami se člověk učí, zkušenosti je třeba získávat, takže i lidem, kteří udělali životopis jednoduše, případně absolventům, dáváme šanci, protože až si budou hledat další pozici, budou psát další životopis, tak to zase udělají jinak, lépe, takže nechceme se ochudit o tyto kandidáty. Takže nejlepší je napsat něco o sobě, případně něco navíc, svoje zájmy, tak, aby se to překrývalo s tím oborem, kam se ten zájemce hlásí.

Takže motivační dopis určitě ano, bez něj je šance nízká?

Samozřejmě, podívejte se na to z opačné strany. Kolegyně na personálním, které ty životopisy předzpracovávají, mají nebudu říkat stovky, to bychom si možná přáli, ale třeba desítky životopisů a vůbec se ten životopis musí k tomu vedoucímu dostat. Čím více je tam relevantních informací, tím lépe, a právě tady může pomoct motivační dopis.

Když zůstaneme u té zaměstnanosti, v roce 2023 měla společnost 37 500 zaměstnanců, myslíte si, že se tento rok počet zvýší, nebo sníží, případně proč?

Tam je to trochu složitější, protože zhruba před dvěma lety nás skoupila jiná větší společnost, takže jsme teď sedmý největší dodavatel do automotive. Počet zaměstnanců se násobně zvýšil, ale ne tím, že bychom například zdvojnásobili týmy, ale tím, že přibyla ta větší firma.

Způsobila například inflace propouštění, nebo naopak nabíráte a práce je dost?

Když zůstanu u nás v elektronice, tak pořád nabíráme. Pořád máme vypsané pozice a rosteme od roku 2010. Byť vývoj a výroba jsou jedna firma, tak ty vlny nejsou úplně synchronní. Nemám představu, jak je to ve výrobě, pořád se automatizuje, optimalizuje, takže některé pozice už nejsou potřeba, jiné naopak vznikají a u nás ve vývoji pořád rosteme, protože ačkoliv se momentálně automobilů vyrábí celkově na světě méně, tak složitost projektů vzrůstá. Dřív jsme měli 65 tisíc řádků kódu, teď máme 1,5 milionu a pořád máme 18 měsíců na to, abychom ten projekt vyvinuli. Inovační cyklus automotive je pořád stejný, nicméně automobily a elektronika v nich je pořád složitější, až bude úplně nejsložitější a auta budou jezdit sama, ale na to si ještě počkáme. Pořád potřebujeme více lidí a také některé nové profese, například v oblasti kybernetické bezpečnosti. To je dnes podmínkou, aby ta elektronika mohla být homologovaná, musí splnit určitě požadavky na kybernetickou bezpečnost.

Co bylo pro vás za dobu vaší práce největší výzvou?

Na pohovorech se ptám na to samé. Výzvou je vždy nová technologie. Teď jsme přecházeli ve větším rozsahu na novou sadu vývojových nástrojů, která nás posune dál, spoustu věcí zjednoduší, nicméně abychom se dostali tam, kam chceme, tak to znamená přesvědčit celý tým, aby investovali čas souběžně s běžícími projekty, aby se naučili a pochopili filozofii toho nového přístupu a začali to aplikovat, v rámci prvního projektu je podpořit, aby to zvládli, protože ta změna byla tak razantní, že to nebylo, že bych si pustil dva e-learningy a už o tom vše věděl. V podstatě se to budeme učit jeden, dva projekty. Jsme na tom dobře, nicméně ještě nemáme hotovo a s dalším projektem to čeká další část týmu.

Běží několik projektů současně, nebo se jeden dokončí a pak začne další?

Nad tím, kdy začne který projekt, my nemáme žádnou kontrolu. O projekty v automotive se soutěží, takže vyhrává to nejzajímavější řešení, rovná se to nejlevnější řešení, takže my se snažíme naplnit výrobní a vývojové kapacity a cíle na daný rok. Když některý projekt vyhrajeme, tak abychom ho mohli realizovat, následně vyrábíme a dodáváme zákazníkovi. Takže projekty získáme tak, že je vyhrajeme a to závisí na zákazníkovi, jaký produkt má v plánu a to není žádným způsobem koordinované. Takže náš denní chléb je plánování kapacit a dívání se jak budeme vytížení, když daný projekt vyhrajeme, pokud jej nevyhrajeme, jaký je záložní plán. A to je nikdy nekončící proces, takže musíme být schopní pracovat s tím, že se nám například potkávají dva projekty v nějaké náročnější fázi a pak zase máme nějakou dobu volněji.

Momentálně se docela řeší umělá inteligence, ačkoliv se používá už déle. V jakém odvětví se využívá u vás a jak konkrétně umělou inteligenci využíváte vy?

Umělá inteligence je široký pojem, Hella v rámci divize elektroniky využívala umělou inteligenci už mono let dozadu, ještě před tím boomem jazykových modelů. Jedna aplikace umělé inteligence je od počátku autonomní řízení. Tam si myslím, že Hella není až tak aktivní v tom celku, takže spíš divize elektroniky řeší senzory, radary a tak dále, komponenty, které jsou nezbytné k tomu, aby autonomní vozidlo mohlo vzniknout. Dalším směrem je, zda máme nějaký produkt, který je založen na umělé inteligenci a není to autonomní řízení, tak máme. Málokdo to uhodne, je to dešťový senzor, automatická aktivace stěračů. Tam je taky základ umělé inteligence, ta neuronová síť, to znamená, že senzor je schopen se naučit na chování řidiče, někdo pálí gumičky při prvních kapkách, někdo jiný zase zapíná stěrače, až přes okno není vůbec vidět, takže ten systém se tím může nějakým způsobem učit a zároveň se to naučení se dá přenášet. Když si koupím nové auto a to zná moji identitu, tak mi může nastavit sedačky, volant, nebo právě ty stěrače.

Potom je tu ten boom generativní umělé inteligence, s tím asi všechny firmy tak nějak experimentujeme a chceme to využít. Nedávno jsem absolvoval schůzku, kde se tyto věci prezentovaly. Jedna věc je generování kódu, když jí dám textové zadání na nějaký algoritmus, tak ta umělá inteligence je schopná mi ten základ vygenerovat tak, že se to dá použít, upravit. Další věc už není tak intuitivní, ale můžeme to použít opačně, kdy té umělé inteligenci předložíme kód a zeptáme se jí, co to dělá. Součástí naší práce jsou nějaké kontroly toho, co se vyvinulo, zda to splňuje zadání, takže tady nám umělá inteligence může pomoct například napsat testovací příklady, to co dnes dělá software tester, by se takto dalo automatizovat. Ne nahradit, ale automatizovat. Dále to můžeme využít v případech, kdy dostaneme dvacet stran požadavků, aby nám z toho udělal výtah, případně porovnal například s předchozí verzí, abychom věděli, v čem je ten rozdíl a tak podobně. Ne že by to tak úplně vždy fungovalo, ale je to nějaká představa, co by se nám hodilo, aby fungovalo třeba příští rok.

Když nabíráte nové zaměstnance, vítáte, když využijí k vytvoření například motivačního dopisu generování textu s úpravou?

Říká se vtip, že se už budou bavit dva chatboti mezi sebou, jeden za toho studenta a druhý na personálním oddělení při roztřídění těch životopisů. Neříkám, že to dokážu na těch několika větách poznat, zda to studenti využívají, na druhou stranu to trochu postrádá smysl, protože kdybych já chtěl použít umělou inteligenci, tak spíš k tomu, aby mi udělala nějaký extrakt z deseti stran, ať mi vytáhne ty klíčové body. Pokud by to uchazeč chtěl použít k tomu, aby ty klíčové body obalil nějakou vatou a vygeneroval z toho esej, tak riskuje, že to ten člověk na personálním nebude chtít číst. Takže znovu se vracím k tomu, co jsem říkal na začátku. To co chci o sobě říct, tak říkám i tím, jakou formu zvolím, jaký mám jazyk, jak použiji interpunkci. Ne že by to nás, techniky, zajímalo, ale vytváří to nějaký obraz o tom člověku a pokud se schová za nějaký generovaný text, tak to může zapůsobit nebo to může být vidět a můžu si o tom člověku říct, že ani nechtěl investovat svůj čas k tomu, aby o sobě něco napsal a chtěl být možná moderní nebo byl jen pohodlný, a co já si z toho vezmu. Opět jsem na začátku, kdy o tom člověku nic nevím.

Váš názor může být důležitý pro absolventy, protože si mohou říct, že chtějí napsat životopis a motivační dopis a využijí pro to ChatGPT.

U životopisu si to moc neumím představit, když chci napsat nějaké informace o sobě, tak co jiného bych tam psal a na formátování máme různé šablony.

Když vám přijde několik životopisů, tak vy si vyberete nějakou část z nich a ty lidi pozvete na osobní pohovor? Na základě čeho se rozhodujete, jestli je pozvete na pohovor?

Když se stane, že se setká víc životopisů v jeden čas, je potřeba se podívat, jestli se potkáváme, abychom šetřili čas svůj i uchazeče. Nemá cenu jej stavět do nějaké stresové situace, že se ho budu ptát na něco o softwaru, když o tom nic neví a nikdy to nezkusil. To by nikam nevedlo. Vždy se dívám, co je pro mě relevantní. Pokud je to absolvent, tak vzdělání. Tato škola je sama o sobě dobrá, ale vždy se hodí, když je k tomu něco navíc, nějaké koníčky, nějaké dlouhodobé práce, nebo pokud si někdo doma programuje například meteostanici. Pokud mám více životopisů lidí, které jsem nikdy neviděl, určitě pomůže fotografie, je to takové osobnější, zároveň si daného člověka mám s kým spojit. Pokud je to člověk s praxí, tak tam už zase nebude tak důležitá ta škola před dvaceti lety, ale spíš co umí, v čem vyniká a kde se to, co umí, potkává s pozicí, kterou zrovna potřebujeme obsadit.

Když jste byl studentem této školy, co jste dělal ve volném čase za projekty? Co vám tímto způsobem přidalo hodnotu?

Projekt je vznešený název, spíš jsem se tak bavil nějakým programováním. Například když jsem se učil na přijímačky na tuto školu, které byly z matematiky a z fyziky, vytvořil jsem si program, který mě zkoušel z toho, co jsem se potřeboval naučit nazpaměť, například nějaké vzorce. Později na škole jsem se seznamoval s mikrokontroléry, učil jsem se programovat assembler. V rámci školy jsme dělali projekt na převod číselné hodnoty rezistorů na barevný kód, nad tím jsem strávil více času doma.

Jak Forvia Hella přistupuje k ekologii?

Myslím, že se všichni snažíme o udržitelnost. Jsem spíš přes software, takže nevidím například do nakládání s plasty při výrobě, u nás je to spíš snaha například nespotřebovávat více energie než je nutné, dělme zařízení úspornější. Ono se to překrývá i s těmi elektromobily, řešíme hmotnost těch produktů, kdy každý gram navíc znamená určitou emisní stopu. I takové požadavky máme od zákazníků, zároveň máme i vlastní standardy, které reflektujeme. Pořád je zde ten plast, materiál, ze kterého se dělá pouzdro a krycí sklo toho světlometu. V elektronice se snažíme nepoužívat materiály, které znamenají zátěž pro životní prostředí. Cítím, že se o tom mluví, že je zde určitý tlak, z toho plynou nějaké požadavky, které musíme splnit.

 Tímto naše redakce děkuje Davidu Neumannovi. Rozhovor vedl a zapsal Jakub Křížan.

Ledová past

Kapitola 3 - rekruti - pokračování

„Je tu někdo?“ zavolal Sam.
Nikdo se neozval. Prošli předsíní do obývacího pokoje. Byla zde tma, jelikož všechna okna pokrývala vrstva slizu, a tak sem neprosvítaly sluneční paprsky. Sam zmáčknul vypínač, ale světlo se nerozsvítilo.
„Baterky.“
Modré světlo ozářilo místnost a odhalilo nepořádek. Na zemi se válely kusy dřevěného nábytku a mnoho listů papíru. V rohu stála skříň, ale měla uražená dvířka. Světlo na stropě bylo rozbité. Oba vstoupili do místnosti.
„Co se tu stalo?“ zeptal se Sam potichu, jako by se snad bál, že ten, kdo to způsobil, je stále nablízku.
Začali místnost prohledávat. Sam poklekl a prohlédl si papíry. Mnoho z nich bylo spálených, roztrhaných nebo prázdných. Tom se po místnosti rozhlížel.
„Něco jsem našel, několik kreseb, pěšáka, pátrací dron, droní kontejner a pár dalších. Všechno je podrobně rozkresleno a popsáno. Myslím si, že ten člověk popsal jednotlivé roboty, jsou to něco jako plány. Pro mnohé lidi, kteří proti Temnému řádu válčí, by to byly velmi cenné informace. Muselo však být obtížné a nebezpečné snažit se sehnat kupce tady.“
„Myslím si, že vím, co se našemu příteli stalo,“ odpověděl Tom, a přitom poklepával na očouzenou zeď.
Bylo na ní mnoho děr od výstřelů. Sam si na zemi všiml zaschlých kapek krve.
„Jo, já taky,“ řekl hořce.
Posbíral papíry a vstal.
„Několik kusů těch plánů je zachovalých, vezmu je s sebou.“
Strčil je pod plášť. Tom se ještě jednou po místnosti rozhlédl. Poté přes chodbu vešli do pokoje. Byla zde tma a stejný nepořádek. Velký dřevěný stůl, zčernalý od nedávného požáru, pokrývaly zbytky ohořelých papírů. V rohu se kroutila seškvařená matrace.
„Zdá se, že toho zde moc nenechali,“ zamumlal Sam.
Na zdi u stolu visela ohořelá nástěnka. Byly na ní kousky papíru připíchnuté špendlíky. Sam je začal prozkoumávat. Kousky vypadaly jako mapa tábora. Většina však byla spálená, a tak nedokázal určit, co to je za místa. Nebyl tam žádný záchytný bod, žádná velká budova nebo náměstí, prostě nic. Jen hromada malých čtvercových baráků, které se v této oblasti nacházely naprosto všude.
„Asi tu nic víc není,“ řekl zklamaně Sam.
„Dobře, tak půjdeme za dalším adeptem.“
Vyšli z domu. Tom vylezl jako první. Přímo před dveřmi byla velká hrouda slizu. Když vykročil, uklouzl a spadl. Celý se od něj zašpinil.
„Sakra, to je humus!“ zařval zlostí.
Sam se začal chechtat.
„Jsem rád, že chodíš jako první,“ zavtipkoval a podal Tomovi pomocnou ruku.
„Teď vypadám jako kdybych se…“
„Jo, jo, přesně tak,“ přerušil Toma znovu Sam.
Vykročili k dalšímu místu. Tom se ze sebe po cestě snažil setřít žmolky slizu, ale popravdě se mu to moc nedařilo.
Hned za zatáčkou narazili na skupinu pěšáků. Pohybovali se u nákladního vozu, zdálo se, že vykládali bedny. U nejbližšího domu jich už bylo několik úhledně naskládáno na sebe.
„Hej, vy, pojďte sem, hned,“ promluvil na ně jeden z pěšáků zvýšeným hlasem.
Pohlédli na sebe a doběhli k němu. Jednalo se o obyčejného pěšáka vybaveného samopalem, který zřejmě dohlížel na přenos nákladu.
„Nosit tam k tomu domu,“ ukázal na dům a bedny ve vozu, „Pokud nějakou poškodíte, budete potrestáni.“
Bez jediného slova popadli nejbližší kovovou bednu a začali ji přenášet. Její vrchní část byla prosklená. Uvnitř se houpala šedá tekutina s červenými vlákny. Žlutá nálepka s podivnými symboly by většině moc neřekla, jim však ano, dobře věděli, že označovala nebezpečný náklad. V takových nádobách Temný řád převážel chemikálie, jedy nebo žíraviny. Položili bednu a došli pro další. Vynesli ji z auta a začali opět opatrně přenášet. Pěšák je bedlivě sledoval. Jeho červené senzory vyzařovaly zvláštní odpudivost. Tom ještě nikdy nebyl tak blízko drona a neměl v ruce zbraň. Kdyby se teď rozhodli je zabít, nikdo by jim v tom nezabránil.
Přenesli dalších sedm beden. Tom již začínal pochybovat, zda práce někdy skončí. Když však došli k autu, pěšák je zastavil.
„To jsou všechny, můžete jít,“ řekl, ačkoliv nákladní prostor byl teprve poloprázdný.
Tom i Sam se uklonili a pokračovali dál. Když byli pryč z doslechu, což bylo o něco dál než pro sluch normálního člověka, Sam se zeptal.
„Co myslíš, že s těmi nádobami chtějí dělat?“
„Myslím, že je tu prostě uklízej jako na smeťáku.“
Když Tom pohlédl na Sama, zahlédl jeho ustaraný výraz. Pravděpodobně jej napadlo něco mnohem horšího.
„Myslíš, že je chtějí vypustit do stok?“
„No, napadlo mě to. Přece už to několikrát udělali, tak proč by nemohli znovu.“
Tom zapřemýšlel. To, co Sam říká, mělo mnohem větší logiku. Navíc Temný řád už dlouho nic nezamořil. Zeptá se Carla.
„Carle?“
Po chvilce ticha se ozvalo:
„Ano Tome, co potřebuješ?“
„Zjisti mi, kam vedou všechny kanály v okolí půl kilometrů,“ odpověděl Tom.
„Dobře.“
Po několika minutách se Carl znovu ozval.
„Do základny je to daleko, pokud se ptáš na tohle. Skoro dva kilometry. Nic bližší v okolí není.“
„Dobrý, to jsem chtěl vědět, díky,“ potvrdil Tom
Jak pokračovali cestou dál, ulice byly čistější. Množství slizu se zmenšovalo, až z ulic postupně úplně vyprchal. Povalující se kontejnery a sudy zmizely ze silnic.
„Zřejmě opouštíme luxusní čtvrť,“ zavtipkoval Sam.

 - Jan Balošák

Pranostiky na květen

• Až přijde máj, vyženeme kozy v háj.
• Májová kapka platí dukát.
• Chladno a večerní mlhy v máji, hojnost ovoce a sena dají.
• V máji aby ani hůl pastýřova neoschla.
• Na mokrý květen přichází suchý červen.
• Deštivý květen - žíznivý říjen.
• Májová voda vypije víno.

Ztráty a nálezy

Už nejméně dva měsíce jsou v kanceláři školy k vyzvednutí: pánské sako, kalkulačka, prstýnky a v posluchárně nalezený telefon Huawei. Jinak nic nového na své zapomnětlivé majitele nečeká.

Redakční rada: Jan Dlabaja, Jakub Křížan, Jan Balošák, Ondřej Langer

Webové zpracování: Daniel Hut

Jazykový dohled: Mgr. Oto John

Úvodník

Jaro budiž pochváleno

Letošní jaro si hodně přispíšilo, dalo by se říci, že zimě ukrojilo minimálně několik týdnů z jejího kralování. Vlekaři tak byli nedobrovolně přinuceni věnovat závěr své sezóny úvodu sezóny turistické a cyklistické. Také na tuto dobu nezvykle vysoké teploty umožnily přírodě rozvinout své vnady, a tak se do míst, kde v tuto dobu ještě v minulosti ležel sníh, mohou vypravit jak turisté pěší, tak ti, kteří vyznávají pohyb na kole. Cesty oschly a všudypřítomná svěží zeleň, bohatě kvetoucí stromy a typická jarní květena lákají lidi ven z jejich příbytků. Po šedivých chladných zimních měsících přichází konečně závan teplého jarního vzduchu a bylo by škoda nedopřát si pobytu v přírodě a nechat tu veškerou kvetoucí krásu, která bohužel nemá dlouhého trvání, odeznít bez naší přítomnosti. Přitom nemusíme vyrážet až tak daleko. Naprosto úchvatné jsou bohatě kvetoucí sakury, jejichž krásou se můžeme sytit přinejmenším na Jeremenkově třídě a v Mozartově ulici. Také třešně už proměnily své koruny v bohaté kytice bílých květů a postupně se přidávají další stromy. Řepková pole lákají včely na žluté koberce svých květů a i obyčejná tráva je nyní neobyčejně zelená a svěží. Toho všeho můžeme být svědky, vyjdeme-li si na procházku třeba jen po městě a nebo do jeho blízkého okolí. Ve volné přírodě pak na nás navíc čeká lákavá směsice vůní a uklidňující šum lesa. K tomu, abychom si toho všeho užili, a obrazně řečeno dobili si baterky novou životodárnou energií, stačí jen málo. Překonat svou pohodlnost, přerušit případnou hráčskou vášeň a osedlat svůj bicykl. Několika šlápnutími do pedálů se přeneseme do kouzelného světa jarní přírody, vyvětráme si hlavu a nabereme nový elán do dalšího studia či práce. Čím pravidelněji si tento relax dopřejeme, tím lehčeji se budeme cítit a o to snáze si poradíme i se všemi povinnostmi, které život přináší. Již vícekrát jsem se na stránkách Elektronky zmínil o prospěšnosti sportu, potažmo cyklistiky. V tomto ročním období jízda na kole navíc přináší požitek z jarní přírody, který je o to intenzivnější, že přichází po chladné a barevně naprosto nevýrazné zimě.

Tak tedy neváhejte a užívejte si všeho, co nám zdarma nabízí naše jarní příroda.

 -jo-

IT doupě

Jak funguje Internet - LAN security

Ahoj a vítám vás u dalšího dílu. Pokud jste zatím tyto články četli a některým z nich i porozuměli, máte zřejmě docela dobrou představu o tom, „Jak funguje Internet“. Veškeré protokoly, hesla, nebo šifrování jsou vám ovšem k ničemu, pokud útočník získá k zařízení fyzický přístup. Stačí jeden port switche a dokáže probourat celou síť. Jak to dělá a jak tomu ideálně zabránit? To bude téma dnešního dílu.

Začněme zlehka. Není špatný nápad nastavit na zařízeních hesla a vypnout všechny nepoužívané porty. Tímto eliminujeme drtivou většinu všech možných útoků. No jo, ale co připojené porty? Aby útočník nenahradil některé z vašich počítačů svým riced Kali linux Thinkpadem, musí se i tyto porty zabezpečit. Dobrým způsobem je pamatovat si MAC adresy připojených zařízení a pokud se najednou neshodují, port buď natvrdo vypnout nebo alespoň blokovat všechen jeho provoz. Tohle dnes umí většina switchů na trhu.

A otevíráme králičí noru (zase). Pokud totiž zjistíme whitelistnutou MAC adresu, není tak těžké ji zkopírovat a vložit do našeho framu. Pak potřebujeme těžší kalibr – protokol 802.1x neboli něco, co zvládá AAA (authentication, authorization and accounting – kdo je to, jaká má práva a všechno zaznamenat). Nejčastěji se používá centralizovaný RADIUS server a takto zabezpečená síť nepustí žádné zařízení dovnitř do té doby, dokud se neprokáže platnými údaji (ideálně certifikátem, o bezpečnosti hesel víme všichni svoje). Takto můžeme zabezpečit i všechny routery a switche a rázem máme naprosto bezpečnou síť… téměř.

Síť je bezpečná jen tolik jako její nejslabší článek. Tím jsou samozřejmě myšleni uživatelé. Proti social engineeringu sice moc zbraní neexistuje, nicméně můžeme alespoň zablokovat podvodné weby (například YouTube a Google mapy) a emaily, a to přímo serverem, kterým budou muset všechny tyto pakety projít. V extrémních případech se dá dokonce udělat whitelist povolených webů, ale riskovat demonstrace zaměstnanců, kteří nebudou mít přístup na novinky.cz, asi nikdo nechce. Spoustu lidí dnes pracuje z domova, a proto je důležité umožnit připojení pouze přes šifrovanou VPN a zabránit tak vyzrazení informací napůl cesty.

Nakonec je ještě nutné zabezpečit samotné klienty. I tady můžete RADIUS použít pro jakoukoliv authentikaci, nicméně uživatel, ať už legitimní či nikoliv, má zde mnohem volnější ruce. Může smazat systém a nahradit ho svým. Může použít Gobbler a rezervovat všechny adresy v DHCP. Může se díky ARP vydávat za default gateway. Může ze sebe udělat DHCP server a nabízet falešné ínformace. Může ze sebe udělat switch, připojit se na DTP trunk a volně přecházet mezi VLAN. Může zneužít Native VLAN a udělat totéž co v předchozím kroku. Může ze sebe udělat Root Bridge. Může… asi chápete, kam tím mířím. A i přesto, že se všem zmíněným problémům dá různými způsoby předejít, stačí chyba konfigurace nebo nová zranitelnost a někdo se špatnými úmysly si cestu skrz vždy najde.

Ne vždy to musí skončit takto negativně. Pokud vás zabezpečení sítě zajímá stejně jako mě, kromě CCNA 2 si můžete zkusit i CyberOps Associate, který naše škola nabízí zdarma a pomůže vám s pochopením kyberbezpečnosti, dalšího z oborů, který AI ještě chvíli dominovat nebude. Snad jste se dnes něco nového dozvěděli a do dalšího měsíce Informatice Zdar!

 - Jan Dlabaja, 3L

Ledová past

Kapitola 3 - rekruti - pokračování

Poslední dron se s dírou v hrudním plátu pomalu sesunul k zemi. Sam vyndal magnetickou pinzetu a zamířil s ní k vraku pěšáka. Tom došel k muži a pomohl mu vstát.
„Potřebuje obvaz,“ řekl, jelikož jeho poraněná tvář silně krvácela.
Třesoucí se žena kývla a vyběhla ze sklepa ven.
„Díky, zachránili jste mi život, jsem vaším dlužníkem,“ zahuhlal muž s poraněnou tváří a snažil se udržet na nohou.
Sam vytáhl z robota zařízení. Vypadalo jako nábojnice s velice ostrým hrotem a několika výčnělky po stranách. Jednalo se o jádrovrtač - speciální munici proti robotům, kterou Sam sestrojil. Schoval si daný projektil do kapsy, jelikož se jednalo o novou verzi a on si chtěl později ověřit, jak obstála.
„Proč po vás ti droni jdou?“ zeptal se přitom se zájmem.
„Koupil jsem si několik rušiček signálů a pár jsem jich ve městě nainstaloval. Teď je to už stejně jedno, pokud zjistí, že se jejich oddíl nevrátil, pošlou sem další.“ Bylo mu špatně rozumět, při mluvení měl bolesti a od úst mu odlétaly krvavé kapky.
„Máme pro vás nabídku,“ chopil se Sam situace.
„Před nimi mě neochráníte,“ zabručel muž při tom, co si osahával zmrzačený nos.
„Můžete se přidat k nám, jsme organizace, která bojuje proti Temnému řádu. Máme základnu v podzemí.“
Muž na ně nevěřícně pohlédl. Do sklepa sešla žena, nesla obvaz a dezinfekci. Podřepla k muži a začala jej ošetřovat.
„A co moje žena?“
Sam pomalu vstal.
„Může jít s vámi, normálně to neděláme, ale nechat ji tu samotnou by pro ni znamenalo jistou smrt, stejně jako pro vás, pokud tu zůstanete.“
Muž se dlouho nerozhodoval.
„Dobrá, přijímám vaši nabídku.“
„Za dvě hodiny dorazte na toto místo, buďte opatrní,“ podal mu Sam kus papíru, na který právě napsal souřadnice.
„Zapamatovat a zničit,“ dodal.
Když vycházeli ze sklepa kolem vraků pěšáků, muž na ně ještě zavolal.
„Ještě jednou díky za záchranu.“
Sam se uklonil a přátelsky usmál. Prošli chodbou a vylezli z domu na ulici, kde opodál postávala hlídka dronů. Nejkratší cestou jim zmizeli z dohledu, dvakrát zahnuli za roh, aby se vyhnuli případnému pronásledování a zamířili k další zastávce v jejich obchůzce. Tentokrát se dům nacházel u hranic tábora.

Po několika minutách se ulice začala měnit. Zem i domy pokrýval černý řídký sliz. Ze střech pomalu stékaly tmavé kapky, které za sebou zanechávaly lesklou stopu jako slimáci. Při chůzi se sliz lepil na boty. Po každém kroku se ozvalo čvachtnutí. Ve vzduchu byly cítit chemikálie. Na ulicích se povalovaly sudy, mnohé byly protržené a vytékala z nich stejná černá hmota. Rezavý kov pokrývalo mnoho nápisů: neotvírat, pozor, bio-hazard, životu nebezpečné. Zřejmě je napsali zdejší obyvatelé. Tom věděl, že některé části tábora vypadaly jako smetiště. Důvod, proč se v táboře doslova povalovalo takové množství gelu, mu moc nedával smysl. Skoro to však vypadalo, že Temný řád lidi úmyslně vystavuje kontaktu s touto látkou.

Na takhle krátkou dobu jim odpad nic vážného způsobit nemohl. Při pobytu v rámci hodin to však již bylo něco jiného. Látka by začala působit na svalstvo, orgány. Těm, co zde žili, se život mohl zkrátit až o desítku let. Dobře věděl, odkud se ta hmota vzala. Výroba pěšáků tvořila tento černý sliz. Při svařování a povrchové úpravě černého kovu v továrnách Temný řád používal nějaký gel. Po opakovaném používání vsakoval chemikálie, to se projevovalo jeho tmavnutím a po úplném zčernání byl už nepoužitelný.

Ulice byly naprosto prázdné. Až po několika minutách zlověstné ticho narušily z dálky doléhající dunivé údery. Tom rychle poznal, že se přibližují, zdálo se, že jim šly přímo naproti. Zpoza budov vykráčel velký robot. Byla to bandaska. Dron byl vysoký asi čtyři metry. Většinu jeho konstrukce tvořilo válcovité tělo nepravidelného tvaru, které se směrem dolů zužovalo. Na spodní část byly napojené dvě masivní nohy. Hlava, typicky vybavená sadou senzorů, byla téměř celá zasazená v horní části těla. Většina trupu byla pokryta mnoha trubkami, ze kterých vytékal a vystříkával černý sliz. Na zádech nesl dvě objemné kovové nádrže. Rudě zářící senzory pátraly po okolí. Vypadal sice děsivě, ale nepředstavoval bezprostřední nebezpečí. Měl funkci roznašeče na opotřebovaný gel. Pomoci tryskání z vývodových trubek jej rozprašoval do okolí. Pomalými kolébavými kroky procházel ulicemi tábora. Oba ho chvíli pozorovali a poté pokračovali v cestě. Dunění obrových kroků pomalu sláblo.

Za několik okamžiků poté dorazili na místo. Před domem se povalovaly velké hroudy slizu. Přišli ke vchodu a přitom se jim pokusili vyhnout. Tom chtěl zaklepat, ale zjistil, že dveře jsou pootevřené. Vstoupili tedy pomalu dovnitř.

 - Jan Balošák

Pranostiky na duben

• Sníh dubnový hnojí, březnový tráví.
• Studený a mokrý duben plní sklepy a sudy.
• Jasný měsíc v dubnu škodí květu stromů.
• Duben hojný vodou - říjen vínem.
• Nechť si duben sebelepší bývá, ovčákovi hůl přec jen se zasněžívá.

Ztráty a nálezy

Od minulého měsíce března se nic nezměnilo. V kanceláři školy zůstává stále nevyzvednuto pánské šedé sako a dále svého majitele/majitelku netrpělivě vyhlíží modrý pracovní plášť, „stříbrný“ prstýnek v podobě sovy s modrýma očima, přívěsek s křížkem, klíčkem, mašličkou a průsvitnou skleněnou kuličkou dlouhý cca 10 cm.

Redakční rada: Jan Dlabaja, Jakub Křížan, Jan Balošák, Ondřej Langer

Webové zpracování: Daniel Hut

Jazykový dohled: Mgr. Oto John

Úvodník

Co se děje o přestávkách

Přestávka - důvod, proč vlastně vůbec žáci chodí do školy - tak by ji definovali ti, kteří pobyt ve škole berou spíše jako společenskou záležitost a o vzdělání jako takové jim vlastně ani tak moc nejde. Jiní by v definici přestávky hledali slova o tom, že je to jedinečná a v mnoha případech jediná možnost, kterak dostát povinnosti, mít v následující hodině vypracován domácí úkol a třetí skupina žáků - já bych je nazval gurmáni - trpí vždy těsně před zvoněním abstinenčními příznaky z nedostatku příjmu potravy a přestávky jim umožňují je vždy alespoň na hodinu zatlačit do podvědomí. Uvedené tři skupiny žactva jsou samozřejmě jen vzorkem z nepřeberné palety přístupů k přestávkám. Nesmíme zapomínat na žáky - obchodníky, - kuřáky, - milovníky a sponzory mobilních operátorů. Neboť i pro ně je těch několik minut přestávky vítanou šancí, jak utišit svoje choutky. Studenti obchodníci realizují své výměnné obchody především v oblasti hudebních nosičů, softwaru všeho druhu i jiných komodit, kategorie kuřáků má sice jasnou prioritu, ale po vstupu do EU viditelně ztížené podmínky pro její realizaci (od rostoucí ceny cigaret přes úpravu školního řádu až po zřizování fyzických bariér v podobě oplocení…). Žáci milovníci to mají na naší škole obzvláště těžké, protože ty tam jsou doby povinných početních kvót dívek ve třídách, takže relevantních objektů zájmu je velmi málo a riziko střetu s kolegou se stejným vkusem neúměrné. Na tomto místě je třeba říci, že všechno zlé je k něčemu dobré, protože naši žáci velmi rádi a v hojném počtu navštěvují taneční, kde si svůj handicap ze školních přestávek mohou plně vynahradit. Charakterizovat sponzory mobilních operátorů je prakticky zbytečné. Všichni vědí, o co se zde jedná. Poněvadž již dávno začalo platit, že kdo nemá mobilní telefon, není člověk, je nabíledni, že jej v současné době vlastní všichni. To zároveň roztáčí kola koupěchtivosti nových modelů, protože nemohu-li se vyrovnat svému spolužáku ve znalostech, je třeba ho předčit alespoň nejmodernějším typem mobilu. Ať se učí ti, kterým jejich předpotopní loňský model neumožňuje přístup na internet. Ti, co tento problém neřeší, si vše potřebné přečtou na velkoplošném barevném displeji mobilu, který dostali od rodičů za úspěšné vykonání opravných zkoušek v září po prázdninách. Vždyť co by pro nás rodiče neudělali, když přece chtějí, abychom tuto prestižní školu zdárně dokončili!

A pak je tu ještě jedna - bohužel naprosto nudná a ničím nezajímavá skupina žáků, kteří přestávku využívají k tomu, aby si během ní připravili věci do dalšího vyučování, trošku se prošli po chodbách školy s nutnou zastávkou na WC, aby pak nenarušovali průběh následující hodiny. To jsou ti, kteří se na vyučování připravili doma, mají napsány všechny domácí úkoly a nejsou tedy ničím výjimeční. Je naprosto logické, že pak mají ve svém uplatnění v životě smůlu, neboť současnost přeje výjimečným osobnostem a poctivý žák, který se navíc naučí během studia obstojně cizí jazyk, musí počítat s tím, že se uplatní jen v cizině, kde bude také po zásluze odměňován pouze v eurech a ne v korunách.

Jestli se pak po návratu domů nestane výjimečným, to nechám na zvážení žákům, stejně jako to, jak budou trávit přestávky.

 -jo-

IT doupě

Jak funguje Internet - Jak funguje Internet - DHCP a FHRP

Jako vždy vás opět vítám u nového dílu této ajťácké rubriky. Oficiálně jsme v polovině CCNA 2, a proto nastal čas na dva důležité protokoly. První, který vám dokáže automaticky přidělit IP adresu, a druhý, který sice v životě asi tolik neuplatníte, ale díky němuž není selhání routeru u ISP konec světa.

Jako první si vysvětlíme DHCPv4, který ještě používá zastaralé IPv4 adresy. Jediné, co potřebujeme, je DHCP server. Ten může být buď samostatný nebo přímo v routeru, stejně jako ve většině domácností. Řekněme, že máte telefon a chcete se připojit k síti. Pokud DHCP funguje, jak má, vypadá proces takto: Klient se připojí do bezdrátové sítě dle výběru a pošle DISCOVER frame na adresu obsahující broadcast MAC (ff:ff:ff:ff:ff:ff) i IP (255.255.255.255). DHCP server ho zachytí, rezervuje IP z poolu a včetně informací o času půjčky, bráně a DNS broadcastem rozhlásí po síti OFFER. Po doručení odešle klient REQUEST broadcast mířený na DHCP server, čímž dá všem najevo, že má o tuto IP zájem a zároveň se ujišťuje, že ještě není zabraná. Tohle musí udělat i v případě, že chce požádat o prodloužení IP. Server už potom ACKNOWLEDGMENT paketem potvrdí, že je IP klienta, a tím jejich komunikace prozatím končí.

U IPv6 funguje protokol trochu jinak. Protože jsou adresy prakticky neomezené, není nutné je přidělovat centrálně a existují tak tři typy DHCP. První SLAAC potřebuje jen router, který do éteru pravidelně posílá ADVERTISEMENT pakety obsahující informace o síti. Aby na ně klient nemusel dlouho čekat, může sám zaslat SOLICIT na adresu ff02::2 (router multicast). Potom už si konec IP musí vygenerovat sám, buďto náhodně (musí zkontrolovat, zda už na síti neexistuje) nebo použitím své MAC adresy a její lehkou modifikací, čímž ji ale vystavuje veřejně celému světu.

SLAAC má i hybrid verzi s DHCP serverem, kdy server dodává jen údaje stejné pro celou síť (například adresu DNS serveru) a zbytek opět posílá router. Pokud odstraníme SLAAC úplně, router bude stále posílat ADVERTISEMENT pakety, ovšem ty budou obsahovat pouze adresu DHCP serveru, kde si bude muset klient zjistit zbytek.

A aby toho nebylo málo, od DHCP skočíme ještě k FHRP - First hop redundancy protokolu. Díky STP už můžeme mít v síti několik náhradních switchů, ale brána může být vždy jen jedna a pokud nedej bože spadne, bude celá síť izolovaná od zbytku světa. FHRP naštěstí umožňuje vytvořit virtuální router s jednotnou IP i MAC a pod ním sdružovat ty fyzické. Volby probíhají skoro stejně jako u STP, ten s největší prioritou vyhrává a podle periodických HELLO paketů proudících mezi nimi ostatní poznají, kdo je naživu a koho je v případě potřeby třeba nahradit. Některé z protokolů dokonce nabízejí balancování zátěže, čímž do provozu zapojují i zatím neaktivní routery a zvyšují tak efektivitu

Tady bych to pro dnešek ukončil, povedlo se mi vysvětlit tři moduly ve čtyřech odstavcích textu. Protože jsou tyto články poměrně povrchové a většina detailů v nich z pochopitelných důvodů chybí, doporučuji vám jako vždy kouknout se na Cisco kurzy na naší škole a nebo alespoň na stránku https://www.geeksforgeeks.org/dynamic-host-configuration-protocol-dhcp/, kde je DHCPv4 vysvětleno mnohem lépe než v samotném kurzu. Já jdu zatím dopsat seminárku, a jako vždy Informatice Zdar!

 - Jan Dlabaja, 3L

Ledová past

Kapitola 3 - rekruti - pokračování

Vydali se k další adrese. Po cestě míjeli obyvatele, kteří byli zapřaženi do masivní výroby kovových pláství, základních stavebních bloků pro zdi, některé stavby či opevnění. Pracovali uprostřed betonového prostranství. Většina činností probíhala v hangárům podobných halách. Obsluhovali výrobní linky, slévali kov, přenášeli hotové kusy a skládali je do aut. Na práci dohlíželo několik pěšáků. Tohle byla jedna z několika mála prací, které byly lidem svěřovány. Temný řád totiž nechtěl, aby lidé pracovali tam, kde se skrývala tajemství jeho technologie. Pracovali zde pouze ti, co si chtěli přivydělat, a několik vylosovaných na tento týden. Lidí, kteří byli ochotni pracovat dobrovolně, bylo málo, považovalo se to totiž za kolaboraci s nepřítelem. Temný řád měl pracovní síly dost, tohle zřejmě dělal spíše proto, aby se lidé nenudili. Minuli výrobní čtvrť a ocitli se znovu mezi řadami identicky vyhlížejících domů.

Na schodech před jedním z nich posedávali muži v otrhaných hadrech. Popíjeli z lahví něco, co kdysi bylo pivo. Tom se otřásl, když si pomyslel, jak ta břečka asi chutná. Jeden muž začal rozhazovat rukama a pokřikovat, Tom si až po chvíli uvědomil, že na ně.
„Hej ty, máš prachy?“
Oba ho ignorovali a šli dál. Muž vstal a namířil si to k nim. Na zdejší lidi byl vcelku svalnatý, měl vyholenou hlavu a na pažích ošklivě zahojené jizvy.
„Mluvím s váma, vy nezdvořáci, buď se zastavíte, nebo vám namlátím,“ zahulákal arogantně.
„To bych neřekl,“ zašeptal Tom.
Muž udělal několik kroků a zaútočil. Jeho mohutná pěst proletěla vzduchem. Tom pomalu uhnul jeho nemotornému útoku. Jako odpověď muži vrazil pěstí do břicha. Nebyl to sice silný úder, ale na svalnatého ožralu stačil. Ten se popadl za břicho a sklátil se na zem
„Dobrá rána,“ okomentoval Sam.
Ostatní opilci na schodech se muži začali chechtat. Jeden tak silně, až mu z nosu vytryskla nezdravě zelená nudle. Tom ponechal ožralého svalovce na zemi, ať si pro příště zapamatuje, že nemá dělat hlouposti. Se Samem se vydali dál.

Za malou chvíli dorazili k domu. U dveří však stála skupina tří pěšáků. Jeden pěstí zabušil na dveře, až se otřásly. Otevřela jim žena. Vyděšeně zírala, kolena se jí třásla.
„Vydejte nám Owna,“ řekl dron chladně.
„On tu není,“ zakoktala žena, ale i Tom poznal, že lže.
Dron ji odstrčil ode dveří a vstoupil dovnitř, jeho kumpáni hned za ním. Tom se na Sama podíval.

Jako odpověď dostal přikývnutí. Chvíli počkali a poté se vplížili dovnitř. Chodba vedla do pokojů a sklepa. Zdola se ozýval rámus a hlasité naříkaní. Dveře do sklepa byly otevřené. Opatrně sešli po schodech dolů. Sáhli pod kabáty pro pistole a nahlédli zpoza zdi, aby zjistili, co se děje. Jeden z pěšáků držel pod krkem muže. Udeřil ho pěstí a poté srazil na zem. Žena prosila o slitování. V očích měla slzy. Další dva droni stáli opodál a u hrudi měli samopaly.
„Kde je ten překupník s rušičkami signálu,“ zeptal se hlasitě pěšák.
Muž zakroutil hlavou, že jim nic neřekne. Pěšák se mu to pokusil rozmluvit kopnutím ocelovou botou do obličeje. Ozvalo se křupnutí. Tom dal signál k útoku. Naklonili se zpoza zdi a zaútočili. Sam vystřelil na jednoho z hlídajících pěšáků. Ten se však v poslední chvíli pootočil a kulka tak nezasáhla přesně zamýšlené místo. Tom ve stejnou chvíli jediným čistým zásahem trefil velitele do hlavy, přesně věděl, jak zasáhnout řídící jednotku. Dron se zasekl v jeho rozhovoru a skácel se na zem. Poškozený pěšák se opřel o sud čelem k nim, podle vrávoravých pohybů měl poškozený gyroskop. Třetí dron zahájil protiútok a výstřely ze samopalu donutily Toma i Sama se skrýt. Kulky se zarývaly do rohu stěny a zasypávaly chodbu úlomky zdiva. Tom si útočníkovu zbraň stihl prohlédnout, jednalo se o verzi lehkého samopalu s nízkokapacitním zásobníkem na třicet ran. V duchu počítal výstřely a v momentě, kdy salva skončila, se v podřepu vyklonil zpoza zdi. Pěšáka, který si právě vyměňoval zásobník, odpravil. Sam také zaútočil, několik kulek zasáhlo drona za sudem do ramene. Nezpůsobily však žádné poškození. Dron uchopil zbraň jednoručně a odepnul pistoli, kterou měl magneticky připnutou u pasu. Intenzivní střelbou z obou zbraní se je pokusil zahnat, kvůli poškození však střílel naprosto nekoordinovaně. Sam z kapsy vytáhl další zásobník do pistole a vyměnil jej. Vyčkal na správný okamžik, když se kulky zarývaly do protější stěny a vykouknul zpoza rohu. Jelikož se nepřítel již nekrčil za sudem, dvakrát rychle vystřelil na jeho hrudník. Poté se skryl před kulkami, které se po stěně nepříjemně blížily k němu. Zbraně utichly, konečně jim došla munice a Sam slyšel známý vrčivý zvuk prozrazující vrtání. Oba vykoukli zpoza rohu.

 - Jan Balošák

Bedřich Smetana - 200 let od narození

V březnu tohoto roku uplynulo právě 200 let od narození tohoto slavného hudebního skladatele, proto by jistě bylo dobré si připomenout jeho život.

Narodil se 2. března 1824 v zámeckém pivovaru v Litomyšli do relativně bohaté rodiny sládka Františka Smetany. Byl jedním z 18 sourozenců, ale sedm z nich zemřelo ještě v dětském věku. Nebyl zrovna pilným studentem, vystřídal gymnázium v Jindřichově Hradci, Jihlavě, Německém (později Havlíčkově) Brodě (zde se Bedřich Smetana právě s Karlem Havlíčkem Borovským seznámil), Praze a Plzni, kde nakonec roku 1843 odmaturoval. Zato se už od pěti let učil na housle a klavír a v šesti letech již poprvé veřejně vystupoval. Po ukončení studií na gymnáziu odmítl přání svého otce, aby dál studoval na univerzitě, a stal se úředníkem. Odešel do Prahy, aby se zde věnoval hudbě. Začátky zde neměl jednoduché, záhy se však stal domácím učitelem ve šlechtické rodině Thunových, zároveň začal studovat hudební kompozici u Josefa Proksche, což mu přineslo cenné teoretické znalosti. V roce 1848 se zapletl do pražského povstání, proto se musel odjet schovat ke svým rodičům na venkov, později se mu však podařilo otevřít si v Praze klavírní školu.

Roku 1856 využil příležitosti a odcestoval do Švédska, kde se ve městě Göteborg stal dirigentem filharmonické společnosti a zároveň ceněným a vyhledávaným učitelem klavíru. Göteborg je však oproti Praze malé město, zároveň zde nebyl tak bohatý kulturní život a podmínky pro další Smetanův rozvoj, proto se roku 1861 vrátil zpět do Prahy.

Pokusil se stát prvním kapelníkem Prozatímního divadla, to se však povedlo až v roce 1866, mezitím napsal známé opery Braniboři v Čechách a Prodaná nevěsta. Jako kapelník divadla měl poměrně velké vize jeho dalšího směřování, narazil však na své politické, umělecké i osobní odpůrce. Roku 1874 z důvodu ztráty sluchu jako kapelník definitivně skončil a odstěhoval se do středočeských Jabkenic. Jeho handicap mu však nezabránil dále skládat a koncertovat, z této doby pochází například skladby ze symfonické básně Má vlast. Nelze také zapomenout na jeho operu Libuše, kterou bylo dvakrát otevřeno národní divadlo.

Konec Smetanova života nebyl příliš šťastný. Začátkem roku 1884 u něj začaly přibývat záchvaty zuřivosti a stával se nebezpečným pro své okolí. Proto byl v dubnu téhož roku převezen do ústavu pro choromyslné, kde 12. května zemřel. Pohřben je na Vyšehradském hřbitově. Dnem jeho úmrtí je každoročně zahajován mezinárodní hudební festival Pražské jaro.

 - Jakub Křížan, 3B

Pranostiky na březen

• Březen - za kamna vlezem.
• Březnové slunce má krátké ruce.
• Lépe od hada býti uštknut, než v březnu od slunce ohřát.
• Sníh v březnu škodí osení i vinné révě.
• V březnu prach a v dubnu bláto - sedlákovi roste zlato.
• Jak prší v březnu, tak také v červnu.

Ztráty a nálezy

V kanceláři školy zůstává stále nevyzvednuto pánské šedé sako a dále svého majitele/majitelku netrpělivě vyhlíží modrý pracovní plášť, „stříbrný“ prstýnek v podobě sovy s modrýma očima, přívěsek s křížkem, klíčkem, mašličkou a průsvitnou skleněnou kuličkou dlouhý cca 10 cm.

Redakční rada: Jan Dlabaja, Jakub Křížan, Jan Balošák, Ondřej Langer

Webové zpracování: Daniel Hut

Jazykový dohled: Mgr. Oto John

Úvodník

V únoru minulého roku jsem si v úvodníku všímal témat, která tento měsíc tak nějak podvědomě nabízí, protože jsou s ním již dlouhodobě svázána: „suchý únor“, „Vítězný únor 1948“, „14. únor - svátek zamilovaných.“ Mimo to jsem vzpomněl také ročního výročí něčeho, co s únorovou tradicí vůbec nesouvisí - a sice rok od napadení Ukrajiny Ruskem. K tomuto počinu současného ruského prezidenta nevedla nějaká únorová tradice, vidím v něm spíš jinou symboliku, a to důrazné připomenutí stoletého výročí vzniku SSSR, jehož rozpadu kremelský šéf hluboce lituje a snaží se jej znovu v jeho původních hranicích a poslání obnovit, včetně jeho mocenského vlivu.

Letošní únor je také v porovnání se svými předchůdci svým způsobem atypický, a to něčím, na co člověk - ani jakkoli vysoce postavený - nemá vliv, byť by si to sebevíce přál. Je to pro toto roční období a speciálně pro tento měsíc zcela anomální počasí, které trhá teplotní rekordy. Únor býval tradičně velmi studený měsíc. Někdy i více než leden. Sám mám ještě v živé paměti, jak jsem zmrzal během prezenční vojenské služby při stráži na bráně v únoru 1983, kdy teploměr ukazoval poctivých mínus 23°C a jedinou ochranou mi proti tomu byla kromě standardní vojenské uniformy jen ušanka a pletené rukavice. Zdá se, že tyto zážitky se pomalu stávají minulostí a příroda se nám mstí za naše zacházení s ní. Můžeme se jen dohadovat, jakou měrou jsme se o tyto současně panující klimatické poměry zasloužili my lidé svou průmyslovou produkcí a životním stylem a nakolik je to nevyhnutelné momentální stádium vývoje planety Země, která si již během své existence i mnohem dramatičtějšími zvraty prošla, byť se samozřejmě neodehrály z roku na rok. Ostatně jeden z výstižných výroků, který se k této skutečnosti váže, říká: „Není to Země, která prohrává, je to člověk.“ Jediné, co si my lidé můžeme do jisté míry v této situaci regulovat, je rychlost, jakou se této prohře blížíme. Současná administrativa EU skloňuje ve všech pádech slovo „udržitelný“. Bohužel, jakkoli má toto slovo svým významem vzbuzovat ekologický optimismus, přece jen neznamená věčný. Proto se domnívám, že mnohem více, než například škodlivost výfukových plynů ze spalovacích motorů (mimochodem jsou to údajně jen asi 3% veškeré exhalační zátěže, kterou naše planeta trpí), sužuje obyvatele EU čím dál větší absence zdravého selského rozumu v jeho řídících, a tudíž životní podmínky určujících, strukturách. Myslím, že plýtvat řádky uváděním konkrétních příkladů je na tomto místě zcela zbytečné a každý si nepochybně umí sám dosadit, kde všude nás bota tlačí.

Znění lidských přísloví jsou formována staletími zkušeností, a proto by možná stačilo si jen dostatečně uvědomit, jakou moudrost v sobě nesou a začít se jimi řídit dříve, než bude pozdě. A tak si jen nakonec pro ilustraci připomeneme tři z nich: „Všeho s mírou“, „ Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne“ a „Nic netrvá věčně. Přelétaví jedinci si pak k posledně uvedenému jistě přidají ještě dovětek - „ani láska k jedné slečně“.

Vyznění tohoto úvodníku v žádném případě nemělo být pesimistické, byť se leckomu po jeho přečtení může tak jevit. Jeho obsah měl spíš přivést čtenáře k tomu, aby nesedal na lep jakýmkoli dočasným módním vlnám a a priori nezatracoval všechno, co prověřil čas a po mnoho let to fungovalo ke spokojenosti mnoha generací. Nezapomínejme, že v jednoduchosti je krása a s poctivostí nejdál dojdeš. Chci věřit, že odoláme pokušení řídit se jízlivým dovětkem k posledně uvedenému přísloví, který zní…,“jenže ti nepoctiví jsou tam dvakrát rychleji.

 -jo-

IT doupě

Jak funguje Internet - STP a Etherchannels

Vítám vás po měsíční pauze u dalšího dílu síťařské rubriky. Pokud si pamatuji správně, máme jeden z nejtěžších a zároveň nejdůležitějších konceptů za sebou, a tak si dnes ukážeme dvě o dost jednodušší témata, která v praxi sice tolik nevyužijete (např. STP je většinou nastaveno automaticky), ale pomohou vám sítě trochu lépe pochopit. Tak jdeme na to.

STP znamená Spanning Tree Protocol a jedná se o velice chytrý algoritmus, díky kterému se vám framy ve switchích nezacyklují. Jako příklad uvedu schéma tří switchů, které jsou spolu spojeny. Dokud přeposílají unicasty, nic zvláštního se nestane, protože vědí, kam s nimi. Pokud ale switch neví, kde se nachází cílová MAC adresa, pošle frame jako broadcast na všechny porty. To znamená i na všechny připojené switche - ty ale také neví, kam to mají poslat. Ze dvou framů jsou najednou čtyři a takto to exponenciálně roste do doby, než se úplně zahltí celá síť.

Funkce STP není nijak složitá - najde link, který je redundantní a zablokuje ho. Ale jak to zjistí? Každý switch posílá jednou za dvě sekundy BPDU frame obsahující informace o jeho prioritě (nastavená administrátorem), ESID s VLAN ID a také MAC adresu, která se použije, pokud budou switche se stejnými údaji. Kromě toho obsahuje i další údaje, třeba path cost. Z těchto informací se počítá finální BID - nižší znamená lepší. Na začátku je každý switch tzv. Root bridge a oznamuje sousedům, aby si k němu nastavili cestu. To dělá do doby, než dostane BPDU s nižším BID než je jeho, potom začne propagovat dotyčného. Takto se přenese informace bez toho, aby se zacyklila. Když je routeru znám root, musí si vybrat i port, kterým se k němu bude informace posílat. Ten se vybere podle path cost, neboli vhodnosti cesty. Každý switch na cestě k ní podle rychlosti linku něco přičte a jako vždy, nižší znamená lepší.

Po root portu následují designated porty. To jsou všechny vedoucí k hostům a také ty, co jsou na stejném linku jako root port. Všechny ostatní, které zbyly, se zablokují a aktivují se až při výpadku switche (to se dá poznat tak, že delší dobu neposlal BPDU Hello) po tom, co se celý tento proces zopakuje od začátku.

A aby toho nebylo málo, povím vám ještě něco o Etherchannelech. Dnes už pro ně nevidím tolik využití, hodí se ale tehdy, pokud máte pomalý link a chcete ho zrychlit. Pokud byste vzali dva kabely a jimi spojili dvě zařízení, STP vám je všechny až na jeden zablokuje. Naštěstí se dá přechytračit pomocí protokolů PAgP a LACP, které spojí linky dohromady a STP je dostane jako jeden. Kromě toho umožňují balancovat zátěž. Má to ale i určitá omezení, třeba maximálně 8 linků v jednom nebo podmínku, že všechny musejí mít stejnou rychlost - zvednout bandwidth o 10 Mbps, když je základ 100, by asi stejně nedávalo moc smysl.

Nu, a to je z této problematiky všechno. Čím více se o to zajímám, tím větší mám pocit, že všechny tyto protokoly jsou podobné mé struktuře kódu - často nedávají úplně smysl a nové funkce vyžadují jejich částečné přepsání. Připadá mi to jako zázrak, že jsme se dostali do doby, kdy spolu všechny nějak spolupracují. No nic, jako vždy přijďte na Cisco do LP6 a do příštího měsíce Informatice Zdar!

 - Jan Dlabaja, 3L

Ledová past

Kapitola 3 - rekruti - pokračování

Zpoza rohu vyšli tři černí pěšáci. Dva byli vyzbrojeni samopaly, třetí měl střepinový obušek. Během okamžiku se z ulice vytratili všichni lidé. Zůstali tam pouze oni. Oba jim s hranou úctou uhnuli z cesty. Nechtěli přitahovat pozornost. Droni kolem nich bez všímání prošli. Když zmizeli znovu za rohem, Sam došel k prvnímu domu na seznamu. Zaklepal na dveře. Při čekání si na nich všiml několika silných rýh, zřejmě od klíčů, další známky vandalismu. Po chvíli ticha se ozvalo odemykání a dveře se pomalu otevřely. Vykoukla z nich stará žena. Podezřele si je prohlížela.
„Co chcete?“ promluvila tiše.
„Bydlí tady Emily?“ zeptal se Sam přátelsky.
Žena se podívala, jestli někde poblíž nestojí hlídka. Zavřela a odjistila i řetěz.
„Pojďte dál.“
Oba pomalu vstoupili dovnitř. Žena za nimi zavřela.
„Pojďte dál, pánové. Je ve svém pokoji, zavolám ji,“ opakovala stařenka.
Když procházeli chodbou, Tom si povšiml několika obrazů, zřejmě ještě z dob před válkou. Na prvním bylo vyobrazeno pole a několik balíků slámy, na druhém les, zpoza kterého vycházelo slunce, poslední byl vodopád, který stékal z vysokých útesů.
„Pěkné obrazy,“ pochválil.
Stará žena se usmála.
„Ty jsou dcery.“
Vstoupili do malé čtvercové místnosti. Stará žena jim ukázala, ať se posadí ke stolu. Poté odkráčela do vedlejšího pokoje. Tom si prostory mezi tím prohlédl. Malá kuchyň, stůl se třemi židlemi, skříň zaplněná starožitnostmi a několika knihami, samozřejmě se nejednalo o žádné odborné publikace či encyklopedie. Takové knihy Temný řád zabavoval a jejich vlastnění bylo trestáno. Stěny již byly oprýskané a na stropě viselo několik pavučin.
Slyšeli, jak si ženy vedle něco šeptají, jeden hlas zněl podrážděně. Proč jsi je pouštěla, nevíš ani, kdo jsou, zazněl zvýšeně jeden, ale poté se zase vrátil na úroveň šeptání. Pohlédli se Samem na sebe, pokývli a mlčky čekali. Netrvalo to dlouho a z místnosti vyšla mladá žena v blůze, muselo jí být okolo třiceti. Na Tomův vkus byla pohledná. Oříškově hnědé rozpuštěné vlasy jí splývaly až k prsům. Měla štíhlou a vcelku vysokou postavu. V obličeji Tom zachytil známky podezírání a starostí. Ruce volně držela u pasu. Tom zahlédl, jak prsty přejela po rukojeti nože na opasku, aby se ujistila, že tam stále je.
„Co ode mě chcete,“ zeptala se přímo.
Nelíbili se jí. To se dalo čekat. Nikdo neměl rád cizince.
„Dobře, půjdeme rovnou k věci,“ odpověděl Sam diplomaticky.
Vstal a otočil se k ženě zády. Potom promluvil.
„Nabízíme vám možnost se přidat do speciální jednotky, která bojuje proti Temnému řádu.“
„A proč si myslíte, že by mě něco takové zajímalo?“ zeptala se nedůvěřivě žena.
Tom se vložil do výkladu klidným hlasem.
„Víme, že Temný řád nesnášíte.“
„Zaprvé, to není nic zvláštního a za druhé, jak to můžete vědět?“
Sam se znovu otočil čelem k ní. Dal si ruce za záda a pokračoval.
„To není podstatné, vy ho však nenávidíte a neskrýváte se v koutě jako ostatní. Naše organizace potřebuje lidi, jako jste vy.“
Žena se neznatelně usmála.
„Jaká organizace? Kdo vy vlastně jste?“ začala se ptát.
„Pokud vám na tohle odpovím, už není cesty zpět,“ vysvětlil Sam.
„Nemohu to přijmout, kdo by se staral o mou matku?“
Stará žena jí přerušila.
„Jen běž, holka, já už se o sebe postarám. Tohle je pro tebe příležitost.“
Žena se stařeně podívala do očí.
„Opravdu?“ ptala se opatrně.
Stará žena se usmála a pohladila dceru po tváři. Sam se podíval na své hodinky, aby naznačil, že budou muset jít. Po chvíli ticha žena promluvila.
„Dobře, přijímám nabídku.“
Sam se usmál. Odkryl levou stranu kabátu. Na vnitřní straně měl připnutou stříbrnou orlici.
„Odboj Orla Naděje vás rád přivítá, dojděte na toto místo dnes přesně za dvě hodiny. Dejte si pozor, ať vás nikdo nesleduje.“
Položil na stůl kus papíru se souřadnicemi a schoval si tužku.
„Hlavně ať se to nedostane do nepovolaných rukou,“ varoval Tom.
„Ano, tohle místo znám,“ řekla Emily, rozpačitě se rozhlédla a poté papírek snědla.
Ještě se na něco chtěla zeptat, ale oba muži se zvedli a s pozdravem vyšli z domu. Když zavřeli dveře, Tom podotkl:
„Na tohle jsi fakt machr.“
Sam se usmál a vykročil směrem k další adrese.
„No jo, to víš, tohle dělám už hodně dlouho, přece jenom díky tomu jsem se dostal do odboje,“ už chtěl větu ukončit, ale pak ještě dodal. „A taky kvůli mým šikovným prstům.“
Tím myslel dovednosti v hackování.
Nad hlavami jim proletěl pátrací dron. V táboře jich bylo stejně jako hlídek mnoho, lidi byli pod neustálým a krutým dozorem. Celý tábor byl obehnán černými vysokými lesklými zdmi. Přes ně se prostupovalo bránami. Ty však hlídali a bez povolení vás přes ně nepustili. Jedinou možností, jak se tedy z této oblasti dostat, zůstaly kanalizace. Pro ty, co je však neznají, byly pouze smrticím bludištěm. Bez světla, zbraně a dostatku informací jste byli pouze snadnou kořistí pro masky.

 - Jan Balošák

Pranostiky na únor

• V únoru mrak - v březnu sněhulák
• Sněhový únor - sílí úhor.
• Únorová voda - pro pole škoda.
• Únor - úmor: kdyby mohl, umořil by v krávě tele a v kobyle hříbě.
• Netrkne-li únor rohem, šlehne ocasem.
• Když v únoru mráz ostro drží, to dlouho již nepodrží.

Ztráty a nálezy

V tomto měsíci na své majitele v kanceláři školy čeká stále nevyzvednuté pánské sako, které jsme inzerovali již v lednu, dále pak mobilní telefon Huawei a kalkulačka CASIO, která je v uzavřeném stavu celá bílá, po sejmutí krytu má černou klávesnici.

Redakční rada: Jan Dlabaja, Jakub Křížan, Jan Balošák, Ondřej Langer

Webové zpracování: Daniel Hut

Jazykový dohled: Mgr. Oto John